V sobotu 13. dubna 2019 se v České Kamenici konal již VIII. ročník soutěže Českokamenická mažoretka. Kryrské soubory i tento rok na této akci bodovaly a domů přivezly jednu „bramborovou“ a dvě zlaté medaile.

V sobotu ráno se z Kryr a jejich okolí na sever Čech vydala celá řada vozidel, která zamířila do České Kamenice. Tady se odehrál VIII. ročník soutěže v mažoretkovém sportu a naše děvčata se ho i tento rok účastnila.

Krátce po poledni se naše mažoretky – ještě téměř „v civilu“, tedy neoblečené, neučesané a nenalíčené – dostaly na parket místního kulturáku, aby si při prostorové zkoušce „ohmataly“ sál, v němž se zanedlouho - už před odbornou komisí - předvedou. „Bylo to hrozné,“ smála se po ukončení soutěže vedoucí souboru Irena Uldrichová, „každý trénink byly holky výrazně lepší a tady už šlo do tuhého.“

Jenomže ve čtrnáct hodin, kdy do sálu napochodovaly naše nejmladší Cherrios ke svému letos prvnímu soutěžnímu vystoupení, bylo všechno jinak. Nejmenší mažoretky se věkově posunuly z kategorie MINI, v níž zatím vždycky soutěžily, do kategorie mladších kadetek a svou sestavu na písničku Večerníček předvedly tak, jak nejlépe uměly - s bravurou, bez zásadních chyb a s přehledem. Jejich první zlatá medaile byla tak zaslouženou odměnou za práci, kterou děvčátka při trénincích odvádějí.

Jen o čtvrt hodiny později přišly na řadu Pink Ladies. Už jsem to někde psal: skladba Vanessy Mae jim opravdu sluší. „Když to, holky, nepoděláte, vyhrajete,“ říkal jsem skupince černorůžových mažoretek, když se řadily před svým vystoupením v předsálí. Nepodělaly to - v konkurenci pěti souborů doslova zazářily: byly dobře oblečené, měly skvostnou muziku a předvedly výkon, který jejich vedoucí obrečela a o kterém se nedá hovořit jinak než v superlativech. Zlatá medaile byla prostě zasloužená.

Tak trochu zklamáním bylo pak vystoupení nejstarších Neon Stars. Ne výkonově, protože naše slečny odvedly svůj standard. Skladba v jejich provedení nebyla ani trochu špatná, jen porota upřednostnila jiné soubory. Jejich čtvrté místo tak není ostuda.

Malá poznámka na závěr (podotýkám, že se – alespoň zatím – netýká kryrských mažoretek): Po ukončení dvou posledních skladeb z předposledního vystupujícího souboru zkolabovala jedna dívka, českokamenické, domácí mažoretky pak vynesly ze sálu děvčata hned tři. Tohle už, myslím si, nemá se sportem (tím spíše, že amatérským) společného vůbec nic. Vzduch v sále nebyl vydýchaný, na konci soutěže už tu byla polovina diváků. Dvě z děvčat snad měly mít astma. Dobře, pak je to ale na rodičích i dívkách samých, jestli je pro ně tento sport nejvhodnější volbou. Možná byly skladby i příliš náročné. Třeba přispěl stres. Ambice, touha být za každou cenu nejlepší. Nejspíš ale všechno dohromady. Dobře to ale v žádném případě není.

Cherrios: 1. místo

Pink Ladies: 1. místo

Neon Stars: 4. místo

FOTOGALERIE

Odvážný počin kryrských fotbalových nadšenců

Již druhé zimní období mohou trávit kryrští fotbalisté tolik nepopulární zimní přípravné období na novém hřišti s umělým povrchem. Nebyl by to snad ani Lukáš Hájek - sekretář mládeže, trenér dospělých i těch nejmenších „Havranů", obrovský fotbalový nadšenec - kdyby nepřišel s novým, pro naše město neotřelým nápadem: pro letošní zimní období vymyslel a s dalšími nadšenci také uskutečnil v Kryrech doposud nevídaný projekt - zimní fotbalovou ligu mladších žáků, tedy zimní soutěž fotbalistů narozených v roce 2006 a mladších.

Od prvního kola, které se uskutečnilo dne 16. 2. 2019, bylo jasné, že se ve městě pod Schillerovou rozhlednou rodí opět velmi zajímavý projekt, který má neskromně nakročeno stát se trvalou zimní zastávkou pro mnoho fotbalových týmů. Prvního ročníku se zúčastnila mužstva hned tří okresů: (Louny, Rakovník a Slaný). Papírově nejsilnějším měl být tým Slavoje Žatec hrající jako jediný z účastníků krajskou soutěž (všechna ostatní družstva hrají soutěž pouze okresní). „Papírové“ předpoklady však vzaly brzy za své  - od prvních kol bylo zřejmé, že lídry prvního ročníku budou týmy domácích Havranů a chlapců z FK Hředle. Obě mužstva totiž procházela turnajem bez zaváhání a ve vzájemném souboji si za remízu 4 : 4 body rozdělila. Bylo tedy jasné, že rozhodovat o celkovém vítězi bude skóre. Žel pro naše mladé fotbalisty byli borci FK Hředle střelecky aktivnější, a tak si po zásluze odnesli ze zimní ligy pohár pro vítěze.

Domácí Havrani však rozhodně nezklamali: herně si vedli velmi dobře a pouze menší produktivita v útoku je připravila o celkový triumf. Zbylá čtveřice týmů byla vyrovnaná, čemuž odpovídají také výsledky. Nejvíce bodů ze zúčastněných družstev nasbíral Tatran Podbořany: se ziskem 7 bodů obsadil v zimní lize třetí místo, čtvrté skončili Zlonice ze slánského okresu, pátý pak skončil Slavoj Žatec a šestí byli fotbalisté Spartaku Lubenec.

Závěrem je třeba zdůraznit, že pro žádný z týmů nebyl prioritní zisk bodů a vítězství v turnaji, naopak bylo velmi sympatické, že většina trenérů chtěla po hráčích, aby předváděli kombinační a útočný fotbal plný nápaditých a odvážných akcí.

Doufejme, že v příštích letech nezůstane jen u přání všech organizátorů a Kryry se – natrvalo - skutečně stanou zimní zastávkou pro mnohé mládežnické celky, které budou pomáhat dále vytvářet historii zimní fotbalové ligy v našem městě. Letošek jednoznačně ukázal, že potenciál tento nápad má.

Bc. Tomáš Pták

V neděli 3. 2. 2019 jsme za zimního počasí vyjížděli s našimi nejmladšími fotbalisty na halový turnaj do Loun, který byl určen pro ročníky 2012 a mladší.

Turnaj pořádal okresní fotbalový svaz. Akce se zúčastnilo 11 mužstev. Hrálo se systémem 3+0 každý s každým, na malé branky a na tři malá hřiště. Půlka turnaje se hrála s jedničkovým míčem a poté se hrálo s balónem trojkovým. Výsledky zápasů se nezapisovaly, ale všechny děti si odvezly diplomy a medaile.

Lukáš Hájek jako hlavní trenér mladší přípravky přihlásil na tento turnaj dvě družstva. První tým hrál pod jeho vedením a pod vedením Michala Nítka. Trenéři nabádali své svěřence, aby hráli svůj kombinační fotbal, který umí dobře. Kluci odehráli velmi pěkné zápasy, kde překvapili svými nahrávkami, kličkami a krásnými akcemi nejen své trenéry a rodiče, ale i trenéry ostatních mužstev.

Druhý tým vedl Matyáš Krupička, Aleš Musílek a Petr Heský, pro které to byla velká premiéra na turnaji, kde si vyzkoušeli vést své svěřence, kterým se věnují na trénincích. Dle slov Matyáše Krupičky se jim první zápas nepovedl, ale poté už odehráli pěkná utkání. Soutěž si užili, nastříleli plno gólů a nebyl snad nikdo, kdo nedal žádný gól.

Turnaj hodnotíme velmi pozitivně. Pro naše děti to bylo zase něco jiného, ale zvládly vše skvěle. V Lounech jsme byli nejpočetnější skupina, co se týče dětí, realizačního týmu a hlavně rodičů, kteří naše fotbalisty podporovali po celou dobu turnaje.

Jan Špeta,

vedoucí týmu

V pátek 4. 1. 2019 jsme zahájili s našimi nejmladšími fotbalisty zimní přípravu na jarní část sezóny, která nám startuje začátkem dubna.

V zimě se v rámci tréninku zaměříme na koordinační schopnosti, budeme pracovat i na všeobecné obratnosti.

Přihlásili jsme čtyři zimní turnaje: 12. 1. 2019 Turnaj Junior Chomutov, 3. 2. 2019 Turnaj Louny, 9. 2. 2019 Turnaj Odolena Voda, 10. 3. 2019 Turnaj Braník. Na závěr připravujeme mini turnaj na našem hřišti s umělým povrchem.

O víkendu 12. 1. 2019 jsme odehráli první halový turnaj v Městské hale v Chomutově, kde jsme změřili síly s Juniorem Chomutov, Juniorem Žatec, Baníkem Sokolov, Ervěnicemi a Mezibořím. Naši borci skončili na krásném čtvrtém místě. Nezáleží, na jakém místě se malí fotbalisté umístili, ale že si užili pěkné dopoledne a každý si přivezl medaili. Musíme vyzdvihnout Petra Fürsta, který byl třetím nejlepším střelcem turnaje s 5 brankami. Velkou pochvalu si zaslouží i zbytek hráčů, kteří nezklamali a odvedli maximum

Hodnocení realizačního týmu:

Lukáš Hájek

„Turnaj byl velmi dobře organizovaný, děti si určitě turnaj užily tak, jako náš realizační tým. Hráli jsme svůj první turnaj v hale a bylo znát, že je to něco jiného než na trávě. Velké poděkování patří všem rodičům, kteří se turnaje zúčastnili.

Na závěr musím také poděkovat svému realizačnímu týmu, který se se mnou podílí na vedení našich nejmladších dětí.“ 

Jan Špeta

„Na náš první turnaj jsme jeli všichni velmi natěšeni. Všichni kluci předvedli týmový výkon, za což je musíme pochválit. Myslím si, že obsadit 4. místo je velmi pěkné a bylo to pro nás překvapením, protože jsme tohle od kluků vůbec nečekali. Velké poděkování také patří všem zúčastněným rodičům.“

Michal Nítek

„Turnaj hodnotíme velmi pozitivně, kluci se snažili a bojovali jeden za druhého, objevili jsme slabé i silné stránky našich nejmenších. Těšíme se na další turnaje, kde všem ukážeme, že i v Kryrech umíme vychovávat šikovné fotbalisty.“

Lukáš Hájek

V sobotu 8. 12. 2018 odpoledne se ve Strojetickém klubu sešli vyznavači šipek, aby změřili své síly ve vánočním turnaji. Mimochodem takové akce se ve Strojeticích pořádají do roka hned čtyřikrát.

Tohoto klání se zúčastnilo celkem 16 borců, kteří byli rozlosováni do soutěžních dvojic. Ty pak v průběhu odpoledne postupovali více či méně úspěšně soutěžním pavoukem.

Jasno pak bylo až po osmé večer. Na třetím místě skončil tandem Kovářová – Gunár (GUKO), druhou příčku obsadila dvojice Moravskzki – Lohvyněnko (MOLO) a zlato vybojoval tým Kubizňáková – Stránský (SLAVIE).

FOTOGRAFIE

Je mi líto, že k události, kterou chci zmínit, došlo právě u nás - na hřišti SK Havranu Kryry. Protože pořadatelská služba tu – jako nikde jinde při podobných akcích - prostě neexistuje. Ať šlo jakkoli „jen“ o satelitní turnaj mladších přípravek, evidentně se bez ní do budoucna neobejdeme.

Byla neděle 23. září 2018…

Mě osobně potom děsí ta skutečnost, že se celá záležitost odehrála před očima mých vnuků. S tím mám obrovský problém – a i když naši kluci fotbal nezřízeně milují, podobných excesů bych je rád ušetřil.

Zveřejněná fotografie je totiž snímkem jednoho z tatínků malých fotbalistů, jen pár desítek minut po ukončení turnaje. Nemusíte se mnou souhlasit, já ale tvrdím, že tohle jsou „výsledky“, které s kopanou nemohou, nesmí mít nic společného. Protože ten, který se o takový „make up“ postaral, nepatří k fotbalovému trávníku, ale do ordinace odborného lékaře. Psychiatra.

„Snad se nic ošklivého nestane,“ řekla babička, která přišla podpořit svého vnoučka na jeho fotbalovém turnaji, když uviděla v ochozech pána, s nímž dobré zkušenosti zkrátka nemá. Nejmenujme ho, říkejme mu pan „Trenér“ – a to trenér s velkým „T“, protože za toho se evidentně považuje. Především pak žateckým je tenhle člověk dobře znám. Jako dlouholetý „kauč“ nejen mládežnické kopané fotbalu nepochybně rozumí lépe, než mnoho z nás: jen za posledních deset let nakonec vedl fotbalisty například v Dobroměřicích, v Chomutově nebo Oldřichově, v Kadani, Žatci, Domoušicích nebo v Blšanech.

Jaká je však kopaná z jeho pohledu? Jaký má přístup ke svým „plejerům“, čemu je učí a jakým zářným osobním příkladem na ně působí?

Pravda je taková, že problém tkví v tom (tvrdí zlí jazykové…), že díky němu – jeho vulgaritě a agresivitě – měla právě třeba žatecká kopaná problémy s náborem mladých fotbalistů, protože rodiče své děti nechtěli kvůli chování pana „T“ na fotbal vůbec dávat.

Pan „T“ se svých sofistikovaných (a hlasitých…) komentářů nezdržel ani během utkání žatecké mladší přípravky. To jsme na turnaji na hřišti SK Havranu Kryry. Možná proto, že po posledním trestu disciplinárky (pokuta 15 tisíc korun a půlroční distanc z května tohoto roku, kdy umožnil v utkání s Ledvicemi nastoupit na hřiště hráči, který tam neměl co dělat) se cítil být jaksi nevyužit. Především pak brankář, osmiletý chlapec, který chránil svatyni svého týmu teprve potřetí ve svém nedlouhém fotbalovém životě, mu byl zjevně trnem v oku. Byl totiž „děravej“ – a když míč chytil, tak ho podle pana „T“ zase neodkopával, ale ke spoluhráčům jen vyhazoval: „Proč to vyhazuješ, to není házená! Všechny ostatní děti míč odkopávají, jenom tenhle ne! A pokud to neumí, nemá v bráně co dělat!“ pokřikoval pan „T“. Těch výtek přibývalo. Nakonec to maminka chlapce nevydržela. Prostě máma. A tak se i zachovala – bránila své dítě a s ním i všechny ostatní děti na hřišti, protože kritika pana „T“ se jen u jejího syna nezastavila. Blbě totiž hráli všichni. Bylo to v čistě verbální rovině, bez urážek. Maminka žádala, aby toho nechal a byl k dětem shovívavý, protože se kopanou hrát teprve učí a fotbal hrají, protože je to baví, že toho jejího nikdo neučil chytat v bráně…. „Tak ať jde tedy z brány pryč, nemají ho tam co dávat, trenéři nestojí za nic a každý rodič si hraje na trenéra a podle toho také žatecký  fotbal vypadá,“ vykřikoval  zase pan „T“. To už se ale ozval i chlapcův otec. Těch diskusí bylo zkrátka dost – a chviličku byl klid. Jen chviličku. Chlapcův tatínek odběhl na hřiště pomoci s malými hráči, čehož zase využil pan „T“ a začal se svými komentáři znovu. To už bude taková jeho vášeň: nakonec zhruba před rokem ho dovedla opět před disciplinárku, od níž tehdy odešel s peněžitou pokutou ve výši 4.000,- Kč a dvouměsíčním distancem.

DISCIPLINÁRNÍ ŘÁD FOTBALOVÉ ASOCIACE ČESKÉ REPUBLIKY

§ 45

Pohoršující, urážlivé nebo ponižující chování vůči delegovaným osobám

1. Kdo v souvislosti s utkáním použije vůči delegované osobě zesměšňujících, pohoršujících, provokujících, urážlivých nebo hanlivých posunků nebo výroků, a pokud spáchal tento čin jako hráč, byl anebo měl za to být při utkání vyloučen podle pravidla č. 12 Pravidel fotbalu, bude potrestán zákazem činnosti na dva až šest týdnů, výkonem fotbalově prospěšné činnosti nebo peněžitou pokutou až do výše 50.000,- Kč.
2. V případě vyhrožování, nebo posunků, gest či výroků dle předchozího odstavce provedených zvlášť hrubým způsobem bude pachatel potrestán zákazem činnosti na tři týdny až devět měsíců nebo peněžitou pokutou až do výše 250.000,- Kč

To už pan „T“ mamince dokonce tykal; ta si to nenechala líbit, a oplácela mu stejným způsobem, též přitvrdila….  V následující chvíli se dozvěděla, že každá „kráva, která tomu nerozumí, do toho žvaní. Ať je zticha, když ani nevidí přes zábradlí“. Atmosféra na tribuně hřiště Havranu Kryry prostě houstla. Tak, že tatínek začal mít o manželku strach. „Bál jsem se, že by jí ten neurvalec mohl napadnout.“ A nechtěl dělat další zbytečný cirkus, šel za ním, aby mu znovu domluvil. Když říkám domluvil, hovořím zase jen o verbální rovině – tento tatínek se běžně nepere. Pokud pak jde o reakci ze strany rodiny pana „T“ byla tak blesková, že si tatínek nestačil ani sundat brýle. Snad šlo o trenérova vnuka, který reagoval fyzicky – ranou pěstí do tatínkova obličeje. A kdo se podívá na fotografii v úvodu článku, dá mi za pravdu v tom, že patrně nešlo o úder jediný. Možná se v té skrumáži přidal i sám pan „T“, ale to nikdo přesně neví. To celé se odehrálo před ostatními diváky a hlavně před dětmi, které se satelitního turnaje mladších přípravek účastnily.

Výsledek? Rozbité brýle, návštěva lékaře a několikadenní pracovní neschopnost! A to už je hodně přes čáru!

Fotbal je krásná hra. A my jsme národ, který ho miluje. Píšeme o něm dokonce knížky a dodnes literární skvosty, jakými jsou Bassova Klabzubova jedenáctka nebo Poláčkovi Muži v ofsidu, i čteme. Učíme hrát kopanou i naše nejmenší. Nenecháváme je sedět u tabletů a počítačů a honíme je po hřišti. Obětujeme tomu mnohé. Finance, čas.

To, co se v neděli 23. 9. 2018 odehrálo na hřišti SK Havranu Kryry, ať to bylo pouze a jakkoli v táboře příznivců malých žateckých fotbalistů, nemá u fotbalového trávníku co dělat. Říkám se vší rozhodností a odpovědností, že agresivita a hulvátství ke kopané nepatří. A nemůže-li si někdo pomoci, ať na fotbal prostě nechodí. Anebo jinak – prostě ho na hřiště nepusťme.

Protože jestli to takhle půjde dál, nebudeme sem pouštět naše děti.

Motto:

„Jsme hrdí nositelé ryzích českých jmen a ideálů Sokolů, obrozenců, vlastenců, zlatých hochů, cimrmanologů… všech, kteří věří, že ve zdravém těle je zdravý duch.“

Strojetický duatlon, jehož jubilejní, 25. ročník, proběhl v sobotu 22. září 2018, se už dávno stal pojmem. A to nejenom na Podbořansku. Podíváte-li se do letošní startovní listiny, najdete v ní borce, kteří se do Strojetic sjeli nejenom z celého Ústeckého kraje, ale i z kraje Karlovarského, Plzeňského Středočeského, z Prahy nebo dokonce z královéhradeckého Jičína.

Dávno už je minulostí, kdy na startu tohoto otevřeného amatérského závodu, který kombinuje běh a jízdu na kole, postávalo pár účastníků. V posledních letech se pravidelně hlásí a závod absolvuje kolem sedmi desítek sportovních nadšenců. Strojetický duatlon tak organizačně zajišťuje už nejenom Triclub Strojetice, ale tradičně také místní osadní výbor s podporou Města Kryry.

Stojí za připomenutí, že před pětadvaceti lety při prvním ročníku se nejednalo o duatlon, ale triatlon. Plavecká část se odehrála na Očihoveckém rybníku. Jenomže vzhledem k tomu, že závod byl blíže k podzimu než létu a byla už zima, začali organizátoři pořádat pouze duatlon. „Ze začátku šlo víceméně o rodinnou akci,“ vzpomíná Mirka Reitermanová , „prvně se nás sešlo – právě z rodiny a přátel - tak patnáct.“

Dnešní Strojetický duatlon, to je běh, jízda na kole a zase běh. V mužské kategorii běžíte po svých 5 km, pak 21 jedete na kole, abyste závod ukončili opět během, tentokráte na 4 km. Ženy a dorost mají první běžecký part čtyřkilometrový, kolo stejné jako muži, aby byl závod dokončen 1,5 km běhu. Tuším ve 3 kategoriích závodí i děti.

Duatlonu přálo počasí, nebylo ani vedro, ani zima – foukal jen nepříjemný vítr, který působil problémy především při jízdě na kole. A výsledky? S náročnou tratí se nejlépe poměřil Tomáš Goj z Berouna (na obrázku vlevo), který ji dokázal absolvovat za 1 hodinu 13 minut a 21 vteřin – to ve věkové kategorii do 35 let. V mužích nad 35 zvítězil Miroslav Mikula z týmu IronStars (1,16,27), v kategorii žen vyhrála Renata Hejhalová z Krupé (1,15,02). První z dorostenek byla Adéla Matoušková z Kladna (1,21,50) a nejlepším dorostencem se stal Vojta Čochnář z Berouna (1,17,03).

FOTOGALERIE

Dívčí válka Podbořanska, to je srandasportovní odpoledne, které putuje po obcích našeho regionu už plných čtrnáct let. Jeden rok tuto milou akci uspořádají například ženy ze Staňkovic, druhý rok z Vroutku. V roce 2018 se o organizaci soutěže postaraly Kryry. Akce proběhla v sobotu 8. 9. 2018 a pozdravit a zahájit ji přišel i starosta města Miroslav Brda.

Ve sportovním odpoledni pro ženy jde o klání ve veselých, netradičních sportovních disciplínách, v nichž soutěží ženská družstva reprezentující tu či onu obec. V dnešní osvícené době se tak jedná o soutěž genderově vrcholně nevyváženou, dlužno však říci, že tady to nikomu nevadí. Jednotlivé týmy připraví každý po jedné disciplíně, v níž se soutěží. Většinou jde o veselé štafety – tu je na sebe potřeba navléci horu připraveného šatstva (a jsou to občas unikátní kousky, v nichž se po vsích kdysi dávno producírovaly naše babičky…) a doběhnout v nich ze startu do cíle, jindy jde o běh s koštětem mezi kužely, přičemž pomyslným štafetovým kolíkem, jímž se štafeta předává další soutěžící, je likvidace nafouknutého balónku. Nikoli rukama nebo nohama, ale částmi těla, které nebudu raději ani jmenovat (Proč? Přece #MeToo…). A tak dál.

V Kryrech se 14. sportovního odpoledne zúčastnilo pět družstev: hned dvě přijela ze Staňkovic, po jednom pak ze Stebna, z Vroutku a posledním byly domácí Kryry. Ty soutěžně totálně propadly, nakonec skončily beznadějně poslední. Jedinou disciplínou, v níž zazářily, bylo pití piva dlouhým (navíc děravým…) brčkem, což se však do závěrečného hodnocení nepromítlo, neboť šlo o disciplínu nesoutěžní. O třetí a čtvrté místo se ziskem stejného počtu bodů podělily ženy z Vroutku a ze Stebna a stejně tak se dělilo první a druhé místo - mezi obě staňkovická družstva.

Ke zdárnému průběhu odpoledne, na němž se sponzorsky podílelo Město Kryry, Petr Ulke, Květinka  A. Semerádová, DZS Kryry p. Korecký, AGC Kryry, Vladimír Nesvadba a místní Klub žen, přispěly i dva drobné kulturní vstupy: čarodějnice  z Kryr svým tancem a ženy ze Stebna scénkou ROKENROL.

Za fotografie (celá FOTOGALERIE) děkujeme slečně Adéle Bělíčkové a kraťoučké video najdete ZDE.

Poděkování:

• Paní Janě Kolářové a celému jejímu týmu z Chvojkovského mlýna za poskytnutou péči, vynikající kuchyni a skvělé zázemí
• Panu Josefu Ryšavému, který nám zapůjčil audiotechniku, díky které jsme mohli cvičit i na louce pod širým nebem
• Všem rodičům, že nám svoje holčičky svěřili
• Barče Zelenkové, Máje Krupičkové, Andrejce Geisselové, Simoně Dondové a Verče Franclové za ohromné nasazení a motivaci
• Svému manželovi, který nám všem fantasticky pomáhal, a v neposlední řadě i svým synům, kteří zlobili o poznání méně, než zlobit umí

Irena Uldrichová

Teprve podruhé ve své historii vyjely kryrské mažoretky mimo domovské město na vícedenní soustředění. Prvně to bylo ve dnech 15. – 17. 4. 2011, těsně před Svátkem dobré nálady. V Sosni u Rakovníka naše děvčata pilovala svou prvomájovou sestavu (informovali jsme na těchto stránkách ZDE).

Po více než sedmi letech tedy kryrské mažoretky absolvovaly své druhé soustředění - v areálu Chvojkovského mlýna, kde trénovaly od 1. do 6. července. A třebaže šlo především právě o trénink, užily si i spoustu dalších aktivit. „Každý den jsme se s děvčaty také trochu učily (aby nám holky o prázdninách úplně nezakrněly…): probíraly třeba zeměpis a prošly jsme společně všechny světadíly. Hrály jsme hry, malovaly obrázky. Děvčata se vykoupala nebo byla na houbách. Pokud se naší práce týče, pak vymýšlela i vlastní choreografie.“

Jeli jsme se za našimi mažoretkami podívat. Na jeden jediný den, který měl být ale výjimečný. Svým hostem, který byl pro děvčata překvapením.

Patrně byste totiž jen velmi těžko hledali v české kotlině člověka, který tak dokonale zvládá základní mažoretkové nářadí, jímž je baton – nebo, chcete-li, hůlka. Je jím Lubomír Kábrt - muž, kterého když právě s hůlkou vidíte, nemůžete se zbavit dojmu, že absolutně popírá jakékoli fyzikální zákony.

Lubomír Kábrt je semifinalistou televizní show Česko Slovensko má talent 2013, oceněn byl studentskou Thálií v Národním divadle v Praze, je také mistrem a vicemistrem Evropy v twirlingu a nejúspěšnějším twirlerem v ČR. Učí i balet v prestižních tanečních školách v Německu. 

„Je docela drsnej…“ okomentovala ho jedna z kryrských mažoretek po první hodině cvičení. Mezi děvčaty totiž zpočátku zavládlo tak trochu zděšení. Drsný přitom není asi to správné slovo: Lubomír Kábrt byl na děvčata určitě přísný. Věděl přitom, co dělá.

„Cokoli chcete dobře zvládnout,“ řekl, „je to dřina. Řeky potu. Bolí to.“ Sám se twirlingu věnuje devět let. Trénoval i osm hodin denně. Jak sám vyprávěl, na fotbalovém hřišti vedle fotbalistů. Večer pod rozsvícenými lampami městečka Čáslav, kde žije. Zpočátku se mu smáli. „Dneska jsou na mě pyšní,“ směje se Lubomír, „všichni mě znají. Vzorem mu přitom byla převážně jen videa z youtube, solidní škola twirlingu u nás neexistovala.

Kryrská děvčata zvyklá trénovat jednou týdně maximálně dvě hodiny tak prvně spolu s opravdovým mistrem svého oboru absolvovala celkem zhruba pětihodinový náročný trénink. Skončila v podvečer utahaná jako koťata.

Z tohoto dne nabízíme návštěvníkům tohoto serveru videoreportáž a skromnou FOTOGALERII. Fotografie z průběhu soustředění pak byly zveřejněny na facebooku kryrských mažoretek.  

Poslední červnová sobota roku 2018 patřila v Kryrech již 6. ročníku populárního ALKOHOL CUPu – fotbalového turnaje, jehož cílem je NEVYHRÁT.

Hřiště SK Havranu Kryry, 30. 6. 2018

Na úvod krátké shrnutí:

• 9 týmů, na hřišti přítomno více než 100 lidí
• Vytočeno 8 sudů piva (3 sudy Prazdroje, 5 sudů žatecké jedenáctky)
• Vypito 11 litrů tvrdého alkoholu, tedy moků (procentuálně) piva výrazně ušlechtilejších
• Snědeno 125 stejků a 130 klobás
• Počasí nádherné
• Nálada skvostná

Říci, že ALKOHOL CUP je turnajem pouze netradičním, je v souvislosti s tím, co se na hřišti Havranu Kryry odehrávalo, prostě málo. Soutěž je sice spoutána pevnými a v podstatě jasnými pravidly, ta však dodržována příliš nejsou. Jak vysvětlil Ing. Vladimír Nesvadba, hraje se na malém hřišti systémem každý s každým: „Zápas je na dvakrát deset minut a hraje ho pět borců plus brankář, přitom po celou hrací dobu musí být na hřišti minimálně jedna žena.“ 

Přísně zapovězeny byly prudké střely na branku soupeře, ty byly trestány penaltou. Ačkoli mělo jít o kopanou, v níž je hra rukou jak známo nepřípustná, především ženám byl takový poklesek bez problémů tolerován, jestli se od nich přímo nevyžadoval. Dopingového komisaře byste v areálu kryrského Havranu hledali marně – s alkoholtestrem tu nikdo neběhal, neboť činit tak, tento sofistikovaný přístroj by na pažitu i kolem něj prostě uvařil.

Někdy to byl docela problém... a tak když se nějaké družstvo dostalo (podotýkám, že se tak stávalo opravdu jenom náhodou) do dvou, tříbrankového vedení, svorně se hráči obrátili proti vlastnímu gólmanovi a prohrávajícímu týmu pomohli vyrovnat. To se dařilo poměrně rychle, protože brankář v takovém případě čelil hned deseti útočícím hráčům. Pokud tedy čelil, pokud v brance zrovna stál. Nezřídka totiž ochránce té či oné fotbalové svatyně chyběl, neboť zrovna kibicoval na vedlejším hřišti. Občas za takového hráče zaskočil i rozhodčí.

Hrálo se čistě, téměř bez faulů. Přesto byla zdravotnická pomoc zajištěna: například tým Dřevácy přijížděl na hřiště ke každému svému zápasu s prapodivným vozítkem první pomoci, jehož lékárničkou byla basa plzeňské dvanáctky.

Za příjemného počasí se hrálo do pozdních odpoledních hodin. Pak byl celý turnaj vyhodnocen a byly předány také ceny.

K umístění jednotlivých mužstev je třeba podat krátké vysvětlení: ačkoli se turnaje zúčastnilo 9 týmů, původně jich mělo být 10. Hodnocena tak byla plná desítka fotbalových družstev, přičemž devátí skončili ti, kdo do Kryr nedorazili. Protože pokud by přijeli a hráli, Dřeváky by nepochybně porazili.

Jednotlivá mužstva si tak vedla následovně:

Tím byla sportovní část ALKOHOL CUPu ukončena a prostor byl i pro zábavu. Do Kryr přijela skupina Fernetic, která všem přítomným hrála k tanci i poslechu až do rána příštího dne. ALCOHOL CUP, a je to zřejmé i z úvodního souhrnu, se prostě vydařil.

Nabízíme malou FOTOGALERII a ani tentokrát nechybí zhruba půlhodinové video. K němu mi dovolte, abych poděkoval panu Petru Růtovi, jemuž byla do rukou opět svěřena videokamera a odpoledne a večer natáčel právě on. Na rozdíl od záznamu Dokopné, kdy pořídil hodinu a čtyřicet minut obrazového materiálu, při jehož střihu jsem šedivěl, se tentokrát vešel do necelých osmnácti minut – a to už byla úplně jiná práce. Takže, Petře, děkuju!