Setkal jsem se s tím před několika dny ve Strojeticích. Zdejší prodejna COOP tu v souvislosti s Velikonocemi nabízela možnost objednávky a prodeje živých kaprů. Osobně jsem tuto rybu považoval za tradiční a jaksi samozřejmý doplněk štědrovečerní tabule, její spojení s velikonocemi mě proto překvapilo. A vzbudilo mou zvědavost… tím spíš, že mi telefonovalo několik lidí z Podbořan, že Jednota v Komenského ulici nabízí na Velikonoce kapry také a stejně jako já nevěděli proč.
Na začátek jen připomínám, že Velikonoce jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanské církve - jsou spojeny s památkou umučení a vzkříšení Krista. Slavily se však ještě v době předkřesťanské: pohané vítali jaro a začátek zemědělských prací, v rámci judaismu pak zřejmě navazovaly na svátek pesach - památku vysvobození Židů z egyptského zajetí a později jako oslavu příchodu Mesiáše.
V souvislosti s velikonočním kaprem je důležitý ten fakt, že na Velikonoce se křesťané připravují čtyřicetidenním obdobím půstu, které začíná Popeleční středou. Je to původně doba, kdy lidé toužící přijmout křest zintezívnili přípravu na něj. Ostatní křesťané se brzy připojili, aby si tak sami svou víru oživili. Po Velikonocích nastává velikonoční doba, která trvá 50 dní do svátků „Seslání Ducha svatého".
Že by tedy měla tradice velikonočních kaprů spojitost právě s půstem? Pravděpodobně… vysvětleme si, co půst vlastně je: jde o jednání jedince nebo společenské skupiny dané odmítáním příjmu potravy, jeho redukcí na minimum nebo omezením na vyhraněné, skromností charakterizované pokrmy, jež má mít pro postící se osobní pozitivní přínos. Půst se ale používá nejen v náboženství pro asketické prostředky, které způsobují, že tělo nedostává, nač je zvyklé. Motivem může být zdraví, očištění nebo nelpění na hmotném a přimknutí se k tomu, co člověka přesahuje. Postní praxe byla v minulosti poměrně namáhavá - nejedlo se maso, ryby, vejce a mléčné produkty a bylo zvykem jíst jen jednou denně.
V současnosti katolická církev zavazuje k praktikování půstu věřící od 16 do 60 let. Na Popeleční středu a Velký pátek (dny přísného postu) je dovoleno sníst pouze jedno velké jídlo denně. Krom toho je předepsaný pro tyto dva dny ještě půst od masa. A o tom, že by dnes bylo rybí maso zakázané, se již nemluví.
Odhlédneme-li od jakéhosi „duchovního“ aspektu, nabízí se i vysvětlení racionální, „fyzické“:
„V každém případě bychom měli jíst po zimě spíše lehčí jídla (tučná a sytá jsou vhodná do doby, kdy tělo musí produkovat více tepla na udržení tělesné teploty v mrazu) a více ovoce a zeleniny,“ vysvětluje např. ing. Ladislav Vacek, ředitel Rybářství Chlumec nad Cidlinou, „Naši předkové z uchované zeleniny loňské, která již nebyla čerstvá, dělali různé zeleninové vyvářky (polévky) a dojídali zelí a jiná přes zimu uchovaná jídla (také proto, aby se nezkazila) a pohybovali se venku (nejen na poli, ale i při obnově stavebních prací, povoznictví a dopravě vůbec - atd.). Z těchto částečně vynucených, ale přirozeně přijímaných TRADIC a také proto, že se po otevření ledů bylo možno dostat k rybám (mnohé rybníky se lovili k potřebě přesazení mladých ryb do větších rybníků a generačních ryb k potřebě zajištění dalšího pokračování produkce), byla tedy nabídka ryb větší.“
Ještě sofistikovaněji ke „kaprovské velikonoční tradici“ hovoří server Ryba domácí v příspěvku „Velikonoce s kaprem“:
„Tradiční jarní svátky, symbolicky charakterizované vedle své dominantní duchovní náplně především malovanými vajíčky, pomlázkou či žlutými housátky, mají i svou typickou kulinářskou podobu. Vedle mazanců, velikonoční sekané či jehněčího (v některých regionech kůzlečího) masa to býval především kapr, který putoval na sváteční stoly. Mělo to svou logiku – po opulentním masopustu, kdy se pilo a hodovalo, přicházel půst dovolující pouze konzumaci rybího masa.
Kořeny této tradice, staré už hezkých pár století, leží v prvních dávných klášterech budovaných na sever od Alp, do nichž kapr vstoupil na svém pochodu Evropou z římského impéria. Půst v nich patřil k závazným rituálům (však také tehdy připadalo na rok až 180 postních dnů), a tak mniši velice přivítali, že ryby se nacházejí mimo tento neradostný úzus. Nespoléhali přitom jen na ryby lovené v tocích (to často selhávalo z mnoha objektivních, například klimatických příčin), ale začali ryby, přesněji kapra, sami chovat. Bylo to vítězství rozumu – kapr patřil k nejchutnějším rybám (dostával přednost i před lososem, kterého v oněch dobách bývalo v řekách dost), snášel tvrdé podmínky a byl velice životaschopný, oplýval vysokou plodností, rostl na přirozené potravě (zooplanktonu, bentosu) – byl prostě ideální rybou k chovu.
Tak tomu bylo i v následujících stoletích. Kapr v té době už opustil klášterní chovy a stal se rybou chovanou ve šlechtických i městských rybnících. Půst sice už netrval tak dlouho jako v minulosti, ale právě v předvelikonoční době byl velice důsledně dodržován, a tak se na úloze kapra jako postní ryby neměnilo zhola nic. Ještě v dobách první Československé republiky byl tento církví posvěcený postní rituál respektován a kapr se dostával na talíře se stejnou samozřejmostí jako o Vánocích. Staré statistiky dokazují, že objem jeho konzumu (zejména v některých regionech, především pak na Moravě) byl jen o málo nižší, než tomu bylo ve vánočním období.
Také v současnosti konzumace kapra v předvelikonoční době překračuje standardní úroveň jeho spotřeby v průběhu roku bez období Vánoc. To prostě proto, že právě v jarním období nám prospívá všechno to, čím kapr oplývá. V této době potřebujeme lehce stravitelné živočišné bílkoviny, jež nám dodají energii do nadcházející aktivní části roku. V tuku obsažené nenasycené mastné kyseliny řady omega-3 představují ideální prevenci před ischemickými chorobami s infarktem v čele. Kapří maso nám po „mastném“ masopustu nabídne i zážitky gurmánského charakteru a posílí i naše vědomí, že se prostě neproviňujeme proti principům zdravé výživy.“
Jiný server, Hobby iDNES.cz, hovoří o tradici velikonočních kaprů v článku „K velikonoční tradici patří čerstvá ryba“ také:
„Naši předkové to měli dobře srovnané. Půst sice patřil k pevně daným rituálům, ale dovoloval konzumaci rybího masa. Mělo to svůj význam a neztrácí ho ani dnes. S rybím masem tělu dodáte přesně to, co bude po aktivní část roku potřebovat. Energii, silnou imunitu a v případě dobré úpravy i vynikající chuťový zážitek.
Tradici velikonočního kapra se po letech snaží oprášit čeští producenti ryb. ,Starší kolegové ještě pamatují, jak před Velikonocemi stávaly na ulicích kádě s kapry, stejně jako na Vánoce,‛ vzpomíná na 70. léta Matěj Kovář ze sádek v pražských Lahovicích.“
Na tradici velikonočního kapra jsem se zeptal také přímo u zdroje. – tedy v obchodním řetězci COOP.
„Věříme,“ řekla mi Jitka Wohlrabová z marketingu společnosti, „že řada lidí chce zařazovat ryby do svého jídelníčku častěji než jen o vánocích. Výlovy rybníků se provádějí i na jaře, jen trochu v menší míře než na podzim. Vzhledem k tomu, že rybí maso u nás není tolik populární jako jinde, většina produkce z jarních výlovů jde do zahraničí. V tom směru bychom chtěli alespoň regionálně prodej živých ryb na jaře podpořit i u nás, protože rybí maso je zdravé a k jeho konzumaci nemusí být potřeba jiný zvláštní důvod.“
Velikonoční kapr z Jednoty tak sice jednoznačným marketingovým, komerčním tahem je, přesto své opodstatnění v tradici, ať již v té duchovní či zcela materiální, má. Osobně jej beru jako zvyklost, která je mi nepoměrně sympatičtější než třeba nějaký haloween, který byl a je do naší slovanské kotliny importován z anglosaských zemí.
Takže kapr k velikonocům? Nezbývá než popřát DOBROU CHUŤ!
