Do finále 19. ročníku MIA FESTIVALu, který pořádá neziskové občanské sdružení „Děti fitness aneb sportem proti drogám“ ®, se z plzeňského semifinále probojovaly všechny tři týmy mažoretek z Kryr.

Nejmladší Cherrios, starší Pink Ladies i nejstarší Neon Stars tak v sobotu 2. června 2018 vystoupily ve velkém sále pražské Lucerny, a to ve společnosti nejlepších neprofesionálních souborů nejen z Čech, ale i Moravy a Slezska, Polska nebo Slovenska.

Pražská Lucerna

Skelet budovy vznikal v letech 1907 až 1921 mimo jiné též podle návrhu Ing. Stanislava Bechyně a projektu J. Čamského a Václava Havla. Tuto stavbu realizoval stavitel Ing. Vácslav Havel (dědeček bývalého prezidenta České republiky Václava Havla). Palác měl původně sloužit jakožto hokejový stadion, ale již na počátku výstavby došlo ke zjištění, že pro tyto účely sál nevyhovuje především rozměrově a projekt musel být narychlo přepracován na velký společenský sál. Na tehdejší dobu se jednalo o velice unikátní stavbu, neboť to byla jedna z prvních železobetonových staveb v Praze vůbec s velmi originálně řešenou sklem zastřešenou pasáží. Také celkové architektonické řešení je zajímavé, stavba nese výrazné rysy doznívající pozdní secese a právě nastupujícího modernismu. Velmi pravděpodobným autorem fasády do Vodičkovy ulice č. 36/704 byl architekt Osvald Polívka (1859 – 1931), jenž Vácslavu Havlovi navrhoval fasády jeho činžovních domů v Praze (Haštalská 6 a 8, Vězeňská 4, V Kolkovně 5,7, Myslíkova 4, Rašínovo nábřeží 70 a 78), které Havel vesměs prodal, aby mohl financovat stavbu Lucerny od r. 1905.

Jádrem komplexu je Velký sál Lucerny, jehož rozměry činí rozměry 54 metrů na délku, 25,5 metrů na šířku a 9 metrů na výšku. Velký sál zabírá celkem tři podzemní podlaží s kapacitou 2500 diváků. Využití sálu je pestré, od maturitních plesů přes koncerty, přednášky až po taneční soutěže apod.

Prakticky od ukončení výstavby a uvedení komplexu do provozu až do dnešních dob se jedná o významné kulturní a společenské středisko hlavního města a to jak někdejšího Československa i České republiky, konalo se zde již velké množství koncertů, plesů, schůzí, konferencí, módních přehlídek, sportovních akcí (za První československé republiky např. turnaje v boxu či v zápasu).

„Kdybyste mi před rokem řekli, že se s děvčaty dostanu na pódium Lucerny,“ řekla trenérka kryrských mažoretek Irena Uldrichová k účasti ve finále MIA FESTIVALu, „poklepala bych si na čelo. A my jsme tam najednou stály…“ Na vyvýšeném pódiu, ve světle ramp. Mezi nejlepšími z nejlepších. 

V obrovském, diváky narvaném sále, kde vystupoval v dobách své největší slávy třeba Karel Gott nebo Louis Armstrong.

Dlužno podotknout, že finále této soutěže bylo ne o jeden, ale o dva, možná tři levely výš než všechno, co tenhle školní kroužek základky z Kryr dosud absolvoval. Přesto se děvčata rozhodně neztratila, prodala, co prodat uměla a mohla a v konkurenci, které doposud nikdy nečelila, nebyla určitě v roli outsiderů.

Naše Cherrios prostředí Velkého sálu Lucerny tak trochu fascinovalo, přesto dívenky odvedly prvotřídní práci. Jejich vystoupení bylo minimálně srovnatelné s vystoupeními ostatních souborů, přičemž porotě se – možná proto, že je neznají - zamlouvaly nejméně ze všech ostatních. Konečné šesté místo pro naše nejmenší, tady, v Praze, ve finále takové soutěže, rozhodně prohrou ale není.

Cherrios Kryry

Pink Ladies, pokud mohu laicky posoudit, v Lucerně předvedly výkon, jaký ještě - myslím si - neukázaly. Ani ony, ač skončily jako jejich mladší kolegyně ve své kategorii poslední, se nemají absolutně zač stydět – jejich vystoupení bylo skvostnou reprezentací městečka, kde bydlí a chodí do školy a kryrský havran si nepochybně s hrdostí čechral peří, když je na pódiu Lucerny viděl.

Pink Ladies Kryry

Stříbrná medaile Neon Stars Kryry pak byla fantastickou tečkou, splněným snem dívek, které stály u zrodu mažoretkového sportu ve městě pod Schillerovou rozhlednou. 

Neon Stars Kryry s trenérkou Irenou Uldrichovou přebírají stříbrné medaile

„Je to neuvěřitelný úspěch,“ radovala se z umístění paní Irena Uldrichová, „všechno to úsilí, ta práce, dřina, kterou jsme musely absolvovat, to je najednou zapomenuto. A znovu: nemohu dostatečně poděkovat Báře Zelenkové, která mi s vedením kroužku pomáhá, všem sponzorům, především městu Kryry (ale nejenom jemu…), rodičům děvčat – bez těch všech bychom se do Prahy a do Lucerny nikdy nedostaly!“

Problém „neúspěchu“ našich mažoretek je možná i v tom, že klasické prvky této disciplíny, které preferuje právě Irena Uldrichová a na jejichž základě se svými děvčaty sestavy připravuje, ustupují na těchto soutěžích výrazovému tanci. S klasickými mažoretkami pak tato vystoupení mají spojitost či souvislost jen díky batonu, hůlce, s níž se pracuje – ale to už o mažoretkách jako takových přestává, obávám se, absolutně být.