Kryry ve středu 15. 3. 2017 navštívil režisér Zdeněk Troška. Jako sparingpartnerku si přizval zpěvačku Simonu Klímovou, což byl dohromady mix tak kvalitní, symbióza tak dokonalá, že v Kryrech pozhasínalo veřejné osvětlení a Sokolovna se tloukla smíchy po neuvěřitelné dvě a půl hodiny. Nebo ještě dlouho poté, to u nás doma, v Kolešově, kdy mě manželka vzbudila ve čtyři hodiny ráno tím, že se nahlas smála. „Co se děje?“ ptal jsem se. Žádná odpověď – spala. I takové byly dozvuky Úsměvů Zdeňka Trošky.

Dovolím si příměr: na hřišti SK Havranu Kryry se zápasu 1. ligy samozřejmě hned tak nedočkáme. Ve středu se ale v kryrském kulturáku hrála liga ještě vyšší ta evropská mistrovská. Na víc (nikoli ve fotbale, to byl skutečně jenom příměr, ale v kultuře) v českých luzích a hájích mít ani nemůžeme.

Zdeněk Troška je totiž nejenom jeden z nejlepších současných režisérů našeho filmu, je to i moudrý, laskavý a nekonečně vtipný človíček. Celebrita, slavný muž, přitom téměř asketa. Pije rajčatovou šťávu, nikoli alkohol, nekouří a nekafuje. Není možné, abyste nějak nehřešil,“ řekl někdo. „Hřeším,“ přiznal se pan režisér, „jím…“

„Jezte, když na to máte. Až na to mít nebudete, můžete se tvářit, že držíte dietu!“

A dodal, že jí opravdu rád, všechno a v jakémkoli množství. A přidal hned několik úsměvných historek, které se jídla týkají. Pak hovořil o hercích, s nimiž na svých filmech pracoval, o milovaných Hošticích, o svých cestách po světě (střední školu studoval ve Francii a bylo to prý hrozné, protože měl neustále hlad…), o knihách, které napsal nebo které četl. O opeře – na několika divadelních scénách režíroval např. Dvořákovu Rusalku. A vůbec o hudbě, o té vážné i naší lidové, které má rád. O pohádkách, jež naše televizní stanice vysílaly o Vánocích, které se mu ne příliš líbily a o pamětnických filmech, které naopak vyhledává a zbožňuje.

Ve druhé půli vystoupení pak Zdeněk Troška odpovídal na zvídavé otázky kryrského obecenstva.

Celý pořad byl proložen skladbami zpěvačky Simony Klímové, která Zdeňku Troškovi i přes své mládí zdatně sekundovala sytým, příjemně zbarveným hlasem a autorskými písničkami.

Diváci se v Kryrech během představení nenudili zkrátka jedinou vteřinu. Po vystoupení si pak měli možnost koupit CD Simony Klímové a knížky Zdeňka Trošky, které oba protagonisté večera zájemcům také podepsali.

FOTOGALERIE

Plesy v Kryrech jsou záležitostí tradiční. V minulosti tu bývaly, jak připomněl při zahájení v pořadí již 6. reprezentačního podnikatelského plesu Mgr. Kamil Kraus („Hledal jsem to v kronice…“), plesy sklářské, chovatelů nebo masňaček. Do dnešních dní přežily různé bály maškarní, v Kryrech se koná ples myslivecký nebo – nedávno jsme o něm psali – hasičský. Ten má na svém vrubu o padesát ročníků víc než ten, o němž se zmíníme dnes.

Reprezentační podnikatelský ples proběhl v sobotu 11. února 2017 a sto dvacet vstupenek bylo prodáno už v předprodeji. A další lidé samozřejmě přišli rovnou do sálu Sokolovny. Podruhé ples pořádal sám Petr Ulke, který se před několika měsíci rozešel s Ivanem Krumlem, aniž by to – a já to na tomto místě zdůrazňuji - na úrovni plesu zanechalo sebemenší stín.

Tradičně byla bohatá tombola (více jak čtyři sta cen), jako pokaždé příchozí čekal uvítací drink, jako vždycky bylo součástí plesu občerstvení na stolech a v předsálí ušlechtilý raut. Nechybělo ani předtančení, dámská volenka s kytičkou (kdyby časový program plesu nebyl ve skluzu, ještě jsem ji stihnul natočit, takhle říkám, že je mi to líto… na druhou stranu jsou ale video nebo fotografie opět pouhou ochutnávkou atmosféry, která tu panovala a samozřejmě nezaznamenávají vše) a závěr patřil AFTER PARTY s DJ.

Podnikatelský ples přinesl vyjma tradičních záležitostí také novinky:

• 
  jako první bych zmínil kapelu – o hudbu se totiž na rozdíl ode všech předchozích ročníků, kdy vyhrávalo uskupení FUNNY ORCHESTRA, postarala na tomto plese premiérově rodinná squadra ELEMENTS MUSIC, tedy Šárka, Pavel, Jakub a Filip Richtárechovi z Podbořan. „To je radost, když takhle pěkně hraje celá rodina,“ okomentoval jejich sympatické vystoupení Kamil Kraus. A hráli a zpívali skutečně pro všechny – od dechovky po české i zahraniční hitovky.
• na druhém místě bych chtěl zmínit fakt, že Petr Ulke, ať jakkoli pouze o pár týdnů, přesto předběhl dobu: totiž prvně se v sále nekouřilo. Zákaz kouření platil pro celou Sokolovnu, stolky s popelníky byly předsazeny do chodby před předsálím. „V první řadě si kouření na sále nepřála kapela,“ vysvětlil mi k tomu Petr Ulke, „za další se od března kouřit nebude stejně nikde.“

Co podotknout závěrem?

6. reprezentační podnikatelský ples je, alespoň co se tradice týče, tím nejmiminkovatějším ze všech kryrských plesů. Byl-li však pošesté, nepochybně se dá o tradici hovořit. Určitě je (co se vstupného týče…) tím v Kryrech nejdražším, ale také nejluxusnějším. Mít město pod Schillerovou rozhlednou operní scénu, pak bych se jej nebál nazvat „Plesem v Opeře“.

Nabízím krátkou FOTOGALERII a zhruba čtvrthodinové video.

Ještě před tím mi však dovolte, abych na tomto místě vyjmenoval také sponzory akce, bez jejichž přispění by se ples neuskutečnil:

• Město Kryry, Město Podbořany, Chmelařský institut, Autodíly Jakub Kulíšek, Manželé Tomášovi, Mototechna Podbořany, Anna Semerádová, František Lorenz, Karel Duchoň Žatec, Marius Pedersen, Ing. Vladimír Nesvadba, Korus, Kadeřnictví Fürstová, Václav Fürst, Petr Čapek, Jiří Čapek, Trafika Klára, Slaninová, Keri Tatoo, Kadeřnictví Matheislová, Kavo Blšany, Autoopravna Krupička & Raichl, Pavel Vtípil, Ondřej Dragula, Jiří Hurt, Rudolf Krebs, Jiří Hess, Šilhánek a syn, Emil Paták, Ing. Milan Rubín, REMAX Pavel Hassman, Štěpán Mokroš, Rehabilitace Janákovi, Hudba FO3, Kristína Gubíková, Olga Lounová, Eva a Vašek, Kofola a.s., Nowaco, V-AUTO Žebrák, Josef Chejnovský, Věra Poborská, Evžen Smékal Valov, Jakub Hyka, Ing. Pavel Pavelka, VEKO nápoje Žatec a Drogerie Linhart Kryry. 

Město pod Schillerovou rozhlednou navštíví pan režisér Zdeněk Troška. Je tak trochu výjimkou mezi filmovými tvůrci, kteří stávají za kamerou a nikoli před ní. Ti totiž bývají filmovým fandům (alespoň do jisté míry) utajení, jejich tvář si v mnoha případech neumíme spojit se jménem, které samozřejmě známe.

V případě Zdeňka Trošky je to ale jinak. On je totiž nejenom vynikajícím režisérem, on je i skvostným vypravěčem. A o to v Kryrech samozřejmě půjde.

Nejenom o to: Zdeněk Troška (aby se na pódiu necítil zcela osamocen…?) si ke svému vystoupení v našem městě přizval i partnerku: zpěvačku a kytaristku, autorku textů i hudby Simonu Klímovou. To je sympatická dlouhovlasá dívka ze Slaného, která – slibuju – má krásnou barvu hlasu a je výborná kytaristka, jejíž písně mají dobré texty a melodie. Dávno už není zpívajícím děvčátkem, je mladou ženou, která ví, co chce sdělit.

Ještě před návštěvou pana Zdeňka Trošky jsem panu režisérovi položil několik málo otázek.  Ochotně na ně odpověděl (já mu i touto cestou mnohokrát děkuju), přičemž nepochybuju o tom, že všichni ti, kdo jsou zvídaví, se budou moci pana režiséra na to, co je zajímá, zeptat osobně. A možná nepůjde jen o „veselé příběhy z natáčení“, byť o ně – stoprocentně - především.

Tímto krátkým rozhovorem si vás všechny dovoluji pozvat na setkání s režisérem Zdeňkem Troškou, vtipným, moudrým a nesmírně milým a laskavým člověkem. Není mnoho takových.

Pane Troško…

… Vaší oblíbenou destinací je jih Čech, co ale jejich sever? Znáte Podbořansko nebo přímo Kryry? Byl jste tu někdy?

V Podbořanech vojančil můj otec a rád vypravoval, jak si s kolegy v zeleném užívali veselého života. Proto jsem byl zvědav, jak toto město vypadá a při jeho návštěvě si představoval, kudy všude chodil a v jaké hospůdce popíjel. Samozřejmě jsem u vás několikrát byl a hlavně v blízkém okolí, ať už v Žatci, kde jsem měl tu čest natáčet s hollywoodskou hvězdou Barbrou Streisandovou film Yentl; znám zámek v Krásném Dvoře i ten ve Valči. Rád bych si prošel památky v Petrohradu, vím jen, že byly léta nepřístupné kvůli vojenskému záboru. V Kryrech máte barokní, sice trochu opelichaný kostel Narození Panny Marie, jako u nás v Hošticích, tudíž pouť 8. září, proto si to pamatuju. Teď když církev dostala tolik milionů, věřím, že určitě ráda váš svatostánek k větší slávě boží opraví. I křížovou cestu. Možná je všechno už opravené, byl jsem tam před mnoha lety!  Krajina je ale krásná, půvabná, to se musí nechat.

… patříte k našim nejvýznamnějším současným režisérům. Většinou točíte pohádky nebo komedie. Ale na co, na koho chodíte do kina Vy? Kdo patří k Vašim oblíbeným filmovým tvůrcům – našim a zahraničním?

Přiznám se, že do kina moc nechodím. Ani na televizi nekoukám. To máte stejné jako byste si bral zaměstnání domů a po večerech si soustružil, vařil a pekl, prostě pokračoval v tom, co děláte celý den. Neumím se už dívat na film jako běžný divák, sleduji chtě nechtě kameru, osvětlení, střih, hudbu, prostě celou tu filmařskou kuchyni za plátnem. Ale jsou filmy, na které se rád znovu podívám, nedávno to byly Počestné paní pardubické a Divá Bára. Pro mě jsou filmy pro pamětníky pořád velikou radostí!  Anebo teď v televizi Sňatky z rozumu. Herecký koncert všech zúčastněných, pohlazení po duši. Mám na DVD oblíbené filmy svého mládí, italské, francouzské, ruské, filmy Bergmana, Viscontiho, Felliniho, Russella, Pasoliniho, Michalkova. A z našich snímky Friče, Kachyni, Moskalyka, Františka Filipa, Kršky, Vláčila a dalších. Ale přiznám se, že když se mám ve volné chvíli rozhodnout, jestli si pustím nějaký film nebo si vezmu knížku, vždycky zvítězí knížka. Jsem vášnivý čtenář, už do dětství.

… určitě je některý Váš film, který máte rád, o kterém si myslíte, že se povedl. Jsou jistě i takové, které byste udělal jinak. Jak to je?

Každý film je jako vaše dítě, každý je jiný, každý nese v sobě radosti a strasti doby, ve které vznikal, vaše soukromí i profesní zápal a boj. A každý režisér vám řekne, že by ve svém filmu toto opravil, přetočil, přestříhal, vystříhal, to je normální, to jde s věkem. Nemohl bych být malířem, protože bych obraz takto stále opravoval, přemalovával, až bych ho nakonec zahodil. Možná je dobře, že do filmu už nejde zasáhnout. Určitě by jich většina dostala na frak. Za svůj nejlepší film po stránce filmařiny považuju Andělskou tvář. Ale úspěch filmů se měří jen odezvou a oblíbeností u diváků. A o tom to je.

… co říkáte naší současné televizi (obávám se, že není jiná než ty zahraniční…)? A jak se díváte na desítky seriálů, kterými nás naše kanály tak bohatě zásobují? Seriál jste Vy osobně ještě netočil – neláká Vás to? A jaký byste upřednostnil – ten nekonečný, o stovkách a tisících dílů nebo takový, který řekněme v deseti, třinácti dílech dovypráví svůj příběh?

Jak jsem už napsal, na televizi se skoro nedívám. A na seriály už vůbec ne. Mám naladěný francouzský kanál Mezzo, což je vlastně vážná hudba, která je mým velkým koníčkem, pak Viasat history, protože miluju dějepis, někdy Čt Art - teď k mé radosti vysílají skoro padesát let starý, ale stále skvělý italský seriál Život Leonarda da Vinci. Někdy Čt 2 a Prima zoom. Ale jak říkám, jestli ji otevřu třikrát čtyřikrát do měsíce, tak je to hodně. Co se týká seriálů, jsem pro ty, co v deseti, třinácti dílech dovypráví svůj příběh, jak říkáte. Samozřejmě jsem tu a tam viděl kus těch nekonečných seriálů, jsou to vlastně jen rozhlasové hry s obrázky. On sedí, ona přijde, ona sedne, on vstane a jde se třeba napít.  A hlavně všichni pořád mluví! Suma sumárum se stejně nakonec vyspí všichni se všemi a divák je spokojený, že se mají rádi.

… vím, že máte rád Miroslava Švandrlíka (mimochodem za Doktora od jezera hrochů já osobně děkuju, tu útlou knížečku jsem četl někdy před skoro čtyřiceti lety na vojně a uchvátila mě, stejně jako Vaše filmové zpracování…). Když tedy Váš seriál, co třeba Kopyto a Mňouk?

Děkuju, potěšil jste mě. Prozradím, že jsme napsali pokračování, podle mého zdařilé, ale podrazem dvou pánů se neuskutečnilo. Škoda, myslím, že by se divák pobavil. Kopyta a Mňouka jsem miloval od čtvrté třídy, kdy vycházel v časopise Pionýr a já se nemohl dočkat pokračování. Po revoluci jsme o nich přemýšleli, ale zjistili jsme, že dnešní děti jsou už úplně někde jinde. To jako byste chtěl natočit Káju Maříka - film pro pamětníky.

Děkuji za rozhovor.

Co?

Úsměvy Zdeňka Trošky s písničkami Simony Klímové

Kde?

Sokolovna Kryry

Kdy?

15. 3. 2017 od 19,⁰⁰ hodin

Za kolik?

220,- Kč

(Vstupenky jsou v předprodeji od 1. 3. 2017 u paní Dagmar Kazákové)