SKALICKÝ BUMERANG

Když 19. srpna 1968 sedal se svými kamarády do vlaku, aby odcestoval do Kryr na svou první chmelovou brigádu, a když pak druhý den po sedmnáctihodinové cestě vystoupil ze soupravy na nádraží pod Schillerovou rozhlednou, netušil devatenáctiletý student, že se právě zrodila láska na celý život.

Dušan Krivský se totiž rok co rok do Kryr vracel ve druhé polovině srpna jako bumerang. Jako student, pak už jako doktor práv, jako mladíček, posléze jako muž středního a pak zralého věku a nakonec i jako penzista. A nikdy nezapomněl zavítat na svou milovanou chmelnici a (v posledních letech už spíš jenom symbolicky) strhnout si několik štoků.

Tento „věčný tulák s chmelovým kloboučkem“ je dokonce čestným občanem Kryr. Titul mu byl udělen v roce 1976 jako třetímu v historii města. Jeho jméno se ocitlo na seznamu takových „celebrit“, jakými byli Konrad Henlein (čestným občanem Kryr jmenován r. 1936) a Klement Gottwald (jmenován r. 1948), přičemž za Dušanem čestné občanství města pod Schillerovou rozhlednou získal už jenom první československý kosmonaut Vladimír Remek (1978).  Je příznačné, že i to byl svým způsobem Dušanův fór. Kdysi mi o tom vyprávěl: měl snad potkat někde v Kryrech tehdejší starostku Miloslavu Krátkou a ta se ho ptala, co od Kryr očekává. A on, že se chce stát čestným občanem tohoto města. Nemyslel to samozřejmě vážně, skutečně šlo o vtip – jenže o pár let později, přesně 3. září 1976 byl tímto titulem v Kryrech opravdu dekorován („Za zásluhy o kryrský chmel“), což byl na oplátku vtípek od paní starostky. A víme dnes, že špás to byl opravdu vydařený.

Kdo je JUDr. Dušan Krivský?

Profesí právník, dnes, jak už jsme řekli, penzista. Narodil se 17. 7. 1949 ve Skalici. Po studiu na Strednej všeobecnej školy ve Skalici a Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě pracoval od roku 1973 jako advokát ve Skalici a Hodoníně. Jeho koníčkem byl a je sport a cestování. V roce 1975 až 1997 byl v rodném městě předsedou atletického oddílu, následně členem předsednictva Bratislavské sokolské župy TGM. Mimo sokola aktivně řadu let pracoval v organizaci Werichovci – sdružení pana Jana pro srandu a kulturně společenský život. Od r. 2002 byl poslancem MsZ ve Skalici.

Svoje literární práce píše po skalicky. Mimochodem jeden čas jsem pojal podezření, že si skaličtinu jako jazyk (jde o nářečí slovenštiny) vymyslel, protože má problémy jak s českou, tak slovenskou gramatikou. Že takhle si prostě může napsat „co chce jak chce“ a vždycky je to dobře. Jenomže Dušan dostal i cenu Trnavského samosprávného kraje (bylo to tuším roku 2012) za popularizaci svého nářečí, a tak jsem svůj postoj přehodnotil.

Jeho literární prvotinou je knížka „Aj ve Skalici svítí slunko“ z r. 2003, kde zaznamenal veselé příhody z mládí. Zážitky z mnoha chmelových brigád v Kryrech vylíčil v knize „Keď na chmel, ta do Kryr“. Přátelství se známým hercem Jozefem Kronerem zachytil v publikaci „Človjek Jozef Kroner“. Obě byly vydány v roce 2004. V roce 2006 vydal své cestovatelské zážitky pod názvem „Himaláje sú pro mja nízké“ a v roce 2010 „Na Tichém oceáne pod širákem“. V roce 2013 se v knize „Blb nového typu“ vyznal ze své averze k počítačům, tabletům Internetu a digitálnímu zamoření planety vůbec.  V roce 2016 představil veřejnosti svou knihu „Aj poslední budú prvý“ - vzpomínkovou knihu na své spolužáky ze střední školy. „Aj Margarety majú tŕne“ jsou jeho poslední knížkou, jíž jsem četl. Podle mého názoru zatím nejlepší.

Dušan Krivský je také bojovníkem proti „pandemii pohodlnosti a lenosti“ a po Skalici a okolí se přesouvá zásadně na kole nebo koloběžce. 

Kdo je tedy JUDr. Dušan Krivský?

Shrňme to: Dušan, to je „pábitel ze Skalice, čestný občan Kryr, werichovec cestovatel, vypravěč, advokát, srandista, spisovatel - mlčenlivý Slovák, který stále hovoří, Čechoslovák do morku kosti, odpírač internetu, virtuální polygamista a hypersexuál bez libida.“ To jsem někde četl. Já říkám, že je životní dobrodruh.  Milovník pestrého, bohatého života. Jednou se mihl v Norsku, pak na Špicberkách i na Korsice, v Egyptě, na Kubě, jednou dokonce s pěveckým sborem v Austrálii. Na Galapágách zkoušel osedlat obrovské želvy. Na Kryry pak nezapomínal ani na svých cestách. Vlaječku svého oblíbeného města vyvěsil u památníku v Hirošimě nebo u posvátné korejské hory. Díky němu vlaje kryrský havran také na legendárním Machu Picchu v Peru. 

Do Kryr přijel letos na chmel po padesáté. To je taková zlatá svatba… v Žatci se 31. 8. zúčastnil v rámci Dočesné degustace piva. Překvapilo mě, že neobjal ministra zemědělství 2. vlády Andreje Babiše Miroslava Tomana, který se tu mihl, protože Dušan zná všude všechny. Zato primátorka Žatce a členka Senátu Parlamentu České republiky Zdeňka Hamousová dostala mlaskavou pusu a Dušan ve svém batohu hned našel nějakou jejich společnou fotografii, kterou paní senátorce „vjenoval“. Ač sám z vinařského kraje (takže se obávám, že pivu rozumí jako koza petrželi…) neohroženě ochutnal desítky různých piv a ohodnotil jejich kvalitu. Podotýkám, že mezi zástupci nejenom českých, ale i německých, polských nebo čínských pivovarů – tedy pivařských odborníků – přičemž jak dosedl na svou židli, tak otevřel ústa, aby je po následující čtyři hodiny na vteřinu nezavřel. Bylo úsměvné pozorovat stůl č. 10, kde seděl, jak při jeho prvních větách tuhnou rysy jemu po boku sedící distinguované dámy a dalších degustujících (vyjma kryrských, ty Dušana znají…), aby se za tři minuty začali všichni nepředloženě chechtat a aby se pak až do konce degustace královsky bavili.  

To je JUDr. Dušan Krivský!

V Kryrech samozřejmě nechyběl na chmelnici. Okamžitě se pobratřil se zde pracujícími slovenskými brigádníky, vyšplhal se na valník a dal se do strhávání chmelových štoků. Je sice fakt, že už mu to zdaleka nešlo jako za mlada, takže napsat, že se na valník vyšvihl jako Old Shatterhand na svého Hatátitlu by bylo mírně řečeno přehnané, je ale fakt, že jsem s tímto sportovním výkonem měl poměrně dramatické problémy já, který jsem o téměř patnáct let mladší než Dušan - a jemu táhne na sedmdesát. Ať je to jak chce (mladší už prostě nebudeme…), zvládl postrhávat nikoli jen jeden nebo dva štoky, ale půl uličky, prostě naplnit celý valník.

V sobotu 1. 9. v podvečer Dušanovi do místní Sokolovny přišli k jeho neuvěřitelné chmelové padesátce poblahopřát přátelé a známí, lidé z Kryr, Podbořan a okolí, kteří ho znají nejenom ze zdejších chmelnic, ale i ze všech ostatních akcí, řady z nichž se tady za těch padesát let zúčastnil. Zpívalo se (zahrát Dušanovi k jeho chmelovým padesátinám přijel z Podbořan Iša Barák), tancovalo. Pilo a hodovalo. Kryrští svému čestnému obyvateli připravili fantastický guláš z divočáka (samozřejmě vědí, že je vegetarián…), což někdejší právník nezapomněl okomentovat, ale jídla a pití bylo tolik, že to nevadilo a Dušan si měl z čeho vybrat.

Oslavenec pak od zhruba třicítky gratulantů dostal ke svým chmelovým narozeninám malé dárečky („… Jste sa zbláznili, jak to odvézem!“). Mezi nimi jeden takový virtuální: emeritní ředitel kryrské základky Kamil Kraus parafrázoval text jedné z písní Dušanova oblíbeného muzikálu „Starci na chmelu“ a ten mu s kytarou v ruce přednesl:

Parafráze na píseň Milenci v texaskách

Dušan k nám přijel z velké dálky,

bylo mu devatenáct let

a náš chmel se stal bez nadsázky

Dušanův celý širý svět.

Vždycky si našel k srdcím vrátka,

Bylo mu devatenáct let.

On na slamníku sladce spával

za noci silných úkladů,

tam kryrské holky ukecával,

bez požehnání úřadů.

Tenkrát byl ještě mladý klouček

a bosky šlapal širý svět,

na hlavě chmelový klobouček,

bylo mu devatenáct let.

Rád chodil také do kuchyně,

přídavky od žen dostával,

Ač poznal dobráky i svině,

tak Kryry stále miloval…

Jak padaly chmelové štoky,

Dušan vždy říkal chmelu dík,

Vracel se po všechny ty roky

náš nejslavnější brigádník…

náš nejvěrnější brigádník…

náš nejslavnější brigádník…

A vyprávělo se. Tedy většinou Dušan vyprávěl. Často tak, že jsem i do filmu musel přidat „hvězdičku“. A klábosilo se do noci – nebo spíš až do rána příštího dne. Samozřejmě hlavně o chmelu a chmelových brigádách.

Tak to je JUDr. Dušan Krivský a taková byla oslava jeho padesátých chmelových narozenin. Byla to opravdová zlatá svatba – a (já jsem to napsal i v závěrečných titulcích filmu) pokud vezmeme Schillerovu rozhlednu jako symbol města Kryry, pak ta je skutečně jedinou babou, která kdy Dušanovi nedala kvinde a se kterou těch padesát let vydržel.

Nabízíme malou FOTOGALERII a tradiční video. K tomu prosím opatrně před dětmi, jsou v něm skutečně pasáže označené hvězdičkou...