Aktuality z farnosti

České země mají díky husitským válkám, třicetileté válce a komunistickému režimu poměrně složitou náboženskou historii.

Náš kraj o to víc, že po druhé světové válce byla pozice církve oslabena odsunem sudetských Němců, což byli většinou katolíci. „Severní Čechy,“ píše v knize VZESTUP A PÁD MODERNÍHO ATEISMU Jan Jandourek, „se tak staly zvláštní laboratoří sekularizace (= zesvětštění, laicizace, omezování církevního vlivu), protože česká církev nebyla schopna obnovit v této části republiky náboženský život. Chyběli duchovní a místo odsunutých Němců přišli jako noví ,kolonisté' lidé, kteří byli buď vytrženi ze svých náboženských kořenů, nebo to byli lidé přímo prověření.“

Když jsem se před časem zeptal kryrského faráře Josefa Hurta na to, jak jsou na tom Kryry s věřícími, prozradil mi, že ne tak špatně: „Podle statistik, které jsou k dispozici,“ řekl mi, „většinou chodí na bohoslužby půl procenta populace.“ V našem městě se aktivně a pravidelně náboženského života farnosti účastní cca dvacítka věřících.  To je zhruba jedno procento kryrských. Pravda je navíc taková, že ne všichni věřící jsou zrovna římskými katolíky a ještě k tomu výrazné procento z nás jsou těmi, kdo se sice s konkrétní boží realitou neztotožňují, přesto v něco „nad námi“ či „mimo nás“ doufají nebo věří. Jsou stejní jako ti, kdo žili před řadou století. Skvostně, velmi příznačně to vyjádřil jeden z autorů Perských listů (Lettres persanes) z roku 1721:

„Věřím v nesmrtelnost duše každého půl roku; mé názory jsou naprosto závislé na stavu mého těla: podle toho, mám-li více nebo méně životních duchů, tráví-li můj žaludek dobře nebo špatně, je-li vzduch, který dýchám, jemný nebo hrubý, jsou-li masitá jídla, jimiž se živím, lehká nebo tuhá, jsem spinozovcem, sociniánem, katolíkem, bezbožníkem nebo zbožným člověkem. Když je u mého lůžka lékař, zpovědník mě najde výhodně rozpoloženého. Dovedu zabránit, aby mě náboženství nermoutilo, když se mám dobře; ale dovoluji mu, aby mě těšilo, když jsem nemocen: když se nemám čeho nadít na jedné straně, ukáže se náboženství a získá mě svými sliby; chci se mu oddat a zemřít na straně naděje.“

Faktem zůstává, že náboženství a víra provází lidstvo po tisíce let jeho existence. A zjevně žije i v době, kdy se člověk odpoutal od povrchu Země a zamířil ke hvězdám. Je, ať už v jakékoli míře či podobě, součástí i dnešního života a bylo by bláhové domnívat se, že tak po další stovky nebo možná i tisíce let nebude. Tím spíš, že světský život se s tím duchovním nepere, nezápasí – docela dobře fungují vedle sebe a v tom lepším případě jeden druhý doplňují a obohacují.

Z tohoto titulu na tyto internetové stránky patří i rubrika, která vedle informací o „světských radovánkách“ bude hovořit i o těch duchovních. O to více, že se v Kryrech konečně začíná zcela vážně mluvit o záchraně kostela Narození Panny Marie a tato z fary vzešlá iniciativa dostává už zcela konkrétní obrysy. V našem městě vzniká občanské sdružení – a já spolu s panem farářem Hurtem s potěšením konstatuji, že zájem projevují především mladí – jehož cílem je právě zmíněná dominanta Kryr. A do budoucna nejenom ta.

Co nová rubrika serveru KRYRY info nabídne? Rozhovory s farářem Josefem Hurtem, jeho pravidelná měsíční „Zamyšlení“ i jiné farní postřehy. Informovat bude také o práci zmíněného občanského sdružení.