1. MÁJ

První máj je v Kryrech tradičně recesistickou záležitostí. Pokud se kulturního programu týče, dopoledne vystoupil Iša Barák s Petrou Peterovou, představily se kryrské mažoretky z místní ZŠ pod vedením paní Ireny Uldrichové, byla tu děvčata z POWER OF DANCE z Podbořan, zkrátka od devíti hodin nedělního rána bylo co poslouchat a nač se dívat. A lidí od začátku spousta.

V pravé poledne pak po Hlavní ulici vyrazil prvomájový průvod, který pod městský úřad přivedli bubeníci z TAM TAM Batacude, podbořanské tanečnice, Josef Švejk („Na Bělehrad!...“) sužovaný revmatem a tak tlačený na vozíku paní Müllerovou, ženy a děvčata z kryrské Recesse, kryrské mažoretky, se svou technikou projeli místní hasiči, do průvodu se připojili i ti z nedalekého Kolešova, kteří se do města pod Schillerovou rozhlednou přijeli pochlubit ruční stříkačkou z roku 1887, jíž vlastními silami a prostředky dokázali zrenovovat, představili i svůj dorost, Soptíky, kteří předchozího dne vystupovali právě při oslavě 11O. výročí rozhledny, ti všichni zaštítěni (a hlavně střeženi) svými manželkami ze spolku Babinec, návštěvníky svátku míjela řada veteránů, viděli jsme alegorický vůz SPORTCLUBu Kryry i místní mládež, májovníky, projely sanity, vozy někdejší veřejné bezpečnosti (myslím, že se do průvodu dostali i policisté současní, kteří nás tak mile a asi i kvalitně chrání...), viděli jsme zemědělskou techniku, tu dřívější i současnou, projeli motorky, čtyřkolky – a že jich zase bylo – do Kryr dorazila i lidová vozítka z bývalé NDR, Trabanty, a těch bylo ještě víc... vojenská technika z různých military klubů, obyvatelé okolních obcí, ti všichni defilovali po hlavní ulici Kryr. Mávátka, transparenty – AŤ ZIJE PRVNÍ MÁJ!

Hledím na to hemžení z balkónu městského úřadu a jsem vedle starosty Miroslava Brdy. Díváme se na to početné publikum pod sebou. „Jsou tu tak tři tisíce lidí,“ troufám si odhadnout. „Možná čtyři,“ řekne pan starosta. Nepočítali jsme je – jsou po celém městě. U nespočetných stánků, které nabízejí možné i nemožné, zboží vkusné či nevkusné. Jsou tu, občerstvují se – a nabídka je i letos luxusní – posedávají po lavičkách, postávají, klábosí, prostě dobrá nálada, a tyhle svátky ji mají ve svém názvu, je všudypřítomná. Rodiče dětí pláčou nad svými peněženkami u atrakcí kolotočářů, ty jsou všechny totiž od třiceti korun výš, jídla je, co hrdlo ráčí, pití teče proudy.

Rozbíhá se odpolední program – v Kryrech už je v okolí náměstí problém vůbec projít. V půl druhé se na pódiu objeví MALÁ MUZIKA NAUŠE PEPÍKA, přičemž to evidentně není hudba jen pro věkovou kategorii dříve narozených, kvalitní dechovkou se zjevně nechávají osvěžit úplně všichni. Pak vystoupí i místní kulinářský mistr z Vietnamu, který ve svém stánku vozí vytrvale kytaru a jehož moderátor svátků Mgr. Kamil Kraus kdysi pojmenoval Zpívající nudlí, což mu na Podbořansku zůstalo, zapěje čtyři písně předních českých interpretů svým milým, dojemným způsobem a pak ho na náměstí vystřídá překvapení z Itálie, zpěvák Matioli, který hity 70. a 80. let minulého století (přednesenými pochopitelně ve sladké italštině...) roztancuje celé náměstí.

Pomyslnou třešínkou na dortu pak byl koncert Michala Šindeláře (EX KATAPULT). 17. Svátek dobré nálady v Kryrech se tak vydařil. Byl příjemnou a důstojnou oslavou kulatého výročí jedinečné kryrské dominanty, stal se setkáním lidí, kteří se často i po letech mohli znovu pozdravit, potřást si rukama, popovídat si. Sešly se tady stovky lidí nejenom z Kryr, Vroutku, Očihova nebo Podbořan, ale z celého kraje – a přijeli také ti, kteří bydlí daleko odsud. Já takové chvíle považuji za něco mimořádného – prostě za svátek. A za ten letošní moc děkuju.

Tím spíš, a já bych tím své vyprávění o této největší kryrské akci ukončil, že jsem tu byl svědkem dvou událostí, které mne potěšily, ohřály. Byly to dvě mladé ženy z Jesenice (odmítly se mi představit, ta skromnost je úžasná...), které donesly nahoru do zasedačky městského úřadu mobilní telefon - a nebyl to zrovna ten, kterého operátoři dávají za korunu - který někdo při nějakém vystoupení nechal ležet, zapomněl venku na lavičce. Mohly si pomoct, zbalit ho do kapsy, neodevzdat. Druhou takovou velice hezkou zkušeností byl fakt, že jsem se v průběhu těchto svátků setkal s lidmi, s významnými hosty Kryr, kteří ať jakkoli z různých spekter politiky naší země (jen namátkou: Bubeníček – komunista, Reindl – ODS, Hamouzová – ANO, Okamura – Úsvit...), spolu seděli u jednoho stolu, dali si společně šálek kávy a dokázali se spolu bavit jako lidé. Jako ne ti, které vídáme v pořadech Vávclava Moravce nebo ze záznamů z Poslanecké sněmovny.

To je příjemné vědět.