Pan Josef Vágner, jak mi napsal, chce věci dělat tak, jak se dělat mají. Tedy seriózně, nezaujatě a pravdivě.

Vyčítá mi otázku, kterou jsem v rozhovoru se starostou města položil Miroslavu Brdovi. Že jsem se v ní opřel o uskupení MOJE KRYRY a jeho propojení se stranou TOP 09. Ve skutečnosti zmíněné volební uskupení mělo předmětnou stranu využít (a teď cituji:) „pouze pro zastřešení kandidatury pro eliminaci nutnosti sběru podpisů od občanů.“

A vypočítává, které další subjekty využily téže možnosti. Problém je však ve slovíčku POUZE. Josef Vágner je zjevně mylně informován: zcela legitimní a nezpochybnitelné zastřešení politickou stranou nikdo nenapadal. Napadena byla finanční účast TOP 09 na předvolební kampani hnutí MOJE KRYRY. Tedy nejednalo se pouze o zastřešení, ale také o financování. Ani STAN, ani SPOZ, které pan Vágner v příspěvku zmiňuje, nic podobného neučinily.

V mimořádném volebním speciálu Regionu Podbořanska lounská TOP 09 zaplatila tisíce za volební inzerát uskupení MOJE KRYRY, přičemž žádná jiná ze zastřešujících partají v našem městě nic podobného neudělala. Když jsem tenhle fakt zveřejnil na KRYRY info, přišel jsem v Ohřemédia, který regionální týdeník vydává, o práci. Nikoli proto, že bych lhal (mediální skupina by mě rychle donutila informaci dementovat, omluvit se a příštích pět let by mě tahala po soudech), ale proto, že jsem řekl pravdu.

Vyhazov z Regionu přitom není až tolik můj osobní problém, protože - i když to pěkné nebylo - vyrovnal jsem se s tím snadno. Jen jsou od té doby Kryry v našem patrně nejvýznamnějším regionálním týdeníku (možná to některým neuniklo) zmiňovány jen sporadicky, okrajově. Přitom před tím se našemu městu dostávalo pozornosti významně vyšší. Byly i měsíce, kdy o Kryrech vyšlo v Regionu článků hned několik.

Roky práce, kdy jsem se spolu s vedením našeho města pokoušel – a poměrně úspěšně - zvednout jakýsi mediální obraz Kryr, poslalo volební uskupení, za něž tak bojuje Josef Vágner, do kytek. Během vteřiny. Proto, že jsem napsal pravdu. Proto, že se ta pravda nehodila. On totiž není absolutně problém v tom, že něco nějaká strana někomu zaplatila, problém je v tom, že to učinila TOP 09, která je pro občany našeho města nevolitelná. Za což nemůže ani Tomáš Pták, ani Petr Starý nebo Pepa Vágner.

Nic ale není ztraceno. MOJE KRYRY si v týdeníku placenou inzerci, v rámci které do novin dostanete v podstatě všechno, co chcete, už vyzkoušely. Jen bych se do budoucna přimlouval za to, aby články do Regionu byly vyrovnané co do obsahu i formy. Aby za kvalitním obsahem nekulhala (jde-li o příčestí minulé, pak dramaticky…) ani gramatika!

Před časem jsem si přečetl v komentářích na Novinkách.cz článek Václava Kause ml. o hysterii kolem plagiátů diplomových prací některých členů nově vzniklé vlády. Skutečně jde ale o plagiáty? Nejde zase jen o jakýsi novodobý hon na čarodějnice? Jak je na tom naše vysoké školství? Až tak mizerně? A jak to všechno souvisí s volbami?

Už za pár dní staneme ve volebních místnostech, abychom si na příští čtyři roky vybrali nové zastupitele. A určitě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že nikdo nedáme svůj hlas někomu, kdo by se netěšil všeobecné oblibě a úctě, jehož morální kredit je diskutabilní, kdo prostě podvádí.

Vzhledem k tomu, co se v naší zemi v poslední době děje, vyvstává v souvislosti s tím, co jsem uvedl výše, problém. A to zcela zásadní: s čistým svědomím totiž nelze volit novodobé vysokoškoláky. Pokud tedy nepřijdou s certifikovaným glejtem, že svou závěrečnou práci neopsali, ale skutečně sami vytvořili.

Nemohu s čistým svědomím přece volit nikoho, u něhož hrozí nebezpečí, že skončí jako ministryně spravedlnosti Taťána Malá (ANO) nebo ministr práce a sociálních věcí Petr Krčál (ČSSD), přičemž ministr obrany Lubomír Metnar (ANO) měl hodně namále. Díky tomu, že jejich diplomové práce nebyly v pořádku.

„Plagiátorství je krádež svého druhu, krádež duševního vlastnictví jiné osoby,“ vyjádřil se k odstupujícím ministrům prezident republiky Miloš Zeman. Podle něj by takto zhřešivší lidé vstupující do veřejných funkcí měli mít dostatek sebereflexe, aby na ně vůbec neaspirovali. „Nehledě na to, že by si tím ušetřili mohutnou ostudu,“ dodal.

Co to vůbec je to plagiátorství?

Považuje se za ně úmyslné kopírování cizího textu a jeho vydávání za text vlastní, nedbalé nebo nepřesné citování použité literatury, opomenutí citace (byť neúmyslné) některého využitého zdroje. 

Závěrečná práce na vysoké škole reprezentuje od 40 do 100 stran. Zhruba. „Udělat si hypotézu, sesbírat fakta a prameny. Analytické dovednosti, syntéza. Napsat smysluplný text. Závěr,“ vysvětluje k této problematice ve svém komentáři „O čem jste psali diplomku?“ Václav Klaus ml.

Problém vidí v našem vysokém školství, ve studijních oborech, ve studentech. Píše, že dříve (cituji:) „neexistovaly obskurní vysoké školy a ty stávající měly jistou úroveň. Na vysokou jde již skoro každý. Hyperinflace, žádná exkluzivita. 80 procent populace tak nemá mentální předpoklady vystudovat jakýkoli reálný vědní obor. Tak studují něco lehčího na podivných školách. Nebo na podivných katedrách starých kamenných škol. Množí se různé paobory, které nemají žádnou vědní podstatu. Učí to tam lidi, kteří by za normálních časů s bídou učili na střední.“

To je pravda. Za mých časů jste se na nějakou fakultu dostali jen po tvrdých zkouškách. Museli jste něco vědět, něco znát. Vysoké školy si pečlivě vybíraly. Dneska nic takového nepotřebujete, stačí mít na školné.

„Název diplomky u ex-ministra Krčála,“ píše dále Václav Klaus ml., „byl Dítě a volný čas. Co dodat. Takových šíleností jsou tisíce a desetitisíce. Co o tom chcete jako psát a neopisovat? Sledujeme rozvrat hodnot na univerzitách. Osmdesát procent prací bude takhle strašných aneb opsaných. Ti lidé na té škole vůbec neměli být. Ten obor vůbec nemá existovat, ani ta škola.“

Vysokou školu lze dnes vystudovat i různými „podivnými“ způsoby. Známe to z minulosti: proslulá byla jeden čas plzeňská práva. Nebo jsou mezi námi tací, kteří během několika málo let vystudují fakulty rovnou tři. Při práci! Jsou buď geniální (to by se ale v Kryrech neututlalo) nebo kvalita vzdělání z takových škol je nižší než to moje středoškolské z někdejšího gymplu. Tedy co takovým lidem dá taková škola kromě titulu u jména, o tom si netroufám byť jen spekulovat.

Vzpomenu-li na svá vysokoškolská studia na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy (v mém případě šlo ovšem o denní studium, takže mou prací nebylo nic jiného, než chodit do školy a učit se; neměl jsem manželku, děti, prostě mohl jsem se tomu plně věnovat), pak jenom povinná literatura, taková ta „mimočítanková“, reprezentovala 50 titulů za semestr. To je přečíst jednu knížku za tři, za čtyři dny. Jen přečíst, nenastudovat! Kdo je nečetl, neměl šanci získat zápočet, o složení zkoušky z češtiny pak vůbec nemluvím. K tomu hromada skript a publikací z dějin literatury – a ty už se studovat musely. A to byla jenom čeština! K tomu fonetika, logika, ruština, němčina, oblíbený byl marxismus-leninismus a já už nevím, jakých a kolik dalších předmětů jsme ještě měli. 4 až 5 zkoušek za semestr, tedy 8 až 10 za školní rok. Plus jedna nebo dvě státnice.

Dají se takhle vystudovat vysoké školy tři? Kdyby požadavky těchto vzdělávacích ústavů byly dnes podobné těm, jako byly tehdy vznášeny vůči nám, ani náhodou! Během prvních dvou ročníků (pedagogická fakulta se studovala 5 let) nás studium ukončila třetina. Prostě jsme na to neměli: dostatek píle, dostatek vůle nebo nadání.

A to podotýkám, že úspěšně ukončit toto pětileté studium, pak bych nezískal žádný titul. Propracovat se k němu by znamenalo další nadstavbové studium a rigorózní zkoušku.

Jak je tedy možné, že jsou mezi námi doslova „sběratelé akademických titulů“, myslím tím bleskoví sběratelé, kteří se honosí různými zkratkami před i za jménem, že se za minutu nezvládnou ani podepsat? Je jejich jedinečnost, jíž pak dávají hrdě na odiv, taková, že jim dává právo chovat se tak, jako by jim všichni ostatní sahali maximálně ke kotníkům?

Jednu z možností, jak se dá dnes také „studovat“ (resp. úspěšně „vystudovat“…) nabízí ve svém příspěvku na blogu iDnes paní Eliška Anna Kubíčková, která se věnuje marketingovému a sociologickému průzkumu a popularizační činnosti v oblasti vědy a techniky. V článku „Inflace diplomů“ hovoří o klesající úrovni našeho vysokého školství, kdy nám ubývají odborníci při stejném počtu vydaných diplomů.

Vedle problému s plagiáty hovoří také o jiném velkém nešvaru, který podle jejího názoru má velký vliv na klesající úroveň vzdělanosti. Dovolím si část příspěvku odcitovat:

„Je to výroba kvalifikačních prací na objednávku. Slovo výroba jsem použila záměrně, protože se o nic jiného nejedná. Na Internetu lze najít velké množství firem, které nabízejí zpracování podkladů pro bakalářské, diplomové, doktorské, ale i seminární práce. Dále je několik příkladů reklamy na tyto služby:

Atd. Když si takový odkaz rozkliknete, nehovoří se už o podkladech, ale rovnou o zhotovení prací:

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se skutečně očekává od zpracovatele dodání kompletní hotové práce připravené k obhajobě. Vím to proto, že občas dělám stylistické a jazykové korektury a překlady odborných a literárních textů a při hledání zakázek jsem přišla právě na uvedené odkazy. Případně jsem dostala nabídku na tuto práci. Spolupráce měla probíhat tak, že spolupracovníci, označovaní jako zpracovatelé, dodají doklady o svém vzdělání a ukázky publikovaných prací. Po podpisu smlouvy je jim umožněn přístup do zadávání prací, odkud si vyberou téma, které je jim blízké (obvykle se jedná o témata z ekonomiky, politologie, mezinárodních vztahů a dalších společenských věd, ale i například z designu). Toto téma si rezervují, a když nejsou další zájemci, nebo se jeví jako nejvhodnější zpracovatelé, je jim přiděleno. Mají pak za úkol téma zpracovat do určitého termínu a přesně podle zadání, což je prakticky zadání příslušné práce.

V podmínkách smlouvy jsou pasáže o mlčenlivosti a další podmínky, jako například výplata odměny až po úspěšné obhajobě nebo zákaz komunikovat přímo s klientem bez agentury.

Zkoušela jsem několikrát na takovou nabídku reagovat v domnění, že se aspoň v některých případech skutečně jedná o zpracování podkladů, což je obvykle rešerše, kterou si lze oficiálně objednat i v knihovně. Vždycky se však jednalo o kompletní vypracování celé kvalifikační práce, což je jasný podvod, takže jsem nikdy takovou práci nevzala.

Asi není nijak zjistitelné, kolik prací na objednávku bylo obhájeno, ale vzhledem k množství firem, které se tomuto byznysu věnují, jich budou řádově tisíce.

Osobně považuji skutečnost, že někdo předá zadání diplomové práce firmě, a dál se už o nic nestará, pouze převezme hotové dílo, za ještě horší podvod než opsání (zkopírování) několika stran, protože i na to je třeba vynaložit alespoň nějaké úsilí, minimálně vyhledání a prostudování zdrojů a sepsání textu. Obávám se, že na rozdíl od plagiátorství, na jehož odhalení již existují systémy, není účinná metoda, jak zjistit, zda si někdo nechal zpracovat kvalifikační práci na zakázku. Tím spíš, že je vytváří profesionálové, kteří si dají pozor na dodržení všech náležitostí, včetně citací.“

Asi tolik ke kvalitám našeho dnešního vysokého školství. Je to můj pohled, jsou to moje postřehy. Podpořené lidmi (já jsem je výše citoval…), které o problematice vědí výrazně víc, než o ní vím já. Vysoká škola (nebo mnoho vysokých škol) není dnes prostě tím, čím byly kdysi. Vystudovat se dá pomalu nebo rychle, jak jsme si napsali, také různými způsoby.

Neviním (ani nepodezírám…) vůbec nikoho! Na nikoho nejsem s to ukázat prstem. Máme mezi sebou ty, kteří vysokou školu dokázali vystudovat (já jsem to nedokázal) a já si jich všech hluboce vážím. Pokud se ke svým akademickým titulům dostali vlastní pílí, jistě mnohým odříkáním, prostě tím, že hodiny a hodiny seděli a studovali a studovali. Obávám se však, že jestliže bych prahnul po nějaké ušlechtilé zkratce před nebo za svým jménem, pak mít peníze a chuť, asi bych se k tomu dopracoval. Nemám ani jedno, ani druhé. Titul prostě nepotřebuju. Navíc se obávám, že kdybych něco podobného získal, asi bych ho ani neuváděl. Kdybych studoval, tak především proto, abych věděl něco víc, než vím teď, abych svou práci díky svému vzdělání zvládal lépe. Ne abych se někde prezentoval. Ale to bude o nátuře.

Přesto – čistě ze zvědavosti – a abych byl jako publicista prudce moderní (nakonec plagiáty našich ministrů objevili právě novináři…) mám chuť se na stránkách KRYRY info podívat na závěrečné vysokoškolské práce našich současných i příštích zastupitelů.

Dopředu bych chtěl případné „objekty svého průzkumu“ uklidnit, že já osobně v opisování nic tak zásadně dramatického nevidím. Nakonec se při své publikační činnosti k něčemu tak „strašně nízkému“ uchyluji poměrně často – nebyl-li internet, pátral jsem o informacích ve slovnících (a mám jich většinu knihovny…), dnes mi je nahrazuje právě síť. A chci-li nějakému svému příspěvku dodat patřičného lesku, pak neváhám a informace z tohoto zdroje použiju. Je fakt, že se pokouším zdroj uvádět, ne vždy se to ale podaří. Na druhou stranu je pravda, že nepíšu žádnou vědeckou práci (a tou by diplomová práce měla být), tedy mi nehrozí udělení jakéhokoli akademického titulu, o nějž bych snad svými články usiloval.

V naší redakci jsme našli sofistikovaný systém, který k odhalení plagiátů slouží a vyzkoušeli jsme ho:

Nejprve na posledním příspěvku na tomto serveru „V Kryrech se prý nešetří“. Text jsem psal skutečně sám a program to potvrdil.

Pak jsem na zkoušku vzal jiný článek – který byl kompilací částí příspěvků ze 4 různých serverů, které jsem následně upravil. Jak to dopadlo? Program takový plagiát nemilosrdně odhalil.

Zjevně to tedy funguje. Možná tak zahájím tímto malý a čistě regionální hon na čarodějnice a kladu si přitom otázku, zda se máme při této lustraci našich příštích zastupitelů na co těšit. Není to o tom, že prokáže-li se u někoho, že patrně opisoval, vyzýval bych ho nebo nutil k rezignaci. To je otázka jeho svědomí a jeho charakteru.  

Udělit mimořádnou odměnu znamená, a ví to každý zkušený manažer, zabít dvě mouchy jednou ranou: poděkovat lidem za dobře odvedenou práci nad rámec běžného ocenění a zároveň motivovat ke kvalitní práci příští.

Ve svých dvou posledních číslech se týdeník Region Podbořanska zabýval v několika článcích mimořádnými odměnami zastupitelů našich obcí. To na popud zastupitele Kryr pana Václava Kadlečka, který, neuspěl-li se svým názorem na jednání zastupitelstva, šéfredaktorce Želínské žaloval, že v našem městě si na základě novelizovaného zákona o obcích zastupitelstvo odhlasovalo zhruba čtvrtmiliónovou odměnu.

Mimořádné odměny: v Kryrech se nešetří, tvrdí zastupitel, odměny si zasloužíme, oponuje starosta

Peníze jsou prostě problém. Zvláště v tom případě, že jich není málo a že si je do vlastní peněženky posílám sám. Což naše zastupitelstvo, ať už jakkoli jako kolektivní orgán a většinovým rozhodnutím, učinilo. Prostě proto, že jinou možnost jim novelizovaný zákon nedal. Nešlo o direktivu, šlo o danou možnost, jíž si naši konšelé museli sami projednat.

Já plně chápu páně Kadlečkovo spravedlivé rozhořčení, jak že se to ve městě pod Schillerovou rozhlednou mrhá veřejnými prostředky. Zvláště tomu rozumím těsně před komunálními volbami, v nichž pan zastupitel (nepochybuji o tom) bude chtít uspět a znovu se podílet na správě našeho města. Tím spíš, že jeho pozice je nejistá – nakonec i ve volbách před čtyřmi lety se do zastupitelstva Kryr ani jako jednička kandidátky ČSSD nedostal, neboť byl převálcován preferenčními hlasy pánů Václava Fürsta a Tomáše Ptáka; v zastupitelstvu tak mohl usednout jen díky tomu, že se Václav Fürst svého mandátu vzdal.

Jde ale výplatou mimořádných odměn skutečně o mrhání prostředky? Nejde o marginální problém? Nevydává pan Kadleček ránu poplašňákem za výbuch atomové pumy, nedělá jen z komára velblouda?

250 tisíc korun je jistě hodně peněz. Faktem ale zůstává, že ze zhruba šedesátimiliónového ročního rozpočtu Kryr tahle částka reprezentuje necelých 0,5 %, což je poměrově totéž, jako když já si ze svého dvacetitisícového příjmu dovolím jednou za měsíc vypít v restauraci tři desetistupňová piva. Tím rodinný rozpočet skutečně nezruinuju, tuhle investici si může naše domácí kasa bez problémů dovolit. Já jsem manželce doma pomohl, odvedl jsem dobrou práci a ty tři piva jsem si jako mimořádnou odměnu prostě zasloužil.

Otázka tak zní, jestli si naši zastupitelé svou odměnu (ta svá tři piva…) také zasloužili: jestli pracovali ku prospěchu nás všech. Myslím si, na rozdíl od pana Kadlečka, že ano. A jsem si jist, že právě tohle mé přesvědčení se potvrdí také v říjnu při volbách.

Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) je česká parlamentní  politická strana. V Evropském parlamentu spolutvoří seskupení Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice. Je také pozorovatelem ve Straně evropské levice. Strana vznikla jako nástupce Komunistické strany Československa.

KSČM se hlásí k hodnotám a tradicím pokrokového levicového hnutí doma i v zahraničí. „Usilujeme o postavení moderní a aktivní levicové strany v současné společnosti,“ říká, „Chceme hájit zájmy prostých občanů, kteří svou prací vytvářejí duchovní i materiální hodnoty. Chceme, aby občané měli možnost co nejvíce rozhodovat sami o sobě i o společenských záležitostech.“

Hana Aulická – Jírovcová

lídr Komunistické strany Čech a Moravy

Ústeckého kraje

·         Můžete se, prosím, stručně představit?

Je mi 36 let, jsem vdaná a mám dvě dcery Aničku a Terezku. Politickou dráhu jsem zahájila roku 2002 vstupem do komunální politiky jako členka zastupitelstva města Most, kde       působím dodnes. Za svou profesní kariéru jsem pracovala jako technický pracovník, finanční účetní a do poslanecké sněmovny jsem odcházela z pozice vedoucí výkaznictví zdravotní péče v Mostecké nemocnici. Při zaměstnání jsem vystudovala Vysokou školu báňskou  – Technickou univerzitu Ostrava, Hornicko–geologickou fakultu. V poslanecké sněmovně se věnuji především sociální oblasti.

V soukromém životě se snažím co nejvíce věnovat své rodině. Nemám ráda nespravedlnost a lež. A pokud mi to čas ještě dovolí, ráda si zajdu zasportovat na H.E.A.T. Program.

·         Zkuste prosím říci, proč jít vůbec volit - a proč právě Vás?

Právo volit má každý občan této země po dovršení věku osmnácti let. Svým hlasem a rozhodnutím ovlivňuje dění v České republice na další čtyři roky a je to právě on, občan, volič, který vždy rozhoduje. Politická rozhodnutí zvolených zástupců se pak takto týkají všech občanů - veškeré důsledky, ať jsou pozitivní nebo negativní, si tak neseme všichni. 

Proč volit právě KSČM? Protože jsme stranou, která hájí občana bez ohledu na jeho sociální a ekonomické postavení ve společnosti. Dokázali jsme nejen v Ústeckém kraji, že jsme schopni být ve vedení a plnit náš volební program - a především pracovat pro občany bez korupce a podvodů.

·         Parlamentní volby 2017 jsou považovány za přelomové. Souhlasíte s tím názorem? A jestli ano, potom proč?

Poslední dobou mám pocit, že volby do PSP ČR jsou přelomovými nazývány velice často především v médiích, a to prostřednictvím mnohých našich vrcholných politických představitelů. Do jisté míry je to pravda, jen se bytostně netýká jenom nás: je to totiž o celosvětové politice a jejímu vlivu na dění v naší zemi: Evropská unie se otřásá v základech a hrozbou válečných konfliktů na území některých zemí ve světě se již nevyhrožuje, ale naopak se hovoří o možných termínech, kdy reálně začnou. S tím souvisí i stále probíhající mezinárodní konflikty v zemích Blízkého východu, jako je například Sýrie, Jemen a Irák nebo Libye a neustálý a narůstající problém s přílivem vysokého počtu migrantů z těchto oblastí. K tomu eskalující závažné situace v Evropě, které s jejich příchodem narůstají. Téměř každodenně jsme svědky útoků, atentátů v evropských státech i mimo ně, prostě bezpečno již není nikde.

Po sestavení nové vládní garnitury bude tak nutné řešit – v mezinárodních vztazích - zásadní otázky jako přerozdělovací kvóty na přijetí migrantů do jednotlivých členských států EU, neustále se stupňující tlak na navyšování výdajů státních rozpočtů na obranu jednotlivých členských států NATO a postavení našich zástupců při strategických jednáních s Evropskou unií o zásadních mezinárodních otázkách. Jak kvalitně budeme schopni hájit zájmy naší země a využít náš podíl vlivu při řešení eskalujících se problémů v zahraniční politice, to vše záleží na rozhodnutí našich občanů.

I na půdě České republiky, nebo spíš především zde, máme však co řešit! Protože neustálé přetřásání ataků mezi vládními představiteli naše občany již nebaví. Mají své starosti každodenního života - a zde je potřeba začít pracovat.

Ještě jednu poznámku: je potřeba začít pracovat kontinuálněji. Je podle mého mínění mrzuté, že zatím každá vláda, která měla možnost pracovat pro naše občany, pojala svou pozici jen a právě na jedno volební období. Přijatá legislativa se tak vždy v zásadních oblastech několikrát měnila a novelizovala, což v praxi mnohdy přineslo jen problémy a zmatky.

·         Zisk kolika poslaneckých křesel pro Vaši stranu byste Vy osobně považovala za úspěch?

Za úspěch považuji získání potřebných poslaneckých křesel tak, abychom mohli úspěšně prosazovat náš volební program, to by si ale přála každá politická strana. Nyní máme v poslanecké sněmovně 33 míst, věřím, že současný počet dokážeme nejen obhájit, ale i navýšit. Doufám, že za náš kraj přivedeme do poslanecké sněmovny více zástupců KSČM a posílíme v ní tak i pozici našeho regionu.

·         Jakými tématy chcete oslovit voliče konkrétně v Ústeckém kraji?

 V rámci voleb naše strana samozřejmě již uveřejnila své volební priority, ale představili jsme i priority pro Ústecký kraj, které chceme prosazovat ve prospěch našich občanů. Jednou z nich jsou „důstojné podmínky pro život v Ústeckém kraji".  Myslím, že to vystihuje současný stav v našem kraji, kdy bohužel kvalita žití našich občanů oproti většině České republiky je reálně horší, ať již jde o ekonomické a sociální postavení našich občanů nebo o oblast stále se zvyšující kriminality a o problémové soužití s nepřizpůsobivými občany.

To se děje i přes zásadní změny a opatření v kraji. Například v oblasti zdravotnictví, kde se obyvatelům našeho kraje i díky Krajské zdravotní, a.s. a jejích pěti nemocnicím dostává té nejlepší péče v ČR. Velmi dobrou úrovní, to v Čechách také není zdaleka samozřejmé, se mohou chlubit naše silnice. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, s kvalitou silnic prvních až třetích tříd jsem měla možnost seznámit na svých cestách po republice: některé kraje jsou opravdu velice zanedbané. Na severu Čech máme i kvalitní veřejné dopravní spojení, výrazně se tu podporuje také sport. Velký důraz je kladen na podporu sociální oblasti. Našimi dalšími krajskými prioritami jsou například podpora projektu „Restart pro Ústecký kraj“, který s sebou přinese konkurenceschopné podniky, investice, zdravější životní prostředí a ještě lepší silnice, kvalitní služby, dostatek pracovních příležitostí za odpovídající mzdu, proplácení i prvních tří dnů nemocenské, podpora malého a středního podnikání, zabránění zneužívání sociálních dávek a obchodu s chudobou a záměrnému sestěhovávání sociálně slabých a nepřizpůsobivých. Nikoli v poslední řadě chceme řešit problémy vyloučených lokalit a kriminality. Bezpečí našich domovů. Chceme odpovídající finanční ohodnocení učitelů. Zachování systému speciálního školství. Odmítáme nedomyšlenou a plošnou inkluzi. Jednoznačně jsme také pro podporu většího propojení podniků s odbornými středními           školami. V oblasti zdravotnictví chceme zvyšovat kvalitu a dostupnost zdravotních služeb a stabilizovat lékařský a střední zdravotnický personál. Máme v úmyslu rozvíjet spolupráci s lékařskými a zdravotnickými fakultami v oblasti pregraduálního vzdělávání v lékařských i nelékařských profesích. V sociální oblasti klademe důraz na zvýšení kvality v poskytování a stabilizaci sociálních služeb a na podporu jejich dlouhodobého financování, jde nám o podporu seniorů, zdravotně postižených a handicapovaných. Podporujeme také komplexní projekt propojující v Ústeckém a Karlovarském            kraji těžbu a zpracování lithia a doprovodných kovů prostřednictvím státního podniku. Máme v úmyslu podpořit i cestovní ruch a turismus, a to včetně propagace rekultivovaných a revitalizovaných území v Ústeckém kraji.

·         I když vím, že se politici před volbami vyhýbají této otázce jako čert kříži: jaká povolební koalice je pro Vás přijatelná, jaká nikoli?

Této otázce se určitě nevyhýbáme, ale nemáme křišťálovou kouli, dle které bychom dokázali předpovědět skutečný volební výsledek. Proto opravdu musíme počkat, jak rozhodnou voliči - a jak svými hlasy rozdají karty. My chceme především prosazovat náš volební program. Pokud by se našla strana, která by byla ochotna na naše priority přistoupit, určitě se nebudeme bránit spolupráci. Zpovídáme se svým voličům a těch přeci, i podle volebních výsledků, není málo. Nechceme a ani nemůžeme slibovat a pak se zaprodat, zradit za možná křesla a místa na určitých pozicích. To zástupci KSČM nikdy nedělali a dělat nehodlají.

·         Děkuji za rozhovor.