ŠIPKOVÝ TURNAJ OSADNÍHO VÝBORU STROJETICE

Nikoli o čtrnácté, ale až dvě a půl hodiny po poledni byl v sobotu 20. dubna 2013 v sále Strojetického klubu zahájen turnaj v šipkách. Plánován byl původně pro osm týmů po čtyřech hráčích, nicméně proto, že se některá mužstva nedostavila, bylo potřeba hned na začátku improvizovat a start soutěže se tím zpozdil.

„Chtěl jsem ve Strojeticích tímto šipkovým turnajem založit novou tradici,“ svěřil se jeden z organizátorů akce pan Josef Kolář, „a to soupeření na regionální, nejen místní úrovni. A tak jsem oslovil obce v okolí. Například z Blšan se nám omluvili hned zpočátku, že už nějakou akci mají, nebo Petrohradští o účast stáli, nicméně přihlášených už bylo tolik, že se na soupisku nevešli. A teď tohle.“

Kryrští se telefonicky omluvili v den soutěže pár hodin před začátkem, mužstvo z Očihova se neobtěžovalo vůbec. Ty se podařilo telefonicky sehnat ve čtvrt na tři – nepřijedou, prý jsou všichni v práci…

To nevěděli o den dřív?

Ze čtyřčlenných družstev se tak nakonec hrálo v týmech pouze tříčlenných, z nichž se musela poskládat dvě mužstva smíšená, která nereprezentovala svou obec, ale v podstatě sama sebe a – soudím dle závěrečných výsledků, že se o reprezentativní vzorky borců zrovna nejednalo, spíše šlo o ty, co své obecní týmy doplňovali.

Ale o stupně vítězů se ve Strojeticích nejednalo především. Coubertenovské „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“ bylo zcela samozřejmě sice nevyřčeným, přesto platným heslem celého turnaje.

Kdo tedy nakonec hrál?

Domácí Strojetice postavily týmy hned dva stejně jako Běsno. Z Podbořan a Očihovce pak dorazili hráči po jednom týmu, na místě, improvizovaně, pak byla vytvořena dvě družstva smíšená.

Nic nebránilo tomu, aby soutěž začala. V jejím úvodu krátce vystoupil za Osadní výbor Strojetice Josef Kolář, který přítomné přivítal („Přeju bystré oko, přesnou ruku a ostrou šipku…“) a předal slovo vedoucímu závodu panu Ondřeji Blahovskému, který se o průběh turnaje staral. Vysvětlil hráčům pravidla (hrála se tzv. 301… neptejte se mne prosím, co to znamená…) a povolal k sobě kapitány družstev, kteří si vylosovali svá pořadí, podle nichž byly jednotlivé týmy zapsány do turnajového pavouka.

Po půl třetí se začalo házet – první duel se odehrál mezi reprezentanty Podbořan a strojetického „Áčka“, ve druhém se utkalo strojetické „Béčko“ s druhým smíšeným družstvem, ve třetím změřil své síly Očihovec s prvními zástupci Běsna, aby do posledního zápasu prvního kola nastoupili druzí běsenští s prvním smíšeným týmem.

Druhé kolo bylo již kolem semifinálovým a utkaly se v něm v bratrovražedné bitvě družstva Strojetic „A“ a „B“, v druhém zápase pak Očihovec s Běsnem.

Zhruba po třech hodinách turnaje ve finále změřilo své síly strojetické „Áčko“ s Očihovcem.

A konečné pořadí?

První místo vybojoval tým Strojetice „A“ ve složení Mirek Chejlava, Jirka Lohvenenko a Ruda Moravszki, druhé Očihovec s bratry Milanem, Mirkem a Lukášem Cimrovými a Honzou Sklenářem, třetí příčku obsadily Strojetice „B“, v jejichž dresu si zahrála Olina Kovářová, Tomáš Bureš a Pavel Moravszki.

1. místo: Strojetice A

2. místo Očihovec

3. místo: Strojetice B

Společná fotografie

Připraveny byly pěkné ceny v podobě poháru, diplomu a dárkového balíčku s ušlechtilou krmí i veselým nápojem. K dispozici bylo také pohoštění (guláš se strojetickým opravdu povedl…) a zhruba hodinu po skončení turnaje začala na sále Strojetického klubu hrát i muzika. Což byla sympatická tečka za tímto příjemným a milým dnem.