INCIDENT NA HŘIŠTI SK HAVRANU KRYRY

Je mi líto, že k události, kterou chci zmínit, došlo právě u nás - na hřišti SK Havranu Kryry. Protože pořadatelská služba tu – jako nikde jinde při podobných akcích - prostě neexistuje. Ať šlo jakkoli „jen“ o satelitní turnaj mladších přípravek, evidentně se bez ní do budoucna neobejdeme.

Byla neděle 23. září 2018…

Mě osobně potom děsí ta skutečnost, že se celá záležitost odehrála před očima mých vnuků. S tím mám obrovský problém – a i když naši kluci fotbal nezřízeně milují, podobných excesů bych je rád ušetřil.

Zveřejněná fotografie je totiž snímkem jednoho z tatínků malých fotbalistů, jen pár desítek minut po ukončení turnaje. Nemusíte se mnou souhlasit, já ale tvrdím, že tohle jsou „výsledky“, které s kopanou nemohou, nesmí mít nic společného. Protože ten, který se o takový „make up“ postaral, nepatří k fotbalovému trávníku, ale do ordinace odborného lékaře. Psychiatra.

„Snad se nic ošklivého nestane,“ řekla babička, která přišla podpořit svého vnoučka na jeho fotbalovém turnaji, když uviděla v ochozech pána, s nímž dobré zkušenosti zkrátka nemá. Nejmenujme ho, říkejme mu pan „Trenér“ – a to trenér s velkým „T“, protože za toho se evidentně považuje. Především pak žateckým je tenhle člověk dobře znám. Jako dlouholetý „kauč“ nejen mládežnické kopané fotbalu nepochybně rozumí lépe, než mnoho z nás: jen za posledních deset let nakonec vedl fotbalisty například v Dobroměřicích, v Chomutově nebo Oldřichově, v Kadani, Žatci, Domoušicích nebo v Blšanech.

Jaká je však kopaná z jeho pohledu? Jaký má přístup ke svým „plejerům“, čemu je učí a jakým zářným osobním příkladem na ně působí?

Pravda je taková, že problém tkví v tom (tvrdí zlí jazykové…), že díky němu – jeho vulgaritě a agresivitě – měla právě třeba žatecká kopaná problémy s náborem mladých fotbalistů, protože rodiče své děti nechtěli kvůli chování pana „T“ na fotbal vůbec dávat.

Pan „T“ se svých sofistikovaných (a hlasitých…) komentářů nezdržel ani během utkání žatecké mladší přípravky. To jsme na turnaji na hřišti SK Havranu Kryry. Možná proto, že po posledním trestu disciplinárky (pokuta 15 tisíc korun a půlroční distanc z května tohoto roku, kdy umožnil v utkání s Ledvicemi nastoupit na hřiště hráči, který tam neměl co dělat) se cítil být jaksi nevyužit. Především pak brankář, osmiletý chlapec, který chránil svatyni svého týmu teprve potřetí ve svém nedlouhém fotbalovém životě, mu byl zjevně trnem v oku. Byl totiž „děravej“ – a když míč chytil, tak ho podle pana „T“ zase neodkopával, ale ke spoluhráčům jen vyhazoval: „Proč to vyhazuješ, to není házená! Všechny ostatní děti míč odkopávají, jenom tenhle ne! A pokud to neumí, nemá v bráně co dělat!“ pokřikoval pan „T“. Těch výtek přibývalo. Nakonec to maminka chlapce nevydržela. Prostě máma. A tak se i zachovala – bránila své dítě a s ním i všechny ostatní děti na hřišti, protože kritika pana „T“ se jen u jejího syna nezastavila. Blbě totiž hráli všichni. Bylo to v čistě verbální rovině, bez urážek. Maminka žádala, aby toho nechal a byl k dětem shovívavý, protože se kopanou hrát teprve učí a fotbal hrají, protože je to baví, že toho jejího nikdo neučil chytat v bráně…. „Tak ať jde tedy z brány pryč, nemají ho tam co dávat, trenéři nestojí za nic a každý rodič si hraje na trenéra a podle toho také žatecký  fotbal vypadá,“ vykřikoval  zase pan „T“. To už se ale ozval i chlapcův otec. Těch diskusí bylo zkrátka dost – a chviličku byl klid. Jen chviličku. Chlapcův tatínek odběhl na hřiště pomoci s malými hráči, čehož zase využil pan „T“ a začal se svými komentáři znovu. To už bude taková jeho vášeň: nakonec zhruba před rokem ho dovedla opět před disciplinárku, od níž tehdy odešel s peněžitou pokutou ve výši 4.000,- Kč a dvouměsíčním distancem.

DISCIPLINÁRNÍ ŘÁD FOTBALOVÉ ASOCIACE ČESKÉ REPUBLIKY

§ 45

Pohoršující, urážlivé nebo ponižující chování vůči delegovaným osobám

1. Kdo v souvislosti s utkáním použije vůči delegované osobě zesměšňujících, pohoršujících, provokujících, urážlivých nebo hanlivých posunků nebo výroků, a pokud spáchal tento čin jako hráč, byl anebo měl za to být při utkání vyloučen podle pravidla č. 12 Pravidel fotbalu, bude potrestán zákazem činnosti na dva až šest týdnů, výkonem fotbalově prospěšné činnosti nebo peněžitou pokutou až do výše 50.000,- Kč.
2. V případě vyhrožování, nebo posunků, gest či výroků dle předchozího odstavce provedených zvlášť hrubým způsobem bude pachatel potrestán zákazem činnosti na tři týdny až devět měsíců nebo peněžitou pokutou až do výše 250.000,- Kč

To už pan „T“ mamince dokonce tykal; ta si to nenechala líbit, a oplácela mu stejným způsobem, též přitvrdila….  V následující chvíli se dozvěděla, že každá „kráva, která tomu nerozumí, do toho žvaní. Ať je zticha, když ani nevidí přes zábradlí“. Atmosféra na tribuně hřiště Havranu Kryry prostě houstla. Tak, že tatínek začal mít o manželku strach. „Bál jsem se, že by jí ten neurvalec mohl napadnout.“ A nechtěl dělat další zbytečný cirkus, šel za ním, aby mu znovu domluvil. Když říkám domluvil, hovořím zase jen o verbální rovině – tento tatínek se běžně nepere. Pokud pak jde o reakci ze strany rodiny pana „T“ byla tak blesková, že si tatínek nestačil ani sundat brýle. Snad šlo o trenérova vnuka, který reagoval fyzicky – ranou pěstí do tatínkova obličeje. A kdo se podívá na fotografii v úvodu článku, dá mi za pravdu v tom, že patrně nešlo o úder jediný. Možná se v té skrumáži přidal i sám pan „T“, ale to nikdo přesně neví. To celé se odehrálo před ostatními diváky a hlavně před dětmi, které se satelitního turnaje mladších přípravek účastnily.

Výsledek? Rozbité brýle, návštěva lékaře a několikadenní pracovní neschopnost! A to už je hodně přes čáru!

Fotbal je krásná hra. A my jsme národ, který ho miluje. Píšeme o něm dokonce knížky a dodnes literární skvosty, jakými jsou Bassova Klabzubova jedenáctka nebo Poláčkovi Muži v ofsidu, i čteme. Učíme hrát kopanou i naše nejmenší. Nenecháváme je sedět u tabletů a počítačů a honíme je po hřišti. Obětujeme tomu mnohé. Finance, čas.

To, co se v neděli 23. 9. 2018 odehrálo na hřišti SK Havranu Kryry, ať to bylo pouze a jakkoli v táboře příznivců malých žateckých fotbalistů, nemá u fotbalového trávníku co dělat. Říkám se vší rozhodností a odpovědností, že agresivita a hulvátství ke kopané nepatří. A nemůže-li si někdo pomoci, ať na fotbal prostě nechodí. Anebo jinak – prostě ho na hřiště nepusťme.

Protože jestli to takhle půjde dál, nebudeme sem pouštět naše děti.