STROJETICKÁ POUŤ

Že se Kryry nestaví za „pupek světa“, ale právě naopak své kolektivní kulturně společenské aktivity dokáže nasměrovat i do svých menších obcí, se mohli obyvatelé tohoto města přesvědčit v sobotu 13. srpna, kdy osadní výbory Běsna a Strojetic uspořádaly „Strojetickou pouť“.

Netroufám si odhadnout, kolik návštěvníku do areálu bývalé základní školy dorazilo. Tři, čtyři, možná i pět set. Na malém pódiu vyhrávala muzika, nejprve jen reprodukovaná, kterou později v živém vystoupení vystřídala avizovaná skupina „Umí hovno“. Po celé odpoledne bylo pro návštěvníky akce připraveno pohoštění, limonáda a pivo tekly proudem a klobásy se grilovat pomalu nestačily. Napečeny byly koláče, k mání byl i guláš – to vše pod širým nebem, které se na strojetické pouťové  hemžení dívalo shovívavě (i když to onu sobotu ráno nevypadalo zrovna dobře, nespadla jediná kapička deště…), kde samozřejmě chutnalo.  O to víc, že připravený program byl bohatý a běžel jako dobře natažené hodinky.

Prvně, co v Kryrech pamatuji, nemoderoval akci Kamil Kraus, byť byl tím prvním, kdo krátce po třinácté hodině uchvátil mikrofon. Představil ale Markétu Kolářovou, která se tohoto úkolu zhostila ne sice bez chyb, nicméně s půvabem svého mládí, s odhodláním a s nesporným entusiasmem. A i když jí čerstvý důchodce Kraus tu a tam vypomohl, vyrovnala se se svým úkolem naprosto se ctí. Neblekotala, neblábolila (nebo alespoň ne úplně…), bylo jí rozumět, prostě na první takový výstup před desítkami a stovkami lidí v publiku moderátorský výkon, který nezbývá než pochválit.

Jako první uvedla Markéta na a před pódium podbořanské mažoretky, které Kryry znají z jejich vystoupení nejen při Svátku dobré nálady. Ty byly vzápětí vystřídány bratry Burešovými, kteří se prezentovali stepem v rámci skeče, která nás odvedla do Ameriky z dob divokého západu.

Ono se ve Strojetickém programu vůbec cestovalo: za oceánem a zhruba ve stejné době zůstala i taneční skupina Recesse, jež pod vedením své manažerky Hany Baladové předvedla skladbu Country. Naproti tomu taneční vystoupení ČČK Nepomyšl vrátilo diváky mezi cikány do českých luhů a hájů, kde se účastníci pouti zdrželi i při dalším programovém čísle, o něž se postarali vyznavači historického šermu z Jesenice.  Ze středověku se pak diváci mohli přenést i do Paříže devatenáctého století, to při druhém vystoupení Recesse, která odtančila svůj Kankán.

To samozřejmě nebylo všechno – v ústraní „hlavní scény“ běžely po celé odpoledne doprovodné akce. V rámci letošní Strojetické pouti nebyly k mání pouze stánky s občerstvením, ale prodávaly se tu i zbrusu nové odznaky všech městských obcí (Kryr, Běsna, Stebna i Strojetic), jejichž návrhy připravil pan Josef Kolář, který byl mimochodem úhlavním organizátorem, jakýmsi promotérem celé akce. Nebo pletené výrobky Světlany Kudrnáčové, které mají tu zvláštnost, že vypadají jako proutěné košíky, misky či tácy, dekorativní klobouky, motýli a já nevím, co všechno ještě, jenže jsou z papíru. Z vlastní zkušenosti přitom vím, že jejich trvanlivost je obdobná jako u těch klasických proutěných a jeden motýlek mi zdobí i chodbu doma. Koupit se dal i domácí včelí med.

Dětem byly pomalovávány obličeje, čehož nejmladší účastníci akce v hojné míře a s radostí využívali, nebo byly dočasně tetovány (Airbush Bodypaiting). Mohly se projet na koních nebo si zastřílet s paintbollových pistolí. Nechyběl ani skákací hrad, což byla hojně a nadšeně navštěvovaná atrakce a patrně největším zážitkem pak byla pěnová klouzačka, jíž připravili kryrští hasiči. Ta se těšila takové přízni dětského obecenstva, že se to dá málo s čím srovnávat. „Radost“ měli pak i řidiči projíždějící po hlavní komunikaci, protože pěna stékající z areálu se dostala až na silnici.

Závěrem je třeba podotknout, že za tuto vydařenou akci – a já opakuji znovu, že se odehrála jako jedna z mála „za hradbami Kryr“ – patří poděkování týmu Josefa Koláře, který o hladký průběh pouti obětavě a se zanícením pečoval. Nezúčastnili se jí samozřejmě jenom kryrští, dokázala zlákat mnoho lidí i z okolních obcí. Naše redakce tak měla možnost na místě potkat nejen místostarostu Michálka, ale například i starostu Kolešova Václava Porazíka, který dorazil s celou rodinou. A líbilo se mu tady.