Náměstí Československé armády v Kryrech se pomalu mění. Už jsme na těchto stránkách psali o tom, že byly vytvořeny a „zušlechtěny“ autobusové zastávky. V průběhu října byla zastřešena i ta ve směru na Očihov nebo Strojetice. Proti původnímu plánu dokonce celý nástupní ostrůvek.

Kryry přitom řešily otázku zastřešení autobusových zastávek svými silami. To se výrazně projevilo na finanční částce, kterou bylo nutno vynaložit. Poslední zastřešení, které bylo na náměstí Československé armády realizováno, totiž městskou kasu nevyšlo ani na dvacet tisíc korun. Přitom firmy, které součásti městského mobiliáře nabízejí, si za takový přístřešek účtují cenu dvakrát až dvaapůlkrát vyšší.

Tím však změny náměstí před městským úřadem nejsou u konce.  Před časem jsme vyzvali čtenáře Kryrské rozhledny, aby navštívili výstavku projektů k revitalizaci prostor před MÚ, které byly k vidění v zasedačce naší radnice. Měli jste tu možnost vyjádřit i svůj názor, jaká podoba náměstí by vyhovovala právě vám. Bylo přislíbeno, že zastupitelé našeho města k názorům jeho obyvatel přihlédnou.

Na přelomu října a listopadu byl prostor náměstí rozšířen – podle vyjádření zaměstnanců města, kteří tu pracovali, bude nově vytvořená plocha vydlážděna zámkovou dlažbou. O tom, jak budou práce na nové podobě náměstí Československé armády pokračovat, bude tento web samozřejmě informovat.

Na jaře tohoto roku jsme psali o výsadbě mladých stromků. Tím však péče o lesy, mimochodem Kryry jich mají ve svém vlastnictví nějakých 250 hektarů, nekončí. Především mladý les je totiž potřeba hýčkat, opečovávat jej.

Starají se o to zaměstnanci městského úřadu, kteří z čerstvě osázených pasek vyžínají trávu a prořezávají porost. Odborně se tomu říká upravovat půdní a klimatické poměry uvnitř porostu. Smyslem tohoto konání je přednostní odstraňování nežádoucích druhů dřevin, stromů geneticky nevhodných a nemocných. Takový zásah je veden snahou uvolnit nejkvalitnější jedince dřevin, přičemž se u těchto stromů očekává tzv. světlostní přírůst. Rozvolněním zápoje se mění i porostní klima – zvyšuje se přísun srážek a tepla k lesní půdě, dochází k příznivým změnám ve vrstvě povrchového humusu. „Nové stromky prostě potřebují dýchat,“ dodává Josef Kolář z MěÚ Kryry.

Práce je to nekonečná – na jedné pasece skončíte, abyste na druhé mohli začít… a pracovníci městského úřadu jí provádějí po většinu roku. Je to práce, jejíž výsledky nejsou de facto vidět, zhodnotí se až za desítky let. Je to investice do budoucnosti města, do jeho krásných a zdravých – příštích – lesů.

Ve dnech 30. 9. a 1. 10. uspořádali v Kryrech místní mykologové výstavu hub. Tentokrát v prostorách hasičské zbrojnice, neboť městský kulturák chystal Václavskou zábavu, pročež jeho prostory byly nepoužitelné. Já říkám, že naštěstí, neboť expozice takto realizovaná byla v prostředí nepoměrně komornějším, než je s to nabídnout sál sokolovny, což jí bezpochyby nesmírně slušelo.

Na tři sta padesát lidí tak mohlo shlédnout na výše uvedeném místě kolekci hub, které naši mykologové nasbírali jen pár dní před výstavou. „Vlastně jsme to chtěli i vzdát,“ přiznal pan Milouš Archman, mykolog, který mne expozicí provedl, „houby teď zrovna prostě nerostou… Vedla se o tom poměrně vášnivá diskuse…“

V té zvítězili nakonec ti, kdo výstavu chtěli realizovat za každou cenu. Exponáty na ni donesla zhruba třicítka nadšenců (lesy v blízkém i dalekém okolí „plundrovali“ ve středu….) – a bylo jich, myslím těch hub, dohromady dobře sto třicet!

V pátek dopoledne si výsledky jejich úsilí měli možnost prohlédnout žáci kryrské základní školy. Výstavkou prošlo všech devět ročníků vždy s některým z členů našeho mykologického klubu, který jim byl samozřejmě s to podat i fundovaný komentář.

A co děti zajímalo nejvíce?

„Ptali se hlavně na lysohlávky,“ usmívali se kryrští mykologové. Tento druh houby však zvídavým studentům ZŠ ukázat nemohli, dokonce se někteří mykologové bez mučení přiznali i k tomu, že lysohlávku nikdy neviděli a patrně by ji ani nepoznali. To ale vůbec neplatilo o desítkách a stovkách jiných druhů, o nichž zasvěceně a s nadšením dokázali vyprávět. A pokud nevěděli, neměli daleko k moudrým knihám, které byly rovněž součástí expozice, v nichž zalistovali a kýženou informaci jejich prostřednictvím poskytli.

Co dodat? Snad jenom tolik, že výstava hub neměla chybu. Že zaváhali ti, kdo se nepřišli podívat. Kdo totiž dorazil, nemohl litovat. Měl možnost dovědět se o houbách něco víc, než doposud věděl a mohl si některé z hub prohlédnout in natura.

Kryrským mykologům jednička s hvězdičkou…

Bezmála tři stovky dětí i dospělých se ve čtvrtek 1. září o osmé hodině ranní sešlo na nádvoří kryrské základní školy, kde byl slavnostně zahájen nový školní rok.

Považte, stý v pořadí!

Historie kryrského školství je však nepoměrně delší. „Nejstarší zpráva o škole,“ píše například v knize „Politische Bezirk Podersam“ vrchní učitel v Nepomyšli Wenzel Rott (kniha byla vydána roku 1905 a na těchto stránkách se jí budeme v blízké budoucnosti podrobněji věnovat), „pochází z matriky křtů, kterou začal psát 24. 4. 1664 pomocný učitel Kašpar Halbuher, který zároveň zastával úřad městského písaře. V roce 1789 byl počet žáků v Kryrech 33, v roce 1805 již 84, v roce 1855 140, roku 1875 jich bylo již 200 a v současnosti (1905 – pozn. P. Ď.) činí počet školáků 482.“

Školní rok 2011/2012 zahájila nová ředitelka školy ing. Hana Lehnerová. Představila hosty, kteří se tohoto slavnostního aktu účastnili (zástupci Města v čele se starostou Brdou, dobrovolných hasičů a Českého svazu žen, také bývalý ředitel Mgr. Kraus a JUDr. Dušan Krivský, čestný občan Kryr). Přivítala žáky školy, jmenovitě ty nové, kteří do kryrského vzdělávacího ústavu dorazili z okolních obcí a dvacítku prvňáčků – vyjádřila přesvědčení, že si tu najdou brzy nové kamarády a kryrskou základní školu budou považovat za tu „svou“. Potom se také ve stručnosti zmínila o změnách, které žáky v novém roce čekají (největší ohlas měla informace, že velká přestávka bude od nynějška delší, dvacetiminutová…), informovala o prázdninách (zase potlesk…), jejichž časový harmonogram najdete ZDE, představila nové posily pedagogického sboru školy a pak předala slovo Dušanu Krivskému. Ten krátce pozdravil kryrskou omladinu, popřál jí svým sympatickým, osobitě humorným způsobem mnoho studijních úspěchů, aby dále posunul mikrofon k bývalému řediteli Mgr. Kamilu Krausovi. Závěrem vystoupil s krátkým projevem i starosta města Miroslav Brda.

Před půl devátou se žáci se svými učiteli rozešli do svých tříd. Nové prvňáčky doprovodili při jejich prvních regulérních krůčcích kryrskou školou jejich nejbližší, takže se nakonec všichni do jejich nové třídy téměř nevešli. Nakonec na nejmladší žáky školy čekalo ve školní jídelně malé občerstvení ve formě limonády a sladkého zákusku. 

Že se Kryry nestaví za „pupek světa“, ale právě naopak své kolektivní kulturně společenské aktivity dokáže nasměrovat i do svých menších obcí, se mohli obyvatelé tohoto města přesvědčit v sobotu 13. srpna, kdy osadní výbory Běsna a Strojetic uspořádaly „Strojetickou pouť“.

Netroufám si odhadnout, kolik návštěvníku do areálu bývalé základní školy dorazilo. Tři, čtyři, možná i pět set. Na malém pódiu vyhrávala muzika, nejprve jen reprodukovaná, kterou později v živém vystoupení vystřídala avizovaná skupina „Umí hovno“. Po celé odpoledne bylo pro návštěvníky akce připraveno pohoštění, limonáda a pivo tekly proudem a klobásy se grilovat pomalu nestačily. Napečeny byly koláče, k mání byl i guláš – to vše pod širým nebem, které se na strojetické pouťové  hemžení dívalo shovívavě (i když to onu sobotu ráno nevypadalo zrovna dobře, nespadla jediná kapička deště…), kde samozřejmě chutnalo.  O to víc, že připravený program byl bohatý a běžel jako dobře natažené hodinky.

Prvně, co v Kryrech pamatuji, nemoderoval akci Kamil Kraus, byť byl tím prvním, kdo krátce po třinácté hodině uchvátil mikrofon. Představil ale Markétu Kolářovou, která se tohoto úkolu zhostila ne sice bez chyb, nicméně s půvabem svého mládí, s odhodláním a s nesporným entusiasmem. A i když jí čerstvý důchodce Kraus tu a tam vypomohl, vyrovnala se se svým úkolem naprosto se ctí. Neblekotala, neblábolila (nebo alespoň ne úplně…), bylo jí rozumět, prostě na první takový výstup před desítkami a stovkami lidí v publiku moderátorský výkon, který nezbývá než pochválit.

Jako první uvedla Markéta na a před pódium podbořanské mažoretky, které Kryry znají z jejich vystoupení nejen při Svátku dobré nálady. Ty byly vzápětí vystřídány bratry Burešovými, kteří se prezentovali stepem v rámci skeče, která nás odvedla do Ameriky z dob divokého západu.

Ono se ve Strojetickém programu vůbec cestovalo: za oceánem a zhruba ve stejné době zůstala i taneční skupina Recesse, jež pod vedením své manažerky Hany Baladové předvedla skladbu Country. Naproti tomu taneční vystoupení ČČK Nepomyšl vrátilo diváky mezi cikány do českých luhů a hájů, kde se účastníci pouti zdrželi i při dalším programovém čísle, o něž se postarali vyznavači historického šermu z Jesenice.  Ze středověku se pak diváci mohli přenést i do Paříže devatenáctého století, to při druhém vystoupení Recesse, která odtančila svůj Kankán.

To samozřejmě nebylo všechno – v ústraní „hlavní scény“ běžely po celé odpoledne doprovodné akce. V rámci letošní Strojetické pouti nebyly k mání pouze stánky s občerstvením, ale prodávaly se tu i zbrusu nové odznaky všech městských obcí (Kryr, Běsna, Stebna i Strojetic), jejichž návrhy připravil pan Josef Kolář, který byl mimochodem úhlavním organizátorem, jakýmsi promotérem celé akce. Nebo pletené výrobky Světlany Kudrnáčové, které mají tu zvláštnost, že vypadají jako proutěné košíky, misky či tácy, dekorativní klobouky, motýli a já nevím, co všechno ještě, jenže jsou z papíru. Z vlastní zkušenosti přitom vím, že jejich trvanlivost je obdobná jako u těch klasických proutěných a jeden motýlek mi zdobí i chodbu doma. Koupit se dal i domácí včelí med.

Dětem byly pomalovávány obličeje, čehož nejmladší účastníci akce v hojné míře a s radostí využívali, nebo byly dočasně tetovány (Airbush Bodypaiting). Mohly se projet na koních nebo si zastřílet s paintbollových pistolí. Nechyběl ani skákací hrad, což byla hojně a nadšeně navštěvovaná atrakce a patrně největším zážitkem pak byla pěnová klouzačka, jíž připravili kryrští hasiči. Ta se těšila takové přízni dětského obecenstva, že se to dá málo s čím srovnávat. „Radost“ měli pak i řidiči projíždějící po hlavní komunikaci, protože pěna stékající z areálu se dostala až na silnici.

Závěrem je třeba podotknout, že za tuto vydařenou akci – a já opakuji znovu, že se odehrála jako jedna z mála „za hradbami Kryr“ – patří poděkování týmu Josefa Koláře, který o hladký průběh pouti obětavě a se zanícením pečoval. Nezúčastnili se jí samozřejmě jenom kryrští, dokázala zlákat mnoho lidí i z okolních obcí. Naše redakce tak měla možnost na místě potkat nejen místostarostu Michálka, ale například i starostu Kolešova Václava Porazíka, který dorazil s celou rodinou. A líbilo se mu tady.