10. ZÁJEZD KRYRSKÝCH MYKOLOGŮ
V sobotu 3. října 2015 se kryrští mykologové vypravili na svůj tradiční zájezd. Desátý, jubilejní. Do autobusu svého dvorního dopravce - pana Stropnického - tentokrát v Podbořanech, Strojeticích, Kryrech, Černčicích, Petrohradě a ve Stebně nastoupil rekordní počet účastníků, jichž bylo se členy kroužku a jejich hosty nakonec plných jedenačtyřicet.
Po Chyši (2006), Tuchořicích (2007), Mariánské Týnici (2008), Zruči (2009), Krušovicích (2010), Žluticích (2011), Valči (2012), Nižboru (2013) a Rakovníku (2014) zamířili naši houbaři tentokrát do Plzně na prohlídku science centra Techmania.
Kdo neví a nezná, pak jde v České republice o ojedinělý projekt: experimentální (a teď cituji z internetových stránek této plzeňské atrakce:) „…stanicí pro zvídavé, která představuje ideální syntézu mezi platformou neformálního vzdělávání a populární turistickou destinací. Cílem Techmanie je napomáhat veřejnosti, zejména žákům, studentům a rodinám s dětmi nacházet a rozvíjet osobní vztah k vědě a technice a v obecné rovině objevovat možnosti lidského poznání.“
V jedné z hal někdejšího československého průmyslového gigantu v roce 2005 vznikla obrovská interaktivní expozice, na které dvě hodiny, které jsme měli na návštěvu Techmánie vyhrazeny, prostě nestačily. Osobně beru návštěvu této výstavy jako inspiraci do budoucna, kam bych se někdy chtěl vypravit s vnoučaty a strávit tu s nimi celý den. Výstava se ale samozřejmě moc líbila – nejvíc asi Kamilu Krausovi (nezapomněl se tím všem pochlubit v autobusu na zpáteční cestě…), který měl možnost zjistit si, empiricky změřit, že i ve svých letech běhá rychleji než slepice.
Další zastávku – na oběd - měli mykologové v obci Rybnice, v restauraci „U Pašků“. Byli tady už v roce 2009 a byli velmi spokojeni. V roce 2015 bylo bohužel všechno jinak, časy se prostě mění. S trochou rozpaků musím konstatovat, že v sobotu byla zdejší obsluha příšerná (na pití jsme čekali třicet minut, na jídlo pětačtyřicet – a byli jsme nahlášeni s mnohadenním předstihem…) a tradiční české knedlo zelo vepřo zvládne začínající kuchyřka lépe. Zelí nemělo žádnou chuť, maso sice upečené, ale porce ho byla pro vrabce, plátky pomalu průhledné. Asi nejlepší byly knedlíky, ty ale kupovali pravděpodobně v supermarketu. V Rybnici vyhráli myslím ti, kdo si přiobjednali polévku (např. pan starosta ohodnotil svou dršťkovku jako chuťově velmi dobrou, dokonce v ní našel prý tři dršťky; pro rohlíky mu obětavě doběhl Pepa Kolář, protože ty se s obsluhou na stůl nedostaly). Prostě bude-li nějaké zájezdové mykologické příště, Rybnici se bude vyhýbat.
Vzhledem ke zpoždění, které jsme tady oproti plánu nabrali, jsme na houby (Vysoká Libyně) měli necelé dvě hodiny. Stejně nic neroste, říkali mnozí a Kamil Kraus s Jaromírem Konderlou nařídili všem sbírat všechno, včetně nejedlých, jedovatých hub a prašivek, abychom si je na tradiční výstavce ukázali a vysvětlili si, čemu se v lese vyhnout. „To je ze zoufalství,“ řekl k tomu předseda mykologického kroužku Konderla. A Kraus dodal: „Já jsem takovou sezónu ještě nezažil…“
I přes to zájezdníci, kteří se do lesů v okolí Libyně vypravili, nějakou tu houbu v košíku přinesli. A nakonec jich nebylo ani tak málo. Našli se samozřejmě i houby jedlé, dokonce Antonín Synek dorazil s pěkným králem hřibů – s pravákem, s hřibem smrkovým. Dlužno však podotknout, že byl jediný.
Před šestou večer už naši houbaři seděli v restauraci paní Johnové na Drahouši. Čekal je tu tradiční guláš, smažily se zelňáky, k tomu přijel muzikus Jaroslav Tříska (také tradice…). Ten hned po večeři začal vyhrávat k tanci i poslechu, Jaromír Konderla připravoval výstavku a z dodaných exponátů i dvě houbařské soutěže: o největší raritu dne a o MISS HOUBA.
Sedělo se i tancovalo, vyprávělo nebo zpívalo. Nálada byla jako vždy obdivuhodná, všichni přítomní se skvostně bavili. Město Kryry věnovalo několik maličkostí jako ceny do soutěží – jedno první místo zůstalo v Kryrech, druhé putovalo do Chebu. Večer se pomalu měnil v noc a domů se nikomu z houbařů příliš nechtělo.
