Na zemi leží sníh. Sice jenom poprašek, přesto sníh. Ručička teploměru klesla na hranici mínus 8°C a svítí sluníčko. Unavené, mdlé, zimní. Nebe je modré jako šmolka, bez jediného mráčku.

Nepomyšl, sobota 8. prosince 2012

Údery zvonu kostela Sv. Mikuláše zahájily letošní, v pořadí již pátý Mikulášský jarmark tohoto městyse. Zahájen byl svatou mší, kterou ve svatostánku, na který čeká rekonstrukce, celebroval pomořanský děkan Alexander Siudzik.

Na náměstí se otevřel adventní jarmark a přicházeli první hosté. Těch se ve finále sešlo několik set. A připraven byl pro ně program skutečně bohatý.

V jeho rámci se Nepomyšl přenesla v toku času o bezmála stovku let nazpátek. Do doby C. K. Rakousko-Uherského mocnářství, a to prostřednictvím postavy Haškova Švejka, který do městyse dorazil. Tedy pana Přemysla Kubišty z plzeňského divadla PLUTO - Josef Švejk v jeho podání je excelentní, především díky jeho neuvěřitelné podobě s Ladovými obrázky.

Přemysl Kubišta se narodil 12. 12. 1955 v Praze asi 300 metrů od hospody U Kalicha.
 

Už v devíti letech nazpíval titulní roli v televizní inscenaci Brittenovy opery „Kominíček“ 
Vystudoval pěvecké oddělení Státní konzervatoře v Praze. Po svém působení v Armádním uměleckém souboru v Praze a v Symfonickém orchestru FOK s kterým koncertoval skoro po celé Evropě, nastoupil v roce 1985 jako sólista Zpěvohry do Národního divadla v Brně. 
Po dvou letech přijal angažmá v Divadle J.K.Tyla v Plzni. Kde jako sólista operety a opery působil 12 let. 

V roce 1999 byl společně s hercem Pavlem Kikinčukem spoluzakladatelem plzeňské profesionální scény malých forem Divadla PLUTO, kde se svojí ženou působí dodnes. 

Roku 2000 se na divadle poprvé s velkým úspěchem představil v roli „Dobrého vojáka Švejka“ Jako Švejk a s kapelou „C. K. ŠRAML“ vystupuje na koncertních pódií a festivalech nejen v Čechách ale i v zahraničí. 

S režisérem Zdeňkem Troškou v roce 2008 natočil filmovou pohádku „Nejkrásnější hádanka“ kde ztvárnil jednu z hlavních postav - roli Generála.

S manželkou hudebnicí a herečkou Jitkou Kubištovou nejen umělecky spolupracují, ale mají i dvě dcery. 

Josef Švejk pak společně se starostou městyse Josefem Lněníčkem a děkanem Alexanderem Siudzikem, to za zvuků fanfár doprovázených čestnou salvou, odhalil pamětní desku pod letos zrekonstruovanou sochou Sv. Mikuláše, patrona městyse. Socha byla v Nepomyšli vztyčena už roku 1907 a v jejím podstavci byly nalezeny dokumenty, které dnes analyzují archiváři. Původní deska pod sochou se nedochovala a jaký nesla nápis se neví – městys Nepomyšl tak na novou desku nechal vytesat vlastní text.

Poté se naplno rozjel program, s nímž přijel Švejk s doprovodnou skupinou C. K. Šraml. Hrálo se, zpívalo a soutěžilo. Nejprve byl starosta obce Josef Lněníček demokraticky panem Švejkem nominován do role vedoucího odpoledne (Herr Oberst…), aby v této funkci rozhodoval o všem podstatném, pak zaznělo několik písní z doby, která podle Švejka byla tou dobou, kdy se každého půl roku nestřídali ministři, kdy to prostě fungovalo…

Á propos: nedalo nám to nezeptat se, zda nikoli Švejk, ale jeho představitel Přemysl Kubišta je Švejkem jenom na pódiu, jestli jím dokáže být i v životě. Resume: „Bohužel,“ směje se herec z Plzně, „strašně bych to umět chtěl, ale neumím…“

Na pódiu v Nepomyšli byl však dokonalý. V mrazivém popoledni si ťuknul se starostou (panem Oberstem…) žejdlíkem piva, aby jeho obsah skončil během několika málo vteřin v jeho útrobách. Pan Lněníček se přitom téměř zakuckal a omluvil se všem těm, kdo mu v posledních komunálních volbách dali svůj hlas - s tím, že na tohle prostě nemá. Nakonec v průběhu celého odpoledne byl Švejkovi s to sekundovat pouze kovář, který se stal později vítězem divácké soutěže o nejrychleji vypitý půllitr. Když už jsme u soutěží – hrálo se o CD Josefa Švejka a C. K. Šramlu, o balíček připravený nepomyšelskou radnicí a řád „Moudrého ksichtu“. Tím Přemysl Kubišta alias Švejk dekoroval všechny ty z dospělých, kteří dokázali být hraví – takže například i jednoho z místních hasičů, jenž se hrdinně zúčastnil soutěže, kdo nejdéle udrží zvednutý sud piva.

Zbývá podotknout, že Josef Švejk v Nepomyšli nebavil toliko dospělé, ale měl připravený program i pro děti. Společně s nimi si zahrál pohádku, zazpíval koledy a rozdal také Mikulášskou nadílku.

Na náměstí městyse se představil v přestávce Švejkova vystoupení Petr Šušor – bubeník. Neskutečné… netušil jsem, že i koleda se dá zabubnovat… takže dá a nezní to vůbec špatně!

Petr Šušor je zkušený hudebník, aktivní perkusionista, zpěvák a tanečník je jedním z nejznámějších facilitátorů u nás. Pomocí různých technik dokáže vytvořit z účastníků úžasně znějící a navzájem ladící hudební těleso - a to i přesto, že se lidé neznají a nehrají na žádný hudební nástroj.

V minulosti pracoval s různými dětskými skupinami jako socioterapeut, vychovatel či vedoucí výtvarných dílen, věnoval se také problémové mládeži. V roce 2005 stál u zrodu The Music Fundation neboli nadačního fondu pro šíření aktivního provozování hudby. S ním pak uspořádal stovky skupinových bubnování, z nichž převážnou většinu také sám vedl.

V roce 2009 začal spolupracovat s KC Zahrada na nových projektech, v Centru Sámovka vede pravidelné pohybové a hudební dílny pro děti z Klokánku a od roku 2010 spolupracuje opět jako vynikající facilitátor se Vzdělávací institucí Serafin®.

Hudbu považuje za nejpřirozenější dorozumívací prostředek a je přesvědčen, že jí rozumí, cítí a může provozovat každý, komu bije srdce. Protože to je přece jen nejzákladnější rytmus, který v sobě máme doslova a do písmene opravdu všichni…

Během několika málo minut své produkce sešel z pódia a zařadil se mezi diváky. A spolupracovali s ním nejen nepomyšelské děti, ale i řada dospělých. Městys se doslova chvěl pod údery bubínků, bubnů, tamburín a já nevím, čeho všeho ještě, to nakonec v perfektním souzvuku.

Během odpoledne byl vyjma jarmarku připraven také doprovodný program. Jen stručně jmenuji možnost projet se na koni (u kostela) nebo si zájemci mohli vlastnoručně vyrobit pestrobarevnou svíci. Pokud se občerstvení týče, k mání byl vynikající guláš, klobásy a kromě čaje nebo kávy se v mrazivém dni mohli zájemci ohřát douškem svařeného vína či grogu. Místní restaurant pak byl otevřen už od dopoledních hodin.

Posledním účinkujícím dne byl pan Šimon Pečenka – ten je nepomyšelským znám, vystupoval u nich už v rámci oslav 600. výročí první písemné zmínky o obci Dvérce. Tentokrát přijel s repertoárem písní Waldemara Matušky.

Šimon Pečenka (vlastním jménem Zdeněk Haifler) se narodil 14. 06. 1977 v Mostě. Dětství podle vlastního vyjádření trávil v křivoklátských lesích mezi stromy, borůvčím a hříbky... jeho (vypráví:) „,velký' herecký talent se projevil již v útlém věku - přesněji v mateřské školce, kde jsem vytvořil nezapomenutelnou, výraznou, hlavní roli kohoutka v pohádce ,O kohoutkovi a slepičce'. Role to byla úžasná, lepší zatím nepřišla… ačkoliv jsem vůbec neslezl z jeviště, proležel jsem celé představení na zádech a hlavně - nemusel jsem se učit žádný text!“

Je vítězem českého kola soutěže o námět na film OSCAR JUNIOR (1992), o rok později se účastnil finále světového kola této soutěže v Itálii (Belluno). Je moderátorem TV R1, kde má vlastní pořad a redaktorem Crazy rádia. Zpívá, hraje, maluje, režíruje, píše texty písniček i scénáře, moderuje… „mluvím, kecám a žvaním,“ říká o sobě, „jen tanec po  mně , prosím , nechtějte…“

To už byl večer. Chvíle, kdy se nad Nepomyšl vznesly desítky balonků štěstí, kdy byl rozsvícen vánoční strom a kdy se nad náměstím rozzářil také ohňostroj.

Nabízím na tomto místě zhruba hodinový videozáznam z celé akce. DVD je pak k dispozici na radnici městyse.

I Kolešov přivítal letošní první adventní sobotu (1. 12. 2012) – a nejen zapálením první svíčky na adventním věnci.

VÍCE

Spokojeně vypadal v sobotu 10. 11. 2012 večer nájemce kolešovské osvěžovny Petr Paďour – hospoda sice ve švech přímo nepraskala, nicméně plno bylo; pivo, víno i jiné ušlechtilé moky tekly proudem a Petr na toto hemžení shlížel s blahobytnou tváří.
 

VÍCE

Prostě jsem tomu nevěřil – v půl sedmé ráno v sobotu 27. 10. 2012 jsem se vypravil ku Kolešovskému „Kačáku“, abych se stal svědkem odvolání rybářské soutěže – sněžilo, zima byla jako v psinci – ale závod nakonec proběhl.

VÍCE

V neděli 21. října se dvě hodiny po poledni sešlo několik kolešovských žen a dětí, aby společně připravily podzimní výzdobu návsi.

VÍCE

V pořadí už druhý večer s harmonikářem uspořádal v kolešovské osvěžovně Petr Paďour v pátek 14. 9. 2012. Narváno sice opět nebylo (možná z důvodů vyhlášení prohibice, takže se někteří lekli), nicméně atmosféra byla vynikající.

VÍCE

V sobotu 8. září 2012 se v sále Hospody „U Padíka“ odehrálo společné posezení seniorů, které pro své nejstarší občany uspořádal Obecní úřad Kolešov společně s místními dobrovolnými hasiči. Z pozvané dvacítky jich dorazilo celkem patnáct. Ve 14 hodin je přivítal starosta Václav Porazík, aby jim popřál příjemné odpoledne. O to se měl postarat připravený program.

VÍCE

V sobotu 25. srpna 2012 se ve 14,⁰⁰ hodin sešlo zhruba dvanáct kolešovských dětí, aby se rozloučily s létem a prázdninami. Za doprovodu svých nejbližších absolvovaly vyfáborkovanou trať kolem obce, v jejímž průběhu plnily nejrůznější odměny. Na závěr se pak sešly za obecním úřadem – s napětím očekávaly příchod slíbeného kouzelníka.

VÍCE

Kolešovský „Kačák“ či „Betoňák“ o víkendu 11. a 12. srpna 2012 opustily husy, kachny i ostatní vodní havěť a na jeho březích vyrostlo improvizované městečko ze stanů, dodávek, karavanů a spousty aut, jejichž „espézetky“ jednoznačně svědčily o tom, že se do této malé vísky ležící v okresu Rakovník sjeli rybáři z celých středních, západních i severních Čech.

Dvoudenního klání sportovních rybářů se v Kolešově zúčastnilo celkem 28 borců. Soutěžilo se tentokrát ve třech pětihodinových kolech (první dvě proběhla v sobotu – od 8 do 13 a od 15 do 20 hodin a třetí v neděli od 8 do 13 hodin) na vodní ploše rozdělené (v Kolešově tradičně) do sektorů. Jak mi bylo vysvětleno, jde o objektivnější způsob finálního hodnocení, protože minimalizuje výhodnost losovaného loviště.

Během patnácti soutěžních hodin nalovili soutěže zúčastnění rybáři šupináčů, kteří dohromady měřili nějakých 130 metrů. Všichni byli v souladu s propozicemi soutěže vráceni vodě.

Na prvním místě nakonec skončil pan Jiří Půta, který si kromě jiného odvezl nový LCD televizor. Na druhém místě Petr Záhora, ten domů odjel s digitální videokamerou a na bronzovou medaili dosáhl Václav Sochor (aku vrtačka). Josef Slanař pak byl odměněn za největší úlovek, kterým byl devětapadesáticentimetrový kapr.

Jiří Půta

VIDEO VE 3D

Až dvě stovky lidí jsem napočítal v sobotu 4. srpna 2012 ve Dvércích – malé vesnici patřící pod Nepomyšl, která čítá všehovšudy dvaatřicet čísel popisných a v nich zhruba čtyřicet lidí, což mi prozradila paní Hana Lindáková, která stála u zrodu myšlenky uspořádat v této vísce oslavy. To u příležitosti šestistého výročí první písemné zmínky o Dvércích.

Vyjma toho se paní Lindáková ujala také celé organizace akce, která daleko přesáhla obvyklé mantinely této nevelké obce. „Musím poděkovat vedení městyse Nepomyšl,“ prozradila mi v průběhu dne, kdy jsem jí na chviličku dostal poblíž svého poznámkového bloku. „Nejen po stránce finanční, ale i konkrétní pomocí: ve Dvércích, samozřejmě nejenom v sobotu, pracovala skupina zaměstnanců úřadu a městys zajistil i kyvadlovou dopravu mezi Nepomyšlí a Dvércemi, která přivezla a poté odvezla celou řadu lidí.“

Připravený program byl bohatý. Před zhruba stovkou lidí ho krátce po jedenácté zahájil moderátor dne Mgr. Kamil Kraus, někdejší ředitel základní školy z Kryr, který všechny návštěvníky co nejsrdečněji přivítal a o zahájení slavností požádal starostu Nepomyšle Josefa Lněníčka: „Vážení a milí spoluobčané, vážení hosté a rodáci,“ řekl v úvodu svého krátkého projevu pan starosta, „dovolte, abych i já Vás přivítal jménem svým a jménem zastupitelstva městyse Nepomyšl na dnešních oslavách šesti set let od první písemné zmínky o obci Dvérce.“ Poděkoval celému zastupitelstvu za uvolnění finančních prostředků a všem těm, kdo se na přípravách oslav účastnili. Obci Dvérce pak popřál, aby se minimálně dalších 600 let úspěšně rozvíjela.

Jako první se po nezbytných oficialitách představila skupina Merkur z Rakovníka. V tříhodinovém programu zahrála od dechovky nebo lidové písně přes klasický český pop až po rokenrol – to v několika blocích, jejichž přestávky vyplnil moderátor akce Kamil Kraus (mimochodem hýřil vtipem místy až lechtivým a často na hraně soutěže o Zlatou mříž; zjevně se ale nikoho nedotkl, neurazil…) zajedno soutěžemi o drobné upomínkové předměty, v nichž pokládal otázky týkající se Dvérců a jejich historie, za druhé představil nejmladší a nejstarší místní obyvatelku a paní, která sem cestovala z největší dálky.

Nejmladší Dvérčanka byla dvouletá Pavlínka Demeová, nejstarší šestasedmdesátiletá Margita Lüftnerová. Z největší dálky pak přicestovala paní Bohumila Maňáková. Ta sice místní rodačkou není, ale do Dvérců se přistěhovala jako malá holčička v roce 1945 a žila zde až do roku 1960, kdy se provdala na Moravu. Dnes žije v Halenkově poblíž Vsetína a sem musela urazit vzdálenost delší než 400 km – jak prozradila, vlakem. 

Dvě hodiny po poledni se hostům oslav představil pan Šimon Pečenka, který se ve své „Balónkové show“ věnoval především dětem, ale samozřejmě nejenom jim. Společně se svými potomky si zaskotačili i jejich rodiče. A to už ve Dvércích bylo opravdu plno, pod velikým stanem zapůjčeným městem Podbořany nebylo k hnutí a u stánku nepomyšelské firmy Smutný se tvořily solidní fronty. Pivo a limonáda tekly proudem, z grilu voněly stejky a klobásy, nechyběla ani bábovka nebo ovocný koláč.

Přítomné milými tanečními skečemi potěšily i členky nepomyšelského recesního souboru Šoubaby. Prvně se představily jako cikánky, podruhé se zavlnily v havajských sukénkách a pak vystoupily i jako zdravotní sestry – sice s (pro tuto profesi…) poněkud netradičními instrumenty, přesto duchaplně.

Kromě oficiálního programu bylo možno zkusit si u stánku rodinného centra Jablíčko udělat například svíčku, koupit pohlednice, mapu nebo magnetky. V jednom ze stánků slavnostního jarmarku se prodávala ručně malovaná trička, byly k mání košíky a jiné předměty pletené z papírových trubiček, k dispozici byla malá střelnice, trampolína či skákací hrad.

Pana Pečenku a jeho roztomilá zvířátka uvázaná z útlých balónků, které si odneslo snad každé dítě, vystřídali Heligonkáři z Plzně. I oni přispěli ke skvostné náladě tohoto slavnostního dne, jíž nepokazila ani zhruba čtvrthodinová průtrž mračen (ta v itineráři oslav chyběla…) – dokonce naopak, teplý a dusný den osvěžila.

Ten tady v Dvércích s plzeňskými harmonikáři ale zdaleka ještě nekončil. O zábavu pod širým nebem se postaralo uskupení Triget, místní hasiči připravili pro děti pěnovou skluzavku, v osm večer vzplál táborák a u rybníka byla připravena ohnivá show.

Dvérce tak oslavily šestisté výročí první písemné zmínky o obci více než důstojně. Jednoznačně o tom svědčí i kniha návštěv, která tu byla po celý den k dispozici: ta se totiž hemží superlativy. Právem. Přišli mladí, dorazili staří - a všichni se dobře bavili.

Co dodat závěrem? Snad slova starosty Lněníčka: „Na shledanou za sto let!“

FOTOGALERIE

UKÁZKA Z FILMU