RALLYE STROJETICE

Patrně zklamu všechny kryrské milovníky automobilového sportu, protože RALLYE STROJETICE není žádnou oficiální soutěží pořádanou nějakým renomovaným automotoklubem, nýbrž každodenní tvrdou realitou, s níž se obyvatelé obce musí den co den vyrovnávat.

Ve všech svých obcích mají Kryry celou řadu komunikací, po kterých jezdí automobily, žádnou ale tak frekventovanou a nebezpečnou, jako je tepna Strojetic – silnice I. třídy č. 27.

Přechod této komunikace např. v místech protilehlých autobusových zastávek (před prodejnou Jednoty) – a místní mi to jednoznačně potvrdí – se nedá přirovnat ani k hodně adrenalinovému sportu, většinou je to obyčejný hazard se životem, ať jste opatrní sebevíc. Kráčím-li pak z této zastávky domů k bytovkám, bojím se jít i po chodníku vedle silnice. Na omezenou rychlost v obci tu spousta řidičů ne že nedbá, ale přímo kašle, takže si tu místní obyvatelé často připadají, jako kdyby bydleli v bezprostřední blízkosti ranveje hodně frekventovaného mezinárodního letiště. Rychlost vozidel přesahující hodně přes 100 km/h (jenom odhaduji…) tu není výjimkou. Především pak ve směru od Očihova k jesenické křižovatce, a to od parkoviště Restaurace Tom ke konci obce, se tu řidiči chovají jako na závodní dráze. Solidní silnice a zdánlivě přehledný úsek k tomu, zdá se, vybízí.

Mezi bytovkami a silnicí je ale dětské hřiště. A jen pár metrů od něj se i kamiony řítí zcela nesmyslnou rychlostí. O motocyklech, těch je teď v létě opravdu dost, ani nemluvím.

Zkusil jsem takový malý test: oblékl jsem si reflexní vestu a s fotoaparátem v ruce se postavil na konci chodníku při kraji bytovek. Ne na víc jak na čtvrt hodiny. Více než dvě třetiny vozidel, která mne míjela, poměrně razantně brzdila!

Naprosto vypovídající je skutečnost, že v roce 2017 Policie ČR v úseku sil.I/27 v obci Strojetice neřešila sice žádný trestný čin, nicméně přestupků bylo řešeno celkem 27: z toho 26 bylo blokových pokut v celkové částce 20.500,- Kč za překročení rychlosti v obci a 1 přestupek byla dopravní nehoda vyřešena pokutou v částce 2.000,- Kč – příčina: rovněž rychlost.

Má tahle situace nějaké řešení?

Ptal jsem se na odpovědných místech, tedy na Policii ČR. Krátký rozhovor mi poskytl vedoucí Dopravního inspektorátu v Lounech npor. Bc. Jiří Král:

• Jestliže mám jako obyvatel obce pocit, že v blízkosti mého domu jezdí auta příliš rychle, na koho se mohu obrátit?

Možností je celá řada a nejlepším řešením je zřejmě jejich kombinace tzn. - zaslání podnětů příslušnému majetkovému správci pozemní komunikace a silničnímu správnímu úřadu k řešení nežádoucího stavu (v případě silnice I. třídy č. 27 se jedná o ŘSD pro Ústecký kraj a Krajský úřad Ústeckého kraje), Policii ČR k provedení zesíleného dohledu nad BESIP, obecnímu či městskému úřadu příslušné obce (města Kryry - zastupitelům). Podnět má vyšší váhu, pokud je podpořen např. peticí občanů v dotčené lokalitě. Dále viz poslední bod.

• Existuje nějaká statistika, kolikrát byla v roce 2017 ve Strojeticích měřena rychlost?

Statistika týkající se přímo měření rychlosti vozidel neexistuje, ale lze z interního systému PČR získat údaje k množství a druhu řešených přestupků či trestných činů v dané lokalitě. Dále obecně je možno konstatovat, že hlídky PČR DI Louny jsou k měření rychlosti veleny dle instruktáží nepravidelně s pokrytím území celého okresu  a zejména na dopravně nejzatíženějších a nejrizikovějších komunikacích, to znamená, že minimálně 1 - 2x týdně je velena hlídka na Podbořansko, konkrétně na sil. I/6, I/27, II/226, II/224, kdy každé dvě hodiny mění úsek tak, aby pokryla namátkově co možná nejvíce úseků uvedených komunikací, kdy důraz je kladen na měření rychlostí v intravilánu souvisle zastavěného území obcí, zejména v oblasti škol a dalších rizikových míst. Dále musí hlídky dodržet časovou měsíční dotaci hodin na vybrané automobilové silnice tzv. VAS I, II., kdy v tomto případě musí vykonávat dohled na úseku dálnice D6. Zmínit je nutné i ostatní přímý výkon v dohledu nad BESIP zejména v rizikových nočních hodinách o víkendech a svátcích, kdy je nutné reagovat na různé kulturní akce, festivaly, koncerty, slavnosti atd., kde často dochází k požívání alkoholu a jiných návykových látek řidiči m. vozidel.

• Podle čeho si Policie ČR vybírá lokality, kde rychlost měří?

Policie ČR volí místa měření rychlosti zejména podle rizikovosti předmětného úseku, rozboru dopravní nehodovosti, na základě žádostí příslušných orgánů měst a obcí v rámci vyhodnocení jejich žádostí a dále je zejména limitována technickými možnostmi místa s ohledem na bezpečné zastavování vozidel a likvidaci přestupků a jiných správních deliktů či trestných činů.

• Jaké vůbec existují technické možnosti k omezení rychlosti vozidel v obci? Kdo je oprávněn (a za jakých podmínek) je realizovat?

Technických možností k účinnému omezení rychlosti vozidel existuje celá řada, nicméně i zde platí obecné pravidlo, že vše je závislé na množství investovaných finančních prostředků, neboť nejúčinnějším řešením jsou stavební úpravy dotčených úseků komunikací, které jsou zpravidla také tím nejnákladnějším řešením spočívajícím ve stavebních úpravách komunikací a jejich bezprostředního okolí tak, aby řidiče přirozeně vedly k dodržování rychlostních limitů, psychologicky a opticky působily na vnímání účastníků silničního provozu a zároveň odpouštěly jejich chyby tzn. v případě nehody minimalizovaly následky těchto událostí zejména s ohledem na životy a zdraví účastníků silničního provozu (zvolením vhodné ochrany chodců, odstranění či ochrany před pevnými překážkami atd.)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti jsou Policií ČR obcím a městům doporučována kompromisní řešení, tzn. účinná řešení za přijatelné investice, která budou reálná a nebudou likvidační pro rozpočty zejména menších obcí. Velmi jednoduše řečeno se přistupuje zejména k řádné obnově a úpravě vodorovného dopravního značení, kdy optické zúžení jízdních pruhů snižuje rychlost projíždějících vozidel, dále je vhodně vodorovné dopravní značení doplňováno např. optickou psychologickou brzdou před rizikovými místy V18, bílou klikatou čárou, která upozorňuje na místa, kde je nutno dbát zvýšené opatrnosti V12e, šikmými rovnoběžnými čarami V13, kam je zakázáno vjíždět či nákladem zasahovat (tzv. dopravní stíny), které je vhodné doplnit o dopravní zařízení - plastové balisety, které na řidiče působí jako pevná překážka, ale v reálu jsou ohebné a bezpečné, přitom zajistí bezpečně respektování uvedeného dopravního značení. Dále je možné využít umělé vyosení jízdních pruhů, což také vede ke snížení rychlosti vozidel, zároveň je možné tato opatření využít pro řešení neustálého problému s legálním parkováním, kde se na dosud široké vozovce zbylé místo využije pro vyznačení parkovacího či odstaveného pruhu při minimálních nákladech a podobně. Vždy je však nutné k takovým opatřením nechat zpracovat projektovou dokumentaci oprávněným projektantem s autorizací pro dopravní stavby tak, aby bylo garantováno dodržení všech technickým předpisů v této oblasti, a to zejména příslušných ČSN a technických podmínek vydávaných ministerstvem dopravy. Někdy Policie ČR bohužel naráží na neochotu některých obcí tento problém řešit, neboť je snadnější občanům sdělit, že věc nelze řešit, nebo že majetkový správce (SÚS, ŘSD) nemá na takové opatření finanční prostředky či dokonce je část stanoviska PČR vytržena z kontextu ostatních doporučení a občanům interpretována jako nesouhlas policie se snižováním rychlosti. Pokud je policii skutečně pouze doručena „alibistická" žádost obce o snížení rychlosti pomocí dopravní značky B20a zpravidla na 30km/h, je skutečně vydáváno nesouhlasné stanovisko, neboť taková žádost postrádá jakýkoliv smysluplný účinek na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a vede pouze k obcházení obecné právní úpravy rychlostních limitů a postihu „slušných" řidičů, kteří drobně překročí dané omezení, ale reálně k postihu skutečných silničních pirátů vůbec nedojde. Dále je také nutné si uvědomit, že je nutné zachovat dopravní funkci významné komunikace, kde jsou například přepravovány nadrozměrné náklady a dotčená komunikace má strategický význam pro dopravu, což může být případ právě silnice I/27, ale i zde lze zcela jistě určitá opatření zrealizovat.  Zdůrazňuji, že pokud chybí ochota obcí a měst do takových opatření investovat, není možné očekávat zlepšení situace, neboť obce a města odpovídají rovněž za bezpečnost svých občanů, a proto by měly zhodnotit důsledně priority svých investic a neodvolávat se nejčastěji na to, že průtahové úseky silnic nejsou v jejich majetku a tudíž do nich nebudou investovat.  Opravdu nelze v dohledné době očekávat, že by majetkoví správci komunikací silnic I., II. a III. třídy měli v rozpočtu tolik prostředků a takové personální možnosti, že  by taková opatření realizovali dle požadavku stovek obcí a měst. Naštěstí to již většina obcí  pochopila a tak se viditelně začíná stav bezpečnosti zejména pěší dopravy zlepšovat. Možné je i  čerpání dotací ze SFDI (opravy povrchů komunikací, budování chodníků atd.) nebo fondů EU. Záleží především na schopnostech každého města a obce daných možností využít.

• Děkuji za rozhovor.