Prudce aktuální informací se honosí dopravní značení na kryrské komunikační tepně, která spojuje (přes Kryry) Očihov s Vroutkem. Ačkoli je totiž výluka výše zmíněné silnice už pár dní ukončena, dopravní značky na Hlavní ulici v centru Kryr na tuto skutečnost jaksi zapomněly.
Kdo že to zodpovídá za dopravní značení v našem městě?
Fotografie pořízena 18. 7. 2012
Zmínil jsem to v reportáži z druhého dne Létofestu, na který nedorazila ani čtyřicítka diváků. Občas slýchám v ulicích města lidi, kteří tvrdí, že s kulturou na tom Kryry dobře nejsou, že kulturní vyžití nenabízejí, že zkrátka není kam jít.
Můj názor je opačný. Se vznikem společnosti RestArt Ivana Krumla a Petra Ulkeho - a s aktivním vstupem těchto pánů na kryrské kulturní kolbiště - se objevil slogan: „KRYRY- MĚSTO KULTURY“, pod který se nelze dle mého mínění než jen podepsat. Jen hluší a slepí to nevidí a já jsem ve výše zmíněném článku argumentoval počtem kulturních akcí, které jsem bleskově vytáhl z archívu těchto stránek: jen za první polovinu roku 2012 to s kulturou v Kryrech vypadalo tak „bídně“, že v průměru jednou za čtrnáct dní se obyvatelé města mohli některé z připravených akcí zúčastnit.
Je to málo?
Zkuste se podívat kolem sebe. Do Podbořan, které mají třikrát více obyvatel než Kryry. Nebo do Vroutku, který je s naším městem srovnatelný. Do Blšan.
Nebo jde spíš o kulturní akce, které nám nejsou dost exkluzivní atraktivitou vystupujících umělců? A v souvislosti s tím – výše vstupného neodpovídá „hvězdnosti“ účinkujících?
Kultura je byznys a platí se v ní jako v jakémkoli jiném byznysu. A platí se dost. Je férové si říci, nač asi Kryry (potažmo sdružení RestArt, které je reprezentantem místního kulturního dění) mají.
Kolik stojí vystoupení našich umělců?
Uvádím jen některé, přičemž upozorňuji, že ceny za vystoupení jednotlivých celebrit agentury nezveřejňují a jsou záležitostí individuální dohody. V tabulce jsou uvedeny ceny na základě informací od firem, které pořádaly večírky v letech 2002 až 2005, dále jsem vycházel z informací v médiích. Částky jsou proto jen orientační a zpravidla zahrnují pouze kratší vystoupení. Nebývají v nich zahrnuty doprava ani případné ubytování.
Lucie Bílá – od 300 tisíc
Karel Gott – od 300 tisíc
Helena Vondráčková – od 250 tisíc
Elán – od 180 tisíc
Daniel Hůlka – od 150 tisíc
Tomáš Klus – od 140 tisíc
Petr Novotný – od 110 tisíc
Martin Dejdar – od 100 tisíc
Marek Eben – od 100 tisíc
Čechomor – od 100 tisíc
Miroslav Donutil – od 100 tisíc
Iveta Bartošová – od 100 tisíc
Jiří Korn – od 80 tisíc
Richard Müller – od 80 tisíc
Illona Czáková – od 70 tisíc
Michal David – od 65 tisíc
Jan Rosák – od 60 tisíc
duo Těžkej Pokondr – od 60 tisíc
Hana Zagorová – od 55 tisíc
Ladislav Kerndl – od 55 tisíc
Martin Maxa – od 50 tisíc
Tereza Pegnerová – od 50 tisíc
Petr Muk – od 50 tisíc
Monika Absolonová – od 40 tisíc
Pavel Vítek – od 40 tisíc
Jan Čenský – od 40 tisíc
Dalibor Janda – od 35 tisíc
Petr Kotvald – od 35 tisíc
Libor Bouček – od 30 tisíc
Heidi Janků – od 25 tisíc
Petra Janů – od 25 tisíc
Diana Kobzanová – od 25 tisíc
Petra Černocká – od 20 tisíc
Standa Hložek – od 20 tisíc
Aleš Háma – od 20 tisíc
Pozvěme do Kryr například muzikanty z Těžkého Pokondru. Letní kino má kapacitu nějakých 300 míst (sál KD zhruba stejně), počítejme s tím, že bychom tu kapacitu ve dvoutisícovém městě naplnili. Museli bychom zajistit ozvučení, pódium, pořadatelskou službu. Dopravu z Prahy a zpět (ta činí až 20,- Kč/km). K tomu samozřejmě existují i určité hygienické normy, takže je nutno zajistit například dostatek toalet (pronájem jedné TOI TOI vyjde zhruba na 2 000 korun). O dalších nákladech si netroufám ani spekulovat. A jsme na částce 300, 350 korun za jeden lístek. S tím, že letňák nebo sokolovnu zaplníme.
Kdo to z místních za hodinu a půl zábavy dá, když neunese padesátikorunu za šestihodinový koncert sice místní, ale rozhodně ne špatné skupiny?
Sdružení RestArt přivedlo do Kryr umělce, kteří tu dříve nevystupovali. Ať jsou to kapely jakkoli pouze regionálního významu. Je to o poměru kvality a ceny a já si myslím, že tady kvalita nad cenou převažuje. Bojím se ale, že v dnešním konzumním světě žijeme ještě konzumněji, než bychom žít museli. Lidé dneška se jaksi přestávají scházet, potkávat. Desetitisíce let historie lidstva se člověk jako biosociální tvor sdružoval, jinak, ze své podstaty, žít neumí. Stovkami let prověřený, nejbytostnější lidský kontakt - potřesení rukou - měníme za kontakt jiný, nový, nepřirozený: místo toho, aby se naše pokožka dotkla byť při pouhém pozdravu pokožky jiného člověka, dotýká se stále častěji pouze bakelitu počítačové myši či dálkového ovladače televizoru. Komunikujeme ve virtuálním světě, ale tenhle svět není skutečný. Je pouze náhražkou.
Že je to zadarmo?
To nikoli – nic dneska není zadarmo. Přikovaní k obrazovce televizoru sledujeme i první díly soutěží jako jsou SuperStar či ČeskoSlovensko má talent (nebo hlas), jejichž protagonisté většinou nejsou ani zdaleka tak kvalitní jako účinkující, kteří se představili v rámci letošního Létofestu v Kryrech. Pravidelně jsou vysílány v hlavních vysílacích časech komerčních televizí a pravidelně jsou plné reklam. A ty neplatí firmy, ale spotřebitel, tedy vy nebo já. Vždyť jestliže například známá společnost vyrábějící jogurty dokáže dát do reklamy za jediný měsíc 60 miliónů korun, zkuste si představit, kolik by takový jogurt stál, kdyby tohle firma nemusela zaplatit.
Pak bychom ovšem neměli SuperStar…
Letošní Létofest skončil. Doufám, že druhý ročník příští léto bude a bude úspěšnější toho letošního. Je to o nabídce a poptávce, je to o naší ochotě zvednout se od počítače nebo od televizoru. RestArt nabízí Kryrům velmi kvalitní zboží – a bude-li ho komu nabízet, pevně věřím tomu, že si troufne do Kryr pozvat i zvučnější jména naší kulturní scény, než je tomu doposud. Zájem místních tomu ale zatím nepřeje.
Pro nechtěné děti jsou dnes v České republice tzv. babyboxy. Pro nechtěná štěňata nic podobného neexistuje. Psí útulky jsou většinou beznadějně plné; a když už byste nějaký flíček pro malého pejska našli, platí se za to – ne zrovna málo.
A tak zbavit se nechtěného zvířete je problém – nejschůdnější cestou je, bohužel, nechat ho někde venku: buď to štěně zaplatí životem, nebo se najdou dobří lidé, kteří se pejska ujmou.
Velmi svérázně řešil podobnou situaci majitel štěněte (pravděpodobně) labradora, který psí mimino hodil na jednu zahradu u domu v nedalekém Vroutku. Fenečka je od té doby právě tam, nicméně je problém: majitelé pozemku psa už mají a rádi by štěně dali do rukou hodného člověka.
Třeba se takový najde zrovinka u nás. Pokud ano, kontaktujte nás na e-mailové adrese 602747565@eznam.cz nebo na telefonním čísle 607 903 312.
Jsou tací, kteří mne v ulicích města potkají a poděkují. Nebo zavolají či napíší mail. Za to, že je Kryrská rozhledna dnes měsíčníkem, ve kterém si rádi počtou, protože je - s mým angažmá na jeho stránkách - městský zpravodaj svěžejší a snad i bohatší. K nim se řadí také ti, kteří zaregistrovali, že existují tyto internetové stránky, pravidelně je navštěvují a hledají tu informace, které dříve chyběly. Dnes jsou zprostředkovávané i oficiálními webovými stránkami města. I pod těmi je většinou moje jméno.
Jsou ale v Kryrech také tací, kterým zrovna tohle příliš nevoní. Nespecifikoval jsem ty první – a mohl bych tady vypočítat řadu jmen – nebudu jmenovat ani ty druhé. Paradoxně je to ale skupina lidí, kterým před časem vadila strnulost městského webu, přičemž nyní, když se oživil, nejsou spokojení dál. Ze zápisu z 16. jednání Zastupitelstva Města Kryry konaného dne 29. 2. 2012 si dovoluji odcitovat připomínku k 1. reprezentačnímu podnikatelskému plesu, která byla na této schůzi vznesena:
„Ples byl na vysoké úrovni, jediným nedostatkem bylo nahrávání nevhodných videí, která jsou pak prezentována na webových stránkách, toto je v rozporu se zákonem č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů.“
Připomínka či spíš výtka byla adresována mně osobně, což mě ohromilo – z několika důvodů:
Na Podnikatelském plese sdružení RestArt jsem vůbec nebyl, nenahrával jsem zde žádná, natož nevhodná videa. Dne 11. 2. 2012 jsem byl na maškarním bále v nedalekém Kolešově. Pro Kryry jsem z této události pouze sestříhal dodaný videomateriál (jeho autory jsou pánové Uldrich a Bělíček) do velmi krátkého filmu, který pak byl na stránkách KRYRY info a oficiálním městském webu zveřejněn. Velice důrazně odmítám, že by byl jakkoli nevhodný, natož aby byl v rozporu se zákonem č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů. Ten zákon se totiž týká zcela odlišných záležitostí.
Že argumentovat zrovinka tímto zákonem je blábol, to brzy pochopila i ona zmiňovaná skupina lidí, která mi nefandí. Přišli tedy s opravou onoho zákonného prohřešku, jehož se údajně dopouštím -tentokrát se zaštítili jedním z odstavců § 12 (Ochrana osobnosti) Občanského zákoníku (Zákon č. 40/1964 Sb.):
A já se samozřejmě neprocházím davy lidí, kteří se té či oné akce účastní, a netážu se jich, zda se zveřejněním své účasti v obrazovém materiálu zde pořízeném souhlasí… problém je ale v tom, že řekne-li se „a“, je třeba vyslovit i „b“ – v tomto případě dočíst předmětný paragraf až do konce – já se totiž nikoho na nic podobného ptát nemusím:
Pořizuji své záznamy „nepřiměřeným“ způsobem? V rozporu s oprávněnými zájmy kohokoli? Komu vadí, koho urážejí?
Zkoumali to mnozí, kteří se zmíněného Zastupitelstva zúčastnili. Prohlédli si znovu videa, která jsem natočil a na městských stránkách (nebo stránkách KRYRY info) zveřejnil. Nenašli na nich nic, co by se snad někomu mohlo zdát nevhodným.
Naopak – svými příspěvky nepoměrně kvalitněji, než tomu bylo kdy dříve, prezentuji svým skromným dílem Město Kryry, a to díky internetu i daleko za jeho hranicemi. Že to nedělám úplně špatně, o tom myslím svědčí dnešní nepoměrně vyšší zájem o Kryrskou rozhlednu a - o sta procent - zvýšená návštěvnost městského webu. To jsou jednoznačně prokazatelná fakta, která umím doložit.
Vím velmi dobře, co si mohu a co si nemohu dovolit – nakonec novinařinou si přivydělávám či vydělávám už tři desítky let.
Snahu o dehonestaci mých aktivit v rámci kryrských mediálních prostředků vnímám jako obyčejný hon na čarodějnice. Jde o záležitost osobní animozity – nic víc, ale také nic méně. Je to debata, která je nedůstojná mne, ale především je nedůstojná těch, kdo jí spustili.
Je mi to upřímně líto.
Mezinárodní den žen (ve zkratce MDŽ) bývá někdy uváděn jako socialistický svátek. Vůbec se však nejedná o nějaký svátek uměle vyrobený československým socialistickým režimem, ale o mezinárodně uznávaný den stanovený k výročí stávky newyorských švadlen v roce 1909:
Ve Spojených Státech vzniká v roce 1903 Women´s Trade Union League, která se o pět let později podílí na organizaci generální stávky v newyorské textilní továrně Triangle Shirtwaist Factory. Přes dvacet tisíc zaměstnankyň stávkovalo po třináct mrazivých zimních týdnů za zlepšení pracovních podmínek a zvýšení mezd. Většinu z nich však stála účast ve stávce místo. Ženským aktivistkám se nakonec na základě této události podařilo docílit výrazných změn v americkém pracovním právu.
Od roku 1911, kdy byl poprvé slaven v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku a USA, usiloval o volební právo žen, od roku 1975 pak je připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj.
Demonstrace žen na konci zimy, tradičně o nedělích, se nejdříve konaly v USA na popud tamní Socialistické strany USA; velké shromáždění za volební právo žen se konalo 8. března 1908 v New Yorku. Na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani v srpnu1910 prosadila německá socialistka Clara Zetkinová pořádání mezinárodního svátku, tehdy ještě bez určení pevného data.
Datum 8. března se ustálilo až po 1. světové válce, zejména pod vlivem velké demonstrace v Petrohradě roku 1917 těsně předcházející únorové revoluci.
V roce 1975 byl 8. březen na základě této události oficiálně uznán Organizací spojených národů Mezinárodním dnem žen a slaví se po celém světě.
