OSLAVA VE DVÉRCÍCH
Až dvě stovky lidí jsem napočítal v sobotu 4. srpna 2012 ve Dvércích – malé vesnici patřící pod Nepomyšl, která čítá všehovšudy dvaatřicet čísel popisných a v nich zhruba čtyřicet lidí, což mi prozradila paní Hana Lindáková, která stála u zrodu myšlenky uspořádat v této vísce oslavy. To u příležitosti šestistého výročí první písemné zmínky o Dvércích.
Vyjma toho se paní Lindáková ujala také celé organizace akce, která daleko přesáhla obvyklé mantinely této nevelké obce. „Musím poděkovat vedení městyse Nepomyšl,“ prozradila mi v průběhu dne, kdy jsem jí na chviličku dostal poblíž svého poznámkového bloku. „Nejen po stránce finanční, ale i konkrétní pomocí: ve Dvércích, samozřejmě nejenom v sobotu, pracovala skupina zaměstnanců úřadu a městys zajistil i kyvadlovou dopravu mezi Nepomyšlí a Dvércemi, která přivezla a poté odvezla celou řadu lidí.“
Připravený program byl bohatý. Před zhruba stovkou lidí ho krátce po jedenácté zahájil moderátor dne Mgr. Kamil Kraus, někdejší ředitel základní školy z Kryr, který všechny návštěvníky co nejsrdečněji přivítal a o zahájení slavností požádal starostu Nepomyšle Josefa Lněníčka: „Vážení a milí spoluobčané, vážení hosté a rodáci,“ řekl v úvodu svého krátkého projevu pan starosta, „dovolte, abych i já Vás přivítal jménem svým a jménem zastupitelstva městyse Nepomyšl na dnešních oslavách šesti set let od první písemné zmínky o obci Dvérce.“ Poděkoval celému zastupitelstvu za uvolnění finančních prostředků a všem těm, kdo se na přípravách oslav účastnili. Obci Dvérce pak popřál, aby se minimálně dalších 600 let úspěšně rozvíjela.
Jako první se po nezbytných oficialitách představila skupina Merkur z Rakovníka. V tříhodinovém programu zahrála od dechovky nebo lidové písně přes klasický český pop až po rokenrol – to v několika blocích, jejichž přestávky vyplnil moderátor akce Kamil Kraus (mimochodem hýřil vtipem místy až lechtivým a často na hraně soutěže o Zlatou mříž; zjevně se ale nikoho nedotkl, neurazil…) zajedno soutěžemi o drobné upomínkové předměty, v nichž pokládal otázky týkající se Dvérců a jejich historie, za druhé představil nejmladší a nejstarší místní obyvatelku a paní, která sem cestovala z největší dálky.
Nejmladší Dvérčanka byla dvouletá Pavlínka Demeová, nejstarší šestasedmdesátiletá Margita Lüftnerová. Z největší dálky pak přicestovala paní Bohumila Maňáková. Ta sice místní rodačkou není, ale do Dvérců se přistěhovala jako malá holčička v roce 1945 a žila zde až do roku 1960, kdy se provdala na Moravu. Dnes žije v Halenkově poblíž Vsetína a sem musela urazit vzdálenost delší než 400 km – jak prozradila, vlakem.
Dvě hodiny po poledni se hostům oslav představil pan Šimon Pečenka, který se ve své „Balónkové show“ věnoval především dětem, ale samozřejmě nejenom jim. Společně se svými potomky si zaskotačili i jejich rodiče. A to už ve Dvércích bylo opravdu plno, pod velikým stanem zapůjčeným městem Podbořany nebylo k hnutí a u stánku nepomyšelské firmy Smutný se tvořily solidní fronty. Pivo a limonáda tekly proudem, z grilu voněly stejky a klobásy, nechyběla ani bábovka nebo ovocný koláč.
Přítomné milými tanečními skečemi potěšily i členky nepomyšelského recesního souboru Šoubaby. Prvně se představily jako cikánky, podruhé se zavlnily v havajských sukénkách a pak vystoupily i jako zdravotní sestry – sice s (pro tuto profesi…) poněkud netradičními instrumenty, přesto duchaplně.
Kromě oficiálního programu bylo možno zkusit si u stánku rodinného centra Jablíčko udělat například svíčku, koupit pohlednice, mapu nebo magnetky. V jednom ze stánků slavnostního jarmarku se prodávala ručně malovaná trička, byly k mání košíky a jiné předměty pletené z papírových trubiček, k dispozici byla malá střelnice, trampolína či skákací hrad.
Pana Pečenku a jeho roztomilá zvířátka uvázaná z útlých balónků, které si odneslo snad každé dítě, vystřídali Heligonkáři z Plzně. I oni přispěli ke skvostné náladě tohoto slavnostního dne, jíž nepokazila ani zhruba čtvrthodinová průtrž mračen (ta v itineráři oslav chyběla…) – dokonce naopak, teplý a dusný den osvěžila.
Ten tady v Dvércích s plzeňskými harmonikáři ale zdaleka ještě nekončil. O zábavu pod širým nebem se postaralo uskupení Triget, místní hasiči připravili pro děti pěnovou skluzavku, v osm večer vzplál táborák a u rybníka byla připravena ohnivá show.
Dvérce tak oslavily šestisté výročí první písemné zmínky o obci více než důstojně. Jednoznačně o tom svědčí i kniha návštěv, která tu byla po celý den k dispozici: ta se totiž hemží superlativy. Právem. Přišli mladí, dorazili staří - a všichni se dobře bavili.
Co dodat závěrem? Snad slova starosty Lněníčka: „Na shledanou za sto let!“
FOTOGALERIE
UKÁZKA Z FILMU