Ve středu 28. 9. 2016 se na hřišti Tatranu Podbořany s domácími týmy přípravek (mladší i starší) utkali fotbalisté Havranu Kryry.

Vzhledem k tomu, že mí dva vnoučci (6 a 3 roky) od září působí právě v podbořanském dresu, ocitl jsem se jako kryrský dopisovatel v poměrně schizofrenní situaci. Vnukům – a ti kloučci fotbalem neuvěřitelně žijí - jsem samozřejmě musel vehementně držet pěsti, nicméně barvy Kryr jsou mi pochopitelně bližší, než ty podbořanské. Naštěstí tohle dilema za mne vyřešili samotní hráči obou přípravek, kteří se nakonec rozešli smírně: mladší přípravka v poměru 7 : 7, starší 11 : 11.

Pokud se zápasu těch nejmenších týče, zpočátku měli jednoznačně navrch kryrští borci. V prvních minutách utkání utekli svým soupeřům hned o tři branky a zdálo se být rozhodnuto. Jenže nebylo. Hráči Tatranu zmobilizovali své síly, přiblížili se Havranům na rozdíl jediného gólu a od té doby se hrála kopaná poměrně vyrovnaná a sítě branek se vlnily tu na jedné, tu na druhé straně. Fotbal to byl vrcholně čistý, fauly se v podstatě nepískaly. Ocitl-li se pak některý z malých fotbalistů na trávníku, okamžitě se zvedal a zapojoval se zpátky do hry. Úžasné bylo nasazení všech hráčů, ještě úžasnější – a to bych chtěl vyzdvihnout – podpora ze strany rodičů. Ti totiž zápas prožívali daleko více než jejich ratolesti, které se potili na pažitu.

Nabízím v malé fotogalerii pár obrázků a z videoalba vnoučků i krátké video:

„Jsme hrdí nositelé ryzích českých jmen a ideálů Sokolů, obrozenců, vlastenců, zlatých hochů, cimrmanologů… všech, kteří věří, že ve zdravém těle je zdravý duch.“

Jan Marek a Leoš Reiterman s rodinami

V sobotu 24. září 2016 se – za podpory města Kryry – uskutečnil již 23. ročník závodu „Strojetický duatlon“.

Letos se tohoto klání zúčastnilo celkem 73 sportovních nadšenců, kteří své síly změřili v běhu, jízdě na kole a znovu v běhu, a to na trati (v hlavní mužské kategorii) o délce 5 km (1. běh), 21 km (jízda na kole) a 4 km (2. běh). Což je třicetikilometrová porce, kterou nejlepší dokázali zvládnout za hodinu a čtvrt.

Pokud se počtu účastníků závodu týče, pak letošní ročník patřil k těm nejsilnějším. Na startu jsem potkal i kryrského maratónce Františka Aschenbrennera (jen pár dní po úspěšném absolutoriu Ústeckého půlmaratónu), který se Strojetického duatlonu účastnil poprvé. Své vystoupení tu ale bral jen jako lehký trénink, ve všech třech položkách své kategorie obsadil beznadějně poslední místa. „Přišel jsem si to užít, pobavit se,“ prozradil.

Pobíhalo se a do pedálů šlapalo v bezprostředním okolí Kryr: běžecké tratě vedly ze Strojetic ku Březnici a zpět, na kole se jelo po trase Strojetice - křižovatka bývalý mlýn – Kryry – Černčice – Mukoděly - křižovatka za přejezdem u rybníka – Kryry - křižovatka bývalý mlýn - Strojetice. 

Co dodat? Počasí bylo skvostné, nálada vynikající, sportovní výkony ojedinělé. Bohatou fotogalerii Luboše Proška najdete ZDE a já nabízím krátké video ze začátku závodu, jen pro ochutnávku atmosféry této tradiční akce.

VÝSLEDKY

Tak to je on – duchovní otec celého turnaje Miroslav Brda. Dlouhodobý sportovní nadšenec, propagátor a stále aktivní hráč nohejbalu v Kryrech. 

Turnaj O POHÁR STAROSTY vymyslel před deseti lety a jeho první ročník se odehrál u příležitosti 100. výročí Schillerovy rozhledny. 

Ten byl také prvním (a zároveň posledním), kde si osobně nezahrál.

Jubilejní, 10. ročník nohejbalového turnaje „O pohár starosty“ se v Kryrech odehrál v sobotu 28. května 2016. Utkalo se v něm tentokrát osm tříčlenných družstev:

• Hasiči Kryry
• Bzučáci Strojetice
• Sklárna Kryry
• Lorenc group
• Město Kryry
• Zastupitelstvo Kryry
• Sportclub Čtveráci
• Sportclub Senior

Putovní cenu – je na snímku vpravo a autorem tohoto zrcadlového modelu Schillerovy rozhledny je pan Petr Václavík - získal nakonec tým Lorenc group (František Lorenc, Slávek Špivák, Tibor Šimčík a Jan Demeter), druhé místo vybojovali borci ze Sportclubu Senior (Milan Prezbruchý a Petr Václavík, kterým pomáhal František Lorenc a na poslední míče finále střídal i Miroslav Brda), bronz si pak odnesli hráči Města Kryry (Martin Špivák a Ivan a Dušan Putkovi).

Tradiční nohejbalový turnaj v Kryrech odstartoval krátce po desáté dopolední. Bez přítomnosti starosty Miroslava Brdy, který byl v tomto okamžiku svými povinnostmi vázán někde jinde, přesto jeho jménem všechny přítomné přivítal pan Josef Kolář.

Družstva byla rozdělena do dvou skupin, ve kterých si zahrál každý s každým. Do závěrečných bojů pak postupovali všichni, přičemž v play-off si zahrál první se čtvrtým a druhý se třetím z obou skupin. Trošičku zmatek do průběhu turnaje vnesl jen tým Hasičů (otec a synové Spurní), který v průběhu bojů zbaběle prchl na jinou, hasičskou akci, nicméně ředitel soutěže Josef Vágner se i přes drobný chaos se situací se ctí dokázal vyrovnat.

O třetí místo se nakonec utkaly týmy Sklárny Kryry (4. místo) a Města Kryry (bronz) a ve finále si to spolu rozdali Senioři Sportclubu (2. příčka) a hráči Lorenc group (1. místo). Boje to byly líté, urputné a nesmírně vyrovnané - obě utkání se musela hrát na tři sety. ¨

3. místo: Město Kryry

2. místo: Sportclub Senior

1. místo: Lorenc group

Tady stojí za zmínku především finálový duel, v němž tak trochu schizofrenní roli sehrál Franta Lorenc. Ten totiž celý turnaj vypomáhal družstvu Sportclub Senior, zatímco na druhé straně sítě hráli jeho borci. Na závěr tak došlo k symbolickému střídání, kdy František dohrál turnaj ve vlastním dresu a u seniorů ze Sportclubu nastoupil Miroslav Brda, který si jinak díky svému opožděnému příjezdu zahrál se Zastupiteli Kryry jediný zápas. I za ten by ale zasloužil cenu fair play, neboť se v rozhodujícím setu za stavu 9 : 9 přiznal ke kontaktu se sítí, jehož si nikdo nevšiml.

Počasí relativně přálo, dopoledne dokonce občas vysvitlo i sluníčko. Na druhou stranu se účastníci turnaje dočkali také deště, naštěstí to ale bylo jen pár kapek, žádný přívalový liják, takže to zvládli nejenom borci na hřišti, ale dokonce i diváci vedle něj, z nichž se mnozí nenamáhali jít se ani schovat. Olina Lorencová a Jarkou Bělíčkovou se pak staraly o útroby nejen hráčů, ale i diváků turnaje, jídla a pití bylo, co si čí hrdlo ráčilo. Fantastickou tečkou pak byl o páté odpolední příjezd kryrského cateringového krále Petra Ulkeho se seletem divočáka, které prý ještě nedávno pobíhalo pod rozhlednou, kterýžto kulinářský skvost pro tuto příležitost připravil pan Paták. A že si chuťové pohárky všech přítomných užily měrou vrchovatou, o tom jen při pohledu na pekáč není myslím pochyby.

Bezmála čtyřicítku fotografií najdete ve FOTOGALERII a jubilejní, 10. ročník turnaje O POHÁR STAROSTY zaslouží samozřejmě i čtvrthodinový videozáznam. Tady je:

Vypadalo to všelijak… z nebe se řinul příděl deště, který filmaři „umějí“ jen díky hasičům a jejich hadicím. Nebe nad Kryrami bylo smutné a šedivé, ještě půl hodiny před začátkem akce z něj cedilo, jako kdyby už nikdy přestat nemělo. Pak ovšem zasáhl svatý Florián – náhle bylo po dešti, v průběhu celých závodů padlo jen pár kapek, které bys na prstech jedné ruky spočítal, prostě se to nakonec povedlo.

Nástup

Rozlosování

Jubilejní, X. ročník soutěže hasičského sportu PYROCROSS tak proběhl v sobotu 27. června 2015 v areálu SDH Kryry. Letos se ho zúčastnilo šest týmů z pěti hasičských sborů: změřit své síly si do města pod Schillerovou rozhlednou přijeli hasiči z Krásného Dvora, Počedělic, Podbořan a Vroutku – dva týmy pak postavili domácí, „áčko“ byla mužská sestava, „béčko“ děvčata (+ Filip).

Oproti předchozím ročníkům byl letos Kryrský pyrocross záležitostí nikoli hasičské všestrannosti, ale soutěžilo se pouze v požárním útoku. Každý z týmů měl dva pokusy, počítal se lepší čas.

Jak celý závod probíhal, to je patrně nejlépe vidět na pořízeném videozáznamu. První kolo nic moc, občas „zahaprovala“ technika, jindy selhal lidský faktor, druhé kolo už bylo lepší, výkonově kvalitnější.

Výsledky?

Vyhrálo mužstvo Kryr A (časy: 0:53:92 a 0:31:16). Stříbrnou medaili si domů odvezli borci z Podbořan (časy: 0:33:35 a 0:37:74), třetí místo obsadil tým SDH Vroutek (časy: 1:10:66 a 0:35:60). S nevděčnou, „bramborovou“ medailí se pro tento rok museli spokojit hasiči z Krásného Dvora (časy: 0:37:45 a 0:36:90), jako pátý se umístil kryrský „B“ tým (časy: 0:46:59 a 0:37:09) a výsledkovou listinu uzavřeli kolegové z Počedělic (časy: 0:39:36 a 0:40:80).

Diplomy a poháry těm nejlepším předal spolu se starostou kryrského SDH Petra Hájka i starosta města Miroslav Brda.  

Dva starostové (zleva: Miroslav Brda a Petr Hájek)

V neděli odpoledne se vrátily kryrské mažoretky z Kadaně hned se čtyřmi poháry. A dvakrát byly zlaté!

Již 7. ročník akce Kadaňský Šuplík Dance se konal dne 10. 5. 2015 v kulturním domě Střelnice.

Účast kryrských mažoretek byla letos premiérou, takže jsme nevěděly, co nás čeká. Ranní přivítání, prezentace, prostorové zkoušky všech týmů a zahájení soutěže. Celková pořadí na place byla zvláštní, nebylo dáno ani vystupování dle věkových kategorií, ani dle stylu tance. Takže se mísil street dance, disco dance, mažoretky a country bez ladu a skladu do sebe. První šly na řadu Neon Stars, které předvedly výborný výkon, stejně jako po nich jdoucí Perličky. Po přestávce na oběd se dostaly na parket Cherrios a Koťata, které se snažily, seč jim síly stačily.

Po odtancování týmů následovala další přestávka a porada poroty před vyhlášením výsledků.  Všechny skupiny si odvážely účastnické listy a poháry plus malou sladkou odměnu. Cenu poroty (chápejte 1. místo v kategorii) si za nejlepší choreografii vysloužila Koťata s Bailando a Neon Stars se svou Contradanzou. Navíc Kryry získaly dvě Ceny sympatie – ty dostaly mažoretky Nicola Churanová z Cherrios a Vendula Čechová z Koťat.

Po tomto jsme pobalily všechny hůlky a kostýmy a rozjely se do svých domovů. Unavené, ale šťastné, že i tento den přinesl kryrským mažoretkám ovoce.

Chtěla bych poděkovat všem rodičům a příbuzným za podporu, pomoc a fandění, protože bez nich by tam nebyla ta správná atmosféra.

Irena Uldrichová

Fotografie: Petr Rejda

Již 9. ročník nohejbalového turnaje „O pohár starosty“, které pořádá Město Kryry ve spolupráci s místním Sport Clubem, se uskutečnil v sobotu 9. 5. 2015. Už jsem se v minulosti na těchto stránkách zmiňoval o faktu, že onen „pohár“ ve skutečnosti žádným pohárem není, jde o zhruba půlmetrový model Schillerovy rozhledny slepený z kousků zrcadel.

Tento rok se k vzájemnému měření sil sešlo deset týmů. Hrálo se na dvou hřištích a klání to byla, ostatně jako každoročně, lítá a neúprosná. Hrálo se tradičně na dva sety do 10 bodů (beze ztrát); protože se jednotliví hráči v průběhu turnaje ve svých výkonech výrazně lepšili (jedno utkání netrvalo obvyklých deset nebo dvanáct minut, ale šplhala se díky dlouhým výměnám ke čtvrthodině i delším), se dalo očekávat, že turnaj bude ukončen až v pozdních odpoledních hodinách.

To samozřejmě problém nebyl. Trošičku sice zlobilo počasí, v průběhu turnaje i krátce sprchlo, jinak ale nálada byla vynikající, k čemu rozhodně přispěl dostatek kvalitního jídla a pití.

Když jsme u toho – tradiční přípitek na začátku turnaje se tentokrát nekonal. Nevím ani, jak dalece to starosta Kryr Miroslav Brda myslel vážně, když na začátku řekl, že tvrdý alkohol se bude pít až po skončení turnaje a nechal všechny láhve tohoto moku, které byly také příštími cenami, uklidit na mrazák. Pilo se tedy pivo, pily se nealkoholické nápoje – a o to víc se dobře a kvalitně jedlo.

O maso (divočák) se postaral pan Maršík v honitbě Kryry a skvostně ji pak připravil pan Paták z Vysokých Třebušic. Snědlo se úplně všechno…

Jako každý rok se nejednalo o ryze sportovní akci, samozřejmě měla i svůj společenský podtext. Přišla se podívat spousta lidí. Posedět, fandit tomu svému týmu, pobavit se.

Ještě než uvedu nejlepší týmy, musím napsat, že Kryry nechaly opravit severozápadní „tribunu“ školního hřiště. Honosí se nových chodníkem, novými lavičkami, novými schodišti a především pak novým plotem. Vyšším, lepším a kvalitnějším toho předchozího. Dá se přes něj sice pohodlně sledovat dění na hřišti, nedá se přes něj ale natáčet nebo fotografovat… to je ale drobnost, s níž jsem si snad dokázal poradit.

Jak tedy 9. ročník nohejbalového turnaje „O POHÁR STAROSTY“ dopadl?

1.       místo                    AGC

2.       místo                    firma LORENC

3.       místo                    Město Kryry (zaměstnanci)

Vítězům sláva, poraženým čest. A určitě pozvání na příští ročník. Jubilejní, desátý.

Na prsou symbol Kryr – havrana. K tomu fotografii Schillerovy rozhledny. Tak takhle vypadal dres dalšího z obyvatel našeho města, který se poměřil s tratí maratónu. Po otci a synovi Břízových je pan Aschenbrenner třetím kryrským Františkem, který („ofiko“) pokořil vzdálenost 42,195 km.

Název a délka trati maratonu se odvozují z legendy o řeckém běžci jménem Feidippidés (někteří uvádí jméno Diomedón), který měl údajně po bitvě u Marathonu, datované historiky na 12. září 490 př. n. l., nést zprávu o vítězství Athéňanů nad Peršany z Marathónu do Athén a tam se slovy „Νενικήκαμεν“ („Zvítězili jsme“) vyčerpáním zemřít.

František Aschenbrenner, ač jsem mu to před závodem prorokoval, vyčerpáním nezemřel. V neděli 3. května 2015 absolvoval závod Volkswagen Maraton Praha, kde v čase 5 hodin a 15 minut doběhl do cíle na pražském Staroměstském náměstí jako pětitisící čtyřstý dvacátý čtvrtý.

Z rovných deseti tisíc startujících!

Upřímně řečeno, časy svých kryrských maratónských předchůdců nepřekonal. Na druhou stranu je ale třeba říci, že jeho atletický výkon byl především záležitostí obdivuhodné vůle a odhodlání. On totiž František žádný sportovec nikdy nebyl…

„Jak tě to vůbec napadlo?“ ptám se, když se s ním a s jeho manželkou Irenou potkávám ke krátkému rozhovoru.

„Chtěl jsem dokázat něco nového,“ vysvětluje František.

Mně zbytečně, já jsem člověk, který se naposledy rozeběhl před více než třiceti lety, a to ještě na vojně, protože jsem musel. Ale běžet dobrovolně? A 42 KILOMETRŮ?! K neuvěření!

„Byl střízliv?“ ptám se manželky Ireny. Chvíli váhá, směje se: „Nebyl.“

On se totiž František někdy v prosinci minulého roku vsadil s přítelem Konopáskem, že maratón uběhne. O sud piva.

„Ale to rozhodnutí, že poběžím,“ hají se Franta, „padlo už dlouho před tím.“ Sud piva tak byla jen třešínka na dortu.

2. ledna 2015, tedy pouhých 120 dní před startem závodu, začal běhat. Bez odborné pomoci, bez trenérů, jen na základě rad a doporučení. Většinou těch, kteří maratón nikdy neuběhli a ani ho neběželi.

„Prvně to byly čtyři kilometry, a ty jsem šel,“ vypráví František. „Druhý den jsem je zkusil uběhnout. Pak to bylo šest kilometrů, dvanáct. Potom mi mistr v práci poradil, že nemám běhat každý den. Trénoval jsem tedy obden. Když se mi nechtělo nebo jsem nemohl z časových důvodů, tak i jen jednou za tři dny.“

Do začátku závodu uběhl 404 kilometrů. Celý maraton v rámci tréninku nikdy neběžel, maximální porce byla 20 km.

„Co strava?“ ptám se Fandovy manželky Ireny, „Vařila jste po ty čtyři měsíce nějakou speciální dietu?“

Nevařila – jedlo se normálně.

František do 3. 5. 2015 uběhl najednou maximálně necelou polovinu maratonské trati. To se může zdát tragicky málo. Ale já jsem si vzpomněl na jednu besedu s Emilem Zátopkem, které jsem se kdysi dávno účastnil, v níž se ho ptali, jestli před svým vítězným maratonem v olympijských Helsinkách 1952 tak dlouhou trať někdy běžel. „Nikdy,“ přiznal se s úsměvem a líčil, jak za ním prostě přišli a zeptali se ho, jestli by to nechtěl zkusit. A on, že prý jo. A vyhrál… prostě zřejmě platí, že dokážeš-li uběhnout polovinu, zvládneš i celý maraton.

„Co Praha, jaké to bylo?“ ptám se Františka.

Hovoří v superlativech: „Atmosféra úžasná. Kolem trati stovky lidí, desítky vyhrávajících kapel. A všichni vám fandili, jedno, jestli jste byl ten v čele závodu nebo ten úplně poslední. Nezapomenutelný zážitek…“

„Jak moc ten maraton bolel?“ táži se dál.

„Bolel hodně,“ přiznává.

Ať se na to jak chce a kdo chce dívá, maratonský běh rozhodně není procházka růžovou zahradou. Neplatí tu, že „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti,“ ale jednoznačně „Těžko na cvičišti, těžko na bojišti!“

A chce to mít setsakramentskou vůli tohle zdolat, překousnout.

„Bylo to dobrý,“ vypráví František, „pět kilometrů za mnou, žádná krize. Pak deset, patnáct. Všechno v pohodě. Po dvaceti kilometrech mi ale začaly tuhnout nohy, po třicítce jsem už viděl všechny svaté a představa dalších dvanácti kilometrů, to bylo v tu chvíli prostě nad moje rozlišovací schopnosti…“

Po celou trať ale nezaváhal, nevzdával to ani stínem myšlenky. Doběhl…

„Fantastický, doporučuju všem!“

Na pražském Starém Městě hrdě rozvinul vlajku svého města. „A chci poděkovat,“ říká, „především své ženě Ireně, pak kamarádu Konopáskovi, určitě i lidem z restaurace Pekárna. Kolegům v práci. Ti všichni za mnou stáli, fandili mi a třeba i trochu nevěřili. Můj úspěch je ale i jejich úspěchem. Byli to ti, kdo mě drželi nad vodou, kdo mi pomáhali a pomohli. Bez nich bych to nikdy nedokázal.“

A já si tu závěrečnou otázku neodpustím: „Zkusíš to někdy znovu?“

„Příští rok?“ směje se František Aschenbrenner. Unavený, den po závodu v práci ve fabrice, bolí ho nohy a chce se mu spát.

FRANTIŠEK ASCHENBRENNER

Startovní číslo:                  8893

Pořadí:                             5.424

Viktoria Plzeň si pro své fanoušky připravila zimní fotosoutěž. Od konce prosince měli všichni příznivci plzeňského klubu možnost přihlašovat do soutěže své zajímavé fotografie se zimní tématikou. „Soutěž si klade za cíl zachytit zimní fanouškovskou kreativitu,“ popsal soutěž kupříkladu server QAP.cz, „Vítány budou fotografie od vánočního stromečku, ze silvestrovské oslavy, zimní dovolené na horách nebo ze stavění sněhuláka na zahradě. Ovšem vždy s doplňkem, který vyjadřuje příslušnost k Viktorii Plzeň.“

Z více než čtyřiceti fotek pak vybrali facebookoví fanoušci Viktorie deset nejlepších.

Celkového vítěze vybírali hráči Viktorie Plzeň na soustředění ve Španělsku. „Nejvíc se nám líbila fotka od fanouška, který ukazuje, že fotbal se dá hrát všude a za každých podmínek,“ říká za celou kabinu obránce Jan Baránek.

Právě tímto fanouškem byl kryrský příznivec plzeňské kopané Matyáš Krupička. Obdržel podepsaný dres Viktorie Plzeň, dvě půlroční permanentky a akreditaci na vybrané ligové utkání.

Fotografie se zimní tématikou byla však oříšek. Sněhu bylo letos totiž poskrovnu. „Jeli jsme s Matyášem a švagrem až na Měděnec do Krušných hor, abychom to vůbec nafotili,“ svěřuje se právem hrdý otec Leoš.

Další šipkový turnaj uspořádali strojetičtí v sobotu 2. listopadu 2014 v prostorách svého klubu. Od šestnácti hodin bojovalo šestnáct borců o pochoutkami nadité dárkové koše a duely to byly líté, boje bezmála nesmiřitelné a vzácně vyrovnané.

Výsledky se vyhlašovaly kolem osmé večerní:

1. místo: Lohviněnko Jiří

2. místo: Morawszki Pavel

3. místo: Žáček Miroslav

Velmi kvalitně, ať jakkoli svérázně.

Fotbalový tým děvčat ze Strojetic v doprovodu vlastního trenéra, maséra, „škodiče soupeřkám“ a roztleskávaček se v sobotu 28. června 2014 zúčastnil tradičního fotbalového turnaje „Sranda mač“ v Hořovičkách.

VÍCE INFORMACÍ, FOTOGRAFIÍ A VIDEO 

ZDE