XV. SVÁTEK DOBRÉ NÁLADY

Nabízím v tuto chvíli malou filmovou ochutnávku – písničku „My dva a čas“, která zazněla ve čtvrtek 1. května na náměstí Čsl. Armády v podání Petry Peterové a Iši Baráka. Tedy dvojice, která prvomájový program zahajovala.

Bezmála dvouhodinový záznam z obou dnů XV. SVÁTKU DOBRÉ NÁLADY se v tuto chvíli připravuje.

XV. SVÁTEK DOBRÉ NÁLADY - FOTOGALERIE

Vítejte v Kryrech, vítejte na jubilejním, patnáctém ročníku Svátku dobré nálady!

Hned na úvod připomeňme, že i tento rok je pod scénářem letošních oslav 1. máje podepsáno sdružení RestArt Ivana Krumla a Petra Ulkeho, jejichž rozlet tradičně krotil Mgr. Kamil Kraus v čele Kulturní a školské komise Městského úřadu Kryry. Že se na Svátku dobré nálady - vyjma Města Kryry - podílela i celá řada sponzorů a spolupracovníků, jejichž výčet zazní v závěru obou filmů. Že letošní, ať jakkoli jubilejní, oslavy prvního máje nebyly co do návštěvnosti, zájmu diváků rekordní, že se tu nepředstavila letos ani žádná výrazná hvězda (vycházející, zapadající nebo stálice…) českého šoubyznysu, byly pěkné, byly bohaté, byly důstojné - a přálo jim i počasí. A ať jakkoli byly chudší o návštěvu nějaké té popové hvězdy, prvně byly bohatší o vzácné hosty: poprvé do Kryr totiž dorazil hejtman Ústeckého kraje a poprvé také před městským úřadem zaparkovala i ministerská limuzína. Pro naše město je to nepochybně pocta – tím spíš, že jak hejtmanovi, tak ministrovi se ve městě pod Schillerovou rozhlednou líbilo. Mohu-li si dovolit soukromý názor, a strávil jsem s nimi pár minut, pak moc.

Pojďme ale na začátek: poslední den měsíce dubna je tzv. Filipojakubskou nebo Valpružinou nocí. Tedy časem, kdy se slétají čarodějnice, pálí se ohně. Přichází noc pálení čarodějnic.

Jak ale tento obyčej vznikl? Kde jsou jeho kořeny a tradice? Opravdu je tato noc jedinečná a temné síly jsou mocnější než jindy? A jaké místo vlastně mělo čarodějnictví v Česku? Poradil jsem se s moudrými knihami:

Pálení čarodějnic a sabaty už za Keltů, tehdy svátek Beltine, pak Valpružina noc

Třicátý duben, den před prvním májem, známý svým večerním pálením čarodějnic, má velice bohatou historii. První zmínky pochází už od starých Keltů. Svátek Beltine, jak noc nazývali, spočíval v očištění těla a duše od temnoty, která v lidech po zimě zbývala. Beltine tak byl předěl mezi odcházející temnou a začínající světlou částí roku. Lidé se očišťovali přeskakováním ohňů nebo procházením mezi hořícími hranicemi. Svátek se oslavoval zejména hojnosti jídla a pití. Keltové prý pekli prasata a pilo se teplé pivo. V osmém století našeho letopočtu se hlavně v německých zemích začalo poslednímu dubnu říkat Valpružina noc. Svatá Valpruga byla symbolem obrany před temnotou a kouzly; narodila se v Sussexu kolem roku 780 n. l. a v německé lidové tradici je považována za ochránkyni před čarami a kouzly. Jméno Valpruga je vlastně staré teutonské (staré germánské) pojmenování Matky Země i staročeský výraz pro čarodějnici. Podle jiných zdrojů ve většině států moderního světa jméno Valpruga neznamená nic jiného, než právě čarodějnice.

Výjimečná noc - hledají se poklady, sabaty čarodějnic

Filipojakubská, nebo také Valpuržina noc, z 30. dubna na 1. května, je prý výjimečná mimořádným působením zlých sil a negativní energie. Dají se prý najít zakopané poklady, ale hledač musí neustále hlídat oblohu, protože na ní probíhají rejdy čarodějnic, které se slétají na sabaty. Na ochranu dobytka, úrody a obydlí před těmito temnými rejdy začali lidé na kopcích zapalovat ohně. Mladí muži zapalovali košťata a vyhazovali je do vzduchu, protože podle nich tak bylo možné čarodějnici nejenom spatřit, ale při troše štěstí i „sestřelit“. V tuto tajemnou noc se pálí ohně, které mají očistit od všeho zlého, co se nashromáždilo přes zimu. Mladí lidé ohně přeskakují, tančí a radují se. Zároveň se té noci mezi Kelty rozpoutaly sexuální orgie, které trvaly celý měsíc květen. Děti počaté na svátek Beltine prý byly velmi šťastné. Odtud i zvyk líbat se na 1. máje pod rozkvetlým stromem.

Podle křesťanské církve platí, že v noci před svatým Filipem a Jakubem disponují temné síly podstatně vyšší mocí, než jindy. Podle pověr se právě tohoto večera čarodějnice slétají na sabaty, kde se prostopášně oddávají orgiím s dalšími tvory zla a nečistoty. Podle toho se vzpomíná tzv. Filipojakubská noc. Křesťanské svátky tedy uvádí, že na počest apoštolů Filipa a Jakuba slavili lidé jejich svátky. Ty ale v minulosti vždy připadly až na 3. května.

Tradice stavění vysokých hranic a pálení ohňů

Na keltskou tradici svátku Beltine (oheň) pak dodnes navazuje i zvyk a tradice pálení ohňů. V předvečer ohňových slavností totiž obcházela mládež jedno hospodářství po druhém a sbírala dřevo. Na oheň bylo třeba shromáždit devět druhů dřeva a nikdy nesměl chybět jalovec. Hranici s panákem, znázorňujícím čarodějnici, zapaloval vždy muž, který se ve vsi oženil jako poslední. Aby se vesnici vyhnul požár, muselo kolem ní zaplát sedm ohňů. Po zapálení hranice začalo všeobecné veselí, zapalovala se košťata a běhalo se s nimi kolem hranice. Slet čarodějných bytostí se slaví v mnoha zemích Evropy. Za českými lidovými pověrami a obyčeji, které se k poslední dubnové noci vázaly, byla snaha ochránit sebe a svůj příbytek před nekalými rejdy zlých sil.

Jako ochrana proti náletům čarodějek tak lidem dodnes slouží vysoké hranice, na jejichž vrcholu se umístí hadrová čarodějnice, v dobách církevní inkvizice zřejmě čarodějnice domněle pravá. Na výstrahu se celá vatra zapálí a čarodějka uhoří, čímž jsou odrazeny i její kolegyně. Podle zvyku chlapci zapalovali různé předměty, zejména další košťata, a vyhazovali je do vzduchu, aby shodili na zem další ježibaby. Zda se to některému z nich kdy skutečně povedlo, to se asi nedozvíme. Zvláštní sortou ochran byla také obrana dobytka vůči uhranutí. Chlévy ve vsi se tak například osypávaly dokola pískem.

Pálení čarodějnic

Většina zvyků, které se k poslední dubnové noci a pálení čarodějnic vážou, se vyvinula z lidových pověr. Přes den se měl například udělat důkladný jarní úklid hospodářství, protože špína a nepořádek byly živnou půdou pro řádění čarodějnic. Tajemnější úkony se prováděly v noci. Etnologové zjistili, že součástí prapůvodního pohanského svátku mohla být i sexuální magie spojená s rituálním předáváním plodnosti půdě. Někde tak činily mladé páry, jinde pouze ženy v plodném věku.

Pálení čarodějnic je jako většina lidových obyčejů pozůstatkem pohanských rituálů, které se postupně vyvíjely. Umisťování figurín čarodějnic na hranici může posilovat víru v to, že zvláště ženy mají magickou moc. Ohně se pálily po celém českém území, většinou na kopcích. Věřilo se, že odeženou čarodějnice, a to i tím, že se do vzduchu vyhazovala zapálená košťata. Čarodějnice mohly škodit drůbeži, dobytku i lidem. Uhranutý člověk pak buď onemocněl, nebo zemřel. Proto majitelé domů dávali před práh stavení, chléva a maštale pichlavé trny, o které se čarodějnice měla zranit a odejít, nebo drny s mnoha stébly, které byla povinna přepočítat a než tak učinila, rozednilo se a ona svou moc ztratila. Dveře domů se zase označovaly křížem, ochranným křesťanským symbolem.

Jak vlastně taková klasická Ježibaba či Čarodějnice vypadá?

Svou postavou připomíná Ježibaba jakoukoliv obyčejnou stařenku. Ze zvláštních znamení lze připomenout velký nos, výrazně viditelné zuby a rozcuchané šedé vlasy, které jí za letu vlají zpod šátku, nebo zpod čepice. Rozeznat ji od lidské stařeny je nejsnazší právě při letu ve vzduchu. Ježibaba polétavá ovšem nelétá za každého počasí a v každé denní době, nejčastěji je možno ji v povětří vidět za úplňku, za bouřlivých nocí. Do vzduchu se na koštěti nedostaly jen tak. Musely si nejprve připravit magickou mast a tou si natřít tělo, zejména oblast podpaždí, krku a břicha. Recept z knihy Magia Naturalis z roku 1560 uvádí, že tato mast se skládá z tuku nevinného hocha, aloe, oměje, durmanu, rulíku, topolového listu a kadidla. Podle pověr se čarodějnicemi stávaly ženy, které obcovaly s ďáblem. Létaly na pometlu nebo jezdily na kozlovi, na němž obkročmo nahá baba jezdila. Jejich noční výlety trvaly až do svítání, než ráno zakokrhal kohout.

Oslavy začínajícího jara, svátky plné recese

Magickou noc dne 30. dubna tak u nás chystají zejména vyznavači zvyků pálení čarodějnic, které tradičně patří k oslavám začínajícího jara. Poslední dubnový den ovládnou zábavné akce milovníci recese, kteří hledají inspiraci právě v dávných pohanských zvycích. Vyvrcholí zapalováním ohňů, které mají evokovat zahánění zlých duchů a démonů. Původní význam oslav pojmenovaných Beltine, Svatojakubská noc, nebo Valpružina noc se ale v současné době příliš neuctívá. V dnešní době je pálení čarodějnic zejména možností něco zcela legálně spálit, při tom si užít zábavy, ale často i nemálo alkoholu, zabavit děti pobíháním kolem zcela bezpečného ohně a prostě si tak zase jednou po roce zařádit.

Netuším, zda kryrské ženy a paní řádí tolikráte jedinkrát do roka. Pravda je taková, že (ať bez celoročního tréninku nebo s ním) si středeční podvečer 30. dubna 2014 užívaly. Sešly se před sedmnáctou hodinou u Sokolovny, aby se odsud v doprovodu hudby vypravily městem. Cestou zastavovaly auta, žádaly po jejich osádkách nějaký ten finanční obolos – A CHTĚLY LETOS I EURA! – aby dorazily k domu starosty města. Tam je čekalo tradičně drobné pohoštění, po kalíšku ušlechtilého moku, přičemž děti byly odbyty nějakou tou sladkostí.

Zastavení u úhlavního velitele našeho města pak skončilo tanečkem a degustací čarodějnické kuchyně. Podotýkám, že starosta z onoho odporného kotlíku i letos hrdinně ochutnal. Troufám si ale říci, že jeho výraz byl tento rok výrazně zděšenější, než v letech předchozích.

Kryrské čarodějnice se pak přesunuly na náměstí Čsl. Armády, tedy do středu dění tohoto dne. Stačily ještě pumpnout o nějaký ten veselý kalíšek Josefa Rubáše v Pekárně (děti dostaly po kopečku zmrzliny…), aby se shromáždily okolo hranice před Jednotou, kde urožnily nad ohněm připravené buřty a posléze i slaměnou čarodějnici. Let na řetízkovém kolotoči – mimochodem „světští“ byli tentokráte odsunuti na parkoviště za městským úřadem, prostor před Pekárnou sloužil jako místo pro parkování – se tento rok nekonal.

Co nechybělo, to bylo čarodějnické běsnění, divý tanec pod pódiem na náměstí – dobrá, místy až rozverná nálada.

Co se zatím dělo kolem? Na pódiu na náměstí Čsl. Armády se v průběhu odpoledne, večera a části noci vystřídalo hned několik hudebních uskupení: skupina z Jesenice Mastergate, jíž vystřídali teplický Hlahol a ještě později Schlak.

S povděkem jsem přijal ten fakt, že zpívali česky. Bohužel – a já jsem už asi opravdu starej – byly to často texty naprosto zbytečně sprosté. Ani já se, a to ani při psaní těchto stránek, nevyhýbám vulgarismům. Všeho ale s mírou – aby celé odpoledne nebo podvečer hřměla z reproduktorů pod pódiem slova jako „prdel“… tak to už raději tu angličtinu, jíž nerozumím.

Dovolím si na tomto místě trochu odbočit: vzpomenu-li na českého komika 20. století Vlastu Buriana, nevybavím si v tuto chvíli jediný film, kdy by z jeho rtů sešlo jakékoli sprosté slovo. A přesto se stal komikem století. Na paty mu v této anketě, a to vehementně, šlapal Vladimír Menšík. Ten ve svých vyprávěních vulgarismy používal, nicméně vždycky s mírou a jako pointu, jako vtip. Vzpomeňme třeba na jeho „Vománkové víno“ a nesmrtelnou páně doktorovu hlášku: „Pánové, to hovno opravdu svítí…“ Nebo komedie století – „S tebou mě baví svět“ Marie Poledňákové. I tady bylo sprosté slovo nepřehlédnutelným, vynikajícím gagem, kdy malý Pepino vyrušil ve vlakovém kupé velení expedice Apalucha sdělením, že se „Matýsek posral.“ Zaznělo to jednou a bylo to úžasné. Ovšem refrén (jinak mimochodem docela solidního textu…) založený na opakování slova označujícího lidskou sedínku, tak to mi nesedí a sedět nikdy nebude.

Odpočinkem pro mé bolavé uši tak paradoxně byla skupina Modesty & Pride, jejímž textům nerozumím vůbec (jde-li o to, že má být čemu vůbec rozumět…) a ve finále pak Judas Priest revival, kteří do Kryr přijeli nejen s kvalitní muzikou, s kvalitními zpěváckými výkony, ale i s kouřovo ohňovou šou, která Valpružině noci nadmíru seděla.

Ve čtvrtek 1. května zahájila program dvojice, která spolu kdysi v Podbořanech zpívat začínala. Petra Peterová a Iša Barák. Tedy muž, který Petru převedl přes první pěvecké pokusy a krůčky, aby jí jako hotovou zpěvačku předal doprovodné skupině Petra Muka. Dnes Petra zpívá part Agnethy v revivalové skupině ABBA STARS, která se například roku 2013 stala „Skokanem roku“.

Představil je a na pódium uvedl Mgr. Kamil Kraus, který pak odmoderoval celý dlouhý den. Učinil tak svým osobitým, milým způsobem – a třebaže je Kamil v Kryrech znám jako konferenciér už strašně dlouho a samozřejmě upadá občas do svých už známých stereotypů, jednoznačně zastínil svého kolegu z Žateckého divadla Karla Fialu, který provázel programem předešlého odpoledne a večera.

Vedle Petry a Iši nezapomněl představit také kryrské mykology, jež v letošním roce oslaví čtyřicetileté výročí svého trvání, a pozval na jejich malou výstavu v budově městského úřadu.

Pak už pod pódium uvedl kroužek naší základní školy, mažoretky. Nejprve ty nejmladší, Koťata, po nich se představily jejich věkem prostřední kolegyně Perličky a na závěr vystoupily se dvěma skladbami Neon Stars Kryry, které před necelým týdnem s oběma choreografiemi přivezly ze soutěže Českokamenická mažoretka zlaté medaile.

Hodinu před polednem dostala prostor také dechová hudba. MODRÁ MUZIKA Zdeňka Thumy zahrála Kryrům skladby klasiků české lidovky, jako jsou Karel Vacek, Josef Vejvoda, Karel Valdauf či František Kmoch.

V pravé poledne pak Hlavní ulicí v Kryrech prošel prvomájový průvod. Dva májovníci v krojích v jeho čele přinesli pod balkón městského úřadu velkou patnáctku. Odsud na ně již vedle vedení Kryr shlíželi už i vzácní hosté: ministr školství ČR Marcel Chládek, který už si mimochodem stačil prohlédnout jak základní, tak 

mateřskou školu a hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček. Před těmi pak defilovaly ve veselém průvodu jednotlivé kryrské organizace, spolky a sdružení, bezpočet soukromníků, fanoušků kryrských prvomájových oslav a recesistů, kteří si tuto příležitost nenechávají ujít. Vedla je mnohočlenná pochodová hudba ZUŠ z Litvínova, které pak byl na náměstí vytvořen prostor, v němž zůstala a vyhrávala. Pod „tribunou“ projely alegorické vozy, tradičně nechyběla lidová vozítka z někdejší NDR značky Trabant, motocykly a čtyřkolky. Hasičská technika, sanitky. Hlavní ulicí projely i automobilové veterány, staré vojenské vozy nejrůznějších armád a v závěru průvodu nechyběla ani těžká technika Pavla Šilhánka. Po neuvěřitelných padesát minut se prostě bylo nač dívat.

Zatímco od jedné hodiny po poledni na pódiu před městským úřadem vystupovala skupina QR BAND s Viktorem Sodomou, delegace vedení Kryr spolu se vzácnými hosty vyrazila k Schillerově rozhledně. Je totiž milým zvykem posledních ročníku Svátku dobré nálady, že Kryry přicházejí s nějakou novinkou, malým ceremoniálem, kdy je třeba něco předat, něco otevřít nebo odhalit. Jen namátkou – přede dvěma lety se slavnostně odhalovala kašna na náměstí, loni přebírali dobrovolní hasiči z rukou starosty Miroslava Brdy zbrusu novou zástavu.

Letos se odhaloval Havraní kámen. Budeme se mu na těchto stránkách v jiném příspěvku věnovat podrobněji, takže tady jen stručně připomínám, že se jedná o monument z křemence vážící bezmála 5 tun. Je usazen v blízkosti Schillerovy rozhledny na Kostelním vrchu. Jedná se o artefakt s vybroušenými otisky levých dlaní (dětské a dospělé) a symbolem Kryr – havranem. Má se stát místem zastavení a zamyšlení. Víc – místem splněných přání. A tak se tu už před jeho oficiálním odhalením scházeli jednotlivci či dvojice. Například v den své svatby manželé Lucie a Jan Jánovi.

Pásku přestřihli rukou společnou a nerozdílnou kryrští hosté: Marcel Chládek a Oldřich Bubeníček. Monument pak odhalil Miroslav Brda s Kamilem Krausem, kteří návštěvě vysvětlili i zvláštní historii vzniku Havraního kamene.

Všichni pak společně vystoupali po točitých schodech rozhledny.

Na náměstí dohrál QR BAND s Viktorem Sodomou. Vystřídala je revivalová skupina The Rockset (ROXETTE). A přestože sprchlo, vládla na náměstí stále skvostná nálada.

Poslední kapelou, která rámci kryrských slavností vystoupila, byla tradiční FULL TIME.