Derniérou, alespoň tou základně školní, by se dalo nazvat odpoledne, které v úterý 28. června 2011 připravili žáci devátých tříd kryrské základní školy nejen svým rodičům a učitelům, ale i všem těm, kdo ve čtyři hodiny do městského kulturního domu přišli.

Rozloučit se se studenty nejvyššího ročníku základní školy přišli také představitelé města – starosta Miroslav Brda i místostarosta Vojtěch Michálek, kteří usedli u stolu poblíž pódia sokolovny, kde se slavnostní akce odehrávala. Diváků se tu sešlo kolem stovky. Byli to především rodiče, prarodiče či sourozenci právě končících žáků - ti v první polovině odpoledne zahráli pohádky, jež si odbyly premiéru ve školní tělocvičně v rámci Pohádkového týdne v květnu tohoto roku, aby se v druhé polovině všem přítomným představili, prozradili na sebe, co má kdo rád a kam po skončení základní školy míří.

Kryry totiž opouštějí v podstatě všichni – příští rok se rozutečou po středních školách a učilištích Ústeckého kraje, aby se na nich připravovali na svůj budoucí profesní život. „Nikdy nezapomeňte, odkud pocházíte,“ řekl v krátkém vystoupení starosta Brda, „jste Kryráci, jste Havrani…“ A každému deváťákovi vložil do ruky STAMP štítek s vyobrazením Schillerovy rozhledny.

Ředitel základní školy Mgr. Kamil Kraus, který letos končí ve své funkci také (rozhovor s panem ředitelem uvede Kryrská rozhledna ve svém prázdninovém dvojčísle), končící ročník vyzdvihl s tím, že takové třídy, s tak šikovnými, aktivními žáky, se sejdou jednou za generaci. „Kryrská škola takový ročník nebude mít dalších patnáct let…“

Končící deváťáci pak z pódia poděkovali svým rodičům a učitelům – z těch jmenovitě svým třídním učitelkám Heleně Vítkové a Jaroslavě Suchomelové. Na jeviště si pozvali i češtinářku Marii Vránovou a samozřejmě ředitele Krause. Z rukou třídních učitelek pak dostali svoje poslední základně školní vysvědčení a pamětní list. „Život není to nejcennější,“ píše se na něm, „tím je smysl Vašeho života. Pro ostatní a tím pádem i pro sebe sama.“

Na samý závěr si kryrští deváťáci malým zvonkem odbyli své poslední zvonění. 

V neděli 19. června 2011 se kroužek kryrských mykologů sešel na své pravidelné schůzi. Ta byla tentokrát ozvláštněna přednáškou Svatopluka Holce (* 7. 4. 1933), jednoho z nejvýznamnějších znalců našich hub.

„Všechny houby nezná nikdo!“

říká tento promovaný filozof, který v letech 1953 – 1954 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v letech 1954 – 1959 na Lomonosově státní univerzitě v Moskvě. Mykologii se začal soustavně věnovat po roce 1974, tedy v době faktického zákazu jakékoli pedagogické činnosti. Dnes je externím učitelem katedry biologie Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.

Pět desítek )častníků schůze našich mykologů tedy vyslechlo v Sokolovně v již zmíněnou neděli dvě hodiny po poledni poutavé vyprávění o houbách. Není divu, že se sešlo tolik lidí - houbaření se totiž dá nazvat naším „národním sportem", vždyť i sociologické výzkumy prokázaly, že alespoň jednou za rok jdou na houby tři čtvrtiny z nás. Pozvání přijal - a jako host se schůze a přednášky zúčastnil - i starosta města Miroslav Brda.

Spolu s ostatními se tak dověděl, že to, čemu běžně říkáme houba, je ve skutečnosti jen její plodnice, zatímco vlastní tělo houby - podhoubí - jsou velice tenká a jednotlivě okem neviditelná vlákénka zanořená v substrátu. Je to stejný rozdíl jako mezi dubem a žaludem či jabloní a jablkem.  

Pan Svatopluk Holec hned v úvodu svého vystoupení uvedl na pravou míru některé pověry, které se k houbám váží: „Někdo najde například houbu ožranou slimáky či okousanou zvěří,“ vypráví. „A usoudí: když chutná jim, musí být dobrá i pro mne. Hluboký omyl! Jednu z našich nejnebezpečnějších hub - muchomůrku zelenou či hlízovitou - spolehlivě konzumuje třeba divoký králík, a nic se mu nestane. Naopak člověk po ní, pokud přijde pozdě k lékaři, může i zemřít.“

Nebo jiná pověra tvrdí, že jedlost, nejedlost či jedovatost houby nejlépe poznáme, když houbu ochutnáme. Zase prý katastrofální omyl: „Ti, kdo se otrávili třeba právě muchomůrkou zelenou a přežili, shodně tvrdí, že tak dobrou houbu v životě nejedli. Toto takzvané ochutnávací pravidlo tak podle Svatopluka Holce platí jen a jen u holubinek.“

Dále se účastníci přednášky dověděli například i to, jak rychle houby rostou. Záleží samozřejmě na druhu. Nicméně houby, které zajímají houbaře, rostou zhruba pět až jedenáct dní. Bylo to skutečně několikrát pokusně měřeno.

Svatopluk Holec pak zasvěceně hovořil také například o tom, kde a kdy houby rostou: „Obecně platí, že nejdřív se půda prohřívá (a tedy narůstá podhoubí) v lesích listnatých, pak ve smíšených a až nakonec v jehličnatých. Záleží také na zápoji stromů neboli vzájemném dotyku a prolínání větví – v hustých lesích to samozřejmě trvá déle.“

Posluchači se také dověděli, že různé druhy hub mají řadu let trvající období hojného výskytu, které je ale posléze vystřídáno roky s vysokým úbytkem jejich plodnic. V posledních letech se do lesů vracejí například „bílé hřiby" (smrkový, borový, dubový), a leckde můžeme dokonce říkat, že na lišky se chodí s hráběmi. „Teorie vln je ale jen domněnkou,“ uvádí na pravou míru Svatopluk Holec, „Ve výše uvedeném případě za období výskytu a úbytku hub může spíš odsíření komínů továren, protože kyselá půda těmhle druhům skutečně nesvědčí. Ostatně je dnes faktem, že začíná ubývat suchohřibu hnědého, který naopak kyselý podklad miluje.“

V závěru svého vystoupení pro kryrské vyznavače hub pak posoudil a určil několik druhů hub, které někteří zúčastnění v posledních dnech z lesa přinesli. Poté Svatopluk Holec zodpověděl také několik dotazů. Padl i takový, jaké houby má pan Holec nejraději.

Pokud se klasické smaženice týče, doporučil bohatou směs hub – smaženice z hříbků prý není „to pravé ořechové“. On sám má rád například bedlu. Uříznout nožičku a klobouk, který se ve většině případů smaží jako řízek, osolit, okmínovat a upéct na sádle. „Je to dietní,“ zašpásoval Svatopluk Holec. Nebo kvašené houby: Očištěné houby nakrájíte na větší kusy a 5 - 8 minut vaříte v roztoku, který tvoří voda, ocet a sůl. Předvařené houby ochladíte studenou vodou a necháte okapat, poté je nakladete do soudku, kameninového hrnce nebo do obyčejné sklenice a zalijete nálevem, do kterého přimícháte lžíci zákvasu (jogurt nebo acidofilní mléko). Nálev si připravíte předem tak, že převaříte vodu, sůl a cukr. Zalité houby uzavřete víkem s tzv. vodním uzávěrem. Ve sklenicích nám pod hladinou houby udržuje dřevěná pružina či jiná zátěž, podobně jako při přípravě kysaného zelí. Houby necháte kvasit 2 - 3 týdny při teplotě 18 °C. Odpařený nálev doplňujete vychlazenou převařenou vodou. Při správném zakvašení vám pak houby vydrží nejméně půl roku uskladněné v chladnějším místě. K tomuto způsobu konzervace lze použít libovolné druhy hub, zejména však ryzce, holubinky a lišky. Kvašené houby jsou velmi chutné a dají použít jako příloha k masům a různým jídlům, navíc mají tu výhodu, že jsou na houby poměrně snadno stravitelné.

Dobrou chuť!

Do redakční pošty mi přišel e-mail, který tímto zveřejňuji. Chci zdůraznit, že na těchto stránkách poprvé a naposledy v životě. Ne proto, že bych chtěl komukoli upírat jeho názor, ale proto, že mohu-li vyjadřovat své mínění já – A PODEPSAT SE POD NĚ!!! – pak to očekávám i od těch druhých.

E-mail zveřejňuji bez jakéhokoli zásahu do textu, bez úprav a oprav gramatických chyb:

Dobrý den,

reaguji na Vámi psaný článek na internetové stránce kryry.cz ohledně rozhledny. Za prvé bych rád vyjasnil pár "dezinformací", které jsem v článku našel a rád je uvedl na pravou míru..

Prvně - Jak správně uvádíte, na rozhlednu jsou opravdu namířeny tři halogenová tělesa, avšak již několik týdnů (měsíců) je funkční pouze jedno.

V žádném případě nikdo neomotávál toto těleso pytlem na tříděný odpad. Přes těleso byla přelepena speciální barevná folie, která je výráběna přímo pro tyto účely. (Folie pro změnu barvy divadelních světel typu PAR do výkonu 1000W nehořlavá - certifikovaná).

Další lživá informace, zřejmě Vám podsunutá (nejspíš zhrzeným panem starostou, který s tímto zpestřením nepřišel sám..) je ta, že se musí kvůi této instalaci měnit v reflektorech halogenové výbojky. To je holý nesmysl.

Celkové náklady na toto "zpestření" mohly být 100,- kč za ony folie a pár výšlapů na rozhlednu s žebříkem na rameni. Co se týče výjezdu Avie nahoru, nemyslím si, že byl životně nutný.. (Stačí kdyby snad jen pan starosta a představitelé města byli trošku nad věcí) ..Jistě by onu folii dotyčná skupina nebo jedinec za pár dní vyměnili za jinou barvu nebo sundali.

A perlička na závěr ? Kolik asi stojí provoz  té samé plošiny na avii, která bude zřejmě týden co týden jezdit po silnici v Kryrech a zalévat truhlíky s kytkami zavěšené na veřejném osvětlení? Já se jen v duchu směju a ptám se sám sebe kdo dodal ony truhlíky a květiny do nich ?
Možná by si pan starosta měl nejdříve ověřit pravdivost svých výroků než začne mezi lidi pouštět záměrné lži a dezinformace a tím poškozoval skupinu nebo jedince, kteří jen možná nechtějí, aby byli Kryry pořád tak "šedivé"...

Na závěr by možná neškodilo kdyby na internetových stránkách Kryr bylo diskuzní forum pro občany, třeba Vámi moderované.. Já bych tam tento mail milerád uveřejnil, takhle budu pouze doufat, že ho po přečtení nehodíte do složky SPAM..

S pozdravem

Vomáčka František 

Marketingovou akci krušovického pivovaru měli možnost „ochutnat“ na vlastní kůži také obyvatelé Kryr, a to ve středu 1. 6. 2011 mezi čtrnáctou a patnáctou hodinou.

On se totiž (cituji:) „… do pivovaru na kraji Krušovic vrátil sládek, který ho kdysi proslavil. A mladá, neokoukaná parta pivovarníků pod jeho dohledem uvařila novou desítku a dvanáctku, pořádná a poctivá piva, která se vracejí ke krušovickým kořenům. Piva dobrá jako tenkrát!“

Královský pivovar Krušovice se rozhodl jít s kůží na trh a prověřit chuť nových přírůstků svého pivního portfolia přímo milovníky piva. Pivovar pod vedením Tomáše Kosmáka v uplynulém roce přestal vařit krušovické Světlé a krušovický Ležák a za asistence původního sládka pivovaru Václava Klouba uvařil pořádnou krušovickou Desítku a Dvanáctku. Navrátil se tím k původní krušovické receptuře tolik oblíbené pivaři.

Aby spotřebitelům svá nová piva představil a získal od nich potřebnou zpětnou vazbu, rozhodl se pivovar vyjet přímo za nimi do českých měst, městeček a obcí. Milovníci piva tak budou moci na 300 místech v Čechách vyzkoušet krušovickou Desítku i Dvanáctku a zároveň odpovědět na otázku

„Chutnají Vám nové Krušovice?“

V Kryrech chutnaly…

… a to i přes to, že se pod Schillerovu rozhlednu krušovický pivovar vůbec nechystal zajet – alespoň na stránkách, které tuto reklamní akci monitorují a provázejí, najdete sice zmínku o Podbořanech, Blšanech nebo Vroutku – jen Kryry tu mapovány jaksi nejsou.

Přesto se tu dnes jejich reklamní tým objevil, pivo k ochutnání čepoval a těšil se zájmu místních občanů.

Pivo bylo ve třetinkových kelímcích zdarma a možnosti této degustace využili mnozí z místních, přičemž mnoho z nich bylo těch, kdo „rezatý mok“ jsou s to hodnotit i objektivně. 

Zašel jsem si k očnímu… to poté, co jsem jednou večer asi před čtrnácti dny zvedl oči a zadíval se na rozhlednu nad městem – a zdála se mi zelená. Blbě vidím! A navštívil jsem specialistu, který se mnou po provedeném vyšetření souhlasil. Jenomže mi předepsal brýle na blízko. Na dálku prý vidím jako ostříž a s rozlišováním barev se můj zrak srovnává bez jakýchkoli problémů.

Pokusily se tak o mne mrákoty, když jsem na sklonku minulého týdne zvedl po setmění oči k Schillerově rozhledně znovu - a tentokrát se mi jevila červeně. Ne proto, že bych špatně viděl, ale proto, že červená prostě byla.

Schillerova rozhledna je dominantou našeho města a před časem byla nikoli bez patřičné pýchy obyvatel Kryr opatřena i nočním osvětlením. To se však v posledních několika dnech chová bez zjevného důvodu jako chameleón, který však ke změně svého zbarvení argumenty má. Co se tedy děje? Jedná se o nějakou symboliku, jíž nerozumím?

Svého času byla - také barevně - nasvícena i normálně bílá žižkovská televizní věž v Praze. Ta však bíle, červeně a modře, což jsou barvy české vlajky, takže to určitou logiku má. Co ale „KRYRSKÁ PRINCEZNA“, která jednou připomíná vodníka a jednou právě uvařeného raka? Barvy Kryr jsou žlutá a černá…

A co na novou „pestrobarevnost“ obyvatelé města? Názory se různí – někomu se to líbí („Fialová by ale byla hezčí…“), jiní to odmítají. Například pan František Vašek mi poslal e-mail s fotografií, na níž svůj názor jednoznačně specifikoval:

Kdo novou výzdobou Schillerovy rozhledny nadšen rozhodně není, to jsou představitelé města. I když jsem je zprvu podezíral, že se pokusili nějak osvěžit kryrské večery netradiční podívanou, s osvětlením dominanty města nemá radnice společného nic. Naopak.

Různé barvy osvětlení jsou totiž realizovány tak, že reflektory někdo zabalil do barevných igelitových pytlů. Pravděpodobně těch na tříděný odpad. „Neděláme teď nic jiného,“ řekl starosta Miroslav Brda, „než že jezdíme na rozhlednu s vysokozdvižnou plošinou, sundáváme pytle a měníme v reflektorech žárovky.“  

Ony se totiž reflektory oděné v igelitu zahřívají nepoměrně více, než když jsou bez něj. Navíc tu hrozí nezanedbatelné nebezpečí úrazu – tělesa osvětlující rozhlednu jsou tři, tři a půl metru nad zemí a pád z takové výšky může být záležitostí i zcela fatální.

Co dodat? Že se nejedná o cílenou akci městského úřadu, ale o recesi jednotlivce či jednotlivců, kteří - jistě ne ve špatné víře – svým konáním připravují Kryry o část rozpočtu, který je nutno vynaložit na zbytečný výjezd avie s plošinou na Kostelní vrch a na výměnu žárovek. Možná by se nakonec onen jedinec (jedinci) podivili, kdyby tyto náklady měli uhradit…