Pátek třináctého je v mnoha zemích považován za nešťastný den. Chorobná obava z tohoto data se nazývá paraskavedekatriafobie a jedná se o speciální formu fóbie z čísla 13.

A proč je pátek třináctého považován za tak nešťastný?

• Na Velký pátek byl ukřižován Ježíš Kristus a při Poslední večeři sedělo u stolu třináct lidí a ten třináctý z nich byl Jidáš, který Krista zradil.
• Židé považovali třináctku za nešťastnou, protože třináctým písmenem v hebrejské abecedě je písmeno M, což je první písmeno ve slově Mavet, které znamená „smrt“.
• Zcela reálný základ má tato pověra v pátku 13. října 1307. Právě tento den začal francouzský král Filip IV. Sličný s pronásledováním a zatýkáním templářů, po kterém následovalo mučení a smrt mnoha z těchto rytířů a následný zánik řádu. Od tohoto dne následovníci templářů považovali pátek třináctého za ďábelský a nešťastný den.

Kryry, pátek 13. 1. 2017

Paraskavedekatriafobií  kryrští dobrovolní hasiči tedy rozhodně netrpí. V pátek 13. ledna 2017 totiž uspořádali v pořadí již svůj 56. ples, jehož se v místním kulturáku zúčastnilo na 150 lidí.

Na návštěvníky této tradiční akce čekalo několik novinek. „Letos nás na organizaci plesu bylo víc, než v předešlých letech,“ vysvětlil Karel Spurný, velitel jednotky kryrských hasičů, na jehož bedrech (a bedrech jeho rodiny…) organizace plesů v minulých letech spočívala měrou asi největší. „Vždycky jsem se staral jenom já, teď jsem to nechal v režii těch mladších.“ Což nakonec ne zcela vyšlo, Karel to naštěstí nevydržel a přidal se. A tak se nové, neotřelé nápady skloubily se zkušeností a letitou praxí.

Při vstupu do sálu vás tak čekal uvítací drink, na stolech bylo připraveno občerstvení, překvapením byla plesová dražba. Naprostou novinkou bylo občerstvení. Tady snad nešlo o nový nápad, ale o nezbytnost vypořádat se s elektronickou evidencí tržeb, takže si kryrští hasiči pozvali zaměstnance podbořanského Nároďáku. Ti byli schopni dostát všem zákonným ustanovením: tedy prodávat občerstvení i vydávat účtenky. Jestli mohu soudit, pak to zvládali naprosto bravurně, s vydáváním účtenek nebyl sebemenší problém, nezdržovalo to v nejmenším. „Samozřejmě nevyděláme,“ připustil v souvislosti s tím starosta SDH Petr Hájek, „na druhou stranu je to o starost méně, takže se tentokrát můžeme pobavit i my. “

A dobrou náladu kryrským dobrovolníkům nekazil ani ten fakt, že z letošního plesu se peníze do hasičské pokladny zrovna nekutálely. Je ale pravda, že se ani neprodělalo – náklady plesu pokrylo vstupné a výtěžek z tomboly.

Ta byla tradičně bohatá. Cen bylo bezmála tři sta, a to od těch ušlechtilejších, větších, až po ty drobné, někdy téměř veselé.

K tanci i poslechu vyhrávala severočeská skupina MANE. Uskupení hrající společně od roku 2001 se prezentovalo rozsáhlým repertoárem českých i zahraničních písniček snad pro všechny věkové kategorie, takže na své si přišel opravdu každý. Návštěvníci plesu se skvostně bavili na parketu, u stolů nebo u baru, nakupovali lístky do tomboly a radovali se z případných cen. Na začátku plesu se pokochali předtančením, v jeho závěru pak vydražili dort v podobě hasičského vozu.

Foto: Petr Hájek

Za kolik? Za šest stokorun!

… Krajiny Miroslava Mottla v Žateckém divadle

Každé slovo by vadilo a rušilo to posvátné ztišení

Hluk všedních dní je daleko za vámi

Uvědomujete si, kolik nádhery si žádný boháč nemůže koupit

A pro kolik zbytečností jste se před chvílí trápili

Pomalu se stmívá

Ale vám se nechce odcházet

Splýváte s harmonií vteřin

Ztrácíte se v ní

Ještě chvilku!

básník Vlasta Řebec

Někdo má talent od Pánaboha. To se říká o lidech vynikajících v umění, sportu a dalších lidských aktivitách. Takových „vyvolených“ není mnoho, jednoznačně však mezi ně patří Miroslav Mottl.

Narodil se v roce 1943 na Rokycansku, ale prakticky celý jeho život mu bylo souzeno Rakovnicko, přesněji malebné městečko Jesenice. Pokud u jeho kolébky stály sudičky, pak malému Mirkovi předurčily malířskou dovednost, jež se měla snoubit s láskou k přírodě. Mnohé talenty – tak říkajíc – nevykvetly, protože jim chyběla cílevědomost i některé další zásadně důležité vlastnosti. V našem případě se však umění bez akademických titulů rodilo přes nesmírnou pracovitost, skromnost a koneckonců i povolání: Miroslav Mottl po celý svůj profesní život pracoval v zemědělství; denně se tudíž setkával s motivy české krajiny. Od školy, kde si ho nemohl vynachválit učitel výtvarné výchovy malíř Vladimír Zuska (pedagog, žák malíře Václava Rabase, hudebník, herec – ochotník, spolutvůrce loutkového divadla i podílník organizace vlastivědného muzea v Jesenici), až po řadu kurzů pro výtvarníky, různých soustředění spojených s tvorbou a v neposlední řadě výstav (Jesenice, Rakovník, Plzeň, Kryry atd.), se cizeloval jeho styl, rukopis patrný na první pohled.

„Ano, to je Mottl,“ říkají návštěvníci výstav a obdivují oleje, tempery, pastely, akvarely i perokresby. Stovky, ba možná i tisíce děl a dílek. Zrání, hledání a ve výsledku pak potěšující sdělení líbezné krásy, neboť taková je Mottlova česká krajina. Nic však podbízivého, žádný naivní realismus, naopak z jeho krajin dýchá atmosféra, jíž dociluje mistrovskou zkratkou a barvami.

Když Miroslav vezme do ruky pero či štětec a črtne – byť jenom stopu na bílou plochu plátna nebo čtvrtky – tak v kompozici „sedí“ a posléze k vám promluví uschlý strom, polní cesta, lesní zátiší, a což teprve, když se v barvách zaleskne hladina jesenického rybníka! Na tomto místě si čtenář zřejmě řekne: ten autor článku tolik horuje, líčí popisně tvorbu a přitom by stačila doprovodná reprodukce, aby pozvánku ilustrovala. Pravda, mohl bych se vymluvit ohraným tvrzením, že „žádná kopie nenahradí originál“, nebo na technické možnosti, ale nechci tak: není zde ukázka, protože jednoduše tvrdím, že výstavu Malíř jde krajinou v přepěkném prostředí žateckého kulturního stánku musíte vidět na vlastní oči, a to v lednu a v únoru 2017!

Mgr. Kamil Kraus

Kostel Sv. Jana Křtitele ve Stebně dávno – stejně jako mnoho jiných sakrálních památek v Čechách – svému původnímu účelu neslouží. Otevírá se tak veřejnosti jen několikrát ročně, nicméně když už se otevře, pak to vždycky stojí za to.

Nejinak tomu bylo i v sobotu 17. prosince 2016, kdy v jeho prostorách uspořádal tradiční Vánoční koncert stebenský osadní výbor. Pozvání i letos přijal Žihelský pěvecký smíšený sbor pod vedením sbormistryně Martiny Rambouskové, který Stebno zařadil do šňůry své Vánoční tour 2016, během níž vystoupil (a ještě vystoupí) o letošním adventu hned patnáctkrát.

Stebenské koncerty jsou proslulé široko daleko. A tak se i tentokrát sešlo tolik lidí, že připravená místa v kostele zdaleka nestačila. Celkem si přišlo Žihelský pěvecký sbor poslechnout více než tři stovky posluchačů. Ti si během hodinového programu vyslechli řadu nejen vánočních písní v netradičním aranžmá. Zpěváky a muzikanty sboru na závěr odměnili, bouřlivým, dlouho neutichajícím potleskem, jímž si vynutili i několik přídavků.

Pro všechny účastníky akce bylo připraveno také občerstvení: chlebíčky a na zahřátí čaj nebo svařené víno. Atmosféra byla sváteční, vřelá a srdečná. Osadní výbor Stebno se zkrátka opět vyznamenal.