Odjinud

OČIHOV V PROUDU ČASU

12.09.2014 17:04

V Očihově se slavilo!

V sobotu 12. července 2014 odpoledne – a to tak, že velice. Se vší pompou, s patřičným ruchem, tartasem a nakonec i hlukem, přesto velmi civilizovaně a nesmírně důstojně. Dokonce s kryrskou účastí. Naše město se podílelo v první řadě sponzorsky (Zdeněk Eisenhammer, Jiří Hurt nebo Šilhánek a syn), za další programově (Klauniáda Nikoly Nedomové nebo Recesse), návštěvností (jde konečně o sousední obec, takže mnozí kryrští sem samozřejmě zavítali…) a především pak dramaturgickým rámcem, jehož autorem bylo sdružení RestArt.

 

Kdo do Očihova přišel, nelitoval. A že se tu těch lidí sešlo! V pozdním odpoledni jsme jich před obecním úřadem napočítali k tisíci – a kdo ví, jestli těch návštěvníků nebylo ještě o pár desítek víc!

 

  

Důvod k oslavě v Očihově byl parádní: 725. výročí první písemné zmínky o obci. A to už je nějaká řádka let!

 

HISTORIE OČIHOVA

 

Ona první písemná zmínka je kupní smlouvou. Pochází z 3. března 1289, kdy šlechtic Albrecht Nothaft daroval klášteru premonstrátů v Teplé 10 hřiven stříbra ročního platu. Mezi svědky listiny, kteří sloužili jako utvrzení pravosti dokumentu, byl na třetím místě uveden Přibyslav z Očihova. Zřejmě se jednalo o nižšího šlechtice, který doprovázel mocnějšího pana Albrechta z rodu Nothaftů, což byla šlechta původem z Chebska během 12. a 13. století osídlující pusté oblasti Slavkovského lesa.

 

„Možná Vás bude také zajímat,“ doplňuje Mgr. Jan Mareš ze Státního oblastního archívu v Lounech, „že Očihovec je poprvé zmíněn v listině Přemysla Otakara II. z 19. 12. 1275, kterou král potvrzuje rozdělení majetku mezi syny zemřelého Sulislava z Trnovan Bohuslava a Sulislava. Právě Sulislav podle listiny dostal za podíl celou ves Ochczovech čili Očihovec.“

 

Což neznamená nic jiného, než že Očihovec (součást Očihova, jakýsi jeho satelit…) byl prvně zmíněn – alespoň pokud z archívu víme - již o 14 let dříve, než samotný Očihov.

 

 

Pojďme ale zpátky do Očihova. Po lijácích právě končícího týdne je sobotní obloha jako vymalovaná, svítí sluníčko. Náves voní grilovanými klobásami nebo steaky, točí se pivo nebo limonáda.

 

Ve třináct hodin celá sláva vypuká. Moderátor dne v historickém kostýmu zve na pódium starostku Očihova Janu Kronďákovou, která vystoupí s kratičkým projevem. Tu pak vystřídá skupina středověké hudby a tance. Dramaturgickým rámcem oslav, které pro Očihov připravilo sdružení RestArt Ivana Krumla a Petra Ulkeho, je totiž připomínka historie obce v kontextu proudu času českých i světových dějin. Návštěvníci Očihova tento den procházejí historií své obce od nejstarších dob až po současnost.

 

Podívat se přijal i ministr školství Marcel Chládek.

 

 

 

S poněkud ponurou, truchlivou středověkou muzikou i s trojicí tančících div (ty jsou naproti tomu poměrně rozverné…) se ocitáme v gotice. S tanečnicemi si dokonce můžeme skočit v kole. Oko se potěší šermířským soubojem a jsme účastni přednášky mistra cechu katovského.

 

 

Gotiku střídá renesance. Ucho potěší hudební skladby raného středověku, oko zas se zalíbením spočine na orientálních tanečnicích. Nechybí ani rytíři a jejich šermířské souboje a do Očihova dorazí i potulný kejklíř, který oslní žonglérským umem.

 

Dalším tematickým blokem je vzpomínka na období baroka. Jsme svědky praporečnicko-bubenické šou a František Iša Barák přednese ukázky z děl starých mistrů.

 

 

Těsně před sedmnáctou hodinou se dostáváme do Habsburské monarchie a k 1. světové válce. Do Očihova napochoduje Sbor loketských ostrostřelců a předvede ukázky vojenských cvičení a střílí, střílí a střílí… z pušek i děla. Švejk – Band pak zahraje pouliční písničky staré Prahy, Plzně i dalších měst kuplety a šlágry šantánů a kabaretů.

 

Posledním historickým obdobím, jímž Očihov (v proudu času) proběhne, jsou doby 1. republiky a 2. světová válka. Na pódium se vrací F. I. Barák, aby zahrál swing i jazz – především skladby George Gershwina a Glenna Millera. A ještě jednou se představí také Švejk – band, tentokráte se staročeskou muzikou. S proslulým kankánem vysoupí kryrská Recesse.

 

 

Očihov celé odpoledne prozpívá a protančí. Popíjí se a pojídá, náves je plná stánkařů. Sortiment tradiční i netradiční, vkusný i kýčovitý. Doprovodný program bohatý: můžete si vyzkoušet střelbu z luku nebo z kuše, vrhnout na cíl sekerou. Můžete se projet na koních nebo si zaskotačit spolu s klauny, na tržišti si nemůžete nevšimnout ukázek starých řemesel. Jsou tady dětské i pouťové atrakce, je tady sokolník a přijedou i živá medvíďata. Pro děti zahraje Divadlo na cestě pohádku „Jak šel Honza do světa“.

 

 

V budově obecního úřadu jsou k nahlédnutí kroniky obce nebo je tu nainstalována výstava starých fotografií.

 

 

S osmou večerní se na návsi rozpoutá lidová veselice. Zahraje kapela Jiřího Holubičky a F. I. Baráka a v deset večer oslavy 725. výročí první písemné zmínky o obci Očihov ukončí ohňostroj.

 

FOTOGALERIE

 

Nabízím video s průřezem celého dne. Kompletní, zhruba čtyřicetiminutový film, je či v nejbližší době bude k dispozici na Obecním úřadě Očihov.

 

TÁTADAY

01.07.2014 06:54

Slavíme různé svátky. V březnu je Mezinárodní den žen, prvního června Den dětí, druhou květnovou neděli Den matek - ale na tatínky se nějak zapomíná. Přitom ve světě se Den otců slaví už více než sto let.

 

Založila ho (samozřejmě) žena - Sonora Smart Dodd, která chtěla vzdát hold svému otci, jenž ji spolu se čtyřmi sourozenci po smrti matky vychoval. Narodil se v červnu, a tak svátek připadl na třetí neděli tohoto měsíce. Prvně se slavil již roku 1910 ve státě Washington.

 

Prosadit Den otců v Česku se již několik let snaží Liga otevřených mužů (LOM) ve spolupráci se Sítí mateřských center.

2. ročník Dne otců v Podbořanech připravilo v neděli 15. 6. 2014 opět volnočasové rodinné centrum Duhový svět, o. s., což  je dobrovolné, neziskové a neškolské sdružení občanů, registrované u MV ČR. Opět se akce jmenovala TÁTADAY a znovu se uskutečnila v Hlubanech, i když se tentokrát z hřiště odstěhovala pod Hlubanskou tvrz.

 

Na rozdíl od prvního ročníku, kdy Den otců navštívilo téměř pět set lidí (informovali jsme v příspěvku „Den otců“ 16. 6. 2013), byl ten letošní - alespoň co se návštěvnosti týče - nepoměrně skromnější. Naštěstí, protože Hlubanská tvrz by nápor stovek lidí pravděpodobně nezvládla. Přišedší pouhé desítky návštěvníků však měly prostor a mohly se dokonale vyřádit. Což také činily. Bavili se samozřejmě nejenom tatínkové, bavily se i jejich děti.

 

Připravena byla totiž celá řada soutěží a her o drobné ceny, k dispozici byla výtvarná dílna, koutek pro nejmenší, malovalo se na obličej a třpytivě se tetovalo. Obec Kolešov zapůjčila skákací hrad, sdružení RestArt Ivana Krumla a Petra Ulkeho se vyjma poskytnutí prostorů Hlubanské tvrze postarala vzorně o občerstvení.

 

Kryry ani letos nezůstaly stranou. Sdružení RestArt jsem jmenoval výše a z města pod Schillerovou rozhlednou dorazily také mažoretky z Neon Stars, které nejenom vystoupily, ale pomáhaly také s organizací akce. Zapomenout nesmím ani na pány Němčáka a Kudrnáče, kteří TÁTADAY ozvučili. 

 

 

 

FOTOGALERIE ZDE

 

 

 

ZAHRADNÍ SLAVNOST V PETROHRADĚ

28.06.2014 07:55

Na zámku v Petrohradě, na samém jihu Ústeckého kraje, je od roku 1952 psychiatrická léčebna. Od roku 2003 je příspěvkovou organizací kraje. V sobotu 14. června 2014 se zde uskutečnil již 22. ročník „Zahradní slavnosti“. Akce, která je proslulá daleko za hranicemi Petrohradu, se tento rok významně podílely také Kryry.

Připomeňme si, jakou má Zahradní slavnost historii. Zalistujme ve zpravodaji obce Petrohrad Lunaria č. 8 z roku 2007, kde v článku „Zajímavosti o zahradních slavnostech“ paní Marie Ritterová píše následující:

„První zahradní slavnost se konala 26. června 1993, vypráví MUDr. Zdeňka Sosnová. Vrátíme-li se do historie zámeckého nádvoří, zjistíme, že původně byl na povrchu písek. Ten se stále odplavoval a časem utvořil na ploše kolem nádvoří nepěkné vyvýšeniny. Snahou o zlepšení situace bylo to, že jsme k úpravě použili škváru, která nám život dost zkomplikovala, neboť se na podrážkách bot zanášela do objektu léčebny. A tak je pochopitelné, že jsme hledali nový způsob úpravy nádvoří, který by odpovídal našim nárokům a představám.

V lednu 1993 započala stavba, při které byl upravován a srovnáván terén, na který pak byla položena dlažba. Zahradní slavnost se stala skutečnou oslavou a vyjádřením radosti z toho, jak se celá věc podařila. A protože jsme se chtěli o tuto radost rozdělit i s ostatními, otevřeli jsme bránu zámku v tento den i veřejnosti.

Kuchařky v naší kuchyni upekly koláče a nasmažily řízky, které si pak mohli návštěvníci zakoupit. V kiosku zajišťovala paní Fojtíková běžné občerstvení. Pan Petřík pro nás tehdy fotografoval.

Zlatým hřebem programu bylo vystoupení hudby hradní stráže s názvem Formanka. A to si představte, že pro nás tenkrát hráli zadarmo, vzpomíná paní primářka. No, a protože ohlasy byly velmi pozitivní, rozhodli jsme se v  této kulturně-společenské akci pokračovat.“

Slavnost zahájily v deset hodin kryrské mažoretky, které na nádvoří zámku vystoupily v průběhu dopoledne hned čtyřikrát. Představila se jak Koťata, tak Perličky a Neon Stars a třebaže už děvčata mají po soutěžích a v hlavách víc prázdniny než školu (takže i mimoškolní aktivity…), odvedla velmi solidní výkon a líbila se. Kryrské angažmá pak v Petrohradě doplnila ještě skupina Recesse.

Hlavní pódium postupně patřilo Jazz Revue, skupině Ponožky pana Semtamťuka, vystoupil Pavel Dobeš a poslechnout jste si tu mohli i skupinu ABBA Stars revival. Přijel také Petr Kolář s kapelou, a aby hudebních žánrů nebylo málo a dostalo se na všechny, závěr odpoledne patřil dechové hudbě Straňanka: vítězi Zlaté křídlovky 2008 a absolutnímu mistru Evropy dechových hudeb z roku 2009.

Kromě hlavního pódia patřil zámek, jeho špýchar, nádvoří a nádherný park dalším kulturním, dovednostním i sportovním akcím pro všechny věkové kategorie; a jíst a pít bylo také co.

Dvaadvacátý ročník petrohradské Zahradní slavnosti se zkrátka vydařil. Kdo přišel, určitě nelitoval.

 

FOTOGALERIE ZDE

 

 

 

VÁNOČNÍ BESÍDKA DDM PODBOŘANY

15.12.2013 09:49

Ve čtvrtek 12. 12. 2013 se v prostorách podbořanského biografu uskutečnila další vánoční besídka Domu dětí a mládeže v Podbořanech. V režii Ireny Preclíkové a Ireny Uldrichové šlo o přehlídku celoročního snažení kroužků zmíněné instituce.

Já podotýkám, že nejenom jí…

Na této podbořanské akci se totiž podílely také – vedle Nepomyšli - Kryry. A to měrou vskutku nepřehlédnutelnou. Připomeňme proto na tomto místě, že celé odpoledne (nebo podvečer, chcete-li) moderoval Mgr. Kamil Kraus.

Váhal, když ho paní Irena Uldrichová o průvodní slovo vánoční besídkou požádala. „To je ale pro děti, to odmítnout nemohu,“ řekl nakonec.

Naštěstí. Jako moderátor byl tradičně skvostný – nevtíravý, přesný, dokonalý. Uvedl jednotlivá čísla besídky a bezezbytku představil jejich protagonisty. Zašel dokonce až tak daleko, že se plížil k technickému zařízení, aby nenarušil programu – po kolenou!

Kryry tento den v Podbořanech reprezentovala vyjma pana moderátora také děvčata z kroužku mažoretek: nejmladší Koťata, děvčátka „školkou povinná“ a pak Neon Stars Kryry, což jsou jejich starší (kategorií vlastně nejstarší) mažoretkovské kolegyně. Dojemný pak byl vztah mezi nejmladšími a nejstaršími kryrskými mažoretkami, které se dokázaly vzájemně radovat z dobře odcvičené sestavy, pochválit se nebo v jejím průběhu podpořit.

Představila se – už jsem je zmínil – i Nepomyšl. Její Pandíci v Podbořanech zarecitovali i zazpívali.

A pak samozřejmě nechyběla ukázka práce kroužků samotného domu dětí a mládeže. Od břišních tanců nebo bubnování, přes Zumbu po ukázku moderních tanců.

Bylo se zkrátka nač dívat. V podbořanském kině se o čtvrtečním odpoledni sešlo poměrně dost lidí, sál byl z poloviny až dvou třetin zaplněn. Každopádně návštěvníků bylo o poznání více než minulý rok. Ti se pak při bezmála osmdesátiminutovém pásmu písniček, básniček a tanečků se dobře bavili.

 

 

STROMY ŽIVOTA

23.11.2013 14:45

„Postav dom,

zasaď strom

a zploď syna…“

 

Tak trochu jinak, poněkud – a jen do jisté míry - „obrátene“, na to šli v Podbořanech. Tady totiž nejprve asi všichni nějak bydleli, potom plodili a nakonec sázeli. Totiž stromy života (resp. stromy narození) tu zasadilo v sobotu 16. listopadu 2013 dvaadvacet rodičů se svými nejmladšími ratolestmi.

 

 

Oč se jednalo?

O STROMU NAROZENÍ hovoří internetové stránky Podbořan takto:

Jedná se o projekt města Podbořany, kdy mají rodiče možnost vysadit nově narozenému občánkovi vlastní strom – STROM NAROZENÍ. Podstatou je, aby se lidé učili více pečovat o přírodu a nedevastovali ji. Tím, že si budou moci zasadit něco svého, se třeba změní jejich pohled na prostředí, ve kterém žijí - na domov v širším slova smyslu. Během let budou se svými dětmi sledovat, jak stromek prospívá a hrdě říkat:

»Tento stromek jsme Ti vlastnoručně vysadili, když ses se narodil.«

Každý stromek má vlastní cedulku, kde je uvedeno jméno malého občánka a údaje o narození. Takto označený stromek je zakreslen do mapky, která je volně přístupná na stránkách města. Jako památku na tuto událost dostává každé miminko ručně malovaný pamětní list.

Město Podbořany věnuje tento stromek zcela zdarma. Jediná podmínka pro jeho získání je účast na výsadbě, kde si rodiče stromek sami zasadí a zalijí.

Projekt byl zahájen na podzim roku 2012, kdy proběhla první výsadba 13 stromů. Druhý ročník se uskutečnil na jaře 2013, tehdy město zkrášlilo dalších nových 26 stromků.

Cílem projektu je plánovaně s výsadbou zeleně ve městě pokračovat…“

S podbořanskou výsadbou STROMŮ ŽIVOTA (nebo NAROZENÍ, jak kdo chce…) v Podbořanech přišla před třemi lety Bc. Lenka Janoušková (na obrázku vlevo). „Inspirovala mě podobná akce v nedalekém městysi Nepomyšl,“ přiznává zaměstnankyně odboru Životního prostředí MÚ ten fakt, že tento projekt není čistě jejím nápadem, „a líbilo se mi to natolik, že jsem se jej pokusila prosadit i u nás. To se podařilo.“

Osobně přítomna byla samozřejmě i na třetí akci tohoto druhu – jak již bylo zmíněno, dvaadvacet stromků bylo vysazeno zaměstnanci městského úřadu – s pomocí rodičů, jimž jsou tyto stromky upomínkou na letošní zrození jejich potomka.

Nechyběl ani starosta města p. Radek Reindl (na obrázku vpravo), který v úvodu milé akce přednesl krátký projev. A pak se rodičové chopili lopat a připravenou dvaadvacítku lip spojili se zemí, která je v budoucnu bude živit a podporovat jejich růst.  

Zbývá podotknout, že letošní akce sázení STROMŮ ŽIVOTA vyšla městský úřad na 70 tisíc korun. Dovolil bych si to okomentovat tím způsobem, že v tomto případě to byly finanční prostředky vynaložené velice pěkně a racionálně.

Lopatu jsem tento den v rukou držel i já.

Jedna z mladých lip patří vnoučkovi Víťovi a mně bylo ctí pár hrud prsti ke kořenovému valu právě jeho stromu přihodit.

 

 

 

DOBRÝ NÁPAD

HODNÝ NÁSLEDOVÁNÍ,

NEMYSLÍTE?

 

 

VÝLOV MUKODĚLSKÉ PŘEHRADY

16.11.2013 07:33

Jako každý druhý rok proběhl na sklonku minulého týdne výlov Mukodělské přehrady. Opět to byly tuny ryb - převážně kaprů, pak také amurů, candátů nebo štik. K tomu okounů, plotic a dalších hospodářsky nijak zásadně významných ryb. A těch bylo letos díky bleskovým povodním požehnaně.

Ryby se tradičně pod hrází také prodávaly. Kapři za luxusních 65,- Kč/kg, amuři o pětikorunu dráž. Štika tentokrát přišla na 180,- Kč/kg a candát na 250. Ryb bylo dost a příchozí z nejbližšího i vzdálenějšího okolí touto nabídkou rozhodně nepohrdli. Pro všechny bylo připraveno také občerstvení. Pivo, limonáda, čaj, grog nebo kafe, to pro ty žíznivé, hladem strádající mohli ochutnat buď klobásku, nebo třeba i smaženého kapra.

 

A co bude s Mukodělskou přehradou teď? Přes zimu se nechá prázdná nádrž vymrznout, poté bude vyvápněna, napuštěna a nasazena sem bude nová rybí násada. Ta bude mít kolem dvaceti, pětadvaceti dekagramů, což odpovídá rybám velikosti kolem dvaceti centimetrů. Ty pak během příštího půldruha roku dorostou do velikosti „macků“, které bylo možno spatřit z hráze přehrady na konci minulého týdne.

 

 

ZÁMEČKY LÁSKY

22.09.2013 06:51

Motto:

„Milovat znamená zamknout si Tě do mého srdce a ztratit klíč.

Být milován znamená zůstat ve Tvém srdci napořád.“

Kdysi prý v daleké Číně byla na Velké čínské zdi natažená lana, na která čínští novomanželé připevňují visací zámečky. Uzamknutím zámečku a následným přehozením klíče přes zeď si manželé mají zajistit štěstí a věčnou lásku. Možná, že se právě tímto starým rituálem inspiroval spisovatel Federico Moccia (na fotografii vlevo), ve své knize „Chci tě“. Její hlavní protagonisté totiž stvrzují svou lásku připevněním visacího zámku řetězem na kandelábr starobylého mostu Milvio v Římě a hozením klíče od zámku do řeky Tibery. Volba mostu není náhodná, právě na tomto mostě údajně zahynul mučednickou smrtí patron všech zamilovaných, sv. Valentin.

Příběh mladých milenců inspiroval nejprve Italy, kteří po vzoru románových hrdinů začali na kandelábry mostu Milvio zavěšovat visací zámky se svými jmény. Postupně se zvyk rozšířil po celé Itálii a ověnčené mosty bylo možno vidět i v Miláně, Turínu, Neapoli, na Sicílii, či v Benátkách.

U některých mostů dokonce přibyly prodejní stánky se zámky. Stovky zámků dokonce narušily stabilitu sloupů pouličního osvětlení a znepokojily městskou správu. Počet zámečků na mostech stoupal, stejně jako popularita mladého italského spisovatele. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků a příběh byl i filmově zpracován. Není se tedy co divit, že romantický rituál brzy našel své příznivce po celém světě.

Francie, Anglie, Dánsko, ale třeba i Kanada, Jižní Korea, Uruguay nebo Austrálie. Zde všude se rozšířila víra v magické zámky lásky, které mají přinést milencům věčné trvání jejich láskyplného pouta. V desítkách zemí po celém světě se objevují shluky zámků na mostech u velkých, navštěvovaných řek, ale i u menších romantických potůčků. Na Treťjakovském mostě v Moskvě byly dokonce kvůli zámečkům zbudovány speciálně vytvořené kovové konstrukce ve tvaru stromů, aby zámky nehyzdily vzhled mostu. Mladí Rusové věří, že klíč od milovaného srdce vhozený do řeky zajistí, že jim drahou polovičku nikdo neodloudí a tak jsou všechny stromečky obsazeny do posledního místa.

Zvyk se nevyhnul dokonce ani České republice, kde zámky nalezneme na mostě nad Čertovkou. Najdeme je například také v Žatci a od soboty 21. září 2013 i v Podbořanech.

Na lávce pro pěší přes Dolanský potůček tu zavěsily své zámečky lásky první dvojice. Milou akci zorganizovalo volnočasové rodinné centrum Duhový svět. Krátce po třetí hodině odpolední před několika účastníky vystoupila členka výkonné rady tohoto občanského sdružení Lenka Balínová, která stručně připomněla historii, význam a smysl akce a „MOST LÁSKY“ přestřižením pásky otevřela. Prvním párem, který svůj zámek na zábradlí lávky pak připevnil, políbil se a klíč poté odhodil, byl starosta Podbořan Mgr. Radek Reindl s chotí.

Jinak byla tato akce spíše komorního charakteru. Lávku nad Dolanským potokem v chladném, zamračeném dni nenavštívily stohlavé davy milenců a statika mostu nebyla tisíci visacími zámky nikterak ohrožena. Dalo by se dokonce říci, že organizátoři byli před návštěvníky v přesile – alespoň zpočátku. A to i přes to, že pro příchozí bylo připraveno skromné pohoštění ve formě sladkých zákusků, že byla možnost zakoupit si na místě i zámeček a připraveno bylo také improvizované rytecké nářadí, jímž bylo lze na něj umístit iniciály či jména páru. K tomu milá příhoda: dorazil pár mladých, který si potřeboval zámeček zakoupit. Pětatřicetikorunovou položku chtěl však mladý muž hradit dvoutisícovkou, což samozřejmě zaskočilo všechny přítomné. „Toho se, holka drž,“ zaznělo u mostu, „ten je movitej…“ Nakonec se páru podařilo z kapes vykutat třicet korun v drobných, na zbylou pětikačku byla uspořádána blesková sbírka, takže nakonec symbol svého vztahu na lávku tihle dva připevnili.

Spolu s nimi sobotního odpoledne 21. 9. 2013 této možnosti využilo čtrnáct dvojic, což koneckonců úplně málo zase není. A jak mi prozradila paní Irena Uldrichová, místopředsedkyně výkonné rady Duhového světa, není samozřejmě nic ztraceno – k mostu může přijít kdykoli kdokoli a svůj zámek na něj připevnit. Jenom si bude muset přinést ten svůj.

PIETNÍ AKT V ŽATCI

14.07.2013 12:34

Přesně sedmdesát let poté, co nacisté vypálily 13. července 1943 obec Český Malín na ukrajinské Volyni, se v Žatci u památníku volyňských Čechů u hřbitova odehrál pietní akt. O tom, který se na sklonku minulého týdne uskutečnil přímo na místě tohoto bezprecedentního činu, jsme na těchto stránkách již informovali.

Poklonit památce zavražděných Čechů se přišlo několik desítek lidí. Mezi nimi i někteří z těch, kteří běsnění Němců na Ukrajině unikli. U pomníku nechyběla starostka Žatce, svého zástupce tu měl Senát České republiky, Krajský úřad Ústí nad Labem. Samozřejmě Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel nebo ministerstvo obrany. Mezi významnými hosty byl také europoslanec Jaromír Kohlíček (na obrázku vlevo) – i on položil k patám pomníku věnec a kytičku, i on se poklonil památce umučených Volyňáků. Žel právě jeho organizátoři pietního aktu zapomněli představit a přivítat, což pan europoslanec přijal s pobaveným úsměvem sobě tak vlastním.

Nekonečná pak byla řada všech, kdo k pomníku položili věnce a kytice. Jejich defilé trvalo bezmála půl hodiny a byl tu i starosta Kolešova Václav Porazík a delegace z Kryr vedená starostou Miroslavem Brdou. Vyhrávala vojenská hudba.

Kolem půl dvanácté vystoupili někteří z hostí s krátkými projevy, v nichž – většinou - připomněli tragické události v Českém Malíně.

Na závěr pietního aktu zazněla tradiční panychida a ukončen byl těsně před dvanáctou hodinou hymnou České republiky.

Účastníci akce pak byli pozváni do kulturního domu Moskva, kde bylo společné setkání.  

PIETNÍ AKT NA UKRAJINĚ

09.07.2013 21:10

 

7. červenec 2013, Český Malín, Ukrajina

 

Na 250 lidí uctilo v neděli 7. července 2013 památku povražděných (především) volyňských Čechů v obci Český Malín na Ukrajině. Pietního aktu k 70. výročí tohoto masakru se zúčastnili také potomci Volyňáků, starostové Kryr (Miroslav Brda) a Kolešova (Václav Porazík). Na Ukrajinu odletěli spolu s dalšími pozvanými hosty vojenským speciálem z kbelského letiště v Praze.

13. červenec 1943, Český Malín, Ukrajina

Dne 13. července 1943 v ranních hodinách obsadily vsi Český Malín a sousední Ukrajinský Malín německé oddíly. Veškeré obyvatelstvo Českého Malína bylo vyhnáno na ulice, kde byli odděleni starci, ženy a děti od mužů. Po skupinách pak byli lidé odváděni do Ukrajinského Malína, odkud se již ozývala střelba. Někteří mladí muži byli přinuceni hnát ze vsi uloupený dobytek a odvážet nakradený majetek. V Ukrajinském Malíně Němci zahnali všechny muže a část žen po skupinách do kostela, školy a jiných budov, které polili hořlavinou a podpálili. Všechny, kteří se snažili utéci nebo vyskočit z oken, byli pobiti ranami z automatů a jiných zbraní. Většina starců, žen a dětí byla odvedena po skupinách nazpět do Českého Malína, kde jim bylo od velících důstojníku řečeno, že budou propuštěni. Místo toho byli však nahnáni do stodol a upáleni. Postupně Němci zapalovali i další budovy v obci. Zachránilo se pouze několik osob, které nebyly přítomny v obci, nebo které byly nuceny hnát uloupený dobytek a vézt nakradený majetek. Vesnice hořela týden, nalezené pozůstatky lidí byly pochovány ve společném hrobě na hřbitově v Českém Malíně. Nacisté zavraždili 400 obyvatel (374 Čechů a 26 Ukrajinců).

 

 

Fotografie poskytl Miroslav Brda

 

PODBOŘANSKÉ LETNÍ SLAVNOSTI

01.07.2013 21:24

V pátek a v sobotu 21. a 22. června 2013 ožily Podbořany tradičními letními slavnostmi. Ty letošní s podtitulem „staré oslavy s novým obsahem“ pod dirigentskou taktovkou sdružení RestArt Ivana Krumla a Petra Ulkeho.

Sešlo se, především pak v sobotu večer na vystoupení Václava Neckáře, tisíce a tisíce lidí. Po oba dva dny měly možnost poslechnout si kvalitní muziku, dobře se najíst a napít, zasoutěžit si (třeba v plážovém volejbalu), prostě vysadit, odpočinout si, pobavit se.

Všeho, o čem jsem se zmínil, bylo k dispozici měrou vrchovatou. Program, už to na těchto stránkách zaznělo několikrát v různých upoutávkách, byl nabitý – navíc různorodý a každý si v něm mohl vybrat to svoje.

Jen ve stručnosti připomenu páteční vystoupení podbořanské skupiny FULL TIME, KATT, DYMYTRY nebo revivalové SMOKIE či PUMPY.

New Age Of Smokie

V sobotu pak od pravého poledne zněly městem hity 60., 70. a 80. let, a to jak těch z české provenience, tak i ze světa. Představil se Richard Tesařík, divokými rytmy strhlo bubenické uskupení TAM TAM BATUCADA, s písničkami Michala Davida přijeli protagonisté muzikálu „Děti ráje“ nebo zazpívala skupina Koblížci. Ohňovou féerií pak ozářila náměstí skupina PA-LI-TCHI, aby nakonec vystoupil i Václav Neckář.

Richard Tesařík

Václav Neckář

Po obě odpoledne provázel vystoupení na hlavním pódiu i bohatý doprovodný program. Zmínil jsem již turnaj v plážovém volejbalu, otevřeno bylo také rodinné a mateřské centrum Jonáš, které především v sobotu doslova praskalo ve švech, o poznání méně lidí pak navštívilo podbořanské kino, kde byl také – a rovněž především pro děti – připraven hezký program včetně loutkového divadla.

Co říci závěrem?

Kdo v Podbořanech byl, třeba si rád s filmovou reportáží (či fotogalerií) z této akce zavzpomíná. Kdo nebyl, třeba s chutí nasaje atmosféru těchto povedených dvou dní, kterým, dlužno závěrem podotknout, přálo i počasí. 

 

 

 

 

<< 1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>