HLÍDEJTE SI SVÉ PENÍZE

Ve čtvrtek 10. 11. 2011 vyšel v týdeníku „Region Podbořanska“ v rubrice „Napsali jste nám“ velice sugestivní příspěvek paní M. H. z Vroutku „Hlídejte si své peníze“. Vzhledem k tomu, že se tento článek týká bezprostředně mého pracoviště, mého pracovního zařazení – a velmi silně mé nejen profesionální, ale i té obyčejné, lidské, člověčenské cti, musím se k němu vyjádřit.

Region Podbořanska, 10. 11. 2011:

Shrnuto a podtrženo:

DÁVEJ SI POZOR NA POKLADNÍ V PENNY V PODBOŘANECH, PROTOŽE TĚ PŘI NEJBLIŽŠÍ MOŽNÉ PŘÍLEŽITOSTI OKRADOU!

V první řadě mě děsí ten fakt, že šéfredaktor týdeníku Jan Vnouček otiskl na stránkách svého periodika příspěvek, aniž se vůbec pokusil zeptat se na problém druhé strany. Do telefonu mi prozradil, že společnost Penny snad nemá ani tiskovou mluvčí – a do podbořanského marketu se neobtěžoval.

K článku paní M.H. chci říci asi tolik, že čtenáře Regionu Podbořanska ve svém příspěvku ochudila o ten fakt, že její zkušenosti s pokladními tohoto obchodu jsou nepoměrně bohatší, než jak uvádí:

1.       Již před několika týdny se jí totiž „pokusila obrat“ o 300,- Kč jiná pokladní, která si bankovkou, jíž paní platila, nebyla stoprocentně jistá a rozdíl mezi dvoustovkou a pětistovkou jí na místě vyplatila. Že jí oněch tři sta korun večer chybělo v pokladně a musela tuto ztrátu uhradit ze svého, podotýkám jen na okraj.

2.       Říká se, že s jídlem roste chuť. Jistá dáma z Vroutku platila svůj nákup, to zhruba před měsícem, i na mojí pokladně. Shodou okolností ve chvíli, kdy bylo u kas v Penny stejně jako v prvním uvedeném případě velmi rušno, jsem se od této zákaznice dověděl, že zatímco ona mi platila pětisetkorunovou bankovkou, vrátil jsem jí na dvoustovku. Jenomže její bankovka – dvousetkorunová! – ležela přede mnou stále na pokladně; zvedl jsem ji a ukázal oné paní. Ujistil jsem ji, že se zmýlila, neboť mi platila právě touto dvoustovkou. Před mnoha svědky. Nekomentovala to a odešla.

3.       Pár dní na to tatáž paní platila jiné kolegyni a opět, představte si, prý pětisetkorunovou bankovkou. To je v pár po sobě jdoucích týdnech už třetí zločinec za pokladnou v Penny! Problém byl však v tom, že když zaměstnankyni marketu na její „chybu“ upozornila a ta otevřela pokladnu, žádná pětistovka v ní nebyla!

4.       O čtvrtém pokusu o okradení paní M. H. jsme se dočetli v Regionu. Scénář byl naprosto totožný, jako ve třech výše uvedených případech. Poslední pokladní byl překontrolován stav pokladny, o němž je sepsán – A ULOŽEN – protokol, přičemž nejde o cár papíru, o jehož původu lze pochybovat a MÁ JEDNOZNAČNOU VYPOVÍDACÍ HODNOTU. Peníze navíc, natož tři stovky, tam nebyly!

Pokladní v podbořanském marketu Penny jsou lidé jako všichni ostatní. I oni dělají chyby – ale nekradou! Nechovají se k žádnému zákazníkovi ani přezíravě, ani pohrdavě nebo arogantně a se ctí se mohou měřit s jakoukoli někdejší prodavačkou z jakéhokoli konzumu, na který si paní M. H. jen vzpomene. A volá-li dotyčná paní, která se ve svém „spravedlivém“ rozhořčení nedokázala ani podepsat, po obyčejné lidské slušnosti, měla by si zamést především před vlastním prahem.

A mimochodem - zajímavá je i kopie inkriminované účtenky: zní je patrno, jak paní M. H. patří k těm zákazníkům, kteří (cituji:) NEMAJÍ NA ZBYTEČNÉ VYHAZOVÁNÍ. Dvoulitrová kola, půlkilový salát... aby ne - když zaplatí dvě stovky a tři k tomu dostane!