„Titanic leží v hloubce 13 000 stop (asi 3 800 m – pozn. P. Ď.) na mírně se svažujícím dně alpského typu s výhledem na malý kaňon opodál. Jeho příď směřuje k severu a loď sedí vzpřímeně na dně. Není tam žádné světlo, které by proniklo tak hluboko a je zde pouze nepatrný život. Je to tiché a klidné místo vhodné odpočinku památky největšího námořního neštěstí. Ať to tak navždy zůstane a Bůh požehná těmto duším.“

Dr. Robert Ballard, objevitel vraku Titanicu, 9. září 1985

Osobně neznám nikoho, kdo by film Titanic režiséra Camerona neviděl. Oscary ověnčený snímek obletěl na konci minulého století celý svět a na pozadí banálního milostného příběhu nabídl velmi realistický pohled na největší námořní katastrofu všech dob. Na palubě největšího a nejluxusnějšího parníku své doby přišlo během jeho první plavby o život 1 517 lidí, přičemž zachránit se podařilo jen 710 osob.

V Praze je v současnosti k vidění výstava Titanic. A stojí za to ji navštívit.

Připomeňme, že Titanic byl zaoceánský parník patřící společnosti White Star Line. Ve své době šlo o největší osobní parník světa. Byl určen pro převoz cestujících a pošty mezi Evropou a Severní Amerikou. Kapacita lodi dovolovala převážet 2 453 až 2 603 cestujících a omezený počet kočárů nebo automobilů. O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo 885 až 899 členů posádky.

User:Yannick LE BRIS – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, 

Titanic byl postaven v Belfastu v loděnicích Harland & Wolff jako druhý ze série tří lodí třídy Olympic. Projekt Titanicu navrhl Lord Pirrie který byl ředitelem loděnic Harland & Wolff i plavební společnosti White Star. Na stavbě a konstrukci pracoval šéfkonstruktér Thomas Andrews, stavbyvedoucí a vedoucí konstrukce Alexandr Carlisle, generální manažer a vedoucí projektant odpovědný nejen za výzdobu a interiér plavidla a který taktéž navrhl mechanismus spouštění záchranných člunů.

Titanic byl 269,1 metrů dlouhý a 28,25 metrů široký. Hrubá tonáž představovala 46 328 BRT při výtlaku 52 31 tun při maximálním ponoru 10,54 m. Výška paluby od čáry ponoru byla 18 m. Trup byl z bezpečnostních důvodů rozdělen na 16 záplavových komor a dno lodi bylo zdvojeno. Tato konstrukce měla Titanicu zajistit nejvyšší bezpečnost a přispěla k představě, že je nepotopitelný.

Zjevně nebyl. V noci ze 14. na 15. 4. 1912 se po střetu s ledovcem potopil.

Animace zkázy Titanicu

Vrak lodi byl nalezen – konečně - v roce 1985 doktorem Robertem Ballardem. Do roku 2010 se k Titanicu potopilo hned několik expedičních týmů, které na světlo světa vynesly určité artefakty. Část z nich je k vidění právě na probíhající pražské výstavě.

Ta své návštěvníky provádí nedlouhou historií tohoto zaoceánského parníku – od začátku stavby roku 1909 (31. 3.), přes spuštění trupu lodi na vodu 1911 (31. 5.) až po rok 1912 (opět 31. 3), kdy byl dokončen. Za tři roky! Projdete se chodbou s kajutami 1. třídy, máte možnost nahlédnout do jedné z luxusních kajut i kajuty třídy 3. Na velkoplošných fotografiích navštívíte turecké lázně, tělocvičnu, salonek. A samozřejmě i notoricky známé schodiště interiéru lodi.

Každý návštěvník obdrží také při vstupu na výstavu palubní lístek se jménem skutečného pasažéra z Titaniku. Na konci expozice se pak dozví, zda konkrétně on (vlastně jeho jméno…) cestu přežil nebo ne – podotýkám, že já osobně byl cestujícím třetí třídy a v roce 1912 jsem ve vlnách ledového Atlantiku bědně zahynul. K tomu u vstupu všichni návštěvníci zdarma obdrží sluchátko – tzv. audioguide, ve kterém uslyší v češtině (angličtině nebo němčině) podrobný výklad k jednotlivým exponátům. To je úžasná věc, jen nabízená půldruha hodina, dvě hodiny návštěvy expozice, prostě nestačí v případě, že máte zájem a chcete si přečíst i všechny informační tabule.

K tomu bych ještě chtěl dodat – a to jinak velmi pěkné výstavě vyčítám – že byla v expozici poměrně tma. Snad mdlé osvětlení mělo evokovat náladu na potápějící se lodi, nicméně značnou část exponátů si pořádně prohlédnout prostě nemůžete. Škoda, protože jsou tu vystaveny části vybavení lodi, kusy nábytku, porcelán i osobní předměty cestujících. Díky kvalitní rekonstrukci kajut, strojovny a jídelny nasajete atmosféru přepychu a technického pokroku počátku 20. století. Zažijete nádheru dobových interiérů, hluk strojoven, to bez toho, že byste museli platit regulérní lodní lístek. A ten na Titanic za babku rozhodně nebyl.

Kdo se nebojí chladu, může se dokonce dotknout ledovce, který poslal parník ke dnu... poměrně sugestivní zážitek.

Tento a jiné osobní prožitky - a mnoho reálných exponátů - řadí tedy výstavu Titanic k jedněm z nejoblíbenějších na světě. Po celé zeměkouli jí mohlo dodnes zhlédnout přes 10 miliónů návštěvníků. Nikoli však odevšad. Například Kongres spojených států amerických v roce 1987 schválil zákon, který zakazuje prodej a vystavování předmětů vyzvednutých z Titanicu na území USA a vyzval k respektování tohoto vraku jako mezinárodního památníku a hrobu 1 517 obětí.

Evidentně – myslím Kongres USA - celosvětově - neobstál…

Já navrhuji všem, a to i přes názor a hlasování amerických politiků, kdo budou mít v příštích týdnech cestu do našeho hlavního města, aby Letňanské výstaviště a výstavu Titanic navštívili. Myslím, že nebudou litovat.

Vzhledem k tomu, že jsem se na výstavu Titanicu dostal čirou náhodou - aniž bych jí jakkoli litoval - bez fotoaparátu a bez videokamery, nabízím fanouškům serveru Kryry info video pořízené slečnou Lucií: