Jsou tací, kdo mají schopnost VĚDĚT. Je to dar daný shůry, je to jakési osvícení, rozbřesk mysli… nevím, jak to nazvat. Já sám jsem ničím podobným zasažen nikdy nebyl a tak těm několika málo z nás, kdo to štěstí měli, jen - sice tiše, přesto však nepokrytě - závidím. Chci-li totiž vědět já, musím se pídit, musím se ptát, musím telefonovat nebo posílat maily, abych tu či onu informaci, jež je oněm osvíceným jaksi samozřejmě dána, ověřil a potvrdil.

Rok poslouchám řeči o tom, že když se v rámci konání XI. Svátku dobré nálady v roce 2010 nad Kryrami objevily dvě stíhačky JAS 39 GRIPPEN, muselo si jejich nízký průlet město objednat - a zaplatit. Ti osvícení z nás, kdo tuto zaručenou informaci šířili (a vzhledem k tomu, že se grippeny objevily nad městem i 1. května 2011, šíří dál…) se dokonce netajili ani tím, na kolik to městskou kasu vyšlo. Těch osvícených bylo ale zřejmě víc, neboť se informace o ceně této několikavteřinové letecké show značně lišily.

Nezlobte se – nemohu se zbavit dojmu, že čím větší blábol jistí lidé vypustí z úst, tím živnější půdu si i takhle přiblblá informace u ostatních najde. A vyklíčí a roste a prospívá…

Už jsem to zmínil – jsem ten, kdo se musí ptát. Tázal jsem se tedy starosty Brdy. Ten pouze beznadějně rozhodil rukama a svěřil se mi s tím, že na opravu silnic v Kryrech, jak mu bylo vyčteno, nemá, ale na grippeny se peníze prý našly. Netušil jen, kolik za to Město muselo zaplatit…

Pravda je taková, že Brda na kryrské pozemní komunikace skutečně finance v rozpočtu obce nenajde. Nejsou tam – silnice totiž nepatří Kryrům, má je na starosti Kraj. A co se týče průletů stíhaček, k tomu snad nejlépe uvést stanovisko Ministerstva obrany ČR. Já jsem se tam – jsa neobdařen v úvodu zmíněnými vlastnostmi – ptal. Odpověděl mi pan Jiří Caletka z tiskové služby MO:

„Ministerstvo obrany plní úkoly v rámci své působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti. Komerční (podnikatelskou) činnost Ministerstvo obrany jakožto organizační složka státu nevyvíjí a ani (pojmově) v souladu s platnou právní úpravou vyvíjet nemůže.

Nelze si tedy „objednat“ průlet vojenských letadel za úplatu.

Avšak podle zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, § 24a, zabezpečování kulturních, vzdělávacích, sportovních a společenských akcí, může armáda na základě rozhodnutí ministra zabezpečit uvedené akce sloužící k propagaci ozbrojených sil na veřejnosti, nebude-li tím omezeno plnění jiných úkolů armády.“

Co z toho vyplývá? Že kryrští „osvícení“ selhali. Že Město nezaplatilo za průlet grippenů jedinou korunu. 

Jsem jenom muž… obyčejný chlap, tedy bytost pro praktický život nepoužitelná, nevhodná… obdivuhodné, že mě máti Evoluce nevyhodnotila jako tvora zasloužícího si akorát tolik, aby se nad ním zavřela voda dějin této planety, aby vyhynul, nebyl, neexistoval.

Uvědomil jsem si to v okamžiku, kdy jsem podlehl lákavé akční nabídce jednoho nejmenovaného supermarketu a koupil jednu konkrétní kávu značky Tchibo, jíž jsem měl tu čest již pít a která mi chutnala. Problém byl v tom, že když jsem dorazil domů a čerstvě koupenou kávu (v konvici už vřela voda…) rozbalil, ze sáčku na mne hleděla zrnka, nikoli jemně mletý prášek – a my mlýnek na kávu v kuchyňském vybavení nemáme!

Co s tím? Kávomlýnek je ve vybavení místní prodejny Jednoty, to jsem věděl. A tak jsem se s tím omylem zakoupeným pytlíkem vypravil právě tam. Nakoupil, co doma chybělo, a během placení požádal paní pokladní, jestli bych si u nich kávu nemohl kýženým strojkem „propasírovat“. Musela si k tomu přivolat paní vedoucí – a světe zboř se, nejde to!

Problém byl patrně v tom, že jsem si zmíněnou kávu nekoupil tady. Jenomže v kryrské Jednotě ji nemají a neměli… v kryrské Jednotě neměli ten den ani anglickou slaninu, ani sýr hermelín, ani houskový knedlík. Co měli – vědomě říkám kupodivu - zatím (ač sobota dopoledne) ještě otevřeno. To totiž nebývá také pravidlem. Ačkoli tu anoncují první víkendový den provozní dobu do jedenácti hodin, pět, deset minut před touto hodinou tu bývá uklizeno, pokladny uzavřeny, tržba spočítána. To pokud máte to štěstí a do obchodu se vůbec ještě dostanete. A když už shromažďuji hnidy na této provozovně, nemohu vynechat ani ten fakt, že krájené salámy odtud donesené na mne s železnou pravidelností vycházejí se dvěma „prdelkami“, neboť při krájení pravidelně jedna štangle končí, čímž logicky druhá začíná…

Na kávě jsem si tedy dosud nepochutnal. Mám ji připravenu, až někdy pojedu do Žatce, kde jsem si ji koupil, abych si ji namlel v tom odpovídajícím kšeftu. Mlýnek na kávu si kvůli jednomu sáčku kupovat nebudu, jen do Jednoty budu chodit ještě s menší chutí, než kdykoli předtím. Chybu jsem udělal já, beru to. Nic to ale nemění na faktu, že v samoobsluze by se nikomu nic nestalo, kdybych si to proklaté kafe namlel, tím spíš, že bych za spotřebu energie (padesát haléřů? Asi přeháním…) zaplatil klidně třeba pětikorunu.

Je to všechno o lidech. O pochopení a o tom, že bychom jeden druhému v rámci svých možností mohli vyjít vstříc. Paní vedoucí jsem za její „ochotu“ poděkoval. Za drzost z její strany považuji to, že odtušila „NENÍ ZAČ!“

Skutečně nebylo a já to zkonstatoval.  

Chybami se člověk učí. Patřím k těm lidem, kteří to většinově dokážou. Osobně se tak kryrské Jednotě napříště budu vyhýbat, jak to jen bude možné – raději udělám těch několik málo více kroků a nakoupím v jednom z místních asijských kšeftíků, kde ochotou doslova přetékají a zákazníkům by snesli modré z nebe. A pokud se kávy týče, dám si příště setsakra pozor, abych koupil namletou.