Tradičně na přelomu dubna a května se v Kryrech odehrál Svátek dobré nálady. Tentokráte šlo o akci toho druhu jubilejní, dvacátou. Po mnoha letech proběhla opět čistě v režii města (tedy žádná agentura, která se na podobné oslavy specializuje), konkrétně se o ní postarala naše kulturně školská komise, jež v doslova šibeničním termínu několika málo týdnů dokázala připravit dvoudenní program.

Jak dalece kvalitní byl, to nechám na posouzení těch, kdo se 20. ročníku Svátku dobré nálady v Kryrech účastnili – pokud ale mohu říci, z ohlasů, které mi do redakční pošty přišly, vládla obecně spokojenost.

Po deštivém posledním víkendu měsíce dubna se počasí umoudřilo a třicátý aprílový den byl sice poměrně chladný, nicméně nepršelo - a v podvečer občas i vysvitlo sluníčko. To středa 1. května byl pro akci pořádanou pod širým nebem meteorologický malér; nepamatuju za těch devět ročníků, kterých jsem se těchto slavností ve městě pod Schillerovou rozhlednou účastnil, že by svatý Petr až tak na Kryry zanevřel. Propršelo celé dopoledne. I tak ale oslavy 1. máje přilákaly do našeho města několik tisícovek lidí.

Čarodějnice

(30. 4. 2019)   

Začalo to Čarodějnicemi… tedy pálením čarodějnic. Neboli filipojakubskou (či v Německu a Skandinávii valpružinou) nocí, kdy v předvečer prvního máje, jak na počátku minulého století napsal skotský antropolog, etnolog a etnograf  James George Frazer (1. 1. 1854 - 7. 5. 1941),  „ … zapalují v Čechách mladí lidé ohně na kopcích a na vršcích, na rozcestích a na pastvinách a tančí kolem nich. Přeskakují žhnoucí oharky nebo dokonce skáčou přes plameny. Na některých místech bývá zvykem na hranici upalovat i loutku představující čarodějnici.“

Oslavám 1. máje v našem městě předcházely právě Čarodějnice. „Ten dvacátý ročník Svátku dobré nálady proto nesedí,“ řekla mi k tomu Irma Chramostová, která u zrodu obnovení tradice filipojakubské noci v Kryrech stála, „Čarodějnice jako takové jsme slavily dřív, až později se k nim připojil i nějaký kulturní program, aby z toho nakonec vzniklo to, co dneska známe.“   

Podoba pálení čarodějnic si dnes zachovává řadu rysů pocházejících z minulosti, zároveň však došlo k řadě změn. Odlišná je především funkce - původní sociální, ochranný a náboženský význam byl nahrazen funkcí zábavnou a společenskou. Pálení čarodějnic tak v Kryrech probíhá jako organizovaná akce, která má charakter jakéhosi „čarodějnického karnevalu“. Ústřední role ohně je u nás upozaďována (nakonec oheň jako takový ztratil svou magickou funkci zajišťující ochranu a prosperitu; spíš na něj dnes hledíme už jenom jako na „dobrého sluhu a zlého pána“) a hlavní dění probíhá stranou od něj.

V Kryrech tedy tradičně žádná velká vatra nezaplála. Čarodějnice (a byl jich pořádný kolektiv…) se sešly v půl šesté u Sokolovny, aby se společně vyfotografovaly a vyrazily na cestu městem. Zhruba o půl sedmé pak dorazily na náměstí před městský úřad, kde na pódiu zde zbudovaném už vyhrávala kapela FULL TIME, aby ku společnému tanci vyzvaly významné hosty města a místní konšely v čele s panem starostou.

To byl ale docela problém – běžně si starosta Miroslav Brda a ostatní zaskotačili v rytmu valčíku nebo polky. Už dopředu bylo jasné, že podobnou „vypalovačku“ FULL TIME nenabídne.

„Ať zahrají něco pomalejšího,“ zazněl na poslední chvíli zoufalý návrh organizačního týmu akce. A běželo se za kapelou, aby se dohodla odpovídající strategie. Nakonec všechno dobře dopadlo – FULL TIME „vystřihl“ písničku Ivana Hlase „Malagelo“, na kterou je schopen zatancovat kdokoli cokoli. A vše bylo zachráněno.

Mimochodem: víte, co to je ono Malagelo?  Já to netušil, a tak jsem se ptal: jde o kořeněné dezertní víno (žádný archív, ale zcela regulérní „čučo“, které bylo v sedmdesátých letech minulého století k dostání v každých potravinách, drogerii či lékárně za cenu okolo 10 korun československých za litr. Šlo o hutné, husté červené víno s chutí bezinek. Těžké, nicméně výtečné na svařák. Bylo prý „kapku bolavý…“

Na náměstí před městským úřadem se tak představili v tanečním reji nejenom (alespoň někteří) zastupitelé města, ale i hosté, kteří k nám přijeli. Mezi nimi například čestný občan Kryr Dušan Krivský.

Všechny čarodějnice pak byly v souladu s kryrskou tradicí pohoštěny: dospělé malým, výživným a sympatickým kalíškem ušlechtilého moku, ty malé (a mladé…) pak dostaly volné vstupenky na některou z pouťových atrakcí; a třebaže jsem v úvodu tohoto příspěvku napsal, že ústřední role ohně je jako taková dnes upozaďována, pak je třeba připomenout, že nakonec na náměstí regulérní táborák nechyběl: postaral se o něj jako každoročně místní sbor dobrovolných hasičů a nejen, že na něm byla urožněna „Morana“,  ale děti si tu opekly i buřty.

Pokud se týče kulturního programu, pak krom zmíněné (řekl bych domácí…) kapely FULL TIME večer vystoupilo ještě uskupení LUCIE REVIVAL a závěr posledního dubnového večera patřil skupině KABÁT REVIVAL. Nechyběl ani tradiční ohňostroj, který v půl desáté rozkvetl nad Schillerovou rozhlednou.