MIKULÁŠSKÁ NADÍLKA VE STROJETICÍCH
V neděli 9. prosince 2018 uspořádal Osadní výbor Strojetice tradiční Mikulášskou nadílku. A jestliže jsem napsal tradiční, pak i svým pojetím, která je v rámci Kryr sice tak trochu ojedinělá, nicméně doslova „strojetická“.
A já už jsem se o tom zmínil několikrát: místní svůj dorost zkrátka nešetří… jejich halloweeny jsou pověstné svou hrůzností, kdy se průvod s lampióny mění doslova v bobříky odvahy, nad nimiž by i Jaroslav Foglar zajásal. Kdy se i dospělému zježí chloupky na rukou a pod nimi naskáče husí kůže.
Takové Strojetice prostě jsou.
Byl tu v neděli jeden Mikuláš, žádný anděl a hned, pokud jsem dobře počítal, čtyři čerti. A prvotřídní!
Trochu odbočím: měl jsem syna, který by ve Strojeticích zazářil. Byl ve školce, bylo mu tři a půl. MŠ v Mlýnské ulici v Ústí nad Labem pozvala na svoji Mikulášskou herce z věhlasného Činoherního studia – byli úžasní. Mikuláš důstojný, vysoký, s hlubokým hlasem. Anděl tehdy také chyběl, čert – hrůza jen vzpomenout. Všechny děti zdrhly do náručí přítomných maminek a tatínků, aby pak zbaběle Mikulášovi recitovaly básničky nebo zpívaly písničky, aby si nějakou nadílku vysloužily, můj syn k úžasu všech – a za naprostého ticha - nakráčel k tomu šílenému čertovi, který v tu chvíli zcela zkoprněl a otázal se: „Co si mi pines?“ A čert nic… dárky měl jenom Mikuláš, jenomže ten pro Martina nebyl partner. Pro něj byl parťák pekelník…
Takže musím říct, že přístup strojetických chápu, že tomu rozumím. Děsit totiž děti od nejútlejšího věku je nezbytné. To pro jejich další spokojený život. Jednoznačně o tom hovoří i skuteční znalci života největšího z Čechů Járy Cimrmana, pánové Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak: ti v rámci svého bádání odhalili mimo jiných i ten fakt, že (teď cituji ze semináře ke hře Dlouhý, Široký a Krátkozraký:)
»… Cimrman byl také snad vůbec největším světovým sběratelem pohádek. V jeho stínu zůstávají i tak slavná jména jako Erben, Kubín, Němcová, Božena a dokonce i bratři Grimmové, přestože na to byli dva. Cimrmanův názor na pohádku byl však velice zvláštní. Ve své studii nazvané „Sbírejte pohádky,“ která byla otištěna v anarchistickém časopise „Doutnák,“ Cimrman píše: „Jak vlastně připravujeme naše děti na život? Čteme jim před spaním příběhy, v nichž nejmladší a odstrkovaný princ dostane nejkrásnější princeznu, hloupý Honza přelstí všechny chytráky a Smolíčka Pacholíčka zachrání na poslední chvíli jelen. Když ale děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi, a zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou. Taková literatura,“ uzavírá Cimrman, „je podle mého soudu pro děti nebezpečnější než alkohol či zápalky.“ «
A tak Cimrman psal pohádky sám. Dá se říci, že „po strojeticku“…
»Řada jeho pohádek vzbudila sice odpor, zejména u dětí, « pokračují cimrmanologové, »například „Jak chudák do ještě větší nouze přišel“, nebo pohádkový horror „O třinácti tchyních“, a neuspěl ani roztomilý „Kašpárkův hrobeček“.«
Ve Strojeticích se nedělního odpoledne sešlo v kulturním domě několik desítek lidí. Samozřejmě, že se tu jen nenadělovalo, děti si mohly vyzkoušet zdobení perníčků nebo připravit vánoční ozdoby a zkrášlit pak jimi připravený stromeček. Dospělí pak zvolnili v předvánočním shonu a přišli si na chviličku posedět, něčeho dobrého se napít, prostě po sousedsku si popovídat.
Nabízíme malou FOTOGALERII a jako ochutnávku předvánoční atmosféry i krátké video: