Když jsem před časem spolupracoval na knížce KRYRY Cesta 1945 – 2010, do strany číslo 13 jsem pod kapitolu NEJVÝZNAMNĚJŠÍ OSOBNOSTI KRYR vepsal dvě jména: pana Otakara Dlaska a paní Miloslavy Krátké. Nepochybuji o tom, že až naši následovníci budou tvořit podobnou publikaci, přibude k těmto dvěma osobnostem našeho města i jméno třetí.
Totiž jméno Miroslava Brdy.
Bezmála čtvrt století ve funkci prvního muže Kryr o něčem totiž určitě svědčí. Tím spíš, že když se po městě pod Schillerovou rozhlednou rozhlédnete, dojdete nepochybně k názoru, že je to město pulzující životem, rostoucí a kvetoucí. Jistě to není zásluhou jediného člověka, takováto práce je prací výhradně kolektivní, týmovou. Ale vždycky musí být někdo, kdo ten kolektiv stmelí, motivuje, vede a řídí. A tímto člověkem je desetiletí právě Miroslav Brda. Netuším, jestli má jeho dlouhodobé a úspěšné působení ve funkci prvního z „konšelů“ obce v našem blízkém či vzdálenějším okolí obdobu, faktem zůstává, že čas nelze zastavit a o Brdově derniéře v starostenské funkci švitoří na střechách domů už všichni kryrští vrabčáci.
O tom, jestli o derniéru skutečně půjde, rozhodnou na podzim prostřednictvím komunálních voleb obyvatelé Kryr.
Každopádně je to důvod si s panem starostou na pár minut sednout a povídat si. O něm. A faktem zůstává, že bavíte-li se s ním o něm, bavíte se také – a hlavně – o Kryrech.
- Když na vás přijdu s otázkou, jak dlouho působíte v kryrské komunální politice, dokážete odpovědět hned nebo budete muset počítat?
V komunální politice působím od roku 1986, na to odpovím hned. Tehdy jsem začínal na tehdejším MNV Kryry jako místopředseda se zaměřením na investiční výstavbu, služby a rozvoj obce. Takže počítat musím – je to 32 let.
To bylo období, kdy se nám podařilo vybudovat největší Drobné provozovny v tehdejším Severočeském kraji. Zaměstnávali jsme tehdy kolem 80 stálých pracovníků a vytvářeli čistý zisk pro MNV kolem 3 miliónu korun ročně. V této době jsme poskytovali služby občanům v 16 profesích.
- Dvaatřicet let, to je víc než polovina profesního života. Vzpomenete si, jak jste se k téhle práci dostal? Přemlouval vás někdo nebo jste do toho šel sám? A proč?
Pamatuju si na to velice dobře - v té době jsem pracoval jako technik v SD Jednota Podbořany. Jít do komunální politiky mě samotného nenapadlo, přišlo to zvenčí. Jisté tlaky tady prostě byly - já jsem sice odolával velice dlouho a poměrně tvrdošíjně, nicméně nakonec jsem byl donucen jistými praktikami OV KSČ v Lounech, abych přistoupil na zařazení na kandidátku jako možný příští místopředseda MNV.
Je ale fakt, že nelituju. A říkám to po třech desetiletích. A také přesto, že to nebylo často jednoduché.
- Když tedy vzpomínáme – jakých bylo těch více než třicet let? Jak se pod vaším vedením Kryry měnily?
Zmíním jen ty největší, nejdůležitější akce nejsou všechny, jen ty, na které si v rychlosti vzpomínám:
V letech 1986 – 1989 došlo k výkupům a demolici 16 kryrských objektů, přípravě nové infrastruktury a výstavbě řady rodinných domů. Byla dokončena výstavba prodejny ve Stebně, výstavba obecního úřadu, pošty a spořitelny (dnes je to lékárna), vystavěli jsme kanalizaci a čističku odpadních vod. Do města byl zajištěn přívod plynu, zahájena byla také výstavba dvou obytných domů u zdravotního střediska a nového mostu u domu s pečovatelskou službou.
V období 1990 – 1994 pak byla dokončena výstavba bytových domů ve Vodní ulici, plynofikace Kryr a plynofikace 8 blokových kotelen, přístavba 22 bytů v domě s pečovatelskou službou na Malé Straně, dále byly v základní škole vystavěny nové šatny a byla tu i opravena a přeložena střecha. Vybudována byla také místní policejní stanice.
V dalším volebním období (1994 – 1998) byly plynofikovány kotelny v základní a mateřské škole, zajistili jsme dotaci a následně také zahájili výstavbu 23 bytových jednotek u Sokolovny a podařilo se i zajistit dotaci na výstavbu rodinných domků Na Výsluní. Vystavěno bylo také technické zázemí a tribuny na fotbalovém hřišti. Byla připravena projektová dokumentace na odkanalizování ulic 5. Května, Dukelské, Zátiší a zajišťovali jsme pro tento projekt dotaci.
Po mém návratu do čela kryrské radnice (ve volebním období 1998 – 2002 si vedení města vyzkoušeli jiní – pozn. P. Ď.) v letech 2002 – 2006 jsme realizovali výstavbu parkovací plochy u bytových jednotek a rekonstruovali Schillerovu rozhlednu. Ta byla uvedena do původního stavu. Zajistili jsme dotaci a přípravu pozemků na výstavbu rodinných domků v Nové ulici – 1. etapu, opravili školní jídelnu a spolu s tím ve škole proběhla také rekonstrukce sociálních zařízení. Ve zdravotním středisku byl vybudován výtah a započala výstavba víceúčelového sportoviště u ZŠ Kryry. Stačili jsme tehdy vybudovat ještě 2 bytové jednotky pro učitele ve staré mateřské škole.
V období 2006 – 2010 bylo provedeno zastřešení a zateplení pavilonu školní jídelny, výměna oken v základní škole a oprava fasády jak školy základní, tak i mateřské. Přestavěna byla také školní družina. Vystavěli jsme rovněž 3 byty nad zdravotním střediskem.
V letech 2010 – 2014 potom došlo k zastřešení a zateplení tělocvičny, dokončení výměny oken v mateřské i základní škole, byly připraveny pozemky na výstavbu rodinných domků v Pivovarské ulici, vystavěli jsme kanalizaci, přečerpávací stanici a komunikaci Hluboká cesta, která pak dostala i nové chodníky. Celkově zrekonstruováno bylo i náměstí ČSA. Vystavěli jsme také sběrný dvůr s technologií na třídění odpadu, který jsme samozřejmě vybavili i kontejnery. Ve Strojeticích byl opraven kulturní dům, znovu jsme vystavěli Křížovou cestu od kostela k Schillerově rozhledně. Na valu u rozhledny bylo vybudováno odpočinkové místo s havraním kamenem. Proběhla také rekonstrukce hřbitovů v Běsně a Strojeticích.
V posledním volebním období (2014 – 2018) jsme vyměnili střechu a zateplili objekt hasičské zbrojnice, vyměnili tu okna za plastová a pro SDH Kryry zakoupili nejen dvě vozidla, ale zmodernizovali i jeho technické vybavení. Proběhla také rekonstrukce rozlučkové síně na místním hřbitově, byl vystavěn víceúčelový sportovní areál s umělými povrchy i umělým osvětlením, rekonstruovali jsme kulturní dům Kryry a zahájili rekultivaci rybníků v Běsně a ve Strojeticích. Tu bychom měli do konce tohoto volebního období zvládnout.
Stačí takhle stručný výčet?
- Děkuju, myslím, že bohatě… a kdybychom se bavili o penězích – dá se to všechno, co jste teď jmenoval, vyjádřit v číslech?
Jistě… mohu odpovědně říci, že za dobu od roku 1986 – 1998 a 2002 až doposud prošlo mýma rukama přes 600 miliónů korun, pod které jsem se musel podepsat a za které jsem tak nesl i odpovědnost. Z toho minimálně 40 % bylo zajištěno z dotací, které jsme museli nějakým způsobem vybojovat.
- Pojďme dál: jste dlouhá léta starostou Kryr, v posledních letech vedete i mikroregion Podbořanska. Netáhlo vás to někdy výš? Do zastupitelstva kraje nebo dokonce do Parlamentu?
Víte, já mám v Kryrech dům, rodinu, přátele. Nohejbal. Do práce pěšky pár minut. Do zastupitelstva kraje – kdybych ve volbách náhodou uspěl - bych dojížděl do Ústí nad Labem, do Parlamentu do Prahy. Navíc tyhle funkce vyžadují i jistou angažovanost. Já jsem jako nezávislý (tedy nestranický) kandidát fungoval v Kryrech po celou dobu svého působení, to je od voleb na podzim 1990 ve funkci starosty dvě volební období, tedy do listopadu 1998. Poté jako řadový zastupitel (pracoval jsem jako technik v dnešní AGC) a od listopadu 2002 jsem byl opět zvolen do funkce starosty, kde působím dodnes. Jsem stále nestraník.
Když jsem hovořil o té politické angažovanosti, tak v průběhu let 1990 až doposud jsem měl řadu nabídek vstoupit do několika stran. Všem se mi podařilo úspěšně odolat a zůstávám neustále nezávislý a svůj. Jsem toho názoru, že v každé straně nebo hnutí musíte neustále někoho poslouchat, řídit se příkazy a politickými rozhodnutími, i když s nimi třeba vnitřně nesouhlasíte. Jako nezávislý si ale vytváříte svoji vlastní koncepci a řídíte se jenom svým přesvědčením, zda je to pro lidi dobré nebo ne.
A ať to zazní jakkoli neskromně, podotknu i to, že lepší je být první v Gálii než druhý v Římě. To před více než dvěma tisíci lety prý řekl Gaius Julius Caesar.
- V létě minulého roku jste oslavil 65. narozeniny. Čas nezastavíte, jste penzista. Na podzim nás čekají obecní volby - chystáte se na odpočinek nebo budete ještě kandidovat do zastupitelstva?
Máte pravdu, v důchodovém věku už opravdu jsem. Je vedlejší, že se cítím jinak. Samozřejmě jsem zvažoval, že se v nadcházejícím volebním období už o post starosty ucházet nebudu. Nebo alespoň ne za každou cenu. Určitě bych se ale ještě chtěl dostat do vedení obce jako zastupitel, ale toto je plně v rukou občanů – voličů. Jestli ještě stojí o to, abych mohl něčím přispět k rozvoji našeho městečka – a jestli mi dají svůj hlas.
- Když už jsme u těch voleb – můžeme zkusit půl roku před koncem volebního období bilancovat? Jestli se příliš nemýlím, všechny zásadní položky volebního programu či plánu rozvoje města na léta 2014 – 2018 se do dneška podařilo už realizovat. Co to tedy bylo, co se povedlo, kde jsme zaostali a co je ještě do voleb před námi?
Ano, mohu potvrdit, že většinu úkolu, které jsme si v roce 2014 schválili ve svém programovém prohlášení na roky 2014 – 2018, jsme splnili a udělali. A ještě něco navíc, co bylo ku prospěchu občanů našeho městečka a spádových obcí. Konečné bilancování – to po mně teď nechtějte - bude provedeno na červnovém jednání zastupitelstva.
- Vím, že v minulých třech letech šlo o poměrně velké investiční akce. Hřiště nad školou, rekonstruovaná obřadní síň na hřbitově… i když na některé z nich se povedlo získat dotace, Kryry se na nich významnou měrou vlastními financemi podílely také. Souvisí to s tím, že Kryry mají poslední roky schodkový rozpočet?
Ne, jen o to nejde. Stávající investiční akce jsou jedna věc, druhou jsou připravované projekty do budoucna.
- O tom už jsem slyšel – získat dotaci je poměrně velká administrativní taškařice…
Zdaleka ne jen administrativní… tohle si asi umí představit málokdo. V první řadě jsou dotační tituly vyhlašovány takovým způsobem, myslím v takových lhůtách, že nemáte šanci reagovat, pokud nejste předpřipraveni. To znamená mít vedle programového prohlášení zastupitelstva, o kterém jsme už mluvili, především hotové projekty. Projekty na všechno, co byste chtěli někdy v budoucnosti realizovat. Tedy konkrétně u nás připravit se například na možnost výstavby nových sociálních bytů pro naše spoluobčany, výstavbu sportovišť v přilehlých obcích, apod. Za tímto účelem zpracováváme nové projekty, aniž bychom tušili, zda je budeme moci v nějakém ušlechtilém termínu realizovat, abychom byli my nebo prostě příští zastupitelstvo připraveno a mohli tak v případě získání dotací pokračovat v další výstavbě.
Co se týká schodkových rozpočtů, které každým rokem schvalujeme (nejde jen o poslední roky…), je to i určitý záměr. V případě schválení vyrovnaného nebo přebytkového rozpočtu vás nic nenutí být neustále ve střehu, získávat nové a nové možnosti čerpání dotací, vymýšlet akce, na které by bylo možno dotace čerpat. Prostě uspokojíte se s tím, takto jsme to schválili, na víc nemáme finance, tak to nebudeme dělat. To je ale podle mého názoru cesta do pekel. Takhle totiž neuděláte nic, nebo hodně málo.
Schodkový rozpočet schvalujeme od roku 2003, přičemž většinou se nám vždy podaří hospodařit s přebytkem. Někdy s větším, někdy s menším.
- Na to navážu: jak jsou na tom Kryry s financemi obecně? Vím, že od roku 2002, kdy jste zpět přebíral po čtyřech letech radnici s několikamiliónovým deficitem (těch miliónů bylo tehdy tuším 5…), se i přes celosvětovou ekonomickou krizi městu dařilo šetřit, deficit postupně snižovat a financování Kryr nakonec přetáhnout do kladných čísel. Ještě roku 2016 hospodařily Kryry s přebytkem 4 milióny korun, v roce 2017 jsme ale o 6 miliónů rozpočet překročili a pro rok 2018 byl schválen rozpočet dokonce s 15 a půl miliónovým deficitem. Už jste řekl, že ten finální účet bude vypadat pravděpodobně jinak, přesto. To všechno s tím, že se schodek srovnává díky úsporám z předchozích let. Jak tedy dnes vypadá městská kasa? Jsme něco v mínusu, na nule nebo nám ještě nějaká koruna zbývá?
Město Kryry – a to už od roku 2005 nemělo - a dodnes nemá žádné dluhy. Mohu říci, že i přes velké investice, které jsme v uplynulých letech realizovali a hlavně díky tomu, že se nám podařilo zajistit dostatečné množství dotací, činil zůstatek na účtech města Kryry k 31.12 2017 celkem 28 156 804,- Kč. Také proto jsme si tedy mohli dovolit pro rok 2018 investovat hlavně do místních komunikací a schválit schodkový rozpočet ve výdajové části výši o 15 miliónu korun. A ještě nám do budoucích let zbude cca 13 miliónů korun například na zajištění nové bytové výstavby, která je plánována na roky 2019 – 2020.
- V tomto volebním období se na správě města podílelo v jeho zastupitelstvu celkem 7 subjektů: Za kryry, Strojetice, Stebno a Běsno krásnější (5 mandátů), Za prosperitu obcí a budoucnost našich dětí (2 mandáty), ČSSD (2 mandáty), KSČM (1 mandát), Moje Kryry (1 mandát), Za Kryry a obce Strojetice, Stebno a Běsno bohatší (1 mandát) a ODS (1 mandát). To je pomalu jako v naší poslanecké sněmovně… jak se s tolika lidmi poměrně různých názorů spolupracovalo?
Nemohu si stěžovat. Spolupráce se všemi zastupiteli byla a je na dobré úrovni – všichni dostali možnost na počátku volebního období si zařadit do programu rozvoje obcí Kryr na roky 2014 – 2018 něco ze svých předvolebních slibů, nápadů a vizí, z čehož se nám následně podařilo sestavit poměrně solidní program rozvoje, který byl schválen. A který je – opakuju to znovu - nezbytně nutný při předkládání žádostí o dotace.
- Jak vidíte rozvoj Kryr do dalšího volebního období?
Město má našlápnuto velice dobře a jistě se i v dalším volebním období bude rozvíjet dál. Některé věci jsou a budou ještě připraveny, jiné si dotvoří nové vedení města, které se ustaví v říjnu letošního roku po komunálních volbách.
Pro další růst a úspěšný rozvoj Kryr a jejích spádových obcí je zapotřebí, aby ve vedení a v čele města stál někdo, kdo má obrovskou vizi, kam chce naše městečko dovést dál v budoucnosti, a to ve všech oblastech. Tedy v investiční výstavbě, školství, sociálních službách, sportu, kultuře, cestovním ruchu, rozvoji služeb ve zdravotnictví, volnočasových aktivitách apod. Pokud se to i v budoucnu bude dařit, bude to pro Kryry a okolní obce jedině dobře.
- Chtěl byste dodat něco závěrem?
Na závěr bych přál nám všem, aby se nám v našich obcích žilo lépe a lépe. A hlavně v klidu a míru.
Březen 2018
Bezmála tříkilometrová trať, kterou absolvovaly dvojice běžců, mířila z hřiště SK Havranu Kryry pod kostel Narození Panny Marie, odtud nahoru k Schillerově rozhledně a kolem Křížové cesty zpátky do města a na hřiště. Nejednalo se přitom pouze o běh jako takový, cestou závodníci plnili řadu jak fyzických, tak duševních úkolů. A pili pivo. Dámy třetinku, pánové půllitr. Žejdlíkem zlatavého moku se startovalo a „české zlato“ pak borce na trati provázelo v pravidelných a neúprosných intervalech. Kdo si totiž kdy vyzkoušel pěší výstup k Schillerově rozhledně, dá mi jistě za pravdu, že ne jít, ale vyběhnout k ní pod kuratelou tikajících stopek, navíc s břichem jako žok, to je výkon skutečně úctyhodný. Jednotlivé týmy se ho zhostily rozdílně, takže na trati byl často smazán pětiminutový startovní interval a na stanovišti u rozhledny se seběhly (sešly…) i tři dvojice.
Na sedmdesát dívek a chlapců se už dopoledne vydalo do ulic města – svou pouť zahájili na náměstí před městským úřadem, kam je přišel pozdravit starosta města Miroslav Brda. Zatancoval si s májovníky první taneček, přidal něco do kasičky a obdaroval je nejen dobře míněnou radou („Nepřežeňte to…“), ale i malým dárkem. Byl schovaný v tašce s logem Kryr a nic bych nedal za to, kdyby v rozporu se zmíněnou radou nebyl právě kapalný.
Bratři Joseph-Michel a Jacques Étienn Montgolfiérové vlastnili ve Francii jednu z největších výroben papíru. K vynálezu horkovzdušného balónu prý pomohla náhoda. Jeden z bratrů – Joseph s manželkou zmokli při návratu z města a mokré oblečení pak sušili doma u krbu. Joseph si všiml, jak horký vzduch nadzvedl hedvábnou spodničku manželky a vše bylo hned jasné – teplý vzduch nadnáší.
Obrovskou publicitu dali své Montgolfiéře bratři 19. září 1783, kdy se před zraky krále Ludvíka XVI, šlechticů a mnohatisícového davu přihlížejících, vznesl modrý balón se zlatými královskými znaky. Posádku tvořila tři zvířata – kachna, kohout a beran. Po úspěšném přistání byla živá zvířata přivítána zpět na zemi s bouřlivými ovacemi. Lidé se tak přesvědčili o tom, že i v tak velké výšce se dá dýchat. Následovalo povýšení bratrů Montgolfiérů do šlechtického stavu. 21. listopadu 1783 pak dva šlechtici Jean Pilatre de Rozier a markýz Francois ďArlandes uletěli po pětadvacetiminutovém letu vzdálenost 9 km a po přistání sklidili nadšený potlesk Pařížanů.
O 235 let později vedle kapitána horkovzdušného balónu Jana Smrčky (balonářství se věnuje desítky let a zúčastnil se nejednoho mistrovství světa či Evropy jak horkovzdušných a plynových balonů, tak i vzducholodí - za zmínku určitě stojí let přes kanál La Manche nebo světové prvenství za přelet nad Řípem, Sněžkou a Tatrami; za specialitu lze pak považovat vzlet z lodi plující po Vltavě) byli v koši balónu ještě tři pasažéři: starosta Kryr Miroslav Brda a jeho dcera a vnučka – Anny Semerádovy.
Osobně se nedivím – internet je plný fotografií hořících horkovzdušných balónů, a jestli se starosta pokusil dopředu trošku poinformovat, pak je to přirozené. I když ho znám jako hráče nohejbalu, nevím o tom, že by si konkrétně na adrenalinové sporty zrovna potrpěl - a teď má jeden takový před sebou. Anna Semerádová st. sice hýří humorem, nicméně svou orbitku žvýká s urputností trvale prohrávajícího gamblera, který sype do automatu peníze.
Balón se z hřiště Havranu odlepil v 6.48 hodin. Bleskově nabral výšku (v průběhu celého letu vystoupal nejvýš 720 m nad město) a vítr ho začal unášet směrem k náměstí a dál ke Sklárně AGC. Strach a nervozita posádky vzdušného plavidla brzy ustoupily – prý v průběhu několika vteřin. A starosta a jeho dcera a vnučka si pak netradiční zážitek mohli jaknáleží vychutnat. Jen desítky metrů se vznášeli v tichu rušeném jen občasným přitápěním vzduchu hořákem nad městem. Nad sklárnou gondoliéra klesla a tady se o ni opatrně opřel opačný proud vzduchu, takže se vrátila zpátky ke škole. Tady znovu nabrala výšku a západní směr, aby pětapadesát minut po startu měkce přistála na poli u sklárny.
Na startu se sešlo šedesát účastníků, především dětí. K tomu asi šest pejsků a nějaká ta technika (kočárky nebo kola a koloběžky…). Třináctikilometrovou trať, která vedla v bezprostředním okolí Schillerovy rozhledny, bylo totiž možno tradičně ztéci i za pomoci takovýchto výdobytků. Účastníky polykající kilometry pak čekalo na jejich pouti několik stanovišť a s těmi i několik otázek, odpovědi na které vyplňovali do krátké, jednoduché křížovky.
