Počítačová trojrozměrná (3D) grafika je významné odvětví počítačové grafiky. Pracuje s trojrozměrnými geometrickými daty, která jsou využita k renderingu 2D obrázků. Nejpopulárnějším způsobem využití 3D grafiky jsou animace (případně filmy) a počítačové hry, ale 3D-grafické techniky se využívají i ve vědě a průmyslu například pro počítačové simulace.

Výzkum v oblasti 3D grafiky probíhal současně na mnoha místech převážně veSpojených státech amerických od 60. let 20. století. Nejvýznamnější roli v tomto oboru sehrála Univerzita v Utahu, kde byl roku 1968 Davidem Evansem založen projekt pro rozvoj počítačové grafiky. Utažské univerzitě se podařilo pro tento program získat jak dostatek peněz, tak přední experty v oboru (na univerzitě pracoval mimo jiné i Ivan Sutherland) a v průběhu let univerzita dosáhla významných výsledků.

Několik výzkumníků univerzity později založilo významné firmy na poli počítačové grafiky, například Silicon Graphics. (Jim Clark), Adobe Systems (John Warnock), Netscape(Jim Clark) nebo Pixar (Edwin Catmull). Neopomenutelným produktem utažské univerzity je nejslavnější model v historii počítačové grafiky, konvice z Utahu, kterou vytvořil Martin Newell.

Jak to funguje

Díváte-li se na nějakou scénu pouze jedním okem, vidíte 2D obraz stejně tak jako když se díváte na běžnou fotografii. Použijete-li i druhé oko, obraz, který vidíte, dostane svou plastičnost, hloubku a další rozměr. Je to způsobeno tím, že každé oko vnímá svůj vlastní 2D obraz ze svého vlastního pohledu, který je většinou o kousek posunutý (jiný úhel) a mozek z něj vytváří jeden společný 3D.

Jak se 3D vytváří

Náš mozek je v tomto směru poměrně snadno oklamatelný a tak pokud do každého oka promítnete 2 obrazy, které jsou snímané ve stejnou chvíli, ale prostorově o kousek posunuty, mozek si to přebere jako jeden prostorový obrázek a proto můžete mít pocit, jako když na vás někdo z obrazu sahá a podobně.

Pokud chcete tedy 3D vytvořit, potřebujete k tomu 2 fotoaparáty zaměřené na stejný bod, ale každý snímá z jiné pozice, která je od sebe vzdálena zhruba na vzdálenost očí, tedy 6-10cm.

Zesílení 3D efektu

Pokud chcete vytvářet vlastní 3D, doporučuji snímat scénu, kde jsou předměty ve všech různých vzdálenostech (popředí, střed, pozadí), tím se mnohokrát umocní pocit 3D efektu, než když snímáte pouze samotnou osobu na jednobarevném pozadí.

Dále je potřeba podotknout, že čím blíže hlavnímu snímanému předmětu jste, tím je 3D efekt patrnější, ale zase nesmíte být příliš blízko, protože to může navozovat pocity úzkosti, či bolesti hlavy.

Pozorování 3D

Existuje mnoho pozorovacích způsobů a dá se říci, že je to ta nejtěžší část 3D fotografie.

Když vše uděláte správně a nasadíte si správné brýle, tak najednou vidíte 3D a je to hrozně jednoduché působivé a super, ale když se podíváte na nabídku brýlí pochopíte, proč píšu, že se jedná o jednu z nejtěžších částí.

Každý prosazuje něco jiného a každý své 3D fotografie vytváří jinak a pokud vám neřekne, jaké brýle máte použít, budete tápat a možná ani 3D tak jak jej očekáváte, neuvidíte.

FOTOGALERIE