Jen několikrát do roka se otevírá kostel Nanebevzetí panny Marie ve Strojeticích. Velikonoce pak jsou takovým svátkem, kdy se tu lidé tradičně sejdou na svaté mši.

Tu tady v neděli 1. dubna 2018 celebroval otec Alexander Siudzik. V jejím rámci byl také Osadním výborem Strojetice připraven kulturní program, v němž vystoupila talentovaná houslistka Eliška Janoušková (11 let) a potom i kapela Modrá kost z Lubence. Ta zahrála autorské písně Jany Michalcové – trochu střižené folkem, šansonem nebo třeba i blues.

Alexander Siudzik

Eliška Janoušková (Teplice)

Modrá kost (Lubenec)

Nabízíme krátkou FOTOGALERII

V pátek 9. března 2018 oslavili Mezinárodní den žen také ve Strojeticích. V místním kulturáku se sešlo tentokrát více než padesát lidí, pro které byl připraven kulturní program, pohoštění a pro každou z žen samozřejmě kytička.

Oslavu zahájily nejmladší kryrské mažoretky Cherrios s novým vystoupením. I když jejich sestava, s níž se o velikonočním víkendu představí na své první letošní soutěži v Děčíně, byla ještě s chybami, děvčátka se snažila, líbila se a sklidila zasloužený potlesk.

Vystoupila také paní Zdeňka Trinerová – bohužel v době neustupující chřipkové epidemie hlasově indisponovaná, a tak si o to víc její minirecitál zasloužil uznání.

Komu chřipka v nejmenším nevadila, to byli bubeníci z výchovného ústavu z Buškovic. Kapela, která si říká Australien Buš-kovice zahrála (zabubnovala) od populárních skladeb po klasiku od Bacha.

Kytičky ženám s přáním všeho nejlepšího pak rozdali muži z místního osadního výboru. K tomu vyhrával Iša Barák, takže se také zpívalo a tancovalo.

V závěru milého večera vystoupila i kryrská Recesse.

Nabízíme malou FOTOGALERII a pro ty, kdo se příjemné akce účastnili (pro ostatní ochutnávku atmosféry…), také videovzpomínku:

V neděli 4. března 2018 si na akci připravené místní pobočkou svazu žen, stejně jako na mnoha dalších místech naší země, i dámy v Kryrech připomněly Mezinárodní den žen.

V místním kulturáku se jich sešlo hned několik desítek. Pozdravit je přišli za vedení Města zastupitelé Josef Kolář a Kamil Kraus, zpříjemnit odpoledne hudbou přijel Iša Barák. Vystoupily děti z mateřské školy Pohoda, které pak rozdaly svým maminkám, babičkám i prababičkám po kytičce. Ženy si připily sklenkou vína, občerstvily se kávou, zákuskem nebo chlebíčky a jednohubkami, které byly připraveny na stolech.

Nikomu nevadilo, že „MDŽ je socialistické peklo.“ Tenhle blábol jsem se dočetl na internetu. Je to prý věc, která by okamžitě měla vymizet z kalendářů i z našich pamětí. Je to komunistický pozůstatek, který „páchne karafiáty a povinnými besídkami ve školce. Fuj!“

Nevím, kdo je autorem výše uvedených řádků (pro jistotu se hrdinně nepodepsal…), čím jsem si však jist je ta skutečnost, že jde o pablba grandiózních rozměrů. Mezinárodní den žen se totiž slaví už od počátku 20. století a s komunistickým režimem v Československu jeho vznik absolutně nesouvisí. Původní základní myšlenkou MDŽ je občanská a politická rovnoprávnost mužů a žen, zapojení žen do rozhodovacích procesů, zavedení volebního práva pro ženy a odstranění genderové diskriminace. MDŽ by tedy neměl být spojován s komunismem, ale s mnohaletým mezinárodním bojem za ženská práva a rovnoprávnost mužů a žen. Jako takový je MDŽ důležitým dnem každoročně připomínajícím nikoli éru komunismu, ale boje žen za svá práva.

Mezinárodní den žen má svůj původ v době sociálních krizí a příprav států na nadcházející světovou válku. V této době se začaly ženy zasazovat o svá práva a pronikat tak do veřejného života. Počátky můžeme spatřovat v roce 1907, kdy se konal první mezinárodní sjezd socialistických žen ve Stuttgartu. Právě zde padl návrh, aby se ženy určitý den v roce scházely a požadovaly volební právo. Této konference se účastnilo téměř 60 delegátek z 15 zemí. Důvodem proč se měly ženy v boji za svá práva scházet v jeden určitý den, byla snaha upozornit na tuto problematiku širokou veřejnost, jak ženy, tak také muže.

V roce 1908 se pak sešlo několik tisíc žen a pochodovalo ulicemi v New Yorku. Demonstrovaly za zkrácení pracovní doby, zvýšení mezd, volební právo a za politická a hospodářská práva pro ženy. Od tohoto roku se pak ve Spojených státech začal slavit poslední únorovou neděli „Národní den žen“. V Evropě byl Den žen zaveden o dva roky později, v roce 1910, na druhé mezinárodní konferenci socialistických žen v Kodani, kdy se z tohoto dne stal mezinárodně oslavovaný den na návrh Clary Zetkinové, německé socialistky a zakladatelky dělnického ženského hnutí. Clara Zetkinová prosadila pořádání mezinárodního svátku za účelem boje za volební právo žen. V Kodani tak došlo k proklamování Mezinárodního dne žen na počest boje žen za svá práva a dosažení volebního práva. Poprvé se ženy takto organizovaně sešly o rok později, v roce 1911, v několika evropských zemích, mimo jiné také v Rakousko-Uhersku.

Později se dnem žen stal 8. březen, který se ustálil po první světové válce a to především vlivem demonstrace žen a jejich protestních akcí proti 1. světové válce konaných v Petrohradě 23. února roku 1917. Po abdikaci cara byla ustavena prozatímní vláda, která schválila volební právo žen. Podle gregoriánského kalendáře je 23. únor vlastně 8. březen a proto se tento den ustanovil jako Mezinárodní den žen.

MDŽ pak byl oficiálně uznán OSN v roce 1975, což byl Mezinárodní rok žen. V tomto roce MDŽ uznalo také mnoho národních vlád. V roce 2001 vydal generální tajemník OSN u příležitosti MDŽ poselství, kde zdůrazňuje problém současné doby - nerovnoprávné zastoupení žen v politickém životě. Upozornil na to, že je třeba do rozhodovacích procesů zapojit více žen, neboť jejich přístup může v mnohém přispět v předcházení konfliktů a zajišťování míru.

Dnes je MDŽ demonstrací za odstranění diskriminace a lepší pracovní podmínky žen a připomínkou boje za jejich rovnoprávnost.

MDŽ a 8. březen je tedy možná částečně poznamenán svou komunistickou minulostí, kdy se ho politická elita tehdejšího Československa zmocnila k využití své propagandy, jde však o svátek uznávaný v různých částech světa. Připomínat a oslavovat tento den je velice důležité, neboť to znamená podporovat a souhlasit s rovnými příležitostmi pro ženy a muže v zaměstnání, politice, vzdělání, rodině a ve veřejném životě vůbec. Tento den může být také připomínkou, že ačkoli došlo v určitých oblastech k výraznému zlepšení v postavení a právech žen, stále ještě není situace ve všech oblastech a také ve všech státech uspokojující. Je nutné dále prosazovat rovnoprávnost žen a mužů a v některých zemích je navíc nutné dále bojovat za ženská práva, kterých se tam ženám nedostává ještě ani nyní, v 21. století.

MDŽ nám tedy připomíná, že boj za ženská práva a rovnoprávnost ušel už dlouhý kus cesty, dlouhý kus cesty má ale ještě před sebou.

Milé dámy, všechno nejlepší. Hodně zdraví, štěstí, lásky a pohody.

Nabízím malou FOTOGALERII a samozřejmě i krátké video:

Členové Mykologického kroužku Kryry, kteří se sešli v sobotu 24. 2. 2018 odpoledne v kryrské Sokolovně, zahájili na své první letošní schůzi novou houbařskou sezónu. 

Tentokrát čestný člen kroužku a starosta města Miroslav Brda pronesl tajemnou formuli a otočil klíčem, čímž pro rok 2018 odemkl les.

„Symbolickým otočením klíče odemykám les pro rok 2018,“ řekl, „Všem vám přeji, abyste měli plné košíky. Nejenom jeden, ale vždy, když půjdete do lesa.“

Mimochodem: onen klíč, jehož autorem je kovářský mistr a dlouholetý člen kroužku „Vilda“ Foltán, Miroslav Brda kryrským mykologům tak trochu závidí. Městský úřad sice podobným zařízením k symbolickému otevření všech úspěšně dokončených akcí ve městě disponuje, ale zdaleka ne takovým, jaký mají právě houbaři. Takové exempláře vykoval pan Foltán pouze tři: jeden zůstal doma, další dostali žatečtí houbaři a poslední putoval k mykologům do Mariánek.

Na první letošní schůzi byl vyhlášen i nejlepší houbař loňské sezóny, jímž se stal Jan Kneifel. Proběhla také tradiční degustace hub ve sladkokyselém nálevu. Tady šestičlenná komise ochutnala desítky vzorků, z nichž se hodnotilo v kategoriích jednotlivá houba a směs. V jednotlivé houbě komise přidělila nejvyšší počet bodů (27 b.) smrkovému hřibu Kamila Krause, v kategorii směsí však došlo ke kuriózní situaci, kdy dva vzorky byly hodnoceny naprosto shodně – 23 b. Dvě první místa nakonec přidělena nebyla, protože vedení kroužku přistoupilo k rafinovanému kroku: jmenovalo nezávislého arbitra, který v původní komisi neseděl – byl jím Václav Milota (v dobrém bylo řečeno, že „je z nás všech nejmlsnější…“), který po dlouhém váhání rozhodl ve prospěch paní Marie Filipové.

V rámci své první schůze popřáli kryrští houbaři také ženám k jejich svátku, Mezinárodnímu dni žen. Tentokrát nikoli kytičkou, jak vždy bývalo zvykem, ale sladkostí: skvostným větrníkem z místní cukrárny. Všem našim lepším polovičkám popřál Kamil Kraus, a to způsobem, který vyrazil dech. Šlo totiž o jeho entrée na pódium kulturáku, což byl výkon vrcholně sportovní a v jeho věku (více než 70 let…) tak neuvěřitelný, že mu se sporťáky TV NOVA dávám palec nahoru:

Připraveno bylo i pohoštění – krom párku s hořčicí se houbaři dočkali i vepřových hodů. Ty byly avizovány dopředu a konaly se díky zdařené akci z podzimu minulého roku, kdy naši mykologové na svou akci (šlo o zamykání lesa 19. 11. 2017) pozvali Annu Volínovou a Václava Žákovce a spolu s nimi i širokou kryrskou veřejnost, která za vystoupení oblíbené dvojice zaplatila symbolické (takže luxusní) vstupné. Tah mykologů vyšel, nějakou korunu díky tomu, že přišla víc než stovka lidí, vydělali a zabíjačka se tak stala realitou. Vepřových pochutin bylo dokonce tolik, že si domů každý odnesl i malou výslužku.

Zbývá dodat, že po celé odpoledne k tanci i poslechu vyhrával Jaroslav Tříska. Nálada byla prostě výjimečná a jediným stínem na celé akci byla poněkud nižší účast, než bývá zvykem. Dílem se o to postarala pravděpodobně chřipková epidemie, dílem naše hokejové utkání o bronz na zimní olympiádě.

Nabízíme malou FOTOGALERII a samozřejmě také krátké video:

Druhé kolo prezidentských voleb proběhlo v pátek 26. a v sobotu 27. ledna 2018. V České republice se tyto dny k volebním urnám dostavilo 66,6 % oprávněných voličů, kteří v historicky druhé přímé prezidentské volbě rozhodli o tom, že hlavou našeho státu bude pan Miloš Zeman. 

V pěti volebních okrscích Kryr Miloš Zeman nad svým vyzyvatelem Jiřím Drahošem zvítězil poměrně hladce.

Podívejme se, jak jsme volili po volebních okrscích:

Kryry celkem:

V rámci celé České republiky pak byl výsledek výrazně těsnější.:

VIDEO

Ing. Miloš Zeman

prezident České republiky

Narozen 28. září 1944 v Kolíně, otec poštovní úředník, matka učitelka. Rodiče se krátce po jeho narození rozvedli, takže vyrůstal pouze s matkou.

1950 – 1959 Základní devítiletá škola v Kolíně.

1959 – 1963 Střední ekonomická škola v Kolíně. Pro referát o T. G. Masarykovi mu bylo zakázáno pokračování ve studiu na vysoké škole.

1963 – 1967 pracuje ve strojírnách Tatra Kolín. Při tom mu je od roku 1965 umožněno alespoň dálkové studium na Vysoké škole ekonomické v Praze, obor národohospodářské plánování.

V roce 1967 přechází na denní studium téže školy.

V roce 1968 vstupuje do Komunistické strany Československa.

V roce 1969 promuje s červeným diplomem s diplomovou prací na téma prognostiky (s názvem Futurologie a budoucnost). Téhož roku začíná vyučovat tento obor na Vysoké škole ekonomické v Praze.

V roce 1970 vyloučen z Komunistické strany Československa pro nesouhlas se sovětskou okupací a počínající normalizací.

V letech 1970 – 1971 bez trvalého pracovního poměru, živí se příležitostnými studiemi pod cizím jménem.

V roce 1971 nastupuje do tělovýchovného podniku Sportpropag, kde vybudoval oddělení komplexního modelování označované jako „Slušovice výzkumu“.

První manželství v letech 1971 – 1978, syn David (v současnosti lékař).

V roce 1984 je na pokyn ÚV KSČ oddělení komplexního modelování zrušeno za údajně protistranický sborník „Metodologické problémy společenskovědního výzkumu“ a je opět propuštěn ze zaměstnání.

V roce 1984 nastupuje do zemědělského podniku Agrodat, kde se zabývá simulačními modely zemědělských systémů.

V roce 1986 se stává členem Světové prognostické společnosti (World Futures Research Society).

V září 1989 je potřetí propuštěn z práce za předchozí článek „Prognostika a přestavba“ publikovaný v Technickém magazínu.

Účastní se demonstrace 17. listopadu 1989 na Národní třídě, koncem listopadu a počátkem prosince vystupuje na demonstracích na Letné, na besedách v divadlech a vysokých školách.

V lednu 1990 je zaměstnán v Prognostickém ústavu ČSAV. Koncem ledna 1990 je za Občanské fórum kooptován do Federálního shromáždění.

V červnu 1990 je znovu zvolen poslancem Federálního shromáždění za OF, stává se předsedou rozpočtového výboru a členem předsednictva Federálního shromáždění.

Ve volbách v roce 1992 kandiduje za Českou stranu sociálně demokratickou, kam přešel po rozpadu Občanského fóra, a je znovu zvolen poslancem Federálního shromáždění.

V únoru 1993 je zvolen předsedou ČSSD. Tato strana, která ve volbách v roce 1992 získala 7 % voličských hlasů, získala ve volbách 1996 27 % a ve volbách v roce 1998 32 % hlasů voličů. Do funkce předsedy ČSSD je znovu zvolen v letech 1995, 1997 a 1999. V roce 2001 již nepřijal kandidaturu na funkci předsedy ČSSD se zdůvodněním, že splnil svůj úkol tím, že přispěl k tomu, že se Sociální demokracie stala nejsilnější politickou stranou v České republice.

Druhé manželství 1993 – až doposud, dcera Kateřina.

V letech 1996 – 1998 zvolen předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. V této funkci se snažil o rovnoprávnou spolupráci všech parlamentních stran, samozřejmě včetně dvou nejsilnějších.

V roce 1998 jmenován předsedou vlády České republiky. Tato vláda přejímala zemi v době hospodářské krize, projevující se poklesem hrubého domácího produktu a reálných mezd. Do roku 2002 se podařilo zemi z této krize vyvést, zvýšil se ekonomický výkon i životní úroveň, zčtyřnásobil se příliv přímých zahraničních investic, inflace klesla z 10 % na 3 %, byla profesionalizována armáda, provedena reforma veřejné správy a privatizován bankovní sektor. V letech 2000 – 2002 přitom vláda postupně snižovala deficit státního rozpočtu, který v roce 2002 dosáhl hodnoty 46 miliard korun.

V roce 2002 odmítl znovu kandidovat na předsedu vlády se zdůvodněním, že splnil svůj úkol – vyvedení země z ekonomické krize.

Na podzim 2002 členové a příznivci Sociální demokracie ve dvou oddělených referendech vyzvali Miloše Zemana, aby kandidoval do funkce prezidenta České republiky.

V roce 2003 nebyl zvolen prezidentem České republiky vzhledem k tomu, že proti němu hlasovalo 27 poslanců ČSSD.

Od roku 2003 žije jako starobní důchodce trvale ve dvou obytných místnostech staré tvrze na Vysočině.

V roce 2005 vydává knihu „Jak jsem se mýlil v politice“, která se s počtem 135 000 prodaných výtisků stala nejúspěšnější z jeho knih a byla vyhlášena bestsellerem roku.

V roce 2006 aktivně podporoval Sociální demokracii ve volební kampani, ale odmítl nabídku tehdejšího předsedy Jiřího Paroubka, aby znovu za Sociální demokracii kandidoval na funkci prezidenta republiky s poukazem na své zkušenosti z prezidentské volby v roce 2003.

V březnu 2007 vystupuje ze Sociální demokracie pro nesouhlas s politikou předsedy ČSSD Jiřího Paroubka.

V prosinci 2009 zakládá Stranu Práv Občanů a na březnovém sjezdu 2010 je zvolen jejím předsedou. Ve volbách v květnu 2010 získává tato strana 4,3 % voličských hlasů. Protože nesplnil svůj slib překročení pětiprocentní hranice, rezignuje na funkci předsedy Strany Práv Občanů. Na sjezdu této strany v listopadu 2010 byl zvolen čestným předsedou, jímž je dosud.

V červnu 2012 jako první ze všech potenciálních kandidátů získal v petici 50 000 podpisů občanů potřebných pro kandidaturu na prezidenta České republiky.

Ve druhém kole historicky první přímé volby prezidenta České republiky roku 2013 se stal Miloš Zeman ziskem 54,8 % hlasů prezidentem České republiky.

Roku 2018 byl ve druhém kole prezidentské volby zvolen podruhé prezidentem ČR se ziskem 51,36 %. Volily ho téměř 3 milióny voličů.