ODYSSEA
V pátek 28. 10. 2011 uvede sdružení RestArt v kryrské sokolovně skupinu ODYSSEA. Ve 20,00 hodin zde vystoupí uskupení Odyssea forever ve svém novém obsazení: Jiří Bavr Lokajíček (bicí, zpěv), Josef Lisec (klávesy), Jan Nový Cimbura (basa, zpěv) a Martin Szorad (kytara).
Co můžeme očekávat?
„Plzeňská rocková líheň dala v 70. letech tuzemsku několik kvalitních tancovačkových kapel,“ představuje Odysseu Petr „Hraboš" Hrabalik. „Asi nejznámější z nich byla Koule, ve které se sešli Václav Běhavý, Jan Nový-Cimbura, Josef Lisec a Jiří „Bavr“ Lokajíček - tedy jména se kterými budeme následně ještě pracovat. Skupina se ovšem po dvou letech hraní rozpadla a někteří její hráči přestoupili do nově vzniklé formace, která se nazvala Vozembouch. Časem v její sestavě opět čteme stejná jména Běhavý, Nový-Cimbura, Lokajíček. Vozembouch ale hlavně v závěru své existence neměl na růžích ustláno. Jakmile se totiž v té době na nějakou amatérskou rockovou partu začaly hrnout davy lidí, vždycky z toho měla nejvíce problémů samotná kapela (argument „rock = ideologická diverze“ tehdy opět hodně letěl). Svou „trochou do mlýna" přispěly i časté anonymní dopisy, které docházely na MKS Plzeň. A tehdejší kulturtrégři se jednoduše rozhodli, že skupinu prostě zatrhnou. Jenomže ta se nedala - papírově odešla ze Západočeského kraje do středních Čech; jejím novým zřizovatelem se stal ZK ROH podniku Buzuluk v Komárově, ležícím na jihozápad od Berouna. Ale samozřejmě fungovala i na Plzeňsku, ovšem pod jiným názvem.
Tehdejší plzeňské máničkovské publikum bylo s nelehkou situací okolo kapely dobře obeznámeno - nakonec ono samo bylo vyzváno hudebníky v sále Sputniku, aby z předložených asi sta návrhů na nový název vybralo ten, který se mu bude nejvíce líbit. A je zvláštní, že nejvíce hlasů získal název, který tak trochu symbolizoval nelehké fungování tehdejších bigbítových skupin - Odyssea může v přeneseném významu znamenat dlouhé bloudění či putování s množstvím útrap.
Byly vyrobeny nové plakáty s logem (vymyslel je Josef Lisec) a „nová" skupina tak mohla vyjet ke svým „lepším zítřkům". Nebyly jednoduché a občas ani jednoznačně úspěšné - lze však říci, že tahle parta měla určité období, kdy patřila ve svém žánru k nejlepším v republice.
Bývalí exponenti Vozembouchu začali značku Odyssea používat na podzim roku 1979, přičemž obsazení bylo vlastně téměř shodné s poslední „vozembouší" sestavou: Václav Běhavý (voc, lg), Jan Nový-Cimbura (voc, bg), Milan Balcar (ds) a Miroslav Franěk (lg, voc). A s kapelou občas ještě zpívala Alena Nová. Toto obsazení mělo ale jen krátké trvání - za prvé po pár měsících skončila Nová a za druhé se do kapely velice brzy navrátil bývalý bubeník Vozembouchu Jiří „Bavr" Lokajíček. A pozvolna se rýsovala ještě jedna výrazná změna: kapelníkem a hlavním skladatelem Vozembouchu vždy býval Franěk, jenomže od příchodu Běhavého pozvolna nastával takříkajíc případ dvou kohoutů na jednom smetišti. A toto soupeření o hlavní vliv na chod kapely samozřejmě pokračovalo i v Odysseji. Nakonec to někdy v roce 1980 Franěk vzdal a z kapely odešel. Během několika měsíců pak založil další plzeňský hard rock Kaktus. Fraňka posléze vystřídal kytarista, klávesista a zpěvák Radko Andrejs z prvního období blues rockového banduPohoda. A právě tato sestava Odysseji - tedy Běhavý - Nový-Cimbura - Lokajíček - Andrejs také bývá v dějinách skupiny označována za nejlepší.
Odyssea se na začátku 80. let stala asi nejoblíbenější českou zábavovou kapelou, ale jako jedna z mála souborů tohoto typu se dokázala prosadit i na koncertních pódiích. Důvod byl nasnadě - Západočeši měli totiž repertoár složený pouze z vlastních písniček; kolem roku 1983 se hovořilo, že jich je dokonce okolo sto třiceti (!). Z jejich charakteru šlo také poznat, kdo je napsal - zatímco Andrejs skládal povětšinou tzv. „hitovky“ a Běhavý se orientoval na „tvrďárny“ pak Nový psal většinou skladby melodičtější, vyhovující jeho hlasovému naturelu. O texty se staral kromě Nového a Andrejse také Pavel Půta, známý z folkového dua Půta-Staněk.
Hudebně byla Odyssea klasický a s energií a chutí zahraný hard rock s výraznými refrény, přičemž všichni hudebníci byli považováni za výborné instrumentalisty, ale zároveň také za zdatné zpěváky. Pěvecké party si většinou rozdělovali Běhavý, jehož nakřáplý vokál s překvapujícím rozsahem vyhovoval spíše drsnějším skladbám, a Nový-Cimbura, který se celkem snadno dokázal poprat i s těmi nejvyššími hlasovými polohami takže dostával přednost v lyričtějších věcech. Texty se pohybovaly od závažných témat (např. skladba „Apartheid“), přes lyrická („Madonna“), střípky ze života („Florenc 16:30“) až k různým vtipným legráckám („Travolto běž“, „Uzenáč“). Soubor natočil několik skladeb pro královehradeckou a českobudějovickou pobočku Českého rozhlasu, od první poloviny 80. let pak pravidelně vydával singly pod firmou Panton, později Supraphon. V televizi vystupoval několikrát v TKM (finále Hudebního poháru) a také v pořadech Videodisco, Amatéři uvádějí a Hudební aréna.
Toto nejslavnější obsazení Odysseji skončilo v lednu 1984, když Nový-Cimbura z kapely odešel a připojil se k folk-rock-bluesovému seskupení Pohoda. Mezeru po něm zacelily hned dvě náhrady - východočeští hudebníci z chebského (!) Naturalu - Miloš Novotný (bg) a Petr Štěpánek (ks, voc), který též skládal a psal texty.
Skupina nadále koncertovala, ale stále více se zaměřovala na taneční zábavy, neboť na samostatných koncertech byl již znát zřetelný pokles zájmu publika. Nebylo divu - módní záležitostí druhé pol. 80. let se stal heavy metal, na pódia se vracely zakazované kapely ze začátku dekády (Výběr, Etc…) a tak pro kvalitní hard rock zbylo místo právě na venkovských tancovačkách. A na těch měla Odyssea vždycky narváno.
V roce 1987 došlo k dalším změnám v sestavě kapely - odešel dlouholetý pilíř, bicman J. Lokajíček (prožil si půlrok v populární skupině Turbo), a také Štěpánek s Novotným. Na jejich místa nastoupili opět kvalitní hráči; po epizodním bubenickém záskoku Karla Hrabáka (ex-Coda) to byli hráč na bicí Václav Soukup (ex-Experiment) a hlavně baskytarista a zpěvák Radek Křemenák (ex-Bumerang, ex-Blue Effect). Sestava Běhavý-Andrejs-Křemeňák-Soukup pak vydržela si dva roky a kupříkladu v květnu 1989 si dokonce zahrála ve francouzském Niortu. Následně Soukupa na místě bubeníka vystřídal Jaroslav Špeta. A tento team Odysseji také vstoupil do devadesátých let - skupina pak fungovala s menšími či většími přestávkami až do roku 2002, kdy se rozešla.
Odysseu lze považovat za jednu z nejlepších tuzemských tancovačkových kapel hlavně proto, že obvyklou instrumentální dovednost souborů tohoto typu nevyužila jen k přehrávání repertoáru zahraničních rockových hvězd, ale dokázala se prosadit vlastní, hodně nadprůměrnou tvorbou. I když její skladby nepředstavovaly žádné novum, přesto svojí kvalitou vysoko přesahovaly písničkové pokusy obdobných skupin.“
JSOU ZPĚT!
O TOM, JACÍ UMÍ BÝT I PO LETECH,
SE TEĎ MŮŽETE PŘESVĚDČIT SAMI!