Bohužel se nepodařilo zajistit ukázku výcviku služebních psů Policie České republiky, jak bylo avizováno na letácích či v Kryrské rozhledně, nicméně program pouti tuto absenci doufejme neutrpí: pro děti bude připraven z doprovodných akcí skákací hrad, vyznavači válečných umění se budou moci realizovat při military stánku či si dokonce zahrát paintball. V rámci Strojetické pouti se bude také malovat na obličej, bude možno projet se na koni, pořadatelé slibují čínské tetování. Chybět nemá pěnová klouzačka – připomínáme, že je nutno přinést si náhradní oblečení a budou se prodávat drobné suvenýry.  

Samozřejmě…

… otázka zní: JAK DOBŘE?

Jak jsme ho schopni – například - navenek prezentovat.

Redakce těchto internetových stránek dala dohromady deset otázek, které jsou úzce spjaty nejen s dávnou minulostí, ale také se žhavou současností tohoto města. Ve formě dotazníku je během jediného dopoledne předložila zástupcům městského úřadu, školy – a také obyčejným smrtelníkům z Kryr.

Jak to dopadlo? Znají Kryry lépe ti, kdo ve žlutočerných barvách oficiálně působí nebo ti, kdo vzdělávají dorost města? Či se s nimi mohou měřit tací, které můžete potkat na chodníku, v samoobsluze nebo například v hospodě?

Deset naprosto stejných otázek nabízím i Vám. Na rozdíl od „regulérních“ respondentů, které jsem výše zmínil a nad nimiž jsem stál a nenechal je sbírat moudra z chytrých brožur nebo internetu, Vám dávám příležitost si odpovědi na položené otázky promyslet popř. ověřit.

Výsledky této „zkoušky patriotismu“ pak budou zveřejněny v zářijovém čísle Kryrské rozhledny nebo těchto internetových stránek.

ZKUSÍTE NA DESÍTKU OTÁZEK O KRYRECH ODPOVĚDĚT I VY?

Naleznete je

ZDE

a já se na Vaše odpovědi těším. 

Kryry mají novou autobusovou zastávku. Vyrostla v podstatě za jediný týden na místě té předcházející - na náměstí před městským úřadem, a to ve směru na Očihov či Strojetice - třebaže onu „předcházející“ zastávku bylo možno zastávkou nazývat jen s notnou dávkou sebezapření a s velkou nadsázkou. Pod stromem a v keřích se tu totiž ještě donedávna krčil zastávkový sloupek, u něhož nikdy nebylo dopředu jasné, zda ho přijíždějící autobusák nepřehlédne a neprofrčí kolem vás bez toho, že by zastavil.

 Co vůbec je a jak by autobusová zastávka měla vypadat?

„Autobusová zastávka je označené místo určené k zastavování autobusů a k nastupování nebo vystupování cestujících. Zpravidla se zřizuje pro každý směr zvlášť a je tvořena jednak místem pro zastavování vozidel (vozovka zastávky) a standardně též místy pro pobyt a pohyb cestujících (nástupiště, případně další čekací plochy). K vybavení zastávky patří zejména označník zastávky, vyznačení názvu zastávky (má být pod značkou na označníku, ale tradičně bývá i na přístřešku) a informace o provozu (zejména jízdní řád, případně též vyznačení linek a směrů, tarifní informace, informace o dopravním systému a přepravních podmínkách nebo další informační prvky), které jsou zpravidla umístěny na označníku zastávky nebo na zastávkovém přístřešku.

Označník zastávky je svislé výrazné označení zastávky. Umísťuje se zpravidla v úrovni čela nástupní hrany (na začátku nástupního ostrůvku nebo na začátku části chodníku vymezené pro zastávku. Nejčastější podobou označníku zastávky je zastávkový sloupek. Označník nese základní informace o linkách veřejné dopravy, které zastávku užívají.

Pokud není zastávka označena vodorovným dopravním značením, od označníku zastávky se měří úsek (5 m za označníkem a 30 m před označníkem), v němž je zakázáno zastavení a stání.“

Městský úřad Kryry to, co autobusovou zastávkou bezesporu pojmenovat lze, postavil. Z ostrůvku před farou zmizel strom i keř, místo toho je tu vydlážděná refýž a lavičky. I to jen, alespoň dle vyjádření starosty Miroslava Brdy, jako prozatímní, nouzové řešení. Na finální se ještě čeká, to by s sebou mělo nést i přístřešek.

Dlužno podotknout, že byť se stavělo a budovalo velice rychle, tak bez toho, že by bylo ujasněno, jak taková zastávka má vypadat. Například umístění zastávkového sloupku bylo původně pojato velmi „neformálně“, nezvykle, svérázně… totiž na konci zastávky…

Vzhledem k tomu, že řidiči autobusů jsou povinni v zastávkách zastavovat prvními dveřmi před jejich označníkem (zastávkovým sloupkem), posunul se prostor zastávky nesmyslně někam do silnice, což cílem této stavby nepochybně nebylo. To nemluvím vůbec o tom, že takové uspořádání umožňovalo zaparkovat automobil přímo v prostoru nově zbudované refýže. Faktem však je, že po upozornění na tento lapsus zjednalo vedení města bleskově nápravu, zastávkový sloupek nechalo přeinstalovat a dnes je vše tak, jak má být.

Na závěr je přitom nutno zkonstatovat i ten fakt, že díky tomu se zvýšil také komfort cestování. Se zvýšenou nástupní hranou zastávky se totiž usnadnil výstup a nástup - především pro osoby se sníženou pohyblivostí. Kryry tak mají další „kulturní“ autobusovou zastávku. Dobrá práce! 

Dovolil bych si tímto odcitovat e-mail, který mi do redakční pošty přišel:

„S přítelem rádi trávíme volný čas v přírodě a samozřejmě k tomu patří i sběr hub. Zhruba před měsícem jsem však dostala zprávu o tom, jak strašně škodlivé jsou houby po výbuchu Fukušimské elektrárny, konkrétně že v nich bylo naměřeno až třicetinásobně vyšší radioaktivní záření. Přiznám se, že tomu moc nevěřím, ale onen pověstný červíček pochybností ve mně trošku hlodá.

Proto Vás chci tímto poprosit o vyjádření, co o tom víte, jestli byla realizována nějaká měření a zda jsou houby pro nás bezpečné alespoň tak, jako vloni. Nebo si jich raději nemáme všímat?“

Na těchto internetových stránkách byla zveřejněna reportáž o přednášce pana Svatopluka Holce na schůzi našich mykologů ze dne 19. června 2011, kde mu byl podobný dotaz směrován. Ve zmíněném článku reakce plzeňského mykologa zmíněna nebyla, což je zjevně škoda. Vzhledem k tomu, že hysterie okolo „radioaktivních hub“ dosud nepominula i vzhledem k tomu, že na kryrské přednášce nebyli zdaleka všichni, kdo si tu a tam nějakou tou houbou zpestří domácí jídelníček, pokusím se uvést věc trochu na pravou míru i zde:

Pan Svatopluk Holec se k informaci, která souvisí s radioaktivitou hub po fukušimském maléru, vyjádřil v tom smyslu, že se jedná o šíření poplašné zprávy. Že být pravdou to, co je tvrzeno, musely by naše lesy svítit.

Velice sofistikovaně se pak k problému vyjádřil například na blogu iDNESRNDr. Jan Borovička, Ph.D.,biogeochemik a mykolog, který pracuje v Akademii věd ČR a je šéfredaktorem Mykologického sborníku. Předkládám tedy návštěvníkům tohoto webu jeho názor s tím, že je dobře, že houby rostou - a že si na nich můžeme pochutnat:

Jsou houby radioaktivní?

Na internetu se objevila zpráva o zvýšené radioaktivitě hub v souvislosti s havárií jaderné elektrárny v japonské Fukušimě – posílána jako příloha k emailům se nyní šíří Českou republikou, takže je načase se k ní vyjádřit.

Jedná se o typický HOAX, tedy o internetovou poplašnou zprávu. Avšak bylo by nesprávné se domnívat, že houby radioaktivní nejsou. Takže jak to ve skutečnosti je?

Plodnice hub jsou tvořeny přibližně z 90 % vodou. Zbylých 10 % je vlastní biomasa, která je tvořena dusíkatými látkami (bílkoviny, peptidy aj.), lipidy (tuky, vosky), vlákninou (nestravitelné polysacharidy) a sacharidy (jednoduché cukry a polysacharidy); zbytek tvoří minerální látky. Již z toho vyplývá, že houby obsahují radioaktivní prvky, které se přirozeně vyskytují v životním prostředí – o přirozené radioaktivitě už jsem TADY podrobně psal.

 Pavučinec odchylný (Cortinarius anomalus)

Pavučince jsou známé schopností silně akumulovat cesium, včetně jeho radioaktivních izotopů.

Izotopy draslíku, thoria, uranu a produkty jejich přeměny

Z přirozených radionuklidů je nejvýznamnější draslík, jehož radioaktivní izotop 40K je v biomase hub velice snadno měřitelný. Aktivita se udává v Bq/kg sušiny (bequerel, 1 Bq = přeměna neboli rozpad 1 částice za sekundu). Aktivita 40K je u hub – vzhledem k obecně vysokým obsahům draslíku – relativně vysoká a pohybuje se přibližně v rozmezí 800-1500 Bq/kg. Vzhledem k tomu, že houby v plodnicích neakumulují ani uran, ani thorium (koncentrace těchto prvků jsou obvykle v jednotkách až desítkách ng/g), je aktivita těchto prvků a jejich přeměnových produktů prakticky zanedbatelná. To platí i o dalších radionuklidech, které se v životním prostředí v nízkých koncentracích přirozeně vyskytují, např. izotop uhlíku 14C, berylia 7Be nebo izotop olova 210 Pb.

Radioaktivní spad

Testy jaderných zbraní a posléze havárie jaderných reaktorů, zejména toho v Černobylu, uvolnily do životního prostředí řadu radionuklidů, z nichž některé mohou být akumulovány v houbách. Praktický význam mají pouze izotopy cesia: 134Cs s poločasem přeměny 2 roky a 137Cs s poločasem 30 let. Některé druhy hub významně akumulují přirozené stabilní cesium 133Cs – a právě tyto dokáží akumulovat i oba zmíněné radioizotopy. Rozdíly v akumulaci mezi jednotlivými druhy jsou pozoruhodné. Zatímco např. bedly nebo žampiony stabilní cesium v plodnicích prakticky nehromadí (a tedy ani to radioaktivní), některé hřiby, lakovky a pavučince jsou známé vysokou schopností cesium akumulovat.

Po havárii reaktoru v Černobylu (1986) byl na území dnešní České republiky zaznamenán významný radioaktivní spad, a to zejména v místech, kde byly v době přechodu radioaktivního mraku vodní srážky. Během několika měsíců až let se izotopy 134Cs a 137Cs dostaly hlouběji do půdy, kde byly absorbovány myceliem (podhoubím) a transportovány do plodnic. Aktivita 137Cs (které je významnější jak co do celkového množství, tak i s ohledem na delší poločas přeměny) v houbách dosahovala na přelomu 80. a 90. let 20. století až stovek tisíc Bq/kg sušiny; na významně zasažených územích Evropy pak byly zjištěny aktivity i mnohem vyšší.

Již v roce 1987 publikovali naši přední odborníci studii, ze které vyplývá, že konzumace hub nepředstavuje vzhledem k jejich radioaktivitě zdravotní riziko. Typické hodnoty aktivity 137Cs a 134Cs v sušině jedlých hub totiž byly 10 000 Bq/kg, resp. 3 200 Bq/kg. Konzumace 10 kg čerstvých hub ročně (což přibližně odpovídá konzumaci asi 1 kg sušených hub) tedy zapříčiňovala efektivní dávku 0,2-0,3 mSv (milisievertů), což odpovídalo 20-30 % dávky z přirozeného pozadí. V takovýchto případech nelze předpokládat žádné somatické ani genetické změny.

V současné době (25 let po havárii) již aktivita 137Cs významně poklesla a 134Cs prakticky vymřelo. V houbách však aktivitu 137Cs stále detekujeme, jak je vidět i níže na obrázku, kde je záznam orientačního měření pavučince skořicového (Cortinarius cinnamomeus) nalezeného na podzim 2010 v okolí Příbrami s výraznými gama linkami od 137Cs (662 keV) a 40K (1461 keV).

A poplašná zpráva v plné kráse:

Nedokážu si představit, že by nějakému vědci někdo zakazoval něco takového zveřejnit. Tato paranoia zřejmě vyplývá ze zkušeností z období před rokem 1989, kdy byly informace o havárii v Černobylu zatajovány. Neodpustím si však poznamenat, že za toto chování nebyl po roce 1989 nikdo potrestán, jako ostatně za žádné další zločiny. Obviňovat však z něčeho takového současnou politickou reprezentaci, přestože o ní mám velmi špatné mínění, je směšné.

Předně, na naše území se prakticky žádné radionuklidy z Fukušimy nedostaly – hodnoty naměřené u nás jsou z kategorie „ultranízkých“ a nemají žádný praktický dopad. Pokud zpráva tvrdí, že limity v houbách byly překročeny, je podezřelé už to, jak rychle k tomu mělo dojít – radioaktivita se v houbách může projevit až poté, co se radionuklidy postupnou migrací dostanou do hlubších vrstev půdy. Krom toho, v letošním roce zatím houby příliš nerostly, v čem by to onen "biochemik z Akademie věd" asi naměřil? 

Takže je evidentní, že zpráva o zvýšené radioaktivitě hub v souvislosti s fukušimskou havárií je nesmyslná, a z tohoto pohledu se tedy není třeba obávat jejich konzumace.  

„Kostel Narození Panny Marie v Kryrech stojí na úpatí Kostelního kopce, na okraji města a je stále obklopen zrušeným hřbitovem.

První zmínka o něm je již z roku 1384. Původně gotický kostel byl vystavěn v letech 1400 - 1418 a k jeho vysvěceni došlo 8. září 1418. V tomto roce se zde uvádí pouze jeden farář natrvalo.

Během husitské revoluce zde byli husité a konaly se zde také obřady podobojí. Po potlačení husitského hnutí byl kostel používán protestanty. Ti zde působili do roku 1664, kdy byla farnost připsána k farnosti Nepomyšl, a v kostele se začaly konat římskokatolické obřady. Od téhož roku je také založena matrika. Na 128. straně této matriky je dne 11. ledna 1696 poprvé uveden a podepsán páter František Xaver Huth, farář v Kryrech a v Nepomyšli.

V roce 1722 dochází k přestavbě původně gotického kostela v duchu baroka. Stavba byla upravována také v roce 1780 a následovaly opravy v 19. a 20. století. Jedna z oprav se uskutečnila v roce 1895. Na opravu byla uspořádána veřejná sbírka věřících, ve které bylo vybráno 45.502,62 korun. Kostel v průběhu své existence měl také své patrony. Zpravidla to byli majitelé panství. Tak například v roce 1885 je zde uváděn jako patron Josef Herberštejn, majitel panství Nepomyšl, v roce 1895 je patronkou kostela Terezie, hraběnka z Herbersteinu, v roce 1937 jsou patroni kostela Josef Havránek a Jan Lussenbufg, majitelé panství Březnice.

Dnešní podoba kostela je z barokní přestavby z roku 1722. Stavba byla upravována v roce 1780 a v 19. století. Jedná se o jednolodní stavbu s trojboce zakončeným presbytářem se sakristií po severní straně. Hranolová věž je v západním průčelí stavby. Fasády jsou členěny lizénovými rámci. V presbytáři je valená klenba s výsečemi. Stěny jsou členěny podloženými pilastry. Konvekonkávní dřevěná kruchta je na zděných pilířích a je nepodklenutá.

Hlavní oltář je z 18. století. Je kamenný s pozdně gotickou sochou Madony z 2. poloviny 15. století. Dva protějškové boční oltáře sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého jsou z 2. poloviny 18. století. Jsou kamenné panelové, se sochami světců a původními obrazy. Kazatelna byla zhotovena kolem roku 1710. Řečniště bylo lemováno hlavičkami andílků a akantovými řezbami. Na jižní straně v presbytáři jsou sochy P. Marie a sv. Jana ze sousoší Kalvárie a byly zhotoveny kolem roku 1510. Tyto sochy byly přivezeny z Plas. Na zábradlí kruchty z 2. poloviny 18. století je obraz sv. Cecílie. Na kruchtě jsou umístěny varhany. V současné době je mobiliář kostela vystěhován. Nad hlavním vchodem v hranolové věži je rodový znak Ditrichštejnů.

V roce 1994 byl kostel vykraden. Byly zcizeny hlavičky andílků z kazatelny, sousoší z víka křtitelnice a socha sv. Jana z bočního oltáře.

V okolí kostela je středověké pohřebiště. Dle náhrobku, který se zde zachoval, se zde pohřbívalo ještě v 19. století.“

Petr Šesták,

Kostel Narození Panny Marie (Z knihy Kryry – cesta 1945 – 2010)

Vedle Schillerovy rozhledny je kostel Narození Panny Marie bezesporu další kryrskou dominantou – bohužel však na rozdíl od rozhledny nikoli skvostem.  Už roky svou funkci neplní, věřící tu do lavic zasednout nemohou – prostě chátrá.

Nebudu na tomto místě spekulovat o tom, jestli je kryrský kostel Narození Panny Marie odsouzen k záhubě či jako bájný Fénix vstane z popela. Je fakt, že informace z posledních týdnů alespoň do určité míry opravňují k optimismu.

Zatím Vás ale zvu na prohlídku interiéru kostela, v němž mnozí z Vás byli oddáni, pokřtěni, ve kterém jste se se svými nejbližšími byli naposledy rozloučit. Řadu let jste v jeho zdech stanout nemohli. Dnes tu možnost - alespoň prostřednictvím několika fotografií a krátkého videa - obyvatelům Kryr nabízím… ještě před tím si ale dovoluji předložit dvě bleskové ankety: 

BlueBoard.cz

BlueBoard.cz