V sobotu 10. prosince 2011 hostily na tradičním setkání Kryry ždíreckou kapelu Ungrovanka. Sál místní sokolovny sice ve švech doslova nepraskal, přesto se tu sešla dobře stovka lidí. Nikoli především, ale téměř výhradně těch starších. Myslím tím nad padesát let výš – věkový průměr návštěvníků akce brutálně „kazily“ jen členky kryrské taneční skupiny Recesse, které po svém vystoupení tady zůstaly v sále a bavily se s ostatními.

Ve dvě hodiny odpoledne akci „Adventní setkání s Ungrovankou“, kterou pořádal Městský úřad Kryry ve spolupráci s místními organizacemi Českého červeného kříže a Českého svazu žen, odstartovala paní Hana Baladová. Za kryrskou radnici všechny přítomné pozdravil místostarosta města Vojtěch Michálek. Starosta sám tentokrát přijít nemohl, neboť byl plně zaměstnán neodkladnými rodinnými záležitostmi (zabíjačka…), nicméně pan místostarosta se role hostitele ujal se ctí - a s neobyčejnou grácií a elegancí, kterýmiž atributy se prezentoval především na parketu.

Předskokany Ungrovanky byly děti z mateřské školy, které vystoupily pod vedením paní učitelky Lucjukové hned na začátku odpoledne. Vystřídali je studenti základní školy z pěveckého kroužku vedeného paní Světlanou Kudrnáčovou a ty pak svým vystoupením již zmíněná skupina Recesse. Zhruba od půl třetí patřila sokolovna jen a jen Ungrovance. Ta hrála jak k poslechu, tak i k tanci, klasickou dechovku dokázala proložit i skladbami nepoměrně modernějšími, takže ve finále si na své přišli vyznavači všech žánrů.

Stoly, na kterých nechybělo skromné pohoštění (vyjma vánočky se podávala káva a čaj), zely po hodině programu v podstatě prázdnotou, neboť ti, kdo je původně obsadili, pobývali většinově pod pódiem na parketu. Tady byla vidět i babička o francouzských holích trsající rokenrol. Prostě nálada byla vynikající – Ungrovanka hrála i na přání, dokonce v závěru večera sestoupila z pódia na parket a přišla ke stolům, kde písničkou popřála např. paní Petružálkové nebo panu Vaškovi.

FOTOGALERIE

Na rockovou tancovačku s legendární skupinou ODYSSEA pozvalo v pátek 28. 10. 2011 Kryry sdružení RestArt Ivana Krumla a Petra Ulkeho.

V městském kulturáku se po osmé večer sešlo několik desítek příznivců rokenrolu - většinou lidí střední generace. Těch, kdo jako mladí (ti „současní“ až na výjimky nedorazili) pamatují přelom sedmdesátých a osmdesátých let minulého století.

Kdo přišel, nelitoval. „Chtěli jsme si udělat radost,“ řekl Ivan Kruml, který během vystoupení obou kapel seděl v sále nebo postával poblíž pódia a poklepával nohou do rytmu písniček, které odsud zněly.

O program první půli večera se postaralo seskupení FULL TIME. Od deseti večer se pak představila skupina ODYSSEA, legenda někdejší západočeské hudby. Muzika byla příjemná a na parketu bylo dostatek místa i pro doslova exhibiční taneční kreace.

Byly k vidění. 

V pátek 28. 10. 2011 uvede sdružení RestArt v kryrské sokolovně skupinu ODYSSEA. Ve 20,⁰⁰ hodin zde vystoupí uskupení Odyssea forever ve svém novém obsazení: Jiří Bavr Lokajíček (bicí, zpěv), Josef Lisec (klávesy), Jan Nový Cimbura (basa, zpěv) a Martin Szorad (kytara).

Co můžeme očekávat?

„Plzeňská rocková líheň dala v 70. letech tuzemsku několik kvalitních tancovačkových kapel,“ představuje Odysseu Petr „Hraboš" Hrabalik. „Asi nejznámější z nich byla Koule, ve které se sešli Václav Běhavý, Jan Nový-Cimbura, Josef Lisec a Jiří „Bavr“ Lokajíček - tedy jména se kterými budeme následně ještě pracovat. Skupina se ovšem po dvou letech hraní rozpadla a někteří její hráči přestoupili do nově vzniklé formace, která se nazvala Vozembouch. Časem v její sestavě opět čteme stejná jména Běhavý, Nový-Cimbura, Lokajíček. Vozembouch ale hlavně v závěru své existence neměl na růžích ustláno. Jakmile se totiž v té době na nějakou amatérskou rockovou partu začaly hrnout davy lidí, vždycky z toho měla nejvíce problémů samotná kapela (argument „rock = ideologická diverze“ tehdy opět hodně letěl). Svou „trochou do mlýna" přispěly i časté anonymní dopisy, které docházely na MKS Plzeň. A tehdejší kulturtrégři se jednoduše rozhodli, že skupinu prostě zatrhnou. Jenomže ta se nedala - papírově odešla ze Západočeského kraje do středních Čech; jejím novým zřizovatelem se stal ZK ROH podniku Buzuluk v Komárově, ležícím na jihozápad od Berouna. Ale samozřejmě fungovala i na Plzeňsku, ovšem pod jiným názvem. 

Tehdejší plzeňské máničkovské publikum bylo s nelehkou situací okolo kapely dobře obeznámeno - nakonec ono samo bylo vyzváno hudebníky v sále Sputniku, aby z předložených asi sta návrhů na nový název vybralo ten, který se mu bude nejvíce líbit. A je zvláštní, že nejvíce hlasů získal název, který tak trochu symbolizoval nelehké fungování tehdejších bigbítových skupin - Odyssea může v přeneseném významu znamenat dlouhé bloudění či putování s množstvím útrap. 

Byly vyrobeny nové plakáty s logem (vymyslel je Josef Lisec) a „nová" skupina tak mohla vyjet ke svým „lepším zítřkům". Nebyly jednoduché a občas ani jednoznačně úspěšné - lze však říci, že tahle parta měla určité období, kdy patřila ve svém žánru k nejlepším v republice.

Bývalí exponenti Vozembouchu začali značku Odyssea používat na podzim roku 1979, přičemž obsazení bylo vlastně téměř shodné s poslední „vozembouší" sestavou: Václav Běhavý (voc, lg), Jan Nový-Cimbura (voc, bg), Milan Balcar (ds) a Miroslav Franěk (lg, voc). A s kapelou občas ještě zpívala Alena Nová. Toto obsazení mělo ale jen krátké trvání - za prvé po pár měsících skončila Nová a za druhé se do kapely velice brzy navrátil bývalý bubeník Vozembouchu Jiří „Bavr" Lokajíček. A pozvolna se rýsovala ještě jedna výrazná změna: kapelníkem a hlavním skladatelem Vozembouchu vždy býval Franěk, jenomže od příchodu Běhavého pozvolna nastával takříkajíc případ dvou kohoutů na jednom smetišti. A toto soupeření o hlavní vliv na chod kapely samozřejmě pokračovalo i v Odysseji. Nakonec to někdy v roce 1980 Franěk vzdal a z kapely odešel. Během několika měsíců pak založil další plzeňský hard rock Kaktus. Fraňka posléze vystřídal kytarista, klávesista a zpěvák Radko Andrejs z prvního období blues rockového banduPohoda. A právě tato sestava Odysseji - tedy Běhavý - Nový-Cimbura - Lokajíček - Andrejs také bývá v dějinách skupiny označována za nejlepší.

Odyssea se na začátku 80. let stala asi nejoblíbenější českou zábavovou kapelou, ale jako jedna z mála souborů tohoto typu se dokázala prosadit i na koncertních pódiích. Důvod byl nasnadě - Západočeši měli totiž repertoár složený pouze z vlastních písniček; kolem roku 1983 se hovořilo, že jich je dokonce okolo sto třiceti (!). Z jejich charakteru šlo také poznat, kdo je napsal - zatímco Andrejs skládal povětšinou tzv. „hitovky“ a Běhavý se orientoval na „tvrďárny“ pak Nový psal většinou skladby melodičtější, vyhovující jeho hlasovému naturelu. O texty se staral kromě Nového a Andrejse také Pavel Půta, známý z folkového dua Půta-Staněk.

Hudebně byla Odyssea klasický a s energií a chutí zahraný hard rock s výraznými refrény, přičemž všichni hudebníci byli považováni za výborné instrumentalisty, ale zároveň také za zdatné zpěváky. Pěvecké party si většinou rozdělovali Běhavý, jehož nakřáplý vokál s překvapujícím rozsahem vyhovoval spíše drsnějším skladbám, a Nový-Cimbura, který se celkem snadno dokázal poprat i s těmi nejvyššími hlasovými polohami takže dostával přednost v lyričtějších věcech. Texty se pohybovaly od závažných témat (např. skladba „Apartheid“), přes lyrická („Madonna“), střípky ze života („Florenc 16:30“) až k různým vtipným legráckám („Travolto běž“, „Uzenáč“). Soubor natočil několik skladeb pro královehradeckou a českobudějovickou pobočku Českého rozhlasu, od první poloviny 80. let pak pravidelně vydával singly pod firmou Panton, později Supraphon. V televizi vystupoval několikrát v TKM (finále Hudebního poháru) a také v pořadech Videodisco, Amatéři uvádějí a Hudební aréna. 

Toto nejslavnější obsazení Odysseji skončilo v lednu 1984, když Nový-Cimbura z kapely odešel a připojil se k folk-rock-bluesovému seskupení Pohoda. Mezeru po něm zacelily hned dvě náhrady - východočeští hudebníci z chebského (!) Naturalu - Miloš Novotný (bg) a Petr Štěpánek (ks, voc), který též skládal a psal texty.

Skupina nadále koncertovala, ale stále více se zaměřovala na taneční zábavy, neboť na samostatných koncertech byl již znát zřetelný pokles zájmu publika. Nebylo divu - módní záležitostí druhé pol. 80. let se stal heavy metal, na pódia se vracely zakazované kapely ze začátku dekády (Výběr, Etc…) a tak pro kvalitní hard rock zbylo místo právě na venkovských tancovačkách. A na těch měla Odyssea vždycky narváno. 

V roce 1987 došlo k dalším změnám v sestavě kapely - odešel dlouholetý pilíř, bicman J. Lokajíček (prožil si půlrok v populární skupině Turbo), a také Štěpánek s Novotným. Na jejich místa nastoupili opět kvalitní hráči; po epizodním bubenickém záskoku Karla Hrabáka (ex-Coda) to byli hráč na bicí Václav Soukup (ex-Experiment) a hlavně baskytarista a zpěvák Radek Křemenák (ex-Bumerang, ex-Blue Effect). Sestava Běhavý-Andrejs-Křemeňák-Soukup pak vydržela si dva roky a kupříkladu v květnu 1989 si dokonce zahrála ve francouzském Niortu. Následně Soukupa na místě bubeníka vystřídal Jaroslav Špeta. A tento team Odysseji také vstoupil do devadesátých let - skupina pak fungovala s menšími či většími přestávkami až do roku 2002, kdy se rozešla. 

Odysseu lze považovat za jednu z nejlepších tuzemských tancovačkových kapel hlavně proto, že obvyklou instrumentální dovednost souborů tohoto typu nevyužila jen k přehrávání repertoáru zahraničních rockových hvězd, ale dokázala se prosadit vlastní, hodně nadprůměrnou tvorbou. I když její skladby nepředstavovaly žádné novum, přesto svojí kvalitou vysoko přesahovaly písničkové pokusy obdobných skupin.“

JSOU ZPĚT!

O TOM, JACÍ UMÍ BÝT I PO LETECH,

SE TEĎ MŮŽETE PŘESVĚDČIT SAMI!

V Kryrech

v pátek 28. 10. 2011

od 20,⁰⁰ hodin

Cena vstupenky: 100,- Kč