Tak to je ona – hlavní cena tradičního turnaje v nohejbalu, který Sport Club Kryry uspořádal letos již po šesté. Přitom se zjevně o žádný pohár nejedná - jde více než půlmetrový model Schillerovy rozhledny slepený ze zrcátek.

„O pohár starosty“ (ať je název této akce jakkoli zavádějící) si to v sobotu 19. 5. 2012 rozdalo deset tříčlenných mužstev z Kryr. Dva týmy klasicky postavil městský úřad a Sportklubáci, prezentovali se tu místní hasiči a potom i zástupci kryrských firem. Turnaj byl rozlosován do dvou skupin po pěti mužstvech, kde si zahrál každý s každým, aby se pak v závěru ti nejúspěšnější utkali o mety nejvyšší.

Boje byly urputné a líté. Hrálo se na dva sety do 10 bodů (beze ztrát); vzhledem k tomu, že se jednotliví hráči v průběhu turnaje ve svých výkonech výrazně lepšili, jedno utkání netrvalo obvyklých deset nebo dvanáct minut, ale šplhala se díky dlouhým výměnám ke čtvrthodině i delším. Dalo se tedy očekávat, že turnaj bude ukončen až v pozdních odpoledních hodinách.

Žádný problém – nešlo totiž o ryze sportovní, ale také o společenskou akci. Podívat se přišla celá řada diváků a sportsmany přišlo podpořit i jejich potomstvo. Je pravda, že ty nejmenší nohejbal uchvátil jen na velmi krátkou dobu, nicméně ušlechtilou zábavu si 

rychle dokázali najít jinde a jinak, zkrátka ani ti se nenudili. Nakonec bylo krásně, teplo a sluníčko se na ně smálo.

Pokud se těch starších z publika týče, setkali se tu známí a přátelé – vypili spolu skleničku nějakého toho ušlechtilého moku, zakousli se do grilované klobásy. Vlastní brankou do areálu sportoviště vstoupil v průběhu dne i mecenáš kryrského sportu Pavel Šilhánek – i ten se zdržel významnou část dne a evidentně se dobře bavil.

Nakonec byl svědkem úspěšného tažení svého týmu celým turnajem – Šilhánkovci opět dosáhli na umístění nejvyšší. Hned za nimi skončilo družstvo sklářů z AGC a třetí byli zastupitelé města. Ale o to, stejně jako v každém z předchozích ročníků, šlo až naposledy. Pro kryrský turnaj „O pohár starosty“ platí jednoznačně coubertenovské heslo o důležitosti (či nedůležitosti) vítězství a účasti. A tohle heslo všichni ti, kdo v sobotu na školní hřiště dorazili, nesli hrdě nad svými hlavami. 

Již 27. ročník dálkového pochodu „Havraní stopou“ uspořádal v sobotu 19. května 2012 Zdravotní klub Kryry. Na startu této tradiční turistické akce se tentokrát sešel rekordní počet účastníků: prezentovalo se jich plných 103 a šlo o akci napříč generacemi. Nejmladším účastníkem byl totiž tříměsíční Karel Rubáš z Kryr a nejstarším pětasedmdesátiletý Miloslav Váleček z Vroutku. Všichni (ať již v kočárku nebo po svých) absolvovali trasu dlouhou přibližně 11 kilometrů, to v okolí Schillerovy rozhledny a za skvostného, slunečného počasí, které jim tato sobota nadělila.

Startovalo se o půl desáté dopoledne z prostory před kryrskou radnicí. Tradičního „prvního kroku“ se tentokrát ujal místostarosta Vojtěch Michálek. Nezbytná byla i fotografie všech účastníků – a pak už nebránilo nic tomu, aby za sebou turisté nechali první metry několikahodinové pouti.

A nešlo jen o pochod. Na jeho trati čekalo všechny celkem osm stanovišť, na kterých se plnily úkoly. Průchod stanovištěm byl pak zaznamenán do karty každého účastníka.

Tradičním – já podotýkám stejně jako vloni: velmi brutálním – zakončením pochodu byl pak výstup do letního kina. Tady už pochodníci mobilizovali poslední zbytky sil. V cíli je pak čekalo občerstvení ve formě buřtů nebo zákusku.  

V sobotu 28. 4. 2012 se kryrské mažoretky Perličky vydaly do České Kamenice, kde se zúčastnily prvního ročníku soutěže ČESKOKAMENICKÁ MAŽORETKA. Na rozdíl od jejich prvního soutěžního startu na DANCE CUP OSEK se jednalo o nikoli taneční soupeření, kde mažoretky byly pouze jednou disciplínou z mnoha, v Kamenici šlo výhradně o týmy mažoretek – tedy konkurence nepoměrně širší a tvrdší, než s jakou se naše děvčata setkala v Oseku.

Perličky odjely na sever Čech autobusem – tentokrát totiž nejela jen starší děvčata, ale vedoucí souboru Irena Uldrichová vzala na první soutěž i své nejmenší. V českokamenickém Domě kultury je pak čekalo dalších 400 dětí, proti kterým naše děvčata nasadila tři své skladby. Těch bylo k vidění nakonec více než čtyřicet, z nichž porota vybírala ty nejlepší.

Jak jsme dopadli?

„Spousta lidí se nás ptala,“ vypráví vedoucí Irena Uldrichová, „kde ty Kryry vůbec jsou.“ Takže mezi ostatními naše holky nezapadly, ale zaujaly. „Malé“ Perličky ve své kategorii skončily ze sedmi souborů na velmi pěkném čtvrtém místě, přičemž se měřily s děvčaty soutěžně nepoměrně zkušenějšími. Na první start v takové - a takto obsazené - soutěži to vůbec není špatné.

„Velké“ Perličky pak zabodovaly medailově. Z pěti týmů ve své kategorii skončily nakonec druhé. Se skladbou, kterou cvičí teprve měsíc a půl! „Když vyhlásili páté místo,“ svěřuje se jedna z děvčat, „a my jsme to nebyly, zajásaly jsme, že skončíme nejhůř čtvrté. Pak vyhlásili čtvrté místo a bylo jasné, že to bude ještě lepší.“ S druhým místem Perličky se svými zkušenostmi ale nepočítaly - takové umístění bylo z kategorie snů. Podařilo se. Vystupovaly v nových kostýmech, které byly v rámci soutěže hodnoceny jako jedny z nejlepších.

Ty našim děvčatům pořídilo nedávno vedení města. „Bez podpory kryrské radnice bychom fungovat vůbec nemohli, musím poděkovat,“ říká Irena Uldrichová. Druhým dechem zmiňuje také rodiče našich děvčat, protože jejich zájem a jejich podpora je nezbytná. „Dík patří také paní Václavě Polcarové, která všem mažoretkám kostýmy upravila a přešila,“ dodává. Největší dík patří samozřejmě samotným děvčatům. Odvedla obrovský kus práce, pracovala na sobě a nese to, ať cvičí jakkoli jen půldruha hodiny týdně, své ovoce.

Kdo nás v České Kamenici v sobotu reprezentoval?

„Malé“ Perličky: Veronika Franclová, Marie Frankovicová, Nikol Černá, Jindřiška Kailová, Nikola Klainová, Petra Kudrnáčová, Aneta Röthová, Veronika Rabasová, Gabriela Kastlová, Mariana Krupičková, Martina Maláková, Marie Fenclová a Natálie Prosová.

„Velké“ Perličky: Andrea Geisselová, Radka Svobodová, Anna Červená, Hana Polanová, Eliška Hubalíková, Kateřina Havlíková, Lada Franclová, Adéla Skalická a Jana Spurná.

Na závěr připomínám, že naše Perličky se představí kryrské veřejnosti na 1. máje. „Malé“ mažoretky vystoupí hned na zahájení dne po osmé ráno, ty starší, z Kamenice stříbrné, těsně před vystoupením Evy a Vaška, tedy před půl jedenáctou.   

Poznámka: rád bych i na tomto místě poděkoval všem, kdo se podíleli na pořízení videozáznamu z této akce. U kamery se vystřídali snad všichni dospělí účastníci tohoto zájezdu a jejich záběry zachytily neopakovatelnou atmosféru dne. I proto jsem stříhal jen velice málo. Závěrečná minutáž je tak neobvyklá – 43 minut.

Nejmladší fotbalisté SK Havranu Kryry se představili v sobotu 28. 4. 2012 na domácím hřišti u příležitosti konání prvního satelitního turnaje fotbalových přípravek.

O desáté dopoledne, za skvostného, slunečného počasí, účastníky tohoto sportovního klání přivítal a turnaj zahájil starosta Kryr Miroslav Brda. Zástupci všech sedmi týmů (FK POSTOLOPRTY, SK ČERNČICE, TATRAN ZKZ PODBOŘANY, SK CÍTOLIBY, FK LOUNY, STŘEDOHOR DOBROMĚŘICE a domácí SK HAVRAN KRYRY) obdrželi také drobné upomínkové předměty.

Na začátku této sportovní události premiérově zazněla nová hymna SK Havranu Kryry, jejímž autorem je tatínek jednoho z hráčů přípravky – pan František Musílek (na fotografii vlevo). Zazní i v závěru videa.

Pak už se hrálo. Na velkém fotbalovém hřišti byla vymezena dvě hřiště menší (30 x 19 m), na nichž se pohybovalo pět hráčů jednotlivých týmů, přičemž čtyři byli v poli a pátým byl gólman, který hájil svatyni o dvou a půl metrové šíři. Všechny týmy se v průběhu soboty utkaly každý s každým, přičemž se hrálo 1 x 12 minut. I to byl pro fotbalový potěr záběr, neboť musel odehrát 72 minut, tzn. téměř regulérní fotbalový zápas.

Obě hřiště byla plná velice urputných, emotivních duelů, do nichž hráči všech mužstev nastupovali s obrovským nasazením, entusiasmem, bojovností. Nezřídka došlo na hřišti i na slzy, které sušili jak trenéři (ti velice sugestivně), tak také přítomní rodiče (většinou velmi láskyplně). Faulů bylo pomálu, malí fotbalisté se věnovali především hře. A došlo-li už k nějakému ostřejšímu zákroku, nikdy nebyl záludný, nikdy zákeřný.

Zmínění rodičové (na snímku fanoušci domácího týmu) byli úžasní – jestliže jsem výše napsal, že hráči sváděli emotivní souboje, pak rodiče všechny zápasy prožívali pětkrát tolik. Velmi nahlas – a často velmi nekriticky - hodnotili rozhodnutí sudích, povzbuzovali ty své v jejich úsilí a nezřídka i vběhli na hrací plochu, to když se jejich potomek svalil na trávník po nepříjemném zákroku soupeře nebo se jen rozplakal po nevydařené akci.

Po prvních zápasech bylo zřejmé, že k nejlepším bude patřit tým fotbalistů z Cítolib. Ti nakonec celý turnaj nejen vyhráli, ale odnesli si i dvě ze tří individuálních cen: nejlepším střelcem turnaje se stal Jan Šíma a nejlepším hráčem desetiletá Beáta Havlíčková (mimochodem cítolibští přijeli do Kryr jako jediní se slečnou na soupisce – a měli na ní děvčata hned dvě). To byl skutečně naprosto výjimečný fotbalový zjev: pálila míče přes celé hřiště a gólmani protistrany většinou neměli šanci.

Kryrští se představili ve velmi kvalitním světle. Hráli dobře a od začátku patřili k nejlepším. Ze šesti zápasů jediný prohráli, v jednom remízovali, zbývající čtyři - dá se říci, že přesvědčivě – vyhráli. Skončili třetí – stříbro jim uteklo doslova o „fous“, jen o skóre.  

Zvítězili, jak už jsem uvedl, hráči SK Cítoliby. Druzí byli mladí fotbalisté z Postoloprt, třetí příčka zaslouženě patřila domácím. Odvedli obdivuhodný výkon a realizační tým kryrské přípravky na ně může být po právu hrdý.

Soupiska SK Havranu Kryry:

Matyáš Krupička (12), Václav Fürst (1), Tobiáš Bartoň (1), Adam Jahn (2), Jiří Horník (3), Pavel Jakub (4), Jan Šebek (5), Petr Heský (6), Tomáš Halámek (7), Aleš Musílek (8), Jakub Kodejš (9), Josef Kohout (10), Aleš Reininger (11), Petr Starý (13), Mikuláš Starý (14), Tomáš Janoš (15) a Tomáš Příhoda (16).
 

První satelitní turnaj mladších přípravek fotbalistů se odehraje v sobotu 28. dubna 2012 od 10,⁰⁰ hod. na hřišti SK Havranu Kryry.

„Zveme všechny rodiče a fanoušky našich budoucích hvězd,“ píše se v oficiální pozvánce na tuto sportovní akci, ve které změří své síly hráči hned sedmi týmů: SK HAVRANu KRYRY, FK POSTOLOPRTY, SK ČERNČICE, TATRANu ZKZ PODBOŘANY, SK CÍTOLIBY, FK LOUNY a STŘEDOHORu DOBROMĚŘICE.

Rozlosování turnaje

V sobotu 3. března 2012 se fotbalisté přípravky SK Havranu Kryry představili na stadiónu Sparty Praha.

V příspěvku, kde jsme o této události informovali, jsme slíbili i krátké video. V tuto chvíli je k dispozici:

Téměř 18 tisíc diváků vidělo na Letné výhru Plzně nad Spartou 3:1, která vrátila západočechy do hry o titul.

Plzeňští stáhli sparťanský náskok v čele tabulky na šest bodů. Obhájce titulu na Letné vedl ve třinácté minutě brankami Bakoše a Pilaře 2:0, Pražané sice vzápětí snížili po Kweukeho trefě, v druhé půli ale zpečetil skóre svým dvanáctým gólem v sezoně – opět - Bakoš. Plzeňský Horváth předtím neproměnil penaltu. 

Co to má společného s Kryrami? Jen malinko – jen, že ruku v ruce s prvoligovými borci vyběhla na snad nejslavnější pažit české kopané, tedy na hřiště Sparty Praha, jedenáctka našich dětí – přípravky SK Havranu Kryry.

NA NADĚJE KRYRSKÉ KOPANÉ TAK HLEDĚLO BEZMÁLA DVACET TISÍC LIDÍ!

Za fotografie děkuji ing. Nesvadbovi a video máme slíbeno!

Hned několikrát se v průběhu podzimu minulého roku návštěvníci těchto webových stránek setkávali s krátkými reportážemi monitorujícími snažení fotbalových týmů našeho města. V tuto chvíli nabízím jakousi „VZPOMÍNKU NA PODZIM 2011“, a to z pohledu domácích utkání našeho „áčka“.

Videomateriál, který mi laskavě poskytlo vedení města, je sice sestřihem nejzajímavějších momentů domácích podzimních zápasů, nicméně stále měl několik stovek minut. Na web v podstatě „neuložitelné“ a pro většinu diváků i neshlédnutelné… já jsem pro tuto prezentaci vybral toliko branky, které na kryrském hřišti padly. Doufám přitom, že oku fotbalového fandy ulahodí nejen ušlechtilý časový rozměr této prezentace, ale i snaha o zpomalení oněch zásadních chviliček, které „A“ týmu SK Havranu Kryry dovolují „přezimovat“ na pro nováčka soutěže lichotivé desáté příčce tabulky.

Dovolil bych si na tomto místě poděkovat autorovi videozáznamu, kterým je pan Petr Sklenička, a panu Karlu Rubášovi, který záznamy zápasů konvertoval do počítačových formátů, s nimiž jsem si následně rozuměl.

I první listopadový víkend sehrály fotbalové týmy SK Havranu Kryry své zápasy. V sobotu 5. 11. Přivítalo naše „céčko“ hráče z Holedeče a porazilo je v poměru 3 : 2. Žákovské družstvo změřilo své síly s Tuchořicemi. Zvítězilo 4 : 1 a stalo se vítězem podzimní části své soutěže s luxusním skóre 45 : 10; s tím, že dokázalo zvítězit ve všech zápasech kromě jediného, ve kterém remízovalo.

V neděli 6. 11. hrálo naše „áčko“ v Děčíně, kde prohrálo v poměru 1 : 3.

„Béčko“ se pak na domácím hřišti utkalo se Slavětínem. Nakonec vyhrálo, nicméně tentokrát skutečně s pomocí Boží.

Doslova a do písmene. Na zápas se totiž přišel podívat i nový kryrský farář Josef Hurt (rozhovor s ním připravuje Kryrská rozhledna) a třebaže mu bylo zpočátku nutno vysvětlit, v jakých dresech domácí hrají, rychle se na hřišti zorientoval, aby v druhé půli utkání byly jeho motlitby za trápící se kryrské plejery vyslyšeny a oni dokázali vsítit vítězný gól.

Hrál se totiž poměrně vyrovnaný zápas. Kryry se v prvním poločase ujaly sice vedení, ale ještě před poločasem hostující Slavětín vyrovnal z přímého kopu, kdy se dokonce zranil domácí brankář. Ten se ještě pokusil nastoupit v druhé půli zápasu, nicméně po několika minutách hry se nechal vystřídat. Chvilku měli více ze hry hosté, chvilku domácí. Štěstěna se nakonec usmála na tým zpod Schillerovy rozhledny, kterému se podařilo dostat ještě jednou míč za záda soupeřova gólmana. Se závěrečným hvizdem sudího tak na výsledkové tabuli mohl zazářit zápis 2 : 1. 

Velice chudý byl v minulém týdnu bodový zápis do tabulek týmů kopané SK Havranu Kryry. Ze čtyř zápasů totiž nedokázaly jedinkrát zvítězit. Pochválit lze ta mužstva, která jako hostující zajistila na hřištích soupeře dvoubodový příspěvek, jako domácí tým jsme jednou prohráli, podruhé remizovali, a to ještě jak!

V sobotu 22. 10. přivítalo naše „céčko“ tým Tuchořic, aby mu v duelu bohatém na góly podlehlo v poměru 5 : 6. Tentýž den se v nejvyšší soutěži, v jaké tento ročník hrajeme, střetlo „áčko“ s Bílinou. Tyto jedenáctky se nakonec rozešly smírně 3 : 3, což znamená, že v rámci krajského přeboru jsou Kryry aktuálně na desáté příčce. To na nováčka soutěže špatné není.

AKTUÁLNÍ STAV TABULKY KRAJSKÉHO PŘEBORU DOSPĚLÝCH (A1A)

V neděli 23. 10. pak žáci Havranu přivezli z Domoušic bod za remízu 1 : 1.

MURPHYHO (fotbalové) ZÁKONY

Definice paní Rollickové

Fotbal je sport, při němž skupina mužů v krátkých kalhotách pobíhá po travnaté ploše a kope do míče.

Splitova identifikační tabulka

Muži na travnaté ploše se dělí do tří skupin:

1. Domácí
2. Hosté
3. Rozhodčí

Zákon doc. Farbena

Domácí a hosté se vizuálně odlišují barvou triček a trenýrek.

Stripeův doplňující zákon

Rozhodčí je ten v černém tričku.

            Mournův dodatek

Nelze ovšem zaměňovat rozhodčího a truchlícího – truchlící osoby většinou na fotbalové zápasy nechodí.

Grieveova faktická poznámka

Ačkoli průběh zápasu někdy připomíná spíše smuteční slavnost…

V neděli v 10,³⁰ hodin pak proběhl také zápas našeho „B“ týmu s družstvem z Výškova. Hrálo se pod Schillerovou rozhlednou napůl zahalené v mlze, za zimy, jíž bylo možno nazvat – bezmála - ruskou. Diváků dorazily dvě, možná tři desítky. Ochozy našeho stadiónu, při zápasech béčka jinak nejhojněji navštěvované, zely tak téměř prázdnotou. Co se samotné kopané týče, jak jsem uvedl spolu s Murphyho zákoníkem, šlo o nejčernější fotbalový funus, který jsem v Kryrech zatím viděl.

Nehrálo se – nad hrou převažovalo držkování, kecání, naprosto zbytečné diskuse, které rozhodčí zcela po právu (a velmi hojně) „odměňoval“ žlutými kartami. Půl hodiny, možná o pět minut víc. Z perspektivy diváka se nebylo nač dívat, kopaná se hrála ubohá, se zakončováním ojedinělých gólově slibných akcí tak nepřesným, že o tom hanba jen hovořit. Oboustranně – platí to jak pro hráče Kryr tak Výškova. Kryrští měli sice ne nijak výraznou převahu, přesto ze hry o ždibíček více, zužitkovat tuto výhodu ale nedokázali. Trošku fotbal začali hrát až oněch zmíněných deset minut před koncem první půle, nicméně právě v tuto chvíli totálně selhala obrana – ta se totiž v jednom okamžiku naprosto zastavila, aby sledovala útočníka soupeře řítícího se s míčem na kopačkách proti osamocenému brankáři. Aniž mu ubrala jediný milimetr z šíře hřiště, v podstatě nečinně přihlížela tomu, jak si hostující forvard obrovským a pohodlným obloukem obkopne domácího brankáře, oběhne jej a snadno zaznamená první gólový úspěch hostí.

Co se dělo v kryrské kabině o přestávce mezi poločasy, netuším. Vím jen, že ven doléhaly silně rozhořčené hlasy a vyběhl i jeden z hráčů, který za sebou velmi hlasitě a energicky zavřel dveře.

Na obrazu hry druhého poločasu to ale příliš nezměnilo. Tím spíš, že hned v jeho úvodu dokázalo hostující mužstvo vsítit druhou branku – opět po nepochopitelné minele naší obrany, které se opět podařilo nechat jít hráče Výškova samotného proti brankáři; a on nezaváhal. Análnímu výrazivu, které si domácí gólman neodpustil, jsem se v nejmenším nepodivoval, přičemž smutný byl především ten fakt, že jeho verbální atak směřoval do vlastních, nikoli soupeřových řad.

Je spravedlivé říci, že pak se hra kryrských změnila. Byli přesnější, vypracovali si i šance a nakonec dokázali i skórovat: prvním slibným momentem zápasu byla prvotřídní rána zhruba z hranice pokutového území, kterou hostující brankář vytěsnil z pravého rohu své branky parádní robinzonádou. Chvíli na to se domácí prosadili ve vzduchu a po krásné hlavičce korigovali stav zápasu na 1 : 2. O chviličku později, a znovu po pěkné akci (která ukázala, že když chtějí, fotbal hrají…), vyrovnali na 2 : 2 a rozjetí byli tak, že skrovné publikum očekávalo zázračný obrat v duelu a vítězství domácích.

Bohužel se nic podobného nekonalo. Závěrečný hvizd rozhodčího byl, obávám se, vysvobozením z této většinově nepěkné fotbalové podívané, která měla svou naprosto nevkusnou tečku, kdy se po závěrečném hvizdu v souboji bezmála pěstním ocitl jeden člen organizačního týmu hostí a hráč domácích. Pomalu odcházející diváci tak uviděli krom mnoha žlutých i kartu červenou.