SCHILLEROVA ROZHLEDNA

Zašel jsem si k očnímu… to poté, co jsem jednou večer asi před čtrnácti dny zvedl oči a zadíval se na rozhlednu nad městem – a zdála se mi zelená. Blbě vidím! A navštívil jsem specialistu, který se mnou po provedeném vyšetření souhlasil. Jenomže mi předepsal brýle na blízko. Na dálku prý vidím jako ostříž a s rozlišováním barev se můj zrak srovnává bez jakýchkoli problémů.

Pokusily se tak o mne mrákoty, když jsem na sklonku minulého týdne zvedl po setmění oči k Schillerově rozhledně znovu - a tentokrát se mi jevila červeně. Ne proto, že bych špatně viděl, ale proto, že červená prostě byla.

Schillerova rozhledna je dominantou našeho města a před časem byla nikoli bez patřičné pýchy obyvatel Kryr opatřena i nočním osvětlením. To se však v posledních několika dnech chová bez zjevného důvodu jako chameleón, který však ke změně svého zbarvení argumenty má. Co se tedy děje? Jedná se o nějakou symboliku, jíž nerozumím?

Svého času byla - také barevně - nasvícena i normálně bílá žižkovská televizní věž v Praze. Ta však bíle, červeně a modře, což jsou barvy české vlajky, takže to určitou logiku má. Co ale „KRYRSKÁ PRINCEZNA“, která jednou připomíná vodníka a jednou právě uvařeného raka? Barvy Kryr jsou žlutá a černá…

A co na novou „pestrobarevnost“ obyvatelé města? Názory se různí – někomu se to líbí („Fialová by ale byla hezčí…“), jiní to odmítají. Například pan František Vašek mi poslal e-mail s fotografií, na níž svůj názor jednoznačně specifikoval:

Kdo novou výzdobou Schillerovy rozhledny nadšen rozhodně není, to jsou představitelé města. I když jsem je zprvu podezíral, že se pokusili nějak osvěžit kryrské večery netradiční podívanou, s osvětlením dominanty města nemá radnice společného nic. Naopak.

Různé barvy osvětlení jsou totiž realizovány tak, že reflektory někdo zabalil do barevných igelitových pytlů. Pravděpodobně těch na tříděný odpad. „Neděláme teď nic jiného,“ řekl starosta Miroslav Brda, „než že jezdíme na rozhlednu s vysokozdvižnou plošinou, sundáváme pytle a měníme v reflektorech žárovky.“  

Ony se totiž reflektory oděné v igelitu zahřívají nepoměrně více, než když jsou bez něj. Navíc tu hrozí nezanedbatelné nebezpečí úrazu – tělesa osvětlující rozhlednu jsou tři, tři a půl metru nad zemí a pád z takové výšky může být záležitostí i zcela fatální.

Co dodat? Že se nejedná o cílenou akci městského úřadu, ale o recesi jednotlivce či jednotlivců, kteří - jistě ne ve špatné víře – svým konáním připravují Kryry o část rozpočtu, který je nutno vynaložit na zbytečný výjezd avie s plošinou na Kostelní vrch a na výměnu žárovek. Možná by se nakonec onen jedinec (jedinci) podivili, kdyby tyto náklady měli uhradit…