Odjinud

SVATOMARTINSKÁ POSVÍCENSKÁ ZÁBAVA

14.11.2012 05:40

Spokojeně vypadal v sobotu 10. 11. 2012 večer nájemce kolešovské osvěžovny Petr Paďour – hospoda sice ve švech přímo nepraskala, nicméně plno bylo; pivo, víno i jiné ušlechtilé moky tekly proudem a Petr na toto hemžení shlížel s blahobytnou tváří.
 

VÍCE

KOLEŠOVSKÝ KAČÁK RYBÁŘI JEŠTĚ JEDNOU OŽIL

27.10.2012 16:18

Prostě jsem tomu nevěřil – v půl sedmé ráno v sobotu 27. 10. 2012 jsem se vypravil ku Kolešovskému „Kačáku“, abych se stal svědkem odvolání rybářské soutěže – sněžilo, zima byla jako v psinci – ale závod nakonec proběhl.

VÍCE

KOLEŠOVSKÉ DÝŇOVÁNÍ

21.10.2012 16:16

V neděli 21. října se dvě hodiny po poledni sešlo několik kolešovských žen a dětí, aby společně připravily podzimní výzdobu návsi.

VÍCE

VEČER S HARMONIKOU

15.09.2012 11:43

V pořadí už druhý večer s harmonikářem uspořádal v kolešovské osvěžovně Petr Paďour v pátek 14. 9. 2012. Narváno sice opět nebylo (možná z důvodů vyhlášení prohibice, takže se někteří lekli), nicméně atmosféra byla vynikající.

VÍCE

KOLEŠOVSKÉ POSEZENÍ SENIORŮ

08.09.2012 14:00

 

V sobotu 8. září 2012 se v sále Hospody „U Padíka“ odehrálo společné posezení seniorů, které pro své nejstarší občany uspořádal Obecní úřad Kolešov společně s místními dobrovolnými hasiči. Z pozvané dvacítky jich dorazilo celkem patnáct. Ve 14 hodin je přivítal starosta Václav Porazík, aby jim popřál příjemné odpoledne. O to se měl postarat připravený program.



VÍCE

KOLEŠOVSKÉ LOUČENÍ S LÉTEM

25.08.2012 14:00

 

V sobotu 25. srpna 2012 se ve 14,00 hodin sešlo zhruba dvanáct kolešovských dětí, aby se rozloučily s létem a prázdninami. Za doprovodu svých nejbližších absolvovaly vyfáborkovanou trať kolem obce, v jejímž průběhu plnily nejrůznější odměny. Na závěr se pak sešly za obecním úřadem – s napětím očekávaly příchod slíbeného kouzelníka.



VÍCE

RYBÁŘSKÉ ZÁVODY V KOLEŠOVĚ

12.08.2012 20:23

 

Kolešovský „Kačák“ či „Betoňák“ o víkendu 11. a 12. srpna 2012 opustily husy, kachny i ostatní vodní havěť a na jeho březích vyrostlo improvizované městečko ze stanů, dodávek, karavanů a spousty aut, jejichž „espézetky“ jednoznačně svědčily o tom, že se do této malé vísky ležící v okresu Rakovník sjeli rybáři z celých středních, západních i severních Čech.

Dvoudenního klání sportovních rybářů se v Kolešově zúčastnilo celkem 28 borců. Soutěžilo se tentokrát ve třech pětihodinových kolech (první dvě proběhla v sobotu – od 8 do 13 a od 15 do 20 hodin a třetí v neděli od 8 do 13 hodin) na vodní ploše rozdělené (v Kolešově tradičně) do sektorů. Jak mi bylo vysvětleno, jde o objektivnější způsob finálního hodnocení, protože minimalizuje výhodnost losovaného loviště.

Během patnácti soutěžních hodin nalovili soutěže zúčastnění rybáři šupináčů, kteří dohromady měřili nějakých 130 metrů. Všichni byli v souladu s propozicemi soutěže vráceni vodě.

Na prvním místě nakonec skončil pan Jiří Půta, který si kromě jiného odvezl nový LCD televizor. Na druhém místě Petr Záhora, ten domů odjel s digitální videokamerou a na bronzovou medaili dosáhl Václav Sochor (aku vrtačka). Josef Slanař pak byl odměněn za největší úlovek, kterým byl devětapadesáticentimetrový kapr.

Jiří Půta

 

VIDEO VE 3D

OSLAVA VE DVÉRCÍCH

06.08.2012 21:24

 

Až dvě stovky lidí jsem napočítal v sobotu 4. srpna 2012 ve Dvércích – malé vesnici patřící pod Nepomyšl, která čítá všehovšudy dvaatřicet čísel popisných a v nich zhruba čtyřicet lidí, což mi prozradila paní Hana Lindáková, která stála u zrodu myšlenky uspořádat v této vísce oslavy. To u příležitosti šestistého výročí první písemné zmínky o Dvércích.

Vyjma toho se paní Lindáková ujala také celé organizace akce, která daleko přesáhla obvyklé mantinely této nevelké obce. „Musím poděkovat vedení městyse Nepomyšl,“ prozradila mi v průběhu dne, kdy jsem jí na chviličku dostal poblíž svého poznámkového bloku. „Nejen po stránce finanční, ale i konkrétní pomocí: ve Dvércích, samozřejmě nejenom v sobotu, pracovala skupina zaměstnanců úřadu a městys zajistil i kyvadlovou dopravu mezi Nepomyšlí a Dvércemi, která přivezla a poté odvezla celou řadu lidí.“

Připravený program byl bohatý. Před zhruba stovkou lidí ho krátce po jedenácté zahájil moderátor dne Mgr. Kamil Kraus, někdejší ředitel základní školy z Kryr, který všechny návštěvníky co nejsrdečněji přivítal a o zahájení slavností požádal starostu Nepomyšle Josefa Lněníčka: „Vážení a milí spoluobčané, vážení hosté a rodáci,“ řekl v úvodu svého krátkého projevu pan starosta, dovolte, abych i já Vás přivítal jménem svým a jménem zastupitelstva městyse Nepomyšl na dnešních oslavách šesti set let od první písemné zmínky o obci Dvérce.“ Poděkoval celému zastupitelstvu za uvolnění finančních prostředků a všem těm, kdo se na přípravách oslav účastnili. Obci Dvérce pak popřál, aby se minimálně dalších 600 let úspěšně rozvíjela.

Jako první se po nezbytných oficialitách představila skupina Merkur z Rakovníka. V tříhodinovém programu zahrála od dechovky nebo lidové písně přes klasický český pop až po rokenrol – to v několika blocích, jejichž přestávky vyplnil moderátor akce Kamil Kraus (mimochodem hýřil vtipem místy až lechtivým a často na hraně soutěže o Zlatou mříž; zjevně se ale nikoho nedotkl, neurazil…) zajedno soutěžemi o drobné upomínkové předměty, v nichž pokládal otázky týkající se Dvérců a jejich historie, za druhé představil nejmladší a nejstarší místní obyvatelku a paní, která sem cestovala z největší dálky.

Nejmladší Dvérčanka byla dvouletá Pavlínka Demeová, nejstarší šestasedmdesátiletá Margita Lüftnerová. Z největší dálky pak přicestovala paní Bohumila Maňáková. Ta sice místní rodačkou není, ale do Dvérců se přistěhovala jako malá holčička v roce 1945 a žila zde až do roku 1960, kdy se provdala na Moravu. Dnes žije v Halenkově poblíž Vsetína a sem musela urazit vzdálenost delší než 400 km – jak prozradila, vlakem. 

Dvě hodiny po poledni se hostům oslav představil pan Šimon Pečenka, který se ve své „Balónkové show“ věnoval především dětem, ale samozřejmě nejenom jim. Společně se svými potomky si zaskotačili i jejich rodiče. A to už ve Dvércích bylo opravdu plno, pod velikým stanem zapůjčeným městem Podbořany nebylo k hnutí a u stánku nepomyšelské firmy Smutný se tvořily solidní fronty. Pivo a limonáda tekly proudem, z grilu voněly stejky a klobásy, nechyběla ani bábovka nebo ovocný koláč.

Přítomné milými tanečními skečemi potěšily i členky nepomyšelského recesního souboru Šoubaby. Prvně se představily jako cikánky, podruhé se zavlnily v havajských sukénkách a pak vystoupily i jako zdravotní sestry – sice s (pro tuto profesi…) poněkud netradičními instrumenty, přesto duchaplně.

Kromě oficiálního programu bylo možno zkusit si u stánku rodinného centra Jablíčko udělat například svíčku, koupit pohlednice, mapu nebo magnetky. V jednom ze stánků slavnostního jarmarku se prodávala ručně malovaná trička, byly k mání košíky a jiné předměty pletené z papírových trubiček, k dispozici byla malá střelnice, trampolína či skákací hrad.

Pana Pečenku a jeho roztomilá zvířátka uvázaná z útlých balónků, které si odneslo snad každé dítě, vystřídali Heligonkáři z Plzně. I oni přispěli ke skvostné náladě tohoto slavnostního dne, jíž nepokazila ani zhruba čtvrthodinová průtrž mračen (ta v itineráři oslav chyběla…) – dokonce naopak, teplý a dusný den osvěžila.

Ten tady v Dvércích s plzeňskými harmonikáři ale zdaleka ještě nekončil. O zábavu pod širým nebem se postaralo uskupení Triget, místní hasiči připravili pro děti pěnovou skluzavku, v osm večer vzplál táborák a u rybníka byla připravena ohnivá show.

Dvérce tak oslavily šestisté výročí první písemné zmínky o obci více než důstojně. Jednoznačně o tom svědčí i kniha návštěv, která tu byla po celý den k dispozici: ta se totiž hemží superlativy. Právem. Přišli mladí, dorazili staří - a všichni se dobře bavili.

Co dodat závěrem? Snad slova starosty Lněníčka: „Na shledanou za sto let!“

 

FOTOGALERIE

UKÁZKA Z FILMU

HASÍME 80tky NA GRILU

29.07.2012 18:04

 

Pokud jde o zmíněné osmdesátky, jsou jimi myšlena osmdesátá léta minulého století a hudba, která tehdy dominovala scéně české pop music. Hasilo-li se pak v sobotu 28. července 2012 za budovou obecního úřadu něco, pak to byla především žízeň a v grilovací popelnici se od odpoledních hodin točila pěkná vepřová kýta.

 

Vítejte v Kolešově!

 

Místní sbor dobrovolných hasičů uspořádal také letos (vloni u příležitosti křestu obecního grilu to bylo poprvé) prázdninové setkání při pěkné písničce, sklence nějakého toho ušlechtilého moku a něčeho dobrého na zub. Už od odpoledních hodin se za obecním úřadem rozpaloval gril, stavěl stan a přinášely se židle a stoly. Posezení bylo připraveno pro zhruba padesátku hostí a dlužno podotknout, že ve finále nestačilo a v průběhu večera bylo nutno ještě nějaký nábytek přidávat. V jednu chvíli totiž bylo na místě šedesát návštěvníků.

V šest hodin sousedské posezení v Kolešově vypuklo. Ačkoli byla akce určena především dospělým, v mnoha případech je samozřejmě doprovodily i děti. Nebylo to pochopitelně nic proti ničemu, kolešovský areál za úřadem je vybaven dětským hřištěm, které by mohlo závidět i leckteré město – chybí snad jen bazén, který by za parného, dusného podvečera určitě bez využití nezůstal, to je ovšem otázka pro místního starostu. Podle informací, které mám v tuto chvíli k dispozici, se však žádný aquapark v Kolešově nechystá.

 

Přišli tedy mladí i staří. Zmíněné parné počasí přineslo občas krátkou, nevýznamnou dešťovou přeháňku, která byla naprosto bez problémů přečkána pod střechou stanu. Příjemný večer tak ozvláštnila i duha, která se objevila nad střechami kolešovských domů.

 

Jídla a pití bylo hojně. Někteří návštěvníci akce si připravili nějaké chuťovky i doma a přinesli je s sebou, na místě pak byly nabízeny nakládané buřty a samozřejmě se čekalo na nefalšovaný hasičský stejk, který se zatím rožnil v obecním grilu.

Pro dospělé byla také připravena řada soutěží, například v pití piva. Pánové se potýkali s půllitrem, dámy s třetinkou. V ženské soutěži přitom došlo k drobnému excesu, kdy budoucí vítězka byla tak žízniva, že než stačila být soutěž odstartována, dobře polovičku poháru zlatavého moku měla už v sobě, což bylo zcela unfér zvýhodnění.

 

O to tu ale vůbec nešlo. Kýta byla hotova a mohlo se jít porcovat. Tohoto úkolu se ujal starosta Porazík, který z ugrilované vepřové končetiny odkrajoval plátky voňavého masa s grácií a zručností kuchařského mistra. Ke stejku se podával chleba, hořčice, kdo chtěl, dostal i kyselou okurku nebo porci křenu. Cena luxusní – 25 korun za kus. Netrvalo dlouho a na stole, na němž se porcovalo, zůstaly jen kosti a prázdná třílitrovka od okurek.

 

Nebylo toho málo? „To je otázka pro budoucnost,“ říká starosta Václav Porazík, který urval jednu z posledních porcí. „Nevěděli jsme, jak velký bude zájem,“ vysvětluje k tomu i místostarosta Svítil, „Vloni se po kýtě zaprášilo velmi podobně jako letos, ale tehdy byla zadarmo.“

 

Pivo došlo půl hodinku před půlnocí, i tak se ještě sedělo. Poslední odcházeli domů až v půl třetí ráno. Akce se vydařila, dorazilo pomalu půl vsi a strávili pěkný, příjemný večer. Druhý ročník obecní grilovačky tak potvrdil platnost, smysluplnost této nově založené tradice a chuť obyvatel Kolešova sejít se, pobavit se a společně se poveselit. Nezbývá tedy než dodat na shledanou příští rok!

 

VIDEO VE 3D

ZÁJEZD DO NĚMECKA

26.06.2012 11:34

 

 

Zhruba dvacítka žáků naší školy pod vedením místostarosty města Vojtěcha Michálka, ředitelky základní školy Hany Lehnerové, učitelky Radky Balážové a kryrského faráře Josefa Hurta odcestovala na pozvání pana Haralda Richtera ve dnech 14. – 16. června 2012 do Německa. Dovolte mi, abych na těchto stránkách uvedl vyprávění jedné z účastnic tohoto výletu, slečny Ingrid Burdové. Fotografie laskavě poskytl Vojtěch Michálek.

 

Ingrid Burdová 

 

 

 

Výlet 9. ročníku ZŠ Kryry do Německa

 

KRONACH                                                                                                 (1. den)

Dopoledne:

Je čtvrtek a všichni jsme se jako každé jiné ráno shromáždili před budovou školy. Tento den byl ale něčím výjimečný. Prozrazovala to i atmosféra, ve které bylo cítit vzrušení a napětí plné očekávání. Čekal nás výlet do Německa. Vyzbrojili jsme se dobrou náladou a mohlo se vyrazit.

Odpoledne:

Kolem poledne jsme dorazili do Kronachu, krásného městečka, kterému na samém vrcholu kopce vévodí stejnojmenná pevnost. Vystoupili jsme z autobusu a zamířili rovnou k muzeu, kde už na nás čekal profesor Harald Richter se svou ženou a paní Šárkou Dittrichovou, naší překladatelkou, která nás provázela celou cestou Německem.

Muzeum se skládalo ze tří místností, jež byly zaměřeny na historii Kryr a jejich okolí, převážně Podbořanska. Hned na začátku nás přivítal starosta města. Řekl nám něco o muzeu a jeho historii, o městu samotném i o pevnosti, kterou jsme měli později navštívit. V muzeu jsme strávili něco málo přes hodinu. Každý byl zabrán do hledání informací, dokumentů a fotografií svého města nebo vesnice.

Bohužel jsme potom museli muzeum opustit a pokračovat dál. Čekal nás oběd a cestou městem i výborná zmrzlina. Poté jsme se vydali prozkoumat zákoutí pevnosti, kde jsme si na pokojích vyložili věci a hurá na prohlídku.

Během putování pevností jsme se například dozvěděli, že pevnost byla v minulosti využívána vojáky a jejich rodinami. Za celou dobu své existence nebyla nikdy dobyta, což byla nepochybně také zásluha tří čtrnáct metrů širokých příkopů. Zajímavá byla také cesta podzemím, kde každý z nás dostal svíčku nejen proto, aby viděl na cestu, ale také aby si uměl lépe představit, jak to tenkrát chodilo. Nejsem si úplně jistá, jestli měl někdo v šeru a vlhku chodeb strach, že mu někdo zapálí záda. Navzdory obavám jsme však všichni vyšli živí a zdraví.

Večer:

Po prohlídce nás čekala už jen večeře, po které nás pan profesor pozval na společnou procházku městem. Šlo nás jen pár. Zbytek si zvolil vlastní program a zůstal buď na pokojích, nebo jako většina našich kluků sledoval mistrovství světa ve fotbale. Snad tato pevnost nepodlehne fanouškovskému nadšení našich kluků. Ale teď zpátky k naší procházce. Pan profesor nás vedl městem za jeho hradby. Cíl naší cesty ze začátku nebyl moc jasný, a tak po chvíli zazněl nápad zastavit se v kavárně na kávu a nějakou tu limonádu. Padl úder pomyslným soudcovským kladívkem - návrh byl, myslím si, jednohlasně přijat.

Po příjemném posezení jsme se pod tlakem neúprosného času museli vydat na cestu zpět do pevnosti. Pomalu se stmívalo, začínali jsme se chystat do postelí, ale na pokojích bylo stále celkem živo. Uvidíme, co nám přinese zítřek.

 

NORIMBERK                                                                                             (2. den)

Dopoledne:

Den jsme všichni začali většinou už kolem sedmé hodiny. Záleželo na tom, kdo kolik potřeboval času na přípravu. Na snídani jsme všichni společně dorazili v osm hodin. Poté následovalo balení, úklid pokoje a přesun k autobusu. Ten nás dovezl do Norimberku.

Autobus zastavil hned pod místním hradem. Seznámili jsme se s průvodkyní, přešli hradní příkop na vyhlídku, ze které se nám naskytl nádherný pohled na celé město. Udělali jsme si nějaké fotky. Před prohlídkou hradu jsme vyrazili prohlédnout si menší muzeum, ve kterém jsme kromě modelu hradu našli i středověké zbraně nebo výzbroj rytíře a jeho koně.

Průvodce nás provedl několika místnostmi včetně rytířského sálu, kaple a obývacího pokoje císaře. Vyprávěl nám o důležitém postavení, jaké nejen hrad, ale i město v historii zaujímaly. S naším průvodcem jsme se rozloučili u 50 metrů hluboké studny, která dříve zásobovala celý hrad pitnou vodou. Byla proto velmi pečlivě střežena. Po prohlídce jsme se vydali dolů na náměstí.

Odpoledne:

Cestou jsme shlédli městskou radnici se třemi různě zdobenými vchody. Celou dobu nás provázela vůně vyhlášených norimberských klobásek, patřících spolu s perníkem mezi místní speciality. Z vyprávění průvodkyně jsme se dozvěděli, že tradicí je také volba norimberského Ježíška, kterým se každoročně stane dívka zvolená samotnými občany města. Ta pak stojí vysoko na ochozu kostela Panny Marie a slavnostně otevírá vánoční trhy. Zbývalo nám ještě relativně dost času. Dorazili jsme na náměstí plné trhů a turistů čekajících, až odbije dvanáctá hodina a v orloji na věži kostela se rozpohybuje hned několik figurek. Sedm z nich několikrát obejde sošku sedícího Karla IV. Poté jsme pokračovali ke kostelu Svatého Vavřince, kde jsme měli dlouho očekávaný rozchod. Nebudu lhát, když řeknu, že jsme si to pořádně užili, o čemž nepochybně svědčily i tašky v našich rukách. Přes most vedoucí nad řekou Pegnitz jsme zamířili k restauraci Bratwurst Röslein, kde jsme ten den měli oběd. Čekala nás ochutnávka již zmiňovaných norimberských klobásek.

Další nocleh byl pro nás připraven v pensionu u hradu Trausnitz.

Večer:

K večeru jsme se všichni sešli na dvorku před ubytovnou, posedali si kolem stolů a každý z nás s pomocí překladatelky řekl panu Richterovi, kam se po základní škole chystá a čeho by chtěl v životě dosáhnout. Pan Richter nám na oplátku pověděl něco o sobě a o svém životě. Bylo to, řekla bych, velice příjemné zakončení dne.

 

WALDSASSEN                                                                                           (3. den)

Dopoledne:

Poslední den se opakoval stejný rituál jako včera. Před odjezdem se nám ještě podařilo prozkoumat hrad. Stále se využívá. Pravidelně sem přijíždějí trávit víkendy a prázdniny skupinky dětí, které se po příjezdu na hrad stanou šlechtici a nějakou dobu zde žijí jako dříve. Stačí se jen správně obléci, popřípadě si oblečení vypůjčit. My se ale vydali na cestu do Waldsassenu.

Z okraje města jsme se pomalu přesouvali přes malé náměstíčko až ke kostelu, u kterého jsme se shromáždili na další prohlídku. K našemu překvapení uměl průvodce docela dobře česky, a tak si naše překladatelka mohla alespoň trochu odpočinout. Nejspíš úplně první věc, která upoutala naše zraky hned po vstupu do kostela, byly prosklené vitríny ve výklencích. V nich byli umístěni kostlivci. Strop kostela byl pokryt bohatou štukovou výzdobou, tvořící jakýsi rám nástropních maleb. Prohlídku jsme zakončili v zadní části kostela, kde nám pan profesor se svou ženou i s průvodcem zazpívali jednu z latinských písní zpívaných ve sborech. Jejich skvělý výkon jsme s nadšením ocenili mohutným potleskem. Vždyť nikdo z nás nic podobného nečekal.

Odpoledne:

Po prohlídce jsme se po společné dohodě rozprchli z náměstíčka do města koupit poslední suvenýry a dárky. Následoval oběd a návštěva kláštera, ve kterém na nás už čekala sestra Rafaela. Ta nás zavedla do třídy církevní školy, která je součástí kláštera. Sem docházejí každé ráno dívky z celého okolí. 

Sestra Rafaela nám popsala, jak vypadá den v klášteře, jak to u nich chodí a jaké podmínky musí splňovat zájemci o vstup do řádu. Přišlo mi celkem komické, když se zmínila o dovolené. Skutečnost, že sestry mají ročně tři týdny dovolené, která pro ně znamená jen přesun do jiného kláštera, kde jsou uvolněny ze služeb a mají trochu volnější režim, mi přišla poněkud neuvěřitelná. Myslím, že i přes poutavé a zajímavé vyprávění žádná z nás nemá v nejbližší době v plánu stát se jeptiškou. Sestra Rafaela nás dále zavedla do knihovny. Byla to krásná místnost s šesti tisíci svazky.  Po celém obvodu místnosti se klenul menší balkónek, který podpíraly sochy ze dřeva znázorňující záporné lidské vlastnosti. Na zhotovení knihovny pracoval mistr se sedmnácti učni po dobu dvaadvaceti let. Následovala prohlídka galerie fotografií kláštera a života v něm i kolem něj. Teď už nás čekala jen cesta domů a rozloučení s panem profesorem, jeho paní i překladatelkou. Ovšem ne na moc dlouho, vždyť se příští týden zase všichni uvidíme na oslavách sta let školy. Prozatím tedy jen: AUF WIEDERSEHEN.

Ingrid Burdová

<< 1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>