JSME SI ROVNI. A ROVNĚJŠÍ

Jde o nesmysl, který za těch pár řádků ani snad nestojí. Přesto mi to vadí, přesto mi to nedá, abych o tom nenapsal a neobtěžoval svým postesknutím si některé z čtenářů tohoto webu a neobíral je o jejich jistě drahocenný čas.

Spáchali jste v poslední době nějaký dopravní přestupek a zastavila vás policie? Byla shovívavá nebo vám napařila pokutu a zamíchala s počtem vašich bodíků za možná malicherné, nicotné selhání?

Mne život přivedl v sobotu 16. července do královského města Žatce, které krátce po poledni vzbouřilo houkání sirén. Něco se stalo, pomyslí si člověk a nedozní-li houkání sirén v dálce, ale vytrvale vám zní v uších, začnete spekulovat o tom, že patrně nepůjde jen o jedinou složku integrovaného záchranného systému, ale zřejmě jak o policii, hasiče, tak možná i sanitku. A asi půjde o něco velikého…

… sirény vřeští minuty!

A pak se objeví modré blikající majáky. Už je vidíte – nepříjemný akustický vjem doplní i ten vizuální. Náměstím Svobody v Žatci projíždí kolona svatebních vozidel doprovázená dvěma hasičskými vozy.

Modrý maják a běsnící siréna běžně přikove chodce k chodníku na kraji přechodu a zabrání mu vstoupit do vozovky. Řidiče žene ke kraji komunikace, brzdí ho (zastavuje) a nutí hledat místo, aby takto „označenému“ vozidlu umožnil co nejplynulejší a nejsnazší průjezd.

Automobily se zapnutým modrým majákem a houkající sirénou jsou vozidly s právem přednostní jízdy a požívají zvláštních výhod, přičemž povinností vzhledem k Zákonu 361/2000 Sb. (to je ten o provozu na pozemních komunikacích…) mají pramálo.

Zmíněný zákon na ně pamatuje v § 41. V jeho závěru se můžeme dočíst následující: „V provozu na pozemních komunikacích je zakázáno neoprávněně užívat zvláštních výstražných světel a zvláštního zvukového výstražného znamení, které užívá vozidlo s právem přednostní jízdy, nebo je napodobovat.“

Jako lidé jsme si rovni. A jako lidem jsou nám jiní lidé rovnější. I přes to, že nejeli chránit a pomáhat, že nespěchali někomu zachránit život nebo, tady konkrétně, nepospíchali eliminovat řádění červeného kohouta. Podle dostupných informací je neoprávněné užití výstražných světel modré či oranžové barvy, případně zvukových výstražných znamení „oceňováno“ jedním bodem a pokutou od 1.500 do 2.500 korun.

V Žatci ve zmíněný den o nic takového nešlo. Když jsem se v souvislosti s touto „uhoukanou“ svatební kolonou obrátil na Policii ČR, problém přesměrovala ne vedení hasičského záchranného sboru. Odtud se mi odpovědi dostalo:

„V rámci významného životního dne našeho příslušníka Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje - svatby - se celé akce se zúčastnili převážně členové dobrovolné jednotky, kde je dotčený příslušník taktéž členem.

Během jízdy vozidel JSDHO Žatec a HZS ÚK ÚO Žatec, která doprovázela příslušníka ze svatebního obřadu, došlo bohužel k necitlivému použití výstražného zvukového zařízení, za což  se omlouváme.

Po upozornění občany na tuto skutečnost byla přijata organizační opatření, aby k takovému to politováníhodnému jednání již v budoucnosti nedocházelo.

Jízda vozidla CAS HZS ÚK, které se na akci také krátce podílelo, byla provedena v rámci řádně plánovaných kondičních jízd a nedošlo tak ke zvýšení běžných provozních nákladů.

S pozdravem

kpt. Ing. Ivana Svitáková, tisková mluvčí GŘ HZS“

„Necitlivé použití“ výstražného zvukového zařízení tedy bylo „politováníhodným jednáním“, nikoli porušením zákona. V rámci hasičů se přijímala organizační opatření, trestán patrně nebyl nikdo. Především proto, že celá záležitost policii ani v nejmenším nezajímala. Na druhý e-mail mi ti, kdo pomáhají a chrání, neodpověděli a tázal-li jsem se zvídavě hasičů, jaká organizační opatření že to vlastně přijali, nestál jsem jim za odpověď rovněž. K problému se nenamáhala vyjádřit ani starostka Žatce Mgr. Zdeňka Hamousová, která onen šťastný pár několik minut před incidentem oddávala.

A tak až mě zase jednou zastaví někde policejní hlídka, protože jsem zapomněl rozsvítit světla, budu jí „dekorován“ jedním bodíkem a pokutou od 1.500 do 2.500 Kč, což je přesně totéž, co za zneužití majáku a sirény, nebudu tentokrát nadávat sobě do zapomětlivých bloudů, ale budu žehrat na osud, že jedněm měří zcela odlišným metrem, než těm druhým.