Masopust = od masa půst

V únoru se hodí připomenout tradici masopustu. Většinou jsem o něm jen četl, ale minulý rok se mi poštěstilo vidět jej ve Vtelně (část Mostu) naživo. A jak to tak vypadá, letos bude další ročník.  Nedávno jsem zjistil, že také v sousedním Vroutku se vloni masopust objevil.

Masopust v jeho ryzí podobě má místo v čase před začátkem postní doby (40 dní před velikonocemi). Letos to vychází na 22. února. Lidé se poveselí, aby se pak na 40 dní ztišili a pokusili bojovat se svými sklony k špatnému, svými pokušeními atd. Jsou lidé, kteří si odepřou na tuto dobu televizi, alkohol nebo něco jiného, aby získali více vnitřní svobody a vítězili nad svými menšími či většími závislostmi.

Myslím, že nejen křesťanům se hodí taková doba tréninku nad svými zlozvyky. 

Někdy žasnu, kolik odříkání dokážou přinášet například sportovci - nebo ženy pro naplnění svých představ o kráse.

Kdyby lidé dokázali tolik obětí přinášet ve jménu krásy mezilidských vztahů a společného dobra, jak by bylo dobře na světě.

Některé loňské mediální výstupy poukázaly na to, že to s naší mezigenerační solidaritou není slavné. Stále více se ukazuje, že současné reformy v duchu neoliberálního pohledu na ekonomiku a sociální stát dopadá především na generaci seniorů a na ty, kteří se blíží k penzijnímu věku.

A starosti o existenci vlastní vede nejmladší generace k tomu, že zapomínají na mezigenerační solidaritu.

V naší době je těžkým úkolem hledat cestu k obnově této solidarity. Klasické křesťanské poselství o lásce k bližnímu je zatěžkáno složitou historií uplynulých dvou tisíců let a není lehké ani v dnešní době se k těmto tradicím vracet, zvláště v naší, české zemi.

Přesto - k hledání cest může přispět například iniciativa Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity 2012.

Evropa, která se ve svém celku hlásí jednak ke křesťanským, jednak židovským, řeckým a římským kořenům, nám tak nabízí výměnu zkušeností mezigenerační solidarity a aktivního stárnutí. Například v Brně již v roce 2011 zahájili „Plán aktivního stárnutí ve městě Brně“, jehož cílem je nastavit proces systematických kroků vedoucích k vytvoření, resp. zlepšení podmínek pro zdravé a aktivní stárnutí v moravské metropoli. Jeho účelem není zmapovat nabídku sociálních či zdravotních služeb, ale přispět k vytvoření podmínek pro zkvalitnění nabídky aktivit, jimž se senioři mohou organizovaně i neorganizovaně věnovat. Další konkrétní iniciativou je v Praze projekt „Aktivní stárnutí jako odpověď na nadcházející sociální krizi v České republice a v Evropě“. Významnou roli v rámci proseniorských aktivit, zejména směrem k posilování mezigenerační solidarity, by mohly sehrát školy. Podobně loňský Rok dobrovolnictví přinesl řadu nových podnětů pro praxi solidarity vyjádřené hnutím dobrovolnictví například v mateřských centrech, skautingu nebo charitativních projektech.

Čas adventu nabízí každému zcela originální způsob, jak jej prožít. Média i tradiční místa spojená s atmosférou adventu nabízejí mnoho nejrůznějších poselství – a vyprávění o tom, co dává životu smysl.

Mně osobně letošní advent nabídl několik krásných témat, které rozeznívá požehnání adventního věnce od Anselma Grüna, oblíbeného a moderního duchovního - připomínajícího irské mnichy s oblíbenou keltskou spiritualitou - s úctou k přírodě a k člověku. Anselm Grün připomíná, že všechno rozporuplné v jednotlivci i ve vzájemných vztazích může být spojeno v jednotu.

A že všechno vyprahlé se znovu zazelená a ožije.

Dovolte mi podělit se i na tomto místě o požehnání, které má v sobě poselství úcty k člověku v jeho různých životních situacích - a které může být světélkem v tmách… po celý rok.

„Milosrdný a dobrý Bože,

ty jsi pramenem veškerého požehnání.

Prosím tě, požehnej tento adventní věnec a celou adventní dobu,

ať se znovu zacelí a zahojí vše,

co se během uplynulého roku pokazilo...

Prosím tě, požehnej také mně

i všem lidem, kteří mi leží na srdci.

Vztáhni svou žehnající pravici nad všechny lidi.

Požehnej dílo mých rukou,

aby se má práce stala požehnáním pro druhé.

Požehnej všechny lidi, kteří se necítí milováni.

Pošli jim své požehnání v podobě lásky.

Sešli své požehnání v podobě naděje všem zoufajícím a zoufalým,

sešli své požehnání jako nový život ustrnulým,

jako světlo těm, v jejichž srdcích se zatemnělo.

Požehnej těm, kteří jsou nemocní a trpí sebou samými,

aby dokázali načerpat novou naději.

Požehnej umírajícím tak, aby svým umíráním požehnali tomu, co pomíjí,

a tak se stali sami požehnáním pro všechny,

kteří ještě zatím žijí v časné skutečnosti.

Požehnej nám všem,

abychom se stávali požehnáním jedni druhým.

Naplňuj svým požehnáním celý svět,

abychom i my dokázali vnímat tvůj svět jako jedno velké požehnání.

Naplňuj svým požehnáním všechny mé blízké.

Dej, ať dnes všude vnímáme tvé požehnání:

v tichu, v modlitbě, v setkáních, v rozhovorech, při

práci a vůbec ve všem, co prožíváme.

Požehnej nám a všem našim blízkým

dobrotivý a milosrdný Bůh, Otec i Syn i Duch svatý.“