Na sklonku právě skončivšího týdne sehrála fotbalová mužstva Kryr tři zápasy. V sobotu 1. 10. zajel tým našich žáků do Lenešic, kterým dokázal nastřílet jako hostující družstvo tři branky, aniž jedinou inkasoval. Odpoledne pak na hřiště ve Strupčicích vyběhla jedenáctka našeho „áčka“, která domácím sice těsně, přesto přece podlehla: Zápas Strupčice – Kryry skončil v poměru branek 3 : 2. Céčko tento týden nehrálo.

Na góly nejbohatším se stalo utkání nedělní – v půl jedenácté dopoledne zahájila píšťalka rozhodčího zápas „béčkových“ týmů Kryr a Duban. Na hřiště SK Havranu Kryry si našla cestu možná stovka diváků, která dokázala vytvořit solidní kulisu. Hrálo se za nádherného počasí – kdo tedy přišel, prožil příjemné předobědí.

Tomu bezesporu přispěl i výkon domácích. Po poněkud rozpačitých prvních pár minutách začali mít kryrští výrazně více ze hry a co bylo důležité – dokázali na rozdíl od svého soupeře šance gólově zúročit. Nedá se říci, že by Dubany hrály úplně druhé housle. Jejich útoky uměly být i nebezpečné, několik koncových střel zavánělo brankou. Domácí brankář však v první polovině poločasu vystřihl tři, možná čtyři excelentní zákroky a míč za svá záda nepustil. Góly tedy padaly na druhé straně. Poprvé se míč ocitl (pravděpodobně) za brankovou čarou kolem dvacáté minuty utkání – tenhle gól však rozhodčí neuznal. Přiznal se, že situaci dobře neviděl a nebyl si jist. Já osobně stál tři metry od inkriminovaného míče (tedy významně blíž, než rozhodčí), který brankář ulovil možná už za brankovou čarou, ale za to, zda se o branku jednalo, bych ruku do ohně také nedal. A moudřejší jsem nebyl ani z prohlídky videozáznamu, který jsem pořídil. Patrně tak jako určitou kompenzaci hvízdl možná o tři minuty později rozhodčí penaltu, kterou domácí proměnili. Což byl pro hostující tým začátek konce.

Do poločasu totiž dokázaly Kryry Dubanům nastřílet ještě tři branky, přičemž obdržely jedinou. Diváci na stadiónu tak v první půli viděli dohromady pět gólů (plus dva, které sudí neuznal). Fandili vehementně – a to do konce tak, že na ně pomezní běžel žalovat hlavnímu a organizační tým domácího mužstva šel k tribuně divácké vášně zklidňovat.

V druhé polovině se hra zklidnila. Domácí hrající už v naprosté pohodě připsali na soupeřův účet ještě tři další branky. Výsledek zápasu Kryry – Dubany tak byl 7 : 1. 

Všechna utkání uplynulého víkendu sehrála mužstva SK Havranu Kryry v sobotu 24. 9. Naše „béčko“ tento den podlehlo jako hostující tým fotbalistům Velké Černoci v poměru 1 : 2 a „céčko“ dotalo v Hlubanech dokonce pětigólový příděl, přičemž samo se vzmohlo na branku jedinou.

Čest Havranů tak zachraňovala naše poslední dvě družstva: vyhrála obě na domácím hřišti a obě změřila své síly s mužstvy Bezděkova. Dopoledne na trávník kryrského stadiónu vyběhly žákovské týmy – v tomto utkání padlo celkem sedm gólů, z toho čtyři skončily v brance hostí a tři lovil ze své sítě brankář domácích.

V půl páté večer se pak na témže hřišti sešla družstva bojující v krajském přeboru: SK Havran Kryry, nováček této soutěže, v tomto okamžiku okupující se sedmi body jedenáctou příčku tabulky, nastoupil proti třetímu SK Bezděkov. „Papírově“ se situace jevila jednoznačně a kdo je favoritem, bylo zřejmé.

Už po pár minutách úvodního hvizdu však byla potvrzena ta pravda, že papírové předpoklady realitě odpovídat nemusí. Nic totiž nenaznačovalo tomu, že by tabulkově ledva průměrný tým nemohl s mužstvem z předních příček soutěže sehrát naprosto rovnocennou partii – a dokonce víc, přehrát jej. Kryrské „áčko“ mělo první poločas ze hry skutečně víc a svou převahu dokázalo i gólově zúročit: v závěru poločasu si v pokutovém území vynutilo faul a z něho plynoucí pokutový kop. Gólová střela směřovala blízko nad zemí k pravé brankářově tyči – a byla to poslední branka, která v tomto zápasu padla. Naštěstí.

Ve druhé půli se totiž úlohy vyměnily a druhá pětačtyřicetiminutovka už na to, že hraje třetí tým s jedenáctým, jednoznačně vypadala. Kryry však svůj hubený, „penaltový“ náskok udržet dokázaly, a tak se s hráči Bezděkova rozešly nakonec v poměru 1 : 0. V tabulce krajského přeboru tak poskočily do její lepší poloviny a pro tento týden se usalašily na velmi pěkném sedmém místě, hráči Bezděkova o dvě místa propadli.

Utkání v Kryrech podle oficiální statistiky sledovalo 80 diváků. Tedy nejméně v rámci soutěže. Na všech ostatních stadiónech byly ochozy výrazně plnější, což by do budoucna měla být pro kryrské fotbalové fanoušky výzva. Za kvalitnější divácké podpory by se našim mužstvům hrálo určitě lépe a tento fakt by se bezesporu odrazil i kvalitě jejich hry.      

Úspěšná bilance – asi tak lze nejlépe charakterizovat víkendové snažení našich fotbalistů. Na svůj vrub si totiž kryrský fotbalový havran připsal tentokrát skutečně cenné body. Některé o to cennější, že s nimi počítáno nebylo, že kryrští fotbalisté nastupovali do zápasu v roli outsiderů a jasného favorita, dokonce na jeho hřišti, dokázali porazit.

Hovořím o našem „A“ týmu, který svůj mač sehrál v sobotu 3. 9. v Litvínově, přičemž domácí mužstvo dokázal porazit v poměru 2 : 1. Tentýž den na domácím hřišti sehrálo kryrské „céčko“ zápas s Želečí, které dokázalo vstřelit pět branek a inkasovat pouze dvě a naši žáci si s týmem z Libčevsi poradilo ve stejném poměru jako „áčko“ – tedy na hřišti soupeře vyhráli 2 : 1.

V neděli 4. 9. svůj zápas sehrálo družstvo „B“. Utkalo se s týmem FK Blažim, který v 10,³⁰ hodin nastoupil na kryrský pažit v červenobílých dresech. Proti žlutočerným domácím zahájil velmi sebevědomě, přičemž převaha mu vydržela dobře polovinu prvního poločasu. Před brankou hostujících se domácí objevovali pouze sporadicky a hrálo se především před kryrským gólmanem - naštěstí bez gólového efektu. Zaútočili-li občas také domácí, branku soupeře neohrozili, a to i dílem přispění sudího duelu pana Klepáčka, na jehož rozhodování se snášela z ochozů kryrského stadiónu čím dál ostřejší kritika. Také proto, že kryrští Havrani zhruba od poloviny první půle začali hrát kopanou, načež hosté dokázali reagovat pouze zákroky hraničícími (či za hranicemi…) pravidel.

Zřejmě k nejdiskutabilnější situaci došlo v pokutovém území hostí, kdy se po střetu s jedním ze soupeřových hráčů k zemi poroučel domácí Lukáš Hájek. On sám se na fóru webu kryrské kopané vyjádřil takto: „Mně se to dnes vůbec nepovedlo, pak na mě jasná penalta a měl jsem po zápase. A možná budu mít na delší dobu pauzu…“ Podle dostupných informací má Lukáš natržené vazy a skutečně si od fotbalu nějaký ten den odpočine. Pokoušel se setrvat na hřišti ještě pár minut, nicméně to nešlo a ještě do skončení prvního poločasu byl vystřídán, aby o přestávce opustil hrací plochu na nosítkách. Zákrok nevypadal hezky ani trochu a mně osobně absence hvizdu píšťalky rozhodčího vadila. Nicméně nejsem arbitrem, nepasuji se do role znalce kopané, a tak posouzení celé situace nabízím těm, kdo jsou fundovanější než já, krátkou videosekvenci:

BlueBoard.cz

Kryrským se pak několik minut na to podařilo dostat míč za záda hostujícího brankáře, s čímž se oba týmy v polovině zápasu rozešly do šaten.

Druhá polovina utkání, především pak jeho úvod, byla doslova smrští: během několika málo minut nastříleli Havrani do soupeřovy branky tři góly, čímž o osudu utkání rozhodli. Hostující družstvo se sice vzmohlo na několik málo útoků, byly však bezzubé. Domácí hráli jednoduše, k brance soupeře se dostávali tak, jako kdyby snad ani nechtěli, prostě balón přilepený na kopačkách a každý jejich útok hrozil vstřelením dalšího gólu. I trenér FK Blažim, kterého bylo v prvním poločase z lavičky hodně slyšet, rezignoval a jen tiše sledoval závěr zápasu, v němž kryrští hráči přidali ještě dvě branky. Zápas tak – naprosto zaslouženě – skončil v poměru 6 : 0.

SK Havran Kryry nejen, že právě skončivší sezónu ukončil postupovým úspěchem, ale přišel i s novými internetovými stránkami.

Konečně, protože starý web „zrovna aktuální“ nebyl.

Autory nové internetové prezentace kryrského fotbalu je na místě pochválit. Web je přehledný, výsledky utkání jsou aktualizovány bezprostředně po jejich odehrání. Nechybí soupisky mužstev ani fotogalerie, která se nepochybně s počtem odehraných zápasů bude rozrůstat. Návštěvník těchto stránek má možnost nahlédnout i do „oficiálního“ tisku, který o tom či onom utkání napsal. Funguje tu i jakýsi „vzkazník“, v rámci jehož probíhá komunikace mezi trenéry, hráči i fanoušky.

Co možná chybí, to je stručná exkurze do minulosti klubu.

Dobrá práce… nezbývá, než si jen přát, aby kryrská kopaná byla v letošní sezóně stejně kvalitní, jak dobrý má v současnosti web!

V pondělí 20. června 2011 uspořádal fotbalový klub SK Havran Kryry na svém hřišti nábor nových fotbalistů.

Sešla se na něm bezmála dvacítka dětí, které na hřiště místního týmu doprovodili jejich rodiče. „To už o něčem je,“ pochvaloval si šéftrenér žáků Patrik Grzywacz. „První nábor jsme dělali ve čtvrtek a přišly nám tři děti.“

Ty, co dorazily v pondělí, se nejprve rozcvičily. Proběhly se kolem hřiště a pak se dostaly i k míči, aby ukázaly, jak zdatnými „čutálisty“ jsou. Byly takové, kterým míč evidentně překážel, ale někteří z chlapců ukázali, že si s balónem rozumí a proběhnout s ním krátký slalom zvládli bez problémů a s grácií zkušených fotbalových plejerů.

Zatímco děti ukazovaly, co v nich je, obešel si Patrik Grzywacz rodiče. Zapsal si budoucí fotbalisty a nezapomněl ani na kontakt na tatínky a maminky, kterým pak oznámí datum a čas prvního setkání.

Mezi zapsanými se objevilo jméno také jedné dívenky. Ta v těchto dnech končí studium prvního ročníku základní školy. Jejího příkladu pak následovala i tři další děvčata, která se původně přišla jenom podívat.

Ale zahrají si tyhle děti – myslím brzy - skutečný fotbal? Kluci prý určitě. V rámci přípravky je čeká každých čtrnáct dní jakýsi miniturnaj. A kdo ví, za pár let se s nimi možná setkáme v nějaké vyšší fotbalové soutěži.

V pondělí k tomu tyhle děti udělaly první krok… 

V sobotu 28. května 2011 se na hřišti Základní školy v Kryrech uskutečnil nohejbalový turnaj

„O pohár starosty“,

v němž se o putovní zrcadlovou repliku Schillerovy rozhledny střetlo tentokrát deset tříčlenných mužstev. Tento již pátý ročník turnaje tak byl týmově obsazen o plných třicet procent kvalitněji než ten loňský, kdy se v Kryrech našlo nohejbalových manšaftů sedm. To pomíjím ten fakt, že půl hodiny po rozehrání bojů dorazilo mužstvo jedenácté, které však vzhledem k tomu, že přišlo pozdě a především pak proto, že by zůstalo liché, nemohlo být do turnaje zařazeno.

Dvě mužstva dokázal pro tento rok postavit MěÚ Kryry (management a zaměstnanci), firma AGC (AGC odbory a AGC Slávie) a Sportklub Kryry (Urguell a senioři). Dalšími týmy v soutěži pak byli místní hasiči, Šilhánek a syn, BETET Kryry a Lorenc + Raiser. 

Sportovně společenská akce, kterou již tradičně pořádá Město Kryry ve spolupráci se Sportklubem Kryry, byla zahájena krátce po desáté hodině. Pravidla soutěže vysvětlil starosta Miroslav Brda společně s prezidentem Sportklubu Josefem Vágnerem. 

Poté se soutěž rozběhla. Souboje byly líté, nemilosrdné a z pohledu nestranícího pozorovatele byly jejich největší slabinou sudí, kteří jednotlivé zápasy rozhodovali, protože si často nedokázali vzpomenout na stav, který panoval před dvaceti vteřinami, takže se občas stalo, že bod přisuzovali straně, která si ho svým výkonem rozhodně nezasloužila. Dlužno však podotknout, že hráči k takovým minelám přistupovali s nadmírou tolerance a pokud jsem měl možnost zaregistrovat, jediná větší diskuse ohledně „dobrého“ či „špatného“ 

míče mezi hráči protilehlých stran a mezi nimi a rozhodčím se odehrála až dlouho po poledni, kdy už dávno bylo zrní odděleno od plev. Vlastně ani tohle přirovnání docela nesedí, neboť zúčastněné týmy předváděly veskrze vyrovnané a kvalitní výkony.

K průběhu turnaje zbývá ještě podotknout, že došlo pouze k jedinému, a to pouze drobnému zranění; byl jsem pohotově při tom a snímek, z něhož je patrné, že úraz nepotřeboval asistence doktora (natož přivolání letecké záchranné služby…), přikládám. Vzhledem k tomu, že nešlo pouze o sportovní, ale i společenskou akci, je to jak pro organizátory, tak především pro samotné aktéry jednotlivých mačů navýsost dobrá vizitka. Většinově totiž dodržovali pouze kvalitní pitný režim, ať byl jakkoli pouze takový, že by se nad ním běžnému sportovnímu lékaři zatajoval dech.

Kalorie, a bylo to plánovanou součástí akce, se průběžně doplňovaly, oč se s dojemnou péčí po celý den staraly paní Jaroslava Bělíčková a Dagmar Kazáková, obě zaměstnankyně MěÚ Kryry. Vedle nezbytných tekutin servírovaly také grilované globásy a k obědu pak guláš.

Turnaje „O pohár starosty“ se vedle samotných sportovců účastnila také celá řada diváků. Počasí přálo, nebylo vedro ani extravagantní dusno, sluníčko občas přikryl hrozivý mrak, ale během celého dne nespadla z oblohy jediná kapička.

V podvečer turnaj dospěl k závěru. Po finálovém utkání pak byla vyhlášena šestice nejlepších (o 7. až 10. místo se nehrálo). Na prvním místě skončil tým společnosti Šilhánek a syn, který ve finálovém duelu porazil mužstvo Sportklubu Kryry – seniorů. Pomyslný bronz si odneslo družstvo AGC Slávie. „Bramborovou“ medaili vybojoval druhý tým Sportklubu – Urguell (pivaři), pátí skončili manažeři městského úřadu a šestí, poslední hodnocení, byli nohejbalisté firmy Lorec + Raiser.

O to tu ale nakonec vůbec nešlo – šlo totiž především o setkání lidí (sportovní a společenská stránka akce byla ve vzácné vzájemné rovnováze…), o pohodě, o dobré náladě. Zvítězili prostě všichni, kdo přišli.

Zumba, to je fenomén dnešní doby. Kam se podíváš, zumba, zumba a zas a znovu a jenom zumba… Dospěla i do Kryr. Co je ale ZUMBA? Proč si získala tak neuvěřitelnou popularitu?

Slovo zumba lze volně přeložit jako rychlé pohyby a hodně zábavy. Jde o „aerobikový“ tanec používající tanečních kroků salsy, merengue, flamenca a samby. V neposlední řadě byl také zařazen hip hop a jiné tance.

 „Zumba® fitness,“ píše se na stránkách české Wikipedie, „je disciplína na pomezí sportu a tance, mohou ji provozovat jen instruktoři s platnou licencí od společnosti Zumba Fitness LLC. Zumba je první disciplína ve fitness centrech, která je skutečně veselá a zábavná, bourá zápolení s vůlí známou z tradičních sportů. Kvalitně vedená lekce Zumby je prospěšná nejen tělu, ale výrazně ovlivňuje i psychiku, cvičenci zažívají endorfinové opojení. Je typická svou hravostí, chorografie reagují velmi precizně na hudbu. S novou hudební pasáží se objevuje nový pohyb, taneční krok. Zumba tak baví stejně jako zábava, kterou znáte z tanečních setkání nebo večírků. Proto přivádí tisíce nových příchozích do sportovišť a fitness center.“

Zakladatelem Zumby a ředitelem národního Master trenérského týmu je Kolumbijec Alberto Beto Peréz, choreograf (pracuje např. pro Shakiru) a profesionální tanečník. Na Zumbu přišel údajně úplnou náhodou: jel na aerobikovou hodinu, kterou zastupoval, aby posléze zjistil, že si zapomněl doma kazety s hudbou. Z nouze tedy učinil ctnost, zaimprovizoval a z auta vytáhl nahrávky své oblíbené latinskoamerické muziky. Hodinu odcvičil s tou – lidé byli nadšeni a zakrátko se tento styl hodin stal nejoblíbenějším v celé Kolumbii.

Beto pak v roce 1999 přijel do Miami na Floridě, kde se setkal se dvěma mladými kolumbijskými podnikateli; ti ho přesvědčili, aby svou „fitness filozofii“ začal šířit po celém světě. Do roku 2008 tak Zumba měla více jak dvacet tisícovek certifikovaných instruktorů a prodalo se přes tři milióny DVD. V nedávné době pak Beto přidal do svých fitness cvičení i jinou hudbu – trochu country, funku nebo rock‛n rollu. Navíc i doplňující produkty: začal vyučovat hodiny pro úplné začátečníky, kteří předtím nikdy necvičili, také pro aktivní starší lidi nebo pro ty, kdo mají nějaké fyzické omezení (Zumba Gold). Rovněž byl vytvořen i speciální program pro děti (Zumbatomic) – s malými dětmi nelze totiž cvičit všechny cviky stejně jako s dospělými. Je o cvičení a zároveň o zábavě.

Zumba nemá pokročilostní úrovně. Dle originálního kurzu není ve formě kurzů - jsou provozovány otevřené hodiny (openclass). Srovnáme-li Zumbu s aerobikem, pak má společný pouze vztah a roli instruktora vůči cvičícím v sále: aerobik potřebuje mikroport, s jehož pomocí instruktor dává pokyny, napravuje držení těla. Zumba inspirovaná tancem příchozí tímto nestresuje, cvičenec dělá jen to, co sám zvládne motoricky. Hlavní slovo má hudba - účastníci lekce se řídí jejími změnami v konkrétní skladbě. Prvky, kroky aerobiku se v Zumbě absolutně nepoužívají - výjimkou je warm-up, kde se používá několik triviálních základních kroků aerobiku, kde nehrozí žádné poškození těla. Díky používání prvků z tradičních latinskoamerických tanců se výrazně posiluje hluboký stabilizační systém páteře, který klasický aerobik poněkud opomíjí.

V Kryrech se na cvičení Zumby schází pravidelně desítky dívek a žen. „Proč vy a Zumba,“ zeptal jsem se učitelky 1. třídy naší základní školy Lenky Svídové, která si po skončené hodině utírala potem zbrocené čelo. Smála se: „Tančila jsem od mala…“ A prozradila na sebe ještě tolik, že má ráda jakýkoli tanec. Zděšeně jsem se rozhlédl kolem sebe po všech těch upocených trikotech a cvičenkách lapajících po dechu. Neškodí to? Nemůže to ublížit? Osobně bych vypustil duši po třech minutách takto intenzivního pohybu, přičemž kryrské ženy zvládly bez zjevné újmy více než dvacetinásobek. „Určitě to neškodí,“ smála se Lenka Svídová, „prospívá…“

Zumba je totiž intervalový aerobní trénink. Instruktor v něm střídá pomalé a rychlé skladby, čímž se velmi efektivně spaluje tuk. Při jedné lekci dokážou cvičící odbourat 300 – 1000 kcal. Tepová frekvence se po dobu tréninku udržuje v aerobní zóně, zvyšuje se a klesá s měnící se skladbou.

Prospívá? Samozřejmě o tom nepochybuje instruktorka Eva Hurtová. „Mezi lidmi ty pochybnosti ale byly,“ připouští. Zumbu cvičí zhruba dva roky a když na Podbořansku uspořádala svou první hodinu, nepřišel nikdo. To se však velmi brzy změnilo a dnes není výjimkou, když má v sále bezmála stovku lidí.

Ještě jednou jsem se rozhlédl sálem – byl jsem tu jediný muž. „Je Zumba vhodná také pro chlapy?“ zeptal jsem se. „Určitě,“ neváhala s odpovědí Eva Hurtová. „Například v Žatci mi čtyři, pět mužů hodiny pravidelně navštěvuje.“  Cvičení pro ženy a muže se od sebe prý ale může trošičku lišit: „Pro ženy mám ty lekce o poznání vlnivější, tanečnější, u chlapů jsou hodiny více stylové, stavěné na posilování.“   

Naposledy jsem se zadíval na parket sokolovny. Oči se mi zastavily u paní Olgy Krupičkové, kterou jsem dopoledne viděl rozhánět se s řeznickou sekerou v kryrské masně. Pro tu je Zumba, jak se dovídám, odpočinek, relax. „Chcete mi tvrdit,“ nevěřím vlastním uším, „že odpočíváte tím, že tady hodinu dřete, až se z vás lije pot?“

„Určitě,“ směje se paní Olga, „je to něco jiného než v práci nebo než doma. A nesmíte se na to přece dívat jen jako na dřinu. Zumba je pohyb, je to krásná muzika, prostě mě to baví.“

A o to asi jde především. Zumba je neoddiskutovatelně – prioritně - prostředkem ku zbavení se přebytečných dekagramů. Její popularita pak patrně spočívá především v tom, že se tak nemusí nutně dít jen prostřednictvím tupé dřiny v posilovně. „Přijďte se ale podívat sami,“ zve na závěr paní Eva Hurtová, která tvrdí, že i když se o Zumbě dá vyprávět celé hodiny, nad osobní zkušenost není. Já dodávám, že v Kryrech je „taková zkušenost“ k mání i za velice rozumnou cenu - jestli na hodinu Zumby totiž zajdete třeba v Praze, zaplatíte často trojnásobek sazby, za kterou ji pořídíte tady.

Není toho moc, co by se dalo dodat. Snad jen adresa internetových stránek TK Dance Art Podbořany, ze kterých se dovíte například i to, že Eva Hurtová s manželem pořádá pro vyznavače Zumby také dovolenou v Itálii. K té mi Olga Krupičková prozradila, že se na jih Evropy chystá a těší. Ona konkrétně pojede bez manžela, s dětmi. „Takže taková Expedice Apalucha?“ vzpomněl jsem si na film „S tebou mě baví svět“.

Doslova. I o děti se prý s kamarádkou Martinou v Bibione podělí…

V sobotu 21. května 2011 se v Kryrech uskutečnil již 27. ročník pochodu Havraní stopou. Tento tradiční výšlap pořádá místní organizace Českého červeného kříže a v parném a prosluněném sobotním dopoledni přilákal letos 72 dětí i dospělých, což je v historii této akce patrně rekord.

Po deváté hodině ráno se účastníci pochodu začali scházet před budovou městského úřadu k prezentaci, aby v 9,30 provedl starosta Kryr Miroslav Brda 

symbolický výšlap. Trasa pochodu, pro letošek malinko pozměněná, vedla okolím města potažmo Schillerovy rozhledny a měřila něco málo přes deset kilometrů. 

Kolik přesně, na tom se nedokázali shodnout dost dobře ani organizátoři akce, kteří ji vytyčovali. Každopádně krepákové stužky vedly aktéry pochodu místy, kde se dalo jet i s kočárky – dětí do tří let věku se výšlapu účastnila totiž hned čtveřice a dlužno podotknout, že se tito prckové drželi neobyčejně statečně. Nejstarší účastnicí Havraní stopy pak byla paní Eva Šimáková, na níž v cíli kromě občerstvení čekal i půllitr se znakem Kryr. Byl-li naplněn také nějakým ušlechtilým mokem, o tom dosažitelné informační zdroje zarputile mlčí.

Po cestě pochodníci míjeli celkem osm kontrolních stanovišť a v jejím průběhu plnili i některé drobné úkoly.

Závěrečný výstup od kostela do areálu letního kina pak byl testem odolnosti a vůle a zdoláván byl s tichým klením… byla to ale poslední zkouška tohoto pochodu, s níž se účastníci museli vyrovnat. V letním kině je čekala zasloužená odměna ve formě občerstvení a drobných dárků, takže i ti nejmenší, z nichž někteří na Malé straně těsně před cílem žehrali na bolavé nožičky, na únavu zapomněli a s chutí se zakusovali do voňavých buřtů, které si opékali nad ohněm. 

O uplynulém víkendu sehrála mužstva SK Havranu Kryry tři utkání. Nehráli žáci, kteří měli volno.

V sobotu 7. 5. se o páté podvečerní představilo na domácím hřišti „áčko“, které změřilo své síly s týmem ze Spořic. Zápas byl prý pěkný - jásot diváků z místního hřiště, to po vstřeleném gólu, bylo slyšet i v centru Kryr. A jásalo se statečně – Kryry se se svým soupeřem rozešly s luxusním výsledkem 5 : 1.

Nedělní, sváteční dopoledne patřilo na kryrském pažitu borcům našeho béčka. Nastoupili v žlutomodrých dresech proti bílozeleným hráčům z Kněžic a už od úvodního hvizdu nenechávali nikoho na pochybách, kdo je na hřišti pánem. První poločas však byl bohužel především přehlídkou promarněných příležitostí: kněžičtí se sice nezmohli snad na jediný trošinku kloudný útok a přes osmdesát procent půle se hrálo v bezprostřední blízkosti jejich brankáře, kryrští však nebyli schopni vstřelit gól. To se povedlo až ve čtyřicáté minutě, takže do šaten odcházeli sice s hubeným, přesto vedením 1 : 0. A opakuji znovu, že tento výsledek obrazu hry neodpovídal ani malinko.

Po změně stran domácí pokračovali v tlaku – na hřišti se v jinak poměrně slušném zápasu trošinku přiostřilo, nicméně zvýšená tvrdost byla oboustranná a myslím si, že nebyla nad únosnou mez. Domácím se ve druhém poločasu podařilo skórovat ještě dvakrát, takže nakonec se se svými soupeři rozešli v poměru 3 : 0.

Poslední víkendový zápas sehráli naši dorostenci na hřišti v Meziboří. Svým soupeřům podlehli těsným rozdílem: dokázali vstřelit 3 branky, zatímco Meziboří se do jejich sítě trefilo 4 krát.    

Městský úřad Kryry spolu se Sportclubem Kryry pořádají pro sportovní a společenské vyžití hráčů z oslovených firem a společenských sdružení 5. ročník turnaje v nohejbalu

„O POHÁR STAROSTY“

Základem této tradice se stal „nultý“ ročník, který se uskutečnil v roce 2006 u příležitosti oslavy 100. výročí otevření Schillerovy rozhledny.

Akce se uskuteční v areálu venkovního umělého hřiště za základní školou (popř. v tělocvičně)

v sobotu 28. 5. 2011 od 10,⁰⁰ hodin

Hrací systém bude dohodnut dle účasti

V areálu bude k dispozici občerstvení pro nasycení i uhašení žízně. Po ukončení je možné vyhodnotit dosažené výsledky za přísunu pití a jídla v přilehlé venkovní učebně.

VEZMĚTE S SEBOU SVÉ SPORTOVNÍ UMĚNÍ A DOBROU NÁLADU PRO DOSAŽENÍ KONEČNÉHO VÍTĚZSTVÍ, JAK NA POLI SPORTOVNÍM, TAK SPOLEČENSKÉM!

Miroslav Brda, starosta města

Josef Vágner, prezident klubu