POZVÁNKA NA VÝSTAVU
… Krajiny Miroslava Mottla v Žateckém divadle
Každé slovo by vadilo a rušilo to posvátné ztišení
Hluk všedních dní je daleko za vámi
Uvědomujete si, kolik nádhery si žádný boháč nemůže koupit
A pro kolik zbytečností jste se před chvílí trápili
Pomalu se stmívá
Ale vám se nechce odcházet
Splýváte s harmonií vteřin
Ztrácíte se v ní
Ještě chvilku!
básník Vlasta Řebec
Někdo má talent od Pánaboha. To se říká o lidech vynikajících v umění, sportu a dalších lidských aktivitách. Takových „vyvolených“ není mnoho, jednoznačně však mezi ně patří Miroslav Mottl.
Narodil se v roce 1943 na Rokycansku, ale prakticky celý jeho život mu bylo souzeno Rakovnicko, přesněji malebné městečko Jesenice. Pokud u jeho kolébky stály sudičky, pak malému Mirkovi předurčily malířskou dovednost, jež se měla snoubit s láskou k přírodě. Mnohé talenty – tak říkajíc – nevykvetly, protože jim chyběla cílevědomost i některé další zásadně důležité vlastnosti. V našem případě se však umění bez akademických titulů rodilo přes nesmírnou pracovitost, skromnost a koneckonců i povolání: Miroslav Mottl po celý svůj profesní život pracoval v zemědělství; denně se tudíž setkával s motivy české krajiny. Od školy, kde si ho nemohl vynachválit učitel výtvarné výchovy malíř Vladimír Zuska (pedagog, žák malíře Václava Rabase, hudebník, herec – ochotník, spolutvůrce loutkového divadla i podílník organizace vlastivědného muzea v Jesenici), až po řadu kurzů pro výtvarníky, různých soustředění spojených s tvorbou a v neposlední řadě výstav (Jesenice, Rakovník, Plzeň, Kryry atd.), se cizeloval jeho styl, rukopis patrný na první pohled.
„Ano, to je Mottl,“ říkají návštěvníci výstav a obdivují oleje, tempery, pastely, akvarely i perokresby. Stovky, ba možná i tisíce děl a dílek. Zrání, hledání a ve výsledku pak potěšující sdělení líbezné krásy, neboť taková je Mottlova česká krajina. Nic však podbízivého, žádný naivní realismus, naopak z jeho krajin dýchá atmosféra, jíž dociluje mistrovskou zkratkou a barvami.
Když Miroslav vezme do ruky pero či štětec a črtne – byť jenom stopu na bílou plochu plátna nebo čtvrtky – tak v kompozici „sedí“ a posléze k vám promluví uschlý strom, polní cesta, lesní zátiší, a což teprve, když se v barvách zaleskne hladina jesenického rybníka! Na tomto místě si čtenář zřejmě řekne: ten autor článku tolik horuje, líčí popisně tvorbu a přitom by stačila doprovodná reprodukce, aby pozvánku ilustrovala. Pravda, mohl bych se vymluvit ohraným tvrzením, že „žádná kopie nenahradí originál“, nebo na technické možnosti, ale nechci tak: není zde ukázka, protože jednoduše tvrdím, že výstavu Malíř jde krajinou v přepěkném prostředí žateckého kulturního stánku musíte vidět na vlastní oči, a to v lednu a v únoru 2017!
Mgr. Kamil Kraus