V sobotu 14. května 2011 se v Kryrech z tlampačů obecního rozhlasu ozvala dechovka. Od sokolovny vyrazily povozy tažené koňmi a průvod krojovaných májovníků, aby obešel ty domy, před nimiž byly v průběhu uplynulého týdne vztyčeny májky – břízky ozdobené pestrobarevnými fábory. Ty symbolizují, že je v domě svobodná dívka. Tu pak se svolením rodičů vyvede z domu jeden z mládenců a zatančí si s ní v kole spolu s ostatními. Do kola se přidávají i její rodiče…

„Na rozloučení,

mý potěšení,

postavím pod okny máj,

aby věděli,

falešný lidi,

že sem já chodíval k vám.“

Kolečko kolem májek začalo kolem desáté dopolední na náměstí, kam přišla májovníky přivítat zástupkyně kulturně školské komise Hana Baladová a zatancovala si i první taneček. Pak už krojovaná mládež vyrazila po obci. „Letos lidé těch májek hodně odstranili,“ vyprávěla mi po cestě jedna z děvčat a vysvětlila, že taková je v Kryrech praxe: kdo májovníky přivítat nechce, opentlenou břízku od svých dveří prostě zlikviduje. U takového domu děvčata a mládenci nestaví a minou ho. Problém je tam, kde májka zůstane a přesto neotevřou. „To je špatně,“ říká dívka – i letos se prý tací našli. Těm se pak stromek před domem zlomí. Ostuda…

Tam, kde otevřeli, měli připraveno pohoštění i nějakou korunu do kasičky. Vládla milá a příjemná nálada a i když se obloha nepěkně škaredila, počasí bez deště vydrželo až do večera.

Ten pak byl ve znamení májového bálu. Tady už nezněla dechovka, ale skladby nepoměrně modernější, avantgardnější. Nad parketem se vznášel ozdobený věnec a pod ním se bavila nejen kryrská mládež, ale i všichni ostatní, kdo sem našli cestu. 

Po celý týden kryrská základní škola žila pohádkami. „Pohádkový týden“ je název projektu, který škola připravovala déle než půl roku a který v pátek vyvrcholil.

Program druhého květnového týdne pro své mladší spolužáky připravili se svými učiteli žáci devátých tříd. „Tak vynikající, aktivní devítky jsme na škole dlouho neměli,“ pochválil nejvyšší ročník ředitel školy Mgr. Kamil Kraus, „a dlouho takové škola v budoucnosti mít asi ani nebude.“

Pohádkový týden pro základní školu znamenal asi tolik, že se v něm na prvním stupni učilo o poznání méně, než je obvyklé. Běžné sezení v lavicích a vstřebávání nových poznatků bylo nahrazeno hodinou či dvěma, které měly co do činění se světem, který je našim nejmenším nejbližší: světem princezen a králů, hloupých či moudrých Jeníků, čarodějnic, čertů a všemožných jiných pohádkových bytostí, světem, kde dobro vždy vítězí nad zlem, ať je to v dnešní době jakkoli iluzorní.

„Pohádkové čtení“ – takový podtitul mělo pondělí 9. 5., kdy do všech tříd prvního stupně o třetí vyučovací hodině přišli „předčítači“, aby mladším spolužákům přečetli pohádku. Ti pak měli za úkol nakreslit obrázek.

V úterý 10. a ve středu 11. 5. se hrálo zase divadlo. Krátká pohádková představení secvičili deváťáci pod zkušeným dramaturgickým dohledem Mgr. Marie Vránové a je třeba říci, že si děj jednotlivých příběhů sami vymysleli. Žáci prvního stupně školy tak shlédli pohádky skutečně neortodoxní, moderní. Princ Vilibald jezdil na koloběžce nebo čarodějnice posilovala s činkami, aby jí to ve finále bylo stejně houbelec platné, neboť byla přemožena vodníkem, jemuž sice málo kapalo ze šosu, zato měl na nohou potápěčské ploutve, čímž byl při honičce na souši značně limitován. To však přineslo celou řadu komických situací, které by si nezadaly s Chaplinovskými groteskami. Mladé publikum tyto gagy, a já se obávám, že občas nechtěné, přijalo s nadšením. Dětské obecenstvo bylo vůbec prvotřídní: hlediště vzorně spolupracovalo s jevištěm, a třebaže se v úvodu dožadovalo nikoli pohádek, ale hororů, přijalo dramatická díla starších spolužáků se vším všudy, tedy i s poučením, které z jednotlivých příběhů, jak se na pohádky sluší a patří, plynulo. za zmínku stojí, že se v jedné z pohádek (O zakletém princovi) představila jako herečka i paní učitelka Vránová. V roli čarodějnice a dlužno podotknout, že byla skvostná. Dokonce kostým měla dotažený i do takového detailu, že na nohou měla proužkované, pestrobarevné ponožky - a na každé noze jinou! 

Ve čtvrtek děti navštívily školní knihovnu. Tady pro ně byla připravena výstava pohádkových knížek, kterou si měly možnost prohlédnout, vybrat si, prolistovat a případně kousek z ní si přečíst. Prvním třídám, i když i nejmladší studenti kryrské základky jsou již dnes zdatnými čtenáři, četli nahlas ještě žáci devítek. ostatní ročníky si s knížkami poradili už sami. Nejedno z dětí při prohlídce výstavky zajásalo a hrdě hlásilo, že tu či onu knížku má doma a že ji zná.

O pohádkách si pak děti povídaly se svými učitelkami.

Pohádkový týden vyvrcholil bálem, na kterém nechyběly pohádkové masky, hudba a tanec. Deváťáci rozpohybovali často k udivujícím tanečním kreacím nejen své mladší studijní kolegy, ale i nejednu z pedagožek – byly dokonce takové, které si to doslova užívaly. Nebylo proto divu, když se ze školní tělocvičny po dvou hodinách nikomu nechtělo a třebaže byl nahlášen konec akce, dožadovali se všichni přídavku. 

Kryry hojí jizvy z ran, které na městských ulicích zanechala zima. Mnohé z chodníků obce už byly uvedeny zaměstnanci městského úřadu do schůdného stavu a na zbytku se usilovně pracuje.

Horší je to se silnicemi. Ty ještě ve třetině května vypadají, jako by se jimi převalila fronta a odehrály se na nich líté boje. Jsou posety doslova krátery. Na tomto místě je však spravedlivé říci, že silnice nejsou v majetku města, nýbrž kraje.

Poslední dny se však zdá, že se začíná blýskat i na tomto poli na lepší časy. Když nic, alespoň Hlavní ulice byla vyfrézována a během týdne by se snad měla dočkat i asfaltových náplastí. 

Na základě žádosti či díky podnětu několika návštěvníků tohoto webu jsem na stránky KRYRY info umístil novou rubriku:

V KRYRECH OD – DO

Jde o provozní doby některých důležitých institucí města, které se pokusím udržet aktuální. 

V pátek 6. května 2011 se po 14. hodině uskutečnil v Kryrech a Běsně pietní akt, při němž položili představitelé města a organizací věnce k pomníkům padlých. Stalo se tak u příležitosti 66. výročí konce druhé světové války – vojenského konfliktu, jenž se stal s více než 60 milióny obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva. Jen v tehdejším Československu si tento konflikt vyžádal na 400 tisíc životů.

Věnce byly postupně položeny u pomníku obětí 1. a 2. světové války v Kryrech na křižovatce ulic Hlavní a 5. května a u pomníků obětem 2. světové války na kryrském hřbitově a v Běsně.

Pietního aktu se vedle starosty Miroslava Brdy a místostarosty Vojtěcha Michálka účastnili také paní Marie Brabcová, předsedkyně ZO KSČM Kryry, paní Jana Simotová, pánové Bohumil Kubišta, Antonín Synek a František Vyhnálek ze Svazu bojovníků za svobodu a Československé obce legionářské.