BRUTUS OPĚT V KRYRECH
„Kdo se jednou na brutusácké zábavě objeví, nemá dost a chce příště znovu...“
Marek Babička
redaktor rockového portálu ROCKMAG.cz
To platí samozřejmě také pro Kryry. Počítám-li dobře, na pódiu místní Sokolovny se v pátek 18. 4. 2014 tato skupina díky pozvání Sdružení RestArt objevila již třetí rok za sebou a do sálu přilákala opět více než sto padesát lidí. Brutus se zkrátka neokouká, neoposlouchá…
Pojďme si toto uskupení, ať je to jakkoli nošením dříví do lesa, blíže představit:
BRUTUS
(později také Kyklop, předtím Elektronic, 1973 - dodnes) Rakovník
Cesta této rakovnické a zřejmě nejpopulárnější české tancovačkové party všech dob téměř připomíná útrapy bájného ithackého krále Odyssea. Její kořeny sahají až někam do poloviny 60. let ke kapele Mandragora. Tu na začátku další dekády postihl dosti obvyklý verdikt - zákaz. Aby hudebníci ukojili potřebu normalizačních úřadů, změnili tedy v roce 1973 název na Elektronic. V této formaci se již v té době objevily opory budoucího Brutusu - postupně přicházeli Jan „Čenda“ Monhart (voc), Milan „Pytlík“ Lukeš (ds), Stanislav „Jimmy“ Karlík (lg) a hlavně Saša Pleska (voc, ks), hudební skladatel a místní dosti svérázná postava.
Elektronic si samozřejmě také prošel „povinným“ jazz-rockovým obdobím, ale stále zde byla snaha vrátit se postupně k tancovačkovému bigbítu. Autorské skladby přibývaly (hlavně Pleska a Monhart) a mnoho z nich hraje skupina dodnes. V té době začal s kapelou vystupovat i další pozdější člen Brutusu, flétnista a saxofonista František Malinovský. Poté do chodu souboru vážně promluvil nucený dvouletý pobyt některých členů (Monhart a Karlík) v khaki oděvu. Po jejich návratu - soubor v letech 1975-7 hrál jen minimálně - přišel další důležitý člen, bubeník Vladimír Hasal (Lukeš se odebral k perkusím). Tehdy nejspíš začala zlatá éra Elektroniku. V roce 1978 přišel k Monhartovi další zpěvák Milan Štelcl a na post baskytaristy nastoupil Milan Křižanovský. O rok později narukoval i Hasal a k bicím se na krátký čas vrátil Milan Lukeš. V té době už ale byla snaha vymanit se z jazz-rocku hodně silná a hlavně Pleska podporoval návrat „back to the roots“ - to znamená k rock´n´rollu.
Na jaře 1980 se chystal na skupinu, na kterou chodilo stále více lidí, opět kulturně-ideový zásah, nicméně ta znova použila starou a obvyklou fintu. Se stejnou sestavou, jmenovitě Pleska (ks, voc), Monhart (voc), Štelcl (voc), Karlík (lg), Křižanovský (bg), Matějovský (fl, sax), Lukeš (ds) začala působit pod novým názvem Brutus.
Rozjezd „nového“ bandu byl vskutku královský. Množství kšeftů, davy mládeže na tanečních zábavách a stále stoupající věhlas i mimo rakovnickou oblast však byl předznamenáním dalších problémů, které Brutus měly potkat a také potkaly. To už se vrátil z vojny V. Hasal (Lukeš z kapely odešel rád, neboť ho bavil dříve hraný jazz rock, obyčejný bigbít ho moc nebral) a tehdy se také objevilo i známé logo kapely - zakuklená červená postava s kytarou - jehož autorem byl výtvarník Jaroslav Žák.
Bohužel v roce 1982 opět zapracovaly orgány Moci a skupinu čekal další zátrh. Úřady hlavně nehorázně dožíral Pleska se svými průpovídkami mezi jednotlivými skladbami a také texty písniček označovali různí kulturní dohlížitelé jako primitivní, chudé a společensky nepřijatelné. Jako další příčina byl uváděn klasický argument, že se na produkcích Brutusu schází tzv. „závadová mládež“, čímž byli myšleni běžní návštěvnicí tancovaček. Olej do ohně navíc přilil tehdejší Československý rozhlas, jenž uvedl některé písně kapely ve svém pořadu Mikrofórum. Tím rakovnické papaláše rozběsnil k nepříčetnosti.
Bylo jasné, že pokud chce skupina hrát, musí tentokráte změnit nejen název ale i teritorium působení. A tak se na konci roku 1982 zrodil Kyklop, již třetí název souboru téměř neměnné hráčské ale i hudební podstaty. Registraci a zřizovatele si hudebníci zařídili mimo okres Rakovník, čímž se zcela mylně domnívali, že vyřadili nepřátelský místní kulturní (a policejní a kdoví jaký ještě) úřad ze hry. S novým názvem také došlo k změně - skupinu opustil Karlík a na jeho post přišel kytarista Jan „Mumík“ Porubčan. Dechovou sekci do počtu dvou lidí pak doplnil ještě trombonista Stanislav Brabec.
V roce 1985 vyměnil Štelcla na krátký čas zpěvák Martin Vráblík a o rok později se Kyklop dokonce dostal i na první pražský Rockfest, ale poté opět následovaly problémy se „závadnými“ texty a průvodním slovem Saši Plesky. Rakovnický úřad se prostě ukazoval jako velmi schopný nepřítel - jeho frekvence dopisů na různé vyšší instance (i samotné kapele) byla až neobvykle vysoká. Do konce roku 1986 byl tedy s hraním opět utrum, činnost byla skupině povolena opět až od ledna 1987. O rok později opět přibyl v bandu nový zpěvák Michal Cerman a v roce 1989 se hudebníkům díky administrativnímu triku podařilo přejmenovat soubor zpět na Brutus. Poslední předlistopadovou změnou byl příchod saxofonisty Petra Průchy a definitivní odchod Štelcla.
Hudební rádius Brutusu sahal (kromě vlastních skladeb) od dřevních rock´n´rollů, přes Beatles, Stouny a hodně vinárensky hraný hard rock až k punkovým vypalovačkám od Dr. Feelgood, Ramones nebo Clash, přičemž celkově se jednalo o počet asi 400 skladeb. Skupina se pak proslavila v 90. letech účinkováním ve filmu „Indiánské léto“.
