V KRYRECH SE PRÝ NEŠETŘÍ

Udělit mimořádnou odměnu znamená, a ví to každý zkušený manažer, zabít dvě mouchy jednou ranou: poděkovat lidem za dobře odvedenou práci nad rámec běžného ocenění a zároveň motivovat ke kvalitní práci příští.

Ve svých dvou posledních číslech se týdeník Region Podbořanska zabýval v několika článcích mimořádnými odměnami zastupitelů našich obcí. To na popud zastupitele Kryr pana Václava Kadlečka, který, neuspěl-li se svým názorem na jednání zastupitelstva, šéfredaktorce Želínské žaloval, že v našem městě si na základě novelizovaného zákona o obcích zastupitelstvo odhlasovalo zhruba čtvrtmiliónovou odměnu.

Mimořádné odměny: v Kryrech se nešetří, tvrdí zastupitel, odměny si zasloužíme, oponuje starosta

Peníze jsou prostě problém. Zvláště v tom případě, že jich není málo a že si je do vlastní peněženky posílám sám. Což naše zastupitelstvo, ať už jakkoli jako kolektivní orgán a většinovým rozhodnutím, učinilo. Prostě proto, že jinou možnost jim novelizovaný zákon nedal. Nešlo o direktivu, šlo o danou možnost, jíž si naši konšelé museli sami projednat.

Já plně chápu páně Kadlečkovo spravedlivé rozhořčení, jak že se to ve městě pod Schillerovou rozhlednou mrhá veřejnými prostředky. Zvláště tomu rozumím těsně před komunálními volbami, v nichž pan zastupitel (nepochybuji o tom) bude chtít uspět a znovu se podílet na správě našeho města. Tím spíš, že jeho pozice je nejistá – nakonec i ve volbách před čtyřmi lety se do zastupitelstva Kryr ani jako jednička kandidátky ČSSD nedostal, neboť byl převálcován preferenčními hlasy pánů Václava Fürsta a Tomáše Ptáka; v zastupitelstvu tak mohl usednout jen díky tomu, že se Václav Fürst svého mandátu vzdal.

Jde ale výplatou mimořádných odměn skutečně o mrhání prostředky? Nejde o marginální problém? Nevydává pan Kadleček ránu poplašňákem za výbuch atomové pumy, nedělá jen z komára velblouda?

250 tisíc korun je jistě hodně peněz. Faktem ale zůstává, že ze zhruba šedesátimiliónového ročního rozpočtu Kryr tahle částka reprezentuje necelých 0,5 %, což je poměrově totéž, jako když já si ze svého dvacetitisícového příjmu dovolím jednou za měsíc vypít v restauraci tři desetistupňová piva. Tím rodinný rozpočet skutečně nezruinuju, tuhle investici si může naše domácí kasa bez problémů dovolit. Já jsem manželce doma pomohl, odvedl jsem dobrou práci a ty tři piva jsem si jako mimořádnou odměnu prostě zasloužil.

Otázka tak zní, jestli si naši zastupitelé svou odměnu (ta svá tři piva…) také zasloužili: jestli pracovali ku prospěchu nás všech. Myslím si, na rozdíl od pana Kadlečka, že ano. A jsem si jist, že právě tohle mé přesvědčení se potvrdí také v říjnu při volbách.