SETKÁNÍ RADIOAMATÉRŮ VE STROJETICÍCH

Již pětadvacet let se potkávají na pravidelných schůzkách radioamatéři Podbořanska. Tedy lidé, kteří si sice tykají, ale neříkají si Mařko nebo Pepíku, nýbrž „Ókájednaelkvéen“ nebo „Ókásedumár“, kterým, sejdou-li se a náhodou se dostanete mezi ně, rozumíte díky jejich slangu jen každému pátému slovu, kteří se během roku vidí málo, ale slyší třeba i několikrát denně. Které spojuje vášeň pro něco, co je všude kolem nás, ale není to vidět, co nevoní ani nepáchne, nač si neumíme sáhnout, ohmatat to, co prostě nemá tvar a co slyšet můžeme jen zprostředkovaně přes jistá technická zařízení.

Hovořím o radiových vlnách.

Jsou to lidé, jimž je drahá - v době internetu a mobilních telefonů zdánlivě zbytečná - možnost komunikace na dálku. Ale skutečně zbytečná? Neexistuje jediná armáda na světě, která by rušila své spojaře nebo radisty! A co si budeme vyprávět, technický pokrok posledních dvou století je hnán především vojenskými projekty.

Zbytečná?

První setkání našich radioamatérů (v naší republice jsou srazy významnější a co do počtu účastníků i nepoměrně bohatší) bylo vlastně dílem náhody. „Roku 1993 byl v Jesenici na rekreaci náš kolega Jára s rodinou,“ vypráví Zdeněk Říha, který za našimi srazy radioamatérů stojí jako organizační figura nejvýrazněji (a teď ho cituji doslova, aniž mám nejmenší páru, o čem hovoří…), „Protože s sebou měl kapesku na OK0E, dal toto ve známost a pár amatérů se domluvilo, že Láďu v sobotu navštívíme. K překvapení všech se nás tam, na této zcela spontánní akci, sešlo celých 26.“

V průběhu let prošlo setkáními radioamatérů na podbořansku 446 lidí. Nejvíce se jich sešlo před devíti roky, kdy na setkání přijelo 128 lidí, nejméně pak předloni, kdy jich útroby strojetické restaurace Tom přivítalo pouhých 27. Po té bídě ale nastal opět vzestup, v sobotu 8. září dorazilo 56 účastníků. Kromě těch podbořanských to byli kolegové od Chebu a Tachova přes Vrchlabí až ke Kroměříži, přičemž nechyběli ani hosté z Německa, Běloruska, Ukrajiny nebo Belgie.

Za posledních pětadvacet let je ale smutnou, ať jakkoli lidskou bilancí, že na sraz přijelo i 72 radioamatérů, kteří dnes již nejsou mezi živými. Například od minulého setkání další tři, přičemž všichni zemřeli během minulého měsíce.

Na 25. ročník setkání radioamatérů ve Strojeticích se začali hosté sjíždět již po deváté hodině dopolední. Program setkání však začínal až kolem poledního, kdy bylo účastníkům setkání promítnuto několik filmů. Hlavně však šlo o setkání lidí, kteří se dobře znají, přesto se dlouho neviděli. Čímž bylo poslání takové akce vrchovatě naplněno.

Zbývá něco dodat? Zbývá: na shledanou, radioamatéři, napřesrok!