Aktuality ze sportu

ŠIPKOVÝ TURNAJ

08.12.2018 06:43

 

 

V sobotu 8. 12. 2018 odpoledne se ve Strojetickém klubu sešli vyznavači šipek, aby změřili své síly ve vánočním turnaji. Mimochodem takové akce se ve Strojeticích pořádají do roka hned čtyřikrát.

 

Tohoto klání se zúčastnilo celkem 16 borců, kteří byli rozlosováni do soutěžních dvojic. Ty pak v průběhu odpoledne postupovali více či méně úspěšně soutěžním pavoukem.

 

Jasno pak bylo až po osmé večer. Na třetím místě skončil tandem Kovářová – Gunár (GUKO), druhou příčku obsadila dvojice Moravskzki – Lohvyněnko (MOLO) a zlato vybojoval tým Kubizňáková – Stránský (SLAVIE).

 

 

 

FOTOGRAFIE

 

INCIDENT NA HŘIŠTI SK HAVRANU KRYRY

29.09.2018 09:49

 

Je mi líto, že k události, kterou chci zmínit, došlo právě u nás - na hřišti SK Havranu Kryry. Protože pořadatelská služba tu – jako nikde jinde při podobných akcích - prostě neexistuje. Ať šlo jakkoli „jen“ o satelitní turnaj mladších přípravek, evidentně se bez ní do budoucna neobejdeme.

 

Byla neděle 23. září 2018…

 

Mě osobně potom děsí ta skutečnost, že se celá záležitost odehrála před očima mých vnuků. S tím mám obrovský problém – a i když naši kluci fotbal nezřízeně milují, podobných excesů bych je rád ušetřil.

 

Zveřejněná fotografie je totiž snímkem jednoho z tatínků malých fotbalistů, jen pár desítek minut po ukončení turnaje. Nemusíte se mnou souhlasit, já ale tvrdím, že tohle jsou „výsledky“, které s kopanou nemohou, nesmí mít nic společného. Protože ten, který se o takový „make up“ postaral, nepatří k fotbalovému trávníku, ale do ordinace odborného lékaře. Psychiatra.

 

„Snad se nic ošklivého nestane,“ řekla babička, která přišla podpořit svého vnoučka na jeho fotbalovém turnaji, když uviděla v ochozech pána, s nímž dobré zkušenosti zkrátka nemá. Nejmenujme ho, říkejme mu pan „Trenér“ – a to trenér s velkým „T“, protože za toho se evidentně považuje. Především pak žateckým je tenhle člověk dobře znám. Jako dlouholetý „kauč“ nejen mládežnické kopané fotbalu nepochybně rozumí lépe, než mnoho z nás: jen za posledních deset let nakonec vedl fotbalisty například v Dobroměřicích, v Chomutově nebo Oldřichově, v Kadani, Žatci, Domoušicích nebo v Blšanech.

 

Jaká je však kopaná z jeho pohledu? Jaký má přístup ke svým „plejerům“, čemu je učí a jakým zářným osobním příkladem na ně působí?

 

Pravda je taková, že problém tkví v tom (tvrdí zlí jazykové…), že díky němu – jeho vulgaritě a agresivitě – měla právě třeba žatecká kopaná problémy s náborem mladých fotbalistů, protože rodiče své děti nechtěli kvůli chování pana „T“ na fotbal vůbec dávat.

 

Pan „T“ se svých sofistikovaných (a hlasitých…) komentářů nezdržel ani během utkání žatecké mladší přípravky. To jsme na turnaji na hřišti SK Havranu Kryry. Možná proto, že po posledním trestu disciplinárky (pokuta 15 tisíc korun a půlroční distanc z května tohoto roku, kdy umožnil v utkání s Ledvicemi nastoupit na hřiště hráči, který tam neměl co dělat) se cítil být jaksi nevyužit. Především pak brankář, osmiletý chlapec, který chránil svatyni svého týmu teprve potřetí ve svém nedlouhém fotbalovém životě, mu byl zjevně trnem v oku. Byl totiž „děravej“ – a když míč chytil, tak ho podle pana „T“ zase neodkopával, ale ke spoluhráčům jen vyhazoval: „Proč to vyhazuješ, to není házená! Všechny ostatní děti míč odkopávají, jenom tenhle ne! A pokud to neumí, nemá v bráně co dělat!“ pokřikoval pan „T“. Těch výtek přibývalo. Nakonec to maminka chlapce nevydržela. Prostě máma. A tak se i zachovala – bránila své dítě a s ním i všechny ostatní děti na hřišti, protože kritika pana „T“ se jen u jejího syna nezastavila. Blbě totiž hráli všichni. Bylo to v čistě verbální rovině, bez urážek. Maminka žádala, aby toho nechal a byl k dětem shovívavý, protože se kopanou hrát teprve učí a fotbal hrají, protože je to baví, že toho jejího nikdo neučil chytat v bráně…. „Tak ať jde tedy z brány pryč, nemají ho tam co dávat, trenéři nestojí za nic a každý rodič si hraje na trenéra a podle toho také žatecký  fotbal vypadá,“ vykřikoval  zase pan „T“. To už se ale ozval i chlapcův otec. Těch diskusí bylo zkrátka dost – a chviličku byl klid. Jen chviličku. Chlapcův tatínek odběhl na hřiště pomoci s malými hráči, čehož zase využil pan „T“ a začal se svými komentáři znovu. To už bude taková jeho vášeň: nakonec zhruba před rokem ho dovedla opět před disciplinárku, od níž tehdy odešel s peněžitou pokutou ve výši 4.000,- Kč a dvouměsíčním distancem.

 

 

DISCIPLINÁRNÍ ŘÁD FOTBALOVÉ ASOCIACE ČESKÉ REPUBLIKY

§ 45

Pohoršující, urážlivé nebo ponižující chování vůči delegovaným osobám

  1. Kdo v souvislosti s utkáním použije vůči delegované osobě zesměšňujících, pohoršujících, provokujících, urážlivých nebo hanlivých posunků nebo výroků, a pokud spáchal tento čin jako hráč, byl anebo měl za to být při utkání vyloučen podle pravidla č. 12 Pravidel fotbalu, bude potrestán zákazem činnosti na dva až šest týdnů, výkonem fotbalově prospěšné činnosti nebo peněžitou pokutou až do výše 50.000,- Kč.
  2. V případě vyhrožování, nebo posunků, gest či výroků dle předchozího odstavce provedených zvlášť hrubým způsobem bude pachatel potrestán zákazem činnosti na tři týdny až devět měsíců nebo peněžitou pokutou až do výše 250.000,- Kč

 

 

To už pan „T“ mamince dokonce tykal; ta si to nenechala líbit, a oplácela mu stejným způsobem, též přitvrdila….  V následující chvíli se dozvěděla, že každá „kráva, která tomu nerozumí, do toho žvaní. Ať je zticha, když ani nevidí přes zábradlí“. Atmosféra na tribuně hřiště Havranu Kryry prostě houstla. Tak, že tatínek začal mít o manželku strach. „Bál jsem se, že by jí ten neurvalec mohl napadnout.“ A nechtěl dělat další zbytečný cirkus, šel za ním, aby mu znovu domluvil. Když říkám domluvil, hovořím zase jen o verbální rovině – tento tatínek se běžně nepere. Pokud pak jde o reakci ze strany rodiny pana „T“ byla tak blesková, že si tatínek nestačil ani sundat brýle. Snad šlo o trenérova vnuka, který reagoval fyzicky – ranou pěstí do tatínkova obličeje. A kdo se podívá na fotografii v úvodu článku, dá mi za pravdu v tom, že patrně nešlo o úder jediný. Možná se v té skrumáži přidal i sám pan „T“, ale to nikdo přesně neví. To celé se odehrálo před ostatními diváky a hlavně před dětmi, které se satelitního turnaje mladších přípravek účastnily.

 

Výsledek? Rozbité brýle, návštěva lékaře a několikadenní pracovní neschopnost! A to už je hodně přes čáru!

 

Fotbal je krásná hra. A my jsme národ, který ho miluje. Píšeme o něm dokonce knížky a dodnes literární skvosty, jakými jsou Bassova Klabzubova jedenáctka nebo Poláčkovi Muži v ofsidu, i čteme. Učíme hrát kopanou i naše nejmenší. Nenecháváme je sedět u tabletů a počítačů a honíme je po hřišti. Obětujeme tomu mnohé. Finance, čas.

 

To, co se v neděli 23. 9. 2018 odehrálo na hřišti SK Havranu Kryry, ať to bylo pouze a jakkoli v táboře příznivců malých žateckých fotbalistů, nemá u fotbalového trávníku co dělat. Říkám se vší rozhodností a odpovědností, že agresivita a hulvátství ke kopané nepatří. A nemůže-li si někdo pomoci, ať na fotbal prostě nechodí. Anebo jinak – prostě ho na hřiště nepusťme.

 

Protože jestli to takhle půjde dál, nebudeme sem pouštět naše děti.

 

25. STROJETICKÝ DUATLON

24.09.2018 18:43

 

 

Motto:

Jsme hrdí nositelé ryzích českých jmen a ideálů Sokolů, obrozenců, vlastenců, zlatých hochů, cimrmanologů… všech, kteří věří, že ve zdravém těle je zdravý duch.“

 

Strojetický duatlon, jehož jubilejní, 25. ročník, proběhl v sobotu 22. září 2018, se už dávno stal pojmem. A to nejenom na Podbořansku. Podíváte-li se do letošní startovní listiny, najdete v ní borce, kteří se do Strojetic sjeli nejenom z celého Ústeckého kraje, ale i z kraje Karlovarského, Plzeňského Středočeského, z Prahy nebo dokonce z královéhradeckého Jičína.

 

Dávno už je minulostí, kdy na startu tohoto otevřeného amatérského závodu, který kombinuje běh a jízdu na kole, postávalo pár účastníků. V posledních letech se pravidelně hlásí a závod absolvuje kolem sedmi desítek sportovních nadšenců. Strojetický duatlon tak organizačně zajišťuje už nejenom Triclub Strojetice, ale tradičně také místní osadní výbor s podporou Města Kryry.

 

Stojí za připomenutí, že před pětadvaceti lety při prvním ročníku se nejednalo o duatlon, ale triatlon. Plavecká část se odehrála na Očihoveckém rybníku. Jenomže vzhledem k tomu, že závod byl blíže k podzimu než létu a byla už zima, začali organizátoři pořádat pouze duatlon. „Ze začátku šlo víceméně o rodinnou akci,“ vzpomíná Mirka Reitermanová , „prvně se nás sešlo – právě z rodiny a přátel - tak patnáct.“

 

Dnešní Strojetický duatlon, to je běh, jízda na kole a zase běh. V mužské kategorii běžíte po svých 5 km, pak 21 jedete na kole, abyste závod ukončili opět během, tentokráte na 4 km. Ženy a dorost mají první běžecký part čtyřkilometrový, kolo stejné jako muži, aby byl závod dokončen 1,5 km běhu. Tuším ve 3 kategoriích závodí i děti.

 

Duatlonu přálo počasí, nebylo ani vedro, ani zima – foukal jen nepříjemný vítr, který působil problémy především při jízdě na kole. A výsledky? S náročnou tratí se nejlépe poměřil Tomáš Goj z Berouna (na obrázku vlevo), který ji dokázal absolvovat za 1 hodinu 13 minut a 21 vteřin – to ve věkové kategorii do 35 let. V mužích nad 35 zvítězil Miroslav Mikula z týmu IronStars (1,16,27), v kategorii žen vyhrála Renata Hejhalová z Krupé (1,15,02). První z dorostenek byla Adéla Matoušková z Kladna (1,21,50) a nejlepším dorostencem se stal Vojta Čochnář z Berouna (1,17,03).

 

 

 

FOTOGALERIE

 

 

 

DÍVČÍ VÁLKA PODBOŘANSKA

08.09.2018 16:21

 

Dívčí válka Podbořanska, to je srandasportovní odpoledne, které putuje po obcích našeho regionu už plných čtrnáct let. Jeden rok tuto milou akci uspořádají například ženy ze Staňkovic, druhý rok z Vroutku. V roce 2018 se o organizaci soutěže postaraly Kryry. Akce proběhla v sobotu 8. 9. 2018 a pozdravit a zahájit ji přišel i starosta města Miroslav Brda.

 

 

 

 

 

Ve sportovním odpoledni pro ženy jde o klání ve veselých, netradičních sportovních disciplínách, v nichž soutěží ženská družstva reprezentující tu či onu obec. V dnešní osvícené době se tak jedná o soutěž genderově vrcholně nevyváženou, dlužno však říci, že tady to nikomu nevadí. Jednotlivé týmy připraví každý po jedné disciplíně, v níž se soutěží. Většinou jde o veselé štafety – tu je na sebe potřeba navléci horu připraveného šatstva (a jsou to občas unikátní kousky, v nichž se po vsích kdysi dávno producírovaly naše babičky…) a doběhnout v nich ze startu do cíle, jindy jde o běh s koštětem mezi kužely, přičemž pomyslným štafetovým kolíkem, jímž se štafeta předává další soutěžící, je likvidace nafouknutého balónku. Nikoli rukama nebo nohama, ale částmi těla, které nebudu raději ani jmenovat (Proč? Přece #MeToo…). A tak dál.

 

 

V Kryrech se 14. sportovního odpoledne zúčastnilo pět družstev: hned dvě přijela ze Staňkovic, po jednom pak ze Stebna, z Vroutku a posledním byly domácí Kryry. Ty soutěžně totálně propadly, nakonec skončily beznadějně poslední. Jedinou disciplínou, v níž zazářily, bylo pití piva dlouhým (navíc děravým…) brčkem, což se však do závěrečného hodnocení nepromítlo, neboť šlo o disciplínu nesoutěžní. O třetí a čtvrté místo se ziskem stejného počtu bodů podělily ženy z Vroutku a ze Stebna a stejně tak se dělilo první a druhé místo - mezi obě staňkovická družstva.

 

 

 

 

 

Ke zdárnému průběhu odpoledne, na němž se sponzorsky podílelo Město Kryry, Petr Ulke, Květinka  A. Semerádová, DZS Kryry p. Korecký, AGC Kryry, Vladimír Nesvadba a místní Klub žen, přispěly i dva drobné kulturní vstupy: čarodějnice  z Kryr svým tancem a ženy ze Stebna scénkou ROKENROL.

 

 

 

 

 

Za fotografie (celá FOTOGALERIE) děkujeme slečně Adéle Bělíčkové a kraťoučké video najdete ZDE.

 

SOUSTŘEDĚNÍ KRYRSKÝCH MAŽORETEK

05.07.2018 23:48

 

Poděkování:

  • Paní Janě Kolářové a celému jejímu týmu z Chvojkovského mlýna za poskytnutou péči, vynikající kuchyni a skvělé zázemí
  • Panu Josefu Ryšavému, který nám zapůjčil audiotechniku, díky které jsme mohli cvičit i na louce pod širým nebem
  • Všem rodičům, že nám svoje holčičky svěřili
  • Barče Zelenkové, Máje Krupičkové, Andrejce Geisselové, Simoně Dondové a Verče Franclové za ohromné nasazení a motivaci
  • Svému manželovi, který nám všem fantasticky pomáhal, a v neposlední řadě i svým synům, kteří zlobili o poznání méně, než zlobit umí

 

Irena Uldrichová

 

 

Teprve podruhé ve své historii vyjely kryrské mažoretky mimo domovské město na vícedenní soustředění. Prvně to bylo ve dnech 15. – 17. 4. 2011, těsně před Svátkem dobré nálady. V Sosni u Rakovníka naše děvčata pilovala svou prvomájovou sestavu (informovali jsme na těchto stránkách ZDE).

 

Po více než sedmi letech tedy kryrské mažoretky absolvovaly své druhé soustředění - v areálu Chvojkovského mlýna, kde trénovaly od 1. do 6. července. A třebaže šlo především právě o trénink, užily si i spoustu dalších aktivit. „Každý den jsme se s děvčaty také trochu učily (aby nám holky o prázdninách úplně nezakrněly…): probíraly třeba zeměpis a prošly jsme společně všechny světadíly. Hrály jsme hry, malovaly obrázky. Děvčata se vykoupala nebo byla na houbách. Pokud se naší práce týče, pak vymýšlela i vlastní choreografie.“

 

 

Jeli jsme se za našimi mažoretkami podívat. Na jeden jediný den, který měl být ale výjimečný. Svým hostem, který byl pro děvčata překvapením.

 

 

Patrně byste totiž jen velmi těžko hledali v české kotlině člověka, který tak dokonale zvládá základní mažoretkové nářadí, jímž je baton – nebo, chcete-li, hůlka. Je jím Lubomír Kábrt - muž, kterého když právě s hůlkou vidíte, nemůžete se zbavit dojmu, že absolutně popírá jakékoli fyzikální zákony.

 

Lubomír Kábrt je semifinalistou televizní show Česko Slovensko má talent 2013, oceněn byl studentskou Thálií v Národním divadle v Praze, je také mistrem a vicemistrem Evropy v twirlingu a nejúspěšnějším twirlerem v ČR. Učí i balet v prestižních tanečních školách v Německu. 

 

„Je docela drsnej…“ okomentovala ho jedna z kryrských mažoretek po první hodině cvičení. Mezi děvčaty totiž zpočátku zavládlo tak trochu zděšení. Drsný přitom není asi to správné slovo: Lubomír Kábrt byl na děvčata určitě přísný. Věděl přitom, co dělá.

 

„Cokoli chcete dobře zvládnout,“ řekl, „je to dřina. Řeky potu. Bolí to.“ Sám se twirlingu věnuje devět let. Trénoval i osm hodin denně. Jak sám vyprávěl, na fotbalovém hřišti vedle fotbalistů. Večer pod rozsvícenými lampami městečka Čáslav, kde žije. Zpočátku se mu smáli. „Dneska jsou na mě pyšní,“ směje se Lubomír, „všichni mě znají. Vzorem mu přitom byla převážně jen videa z youtube, solidní škola twirlingu u nás neexistovala.

 

Kryrská děvčata zvyklá trénovat jednou týdně maximálně dvě hodiny tak prvně spolu s opravdovým mistrem svého oboru absolvovala celkem zhruba pětihodinový náročný trénink. Skončila v podvečer utahaná jako koťata.

 

 

Z tohoto dne nabízíme návštěvníkům tohoto serveru videoreportáž a skromnou FOTOGALERII. Fotografie z průběhu soustředění pak byly zveřejněny na facebooku kryrských mažoretek.  

 

 

 

ALKOHOL CUP 2018

03.07.2018 04:48

 

 

 

 

 

Poslední červnová sobota roku 2018 patřila v Kryrech již 6. ročníku populárního ALKOHOL CUPu – fotbalového turnaje, jehož cílem je NEVYHRÁT.

 

 

 

 

 

 

Hřiště SK Havranu Kryry, 30. 6. 2018

 

 

Na úvod krátké shrnutí:

  • 9 týmů, na hřišti přítomno více než 100 lidí
  • Vytočeno 8 sudů piva (3 sudy Prazdroje, 5 sudů žatecké jedenáctky)
  • Vypito 11 litrů tvrdého alkoholu, tedy moků (procentuálně) piva výrazně ušlechtilejších
  • Snědeno 125 stejků a 130 klobás
  • Počasí nádherné
  • Nálada skvostná

 

Říci, že ALKOHOL CUP je turnajem pouze netradičním, je v souvislosti s tím, co se na hřišti Havranu Kryry odehrávalo, prostě málo. Soutěž je sice spoutána pevnými a v podstatě jasnými pravidly, ta však dodržována příliš nejsou. Jak vysvětlil Ing. Vladimír Nesvadba, hraje se na malém hřišti systémem každý s každým: „Zápas je na dvakrát deset minut a hraje ho pět borců plus brankář, přitom po celou hrací dobu musí být na hřišti minimálně jedna žena.“ 

 

 

Přísně zapovězeny byly prudké střely na branku soupeře, ty byly trestány penaltou. Ačkoli mělo jít o kopanou, v níž je hra rukou jak známo nepřípustná, především ženám byl takový poklesek bez problémů tolerován, jestli se od nich přímo nevyžadoval. Dopingového komisaře byste v areálu kryrského Havranu hledali marně – s alkoholtestrem tu nikdo neběhal, neboť činit tak, tento sofistikovaný přístroj by na pažitu i kolem něj prostě uvařil.

 

 

 

 

 

Někdy to byl docela problém... a tak když se nějaké družstvo dostalo (podotýkám, že se tak stávalo opravdu jenom náhodou) do dvou, tříbrankového vedení, svorně se hráči obrátili proti vlastnímu gólmanovi a prohrávajícímu týmu pomohli vyrovnat. To se dařilo poměrně rychle, protože brankář v takovém případě čelil hned deseti útočícím hráčům. Pokud tedy čelil, pokud v brance zrovna stál. Nezřídka totiž ochránce té či oné fotbalové svatyně chyběl, neboť zrovna kibicoval na vedlejším hřišti. Občas za takového hráče zaskočil i rozhodčí.

 

 

 

 

Hrálo se čistě, téměř bez faulů. Přesto byla zdravotnická pomoc zajištěna: například tým Dřevácy přijížděl na hřiště ke každému svému zápasu s prapodivným vozítkem první pomoci, jehož lékárničkou byla basa plzeňské dvanáctky.

 

Za příjemného počasí se hrálo do pozdních odpoledních hodin. Pak byl celý turnaj vyhodnocen a byly předány také ceny.

 

K umístění jednotlivých mužstev je třeba podat krátké vysvětlení: ačkoli se turnaje zúčastnilo 9 týmů, původně jich mělo být 10. Hodnocena tak byla plná desítka fotbalových družstev, přičemž devátí skončili ti, kdo do Kryr nedorazili. Protože pokud by přijeli a hráli, Dřeváky by nepochybně porazili.

 

 

Jednotlivá mužstva si tak vedla následovně:

 

 

Tím byla sportovní část ALKOHOL CUPu ukončena a prostor byl i pro zábavu. Do Kryr přijela skupina Fernetic, která všem přítomným hrála k tanci i poslechu až do rána příštího dne. ALCOHOL CUP, a je to zřejmé i z úvodního souhrnu, se prostě vydařil.

 

 

Nabízíme malou FOTOGALERII a ani tentokrát nechybí zhruba půlhodinové video. K němu mi dovolte, abych poděkoval panu Petru Růtovi, jemuž byla do rukou opět svěřena videokamera a odpoledne a večer natáčel právě on. Na rozdíl od záznamu Dokopné, kdy pořídil hodinu a čtyřicet minut obrazového materiálu, při jehož střihu jsem šedivěl, se tentokrát vešel do necelých osmnácti minut – a to už byla úplně jiná práce. Takže, Petře, děkuju!

 

 

 

 

ÚSPĚCHY KRYRSKÝCH DĚTÍ

16.06.2018 06:59

 

O úspěších kolektivů kryrských dětí píšeme poměrně často. Ať už jsou to mažoretky nebo třeba fotbalisté přípravky, která právě ukončila skvělou sezónu, ve které za sebou nechala ostatní týmy své kategorie dýchat skutečně jen prach zpod jejich kopaček. Jsou tu ale i jednotlivci, solitéři - teenageři, kteří dobré jméno našeho města prezentují i daleko za jeho hranicemi.

 

Dívka Talent 2018

Natalia Kutsyn ze Strojetic je patnáctileté děvče, které se zúčastnilo soutěže „Dívka Talent 2018“. To proběhlo v prostorách žateckého Domu dětí a mládeže 27. dubna.

 

V soutěži, která je určena pro dívky, které mají zájem o módu a pohyb a nebojí se zúročit svůj talent v rámci celorepublikové soutěže, musely soutěžící zvládnout čtyři disciplíny – rozhovor s moderátorem, aerobic, volnou disciplínu (u které si samy zvolily téma) a nakonec získat přízeň porotců při módní přehlídce. 

 

Naše Natálie zabodovala a umístila se za slečnou Minaříkovou ze Žatce na fantastickém druhém místě. Obě dívky tak postupují do semifinále této soutěže, které proběhne v červnu v Plzni.

 

 

Narama seito

Plzeňský oddíl karate Narama uspořádal v západočeské metropoli v neděli 13. května 2018 turnaj Narama seito. Jde o prestižní turnaj s bohatou tradicí, jehož 1. ročník se uskutečnil již roku 1998 a každoročně se jej účastní 150 až 200 karatistů. Vzhledem k tomu, že japonské „seito“ lze do češtiny přeložit jako „žák“, je zřejmé, že se jedná o soutěž začínajících vyznavačů tohoto sportu určenou především mládeži do 18 let, která soutěží v kata a řízeném kumite. Soutěžilo se ve více než ve 20 kategoriích, přičemž v každé z nich se vyhlašoval absolutní vítěz, kterého určilo pořadí z obou zmíněných disciplín.

 

Třináctiletá Anna Semerádová z oddílu Karate Outlaw Shotokan, které má svou základnu v Soukromém sportovním zařízení manželů Prágerových v Kolešově, je karatistkou, která trénuje pouhých deset měsíců. V kategorii starší žákyně v Plzni vybojovala první místo v kumite, druhé místo v katě a získala tak i pohár absolutního vítěze.

 

Ještě jednu úspěšnou karatistku je na tomto místě třeba zmínit: ačkoli Karolína Rajchmannová bydlí v Kolešově a nikoli v Kryrech, má s naším městem společného opravdu dost: minimálně to, že tu loni ukončila své působení v mateřince Pohoda a letos v místní základce úspěšně absolvuje první ročník svého studia. Krom toho je členkou kryrských mažoretek (Cherrios). I ona (karate trénuje 5 měsíců) na Narama seito bodovala a odvezla si z Plzně 2 stříbrné medaile.

 

Prágerův karatistický oddíl získal v západočeské metropoli další úspěchy – neznamená to nic jiného, než že jde o velmi solidní sportovní klub. A i když to tak úplně do tématu individuálních úspěchů kryrských dětí nespadá, zmíním na závěr ještě Lubošovo angažmá v Kryrech, kde se prezentoval na hodině Zumby.

 

Jak? Přijel do Kryr s TAEBO. To je poměrně nový sport, který do Evropy přivezli na sklonku minulého tisíciletí Němci Dorothee Müller a Frank Magnus, kteří v listopadu 1999 poprvé prezentovali toto cvičení na IFAA mezinárodním kongresu fitness a aerobiku v Berlíně. Jde o intenzivní skupinové cvičení s hudbou s využitím prvků bojových sportů a umění. Je určeno opravdu pro každého, kdo chce zlepšit svoji kondici, zhubnout či formovat své tělo, zpevnit se či zesílit, užít si zábavu při tréninku a vyčistit si hlavu.  

 

 

 

 

NOHEJBALOVÝ TURNAJ „O POHÁR STAROSTY“

11.06.2018 08:35

 

Petr Václavík (74) v akci...

 

Nohejbalový turnaj „O pohár starosty“ je prazvláštní soutěž. Nejenom, že se v sobotu 9. června uskutečnil po třinácté a jednalo se o dvanáctý ročník, ale nohejbaloví plejeři bojovali i o pohár, který žádným pohárem vlastně není. Jde totiž o jakousi repliku Schillerovy rozhledny. Tu ze zbytků zrcadel vytvořil v roce 2006 u příležitosti stého výročí zmíněné dominanty Kryr pan Petr Václavík. Ve stejném roce a při téže příležitosti se pak uskutečnil nultý ročník turnaje, který se stal pěknou tradicí.

 

12. ročníku, který se mimochodem hrál ve vražedném vedru, se zúčastnilo sedm družstev: 

 

Zastupitelstvo města Kryry

 

AGC

 

Stebno

 

Strojetice

 

 

AK Blšany

 

Firma Lorenc 

 

Sportclub 

 

Z tohoto titulu se nehrálo ve skupinách na dvou hřištích (Pavel Šilhánek i tentokrát půjčil hřiště na svém pozemku, velký dík...), ale hrál každý s každým, a to na dva sety. Nekonalo se pak žádné semifinále a finále, o vítězích a poražených rozhodly vzájemné duely.  

 

 

Nejúspěšnějším týmem bylo nakonec družstvo Františka Lorence, které ve všech zápasech ztratilo jediný set. Na druhém místě skončili borci ze Strojetic a třetí příčku obsadili hráči ze Stebna.

 

 

Zbývá podotknout, že pod turnajem bylo organizačně podepsáno město Kryry společně se Sportclubem a že nešlo o akci ryze sportovní, ale i společenskou. Přítomní tak nejen potrýznili těla vrcholnými sportovními výkony, ale dobře se také najedli a nechyběl ani nějaký ten lahodný mok. Především to ale bylo o setkání lidí – těch totiž, obávám se, v době internetu a sociálních sítí valem ubývá.

 

FOTOGALERIE

(Za fotografie děkuji také Olině Lorencové a Pepíku Vágnerovi)

 

 

 

KRYRSKÉ MAŽORETKY DOVEZLY Z FINÁLE MIA FESTIVALU V PRAZE STŘÍBRNÉ MEDAILE

03.06.2018 13:22

 

Do finále 19. ročníku MIA FESTIVALu, který pořádá neziskové občanské sdružení „Děti fitness aneb sportem proti drogám“ ®, se z plzeňského semifinále probojovaly všechny tři týmy mažoretek z Kryr.

 

 

Nejmladší Cherrios, starší Pink Ladies i nejstarší Neon Stars tak v sobotu 2. června 2018 vystoupily ve velkém sále pražské Lucerny, a to ve společnosti nejlepších neprofesionálních souborů nejen z Čech, ale i Moravy a Slezska, Polska nebo Slovenska.

 

Pražská Lucerna

 

Skelet budovy vznikal v letech 1907 až 1921 mimo jiné též podle návrhu Ing. Stanislava Bechyně a projektu J. Čamského a Václava Havla. Tuto stavbu realizoval stavitel Ing. Vácslav Havel (dědeček bývalého prezidenta České republiky Václava Havla). Palác měl původně sloužit jakožto hokejový stadion, ale již na počátku výstavby došlo ke zjištění, že pro tyto účely sál nevyhovuje především rozměrově a projekt musel být narychlo přepracován na velký společenský sál. Na tehdejší dobu se jednalo o velice unikátní stavbu, neboť to byla jedna z prvních železobetonových staveb v Praze vůbec s velmi originálně řešenou sklem zastřešenou pasáží. Také celkové architektonické řešení je zajímavé, stavba nese výrazné rysy doznívající pozdní secese a právě nastupujícího modernismu. Velmi pravděpodobným autorem fasády do Vodičkovy ulice č. 36/704 byl architekt Osvald Polívka (1859 – 1931), jenž Vácslavu Havlovi navrhoval fasády jeho činžovních domů v Praze (Haštalská 6 a 8, Vězeňská 4, V Kolkovně 5,7, Myslíkova 4, Rašínovo nábřeží 70 a 78), které Havel vesměs prodal, aby mohl financovat stavbu Lucerny od r. 1905.

 

 

 

Jádrem komplexu je Velký sál Lucerny, jehož rozměry činí rozměry 54 metrů na délku, 25,5 metrů na šířku a 9 metrů na výšku. Velký sál zabírá celkem tři podzemní podlaží s kapacitou 2500 diváků. Využití sálu je pestré, od maturitních plesů přes koncerty, přednášky až po taneční soutěže apod.

 

Prakticky od ukončení výstavby a uvedení komplexu do provozu až do dnešních dob se jedná o významné kulturní a společenské středisko hlavního města a to jak někdejšího Československa i České republiky, konalo se zde již velké množství koncertů, plesů, schůzí, konferencí, módních přehlídek, sportovních akcí (za První československé republiky např. turnaje v boxu či v zápasu).

 

„Kdybyste mi před rokem řekli, že se s děvčaty dostanu na pódium Lucerny,“ řekla trenérka kryrských mažoretek Irena Uldrichová k účasti ve finále MIA FESTIVALu, „poklepala bych si na čelo. A my jsme tam najednou stály…“ Na vyvýšeném pódiu, ve světle ramp. Mezi nejlepšími z nejlepších. 

V obrovském, diváky narvaném sále, kde vystupoval v dobách své největší slávy třeba Karel Gott nebo Louis Armstrong.

 

 

 

 

Dlužno podotknout, že finále této soutěže bylo ne o jeden, ale o dva, možná tři levely výš než všechno, co tenhle školní kroužek základky z Kryr dosud absolvoval. Přesto se děvčata rozhodně neztratila, prodala, co prodat uměla a mohla a v konkurenci, které doposud nikdy nečelila, nebyla určitě v roli outsiderů.

 

Naše Cherrios prostředí Velkého sálu Lucerny tak trochu fascinovalo, přesto dívenky odvedly prvotřídní práci. Jejich vystoupení bylo minimálně srovnatelné s vystoupeními ostatních souborů, přičemž porotě se – možná proto, že je neznají - zamlouvaly nejméně ze všech ostatních. Konečné šesté místo pro naše nejmenší, tady, v Praze, ve finále takové soutěže, rozhodně prohrou ale není.

 

Cherrios Kryry

 

Pink Ladies, pokud mohu laicky posoudit, v Lucerně předvedly výkon, jaký ještě - myslím si - neukázaly. Ani ony, ač skončily jako jejich mladší kolegyně ve své kategorii poslední, se nemají absolutně zač stydět – jejich vystoupení bylo skvostnou reprezentací městečka, kde bydlí a chodí do školy a kryrský havran si nepochybně s hrdostí čechral peří, když je na pódiu Lucerny viděl.

 

Pink Ladies Kryry

 

Stříbrná medaile Neon Stars Kryry pak byla fantastickou tečkou, splněným snem dívek, které stály u zrodu mažoretkového sportu ve městě pod Schillerovou rozhlednou. 

 

Neon Stars Kryry s trenérkou Irenou Uldrichovou přebírají stříbrné medaile

 

„Je to neuvěřitelný úspěch,“ radovala se z umístění paní Irena Uldrichová, „všechno to úsilí, ta práce, dřina, kterou jsme musely absolvovat, to je najednou zapomenuto. A znovu: nemohu dostatečně poděkovat Báře Zelenkové, která mi s vedením kroužku pomáhá, všem sponzorům, především městu Kryry (ale nejenom jemu…), rodičům děvčat – bez těch všech bychom se do Prahy a do Lucerny nikdy nedostaly!“

 

Problém „neúspěchu“ našich mažoretek je možná i v tom, že klasické prvky této disciplíny, které preferuje právě Irena Uldrichová a na jejichž základě se svými děvčaty sestavy připravuje, ustupují na těchto soutěžích výrazovému tanci. S klasickými mažoretkami pak tato vystoupení mají spojitost či souvislost jen díky batonu, hůlce, s níž se pracuje – ale to už o mažoretkách jako takových přestává, obávám se, absolutně být.

 

 

 

 

 

 

DOKOPNÁ

02.06.2018 07:34

 

Motto:

 

„A neuvěřitelné se stalo skutkem…“

 

Bohumil Hrabal (Obsluhoval jsem anglického krále)

 

Skutečně nevím, jestli má něco podobného v dějinách kryrské kopané obdoby. V posledním utkání sezóny 2017/2018 v okresním přeboru starší přípravky v sobotu 2. června 2018 hráči SK Havranu Kryry pod vedením trenérské dvojice Tomášů Ptáka a Halámka deklasovali mužstvo Postoloprt v poměru 10 : 1. Neuvěřitelné na tom je, že celá jejich sezóna probíhala velmi podobně: z jedenadvaceti odehraných zápasů kryrští fotbalisté dvacetkrát vyhráli a jen jednou remízovali. Nasbírali 61 bodů, přičemž dokázali svým soupeřům nastřílet 242 branek, což je neskutečného 11,5 gólu na zápas! Pokud bych si dovolil jakési vesmírné přirovnání, pak zdaleka nešlo jen o meteorit zářící v zemské atmosféře, ale doslova o supernovu explodující na nebi nad Schillerovou rozhlednou!

 

 

Tak trochu slavnostní ráz pak mělo zmíněné poslední utkání sezóny. Mládenci dostali od svého fanklubu zbrusu nová trička, připraveno pro ně bylo pohoštění a celá řada soutěží. Jako poděkování za jejich celoroční vynikající práci. Za to, že tak nebývale skvělým způsobem šířili dobré jméno nejenom kryrského fotbalu, ale celého našeho města v celém lounském okresu.

 

Zmiňme tedy, že za tímto skvostným úspěchem stojí tito skvělí kluci: Tomáš Pták, Petr Šebek, Mikuláš Starý, Jakub Kelíšek, Matěj Cimr, Tomáš Příhoda, Daniel Peterka, Matyáš Jeřábek, Daniel Weinert, Miroslav Vavřín, Patrik Zdvořák, Vojtěch Růt, Dominik Archman a Štěpán Froš. A už jsme napsali, že trenéry týmu jsou Tomáš Pták a Tomáš Halámek.

 

 

Pánové, děkujeme!

 

 

 

1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>